Myš007
komentáře u knih
Štěstí má barvu levandule
Pauline Mai
Milé holčičí čtení na léto na pláž. Člověk u toho nemusí moc myslet a vyčistí si hlavu, ale vzhledem k tomu, že jsem od stejné autorky četla nedávno "Štěstí hřeje jako slunce", mám možnost srovnávat a tato kniha mi přijde o dost slabší. Možná jsem měla příliš vysoké očekávání?
Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
(SPOILER) Myslím, že asi zatím nejlepší kniha, co jsem od Monyové četla. František byl totální čistokrevný magor, manipulátor, psychopat a šílenec. Myslím, že u čtení jsem si notně pocvičila obličejové svaly od neustálého zvedání obočí samým údivem, čeho všeho je František schopen a to jak příběh gradoval stále častěji. Pokaždé, když jsem myslela, že nic příšernějšího už nevyvede, opak byl pravdou. Moc mě pobavily Aleniny komentáře, kterými glosovala Františkovy výlevy v deníku. Jediné štěstí bylo, že se jí nepovedlo otěhotnět, protože to by celou situaci ještě více zkomplikovalo. František by na dítě žárlil stejně jako na všechny ostatní na světě, co se k Aleně přiblíží a dělal by ještě větší peklo. Konec není zcela jasný, ale já věřím, že Alena od toho pomatence odešla, vždyť to byla silná žena a dobře finančně zajištěná, tudíž nebyla na jeho pomoci závislá, mohla si dovolit zaplatit pečovatelku.
Štěstí hřeje jako slunce
Pauline Mai
(SPOILER) Po přečtení dvou těžších knih o zločinech nacismu a komunismu jsme potřebovala nějaké to milé čtení na vyčištění hlavy a tohle byla ta správná volba! Za mě ze tří knih, co jsem od autorky četla ta jednoznačně nejlepší. Sama trávím každý rok několik měsíců v Itálii, takže mě nadchlo Toskánsko, Florencie i to, jak Carli ráda jí a umí italská jídla popsat tak barvitě, až na ně člověk dostane chuť. Znovu jsem se díky ní vrátila k tomu, jak je fajn procházet se po starých uličkách Florencie, obdivovat západ slunce na piazza Michelangelo, nebo vnímat krásy toskanskeho venkova. Konec byl jak už to tak už těchto holčičích knih bývá dost předvídatelný, ale s tím se prostě musí počítat. Bavila mě dějová linka Clemenzy a Fabrizia i to, jak se postupně rozmotávala záhada ohledně jejich minulosti. Oblíbila jsem si charismatického Elia, prastěnou Fritzi i chudáka Gianniho, tak nešťastně zamilovaného do Carli. Však i on měl na šťastném konci svou zásluhu, díky tomu, že vytáhl z koše složku s Eliovymi návrhy...
Nový život
Katharina Fuchs
Dočetla jsem první díl pod názvem Dvě hrtsti života a hned jsem se vrhla na pokračování. Teď marně přemýšlím, zda byl lepší první, nebo druhý díl. Opět psáno stylem střídání kapitol, tentokrát mezi Therese a Giselou, což příjemně oživí čtení. Velmi zajímavý pohled na život v poválečném Německu a problémy mezi východem a západem. Dávám do doporučených :-)
Pět
Ursula Poznanski
Moc ráda lovím kešky, takže jsem tuto knihu samozřejmě musela mít, i když normálně moc detektivky nevyhledávám. A nadšení! Zajímavá zápletka, sympatická dvojka detektivů, napínavé čtení a nenudila jsem se ani minutu. Mohu jedině doporučit !
Hospodyně
Natalie Barelli
Jeeeee tak to bylo počteníčko! Trochu jsem se bála, že mě dle anotace tak trochu dost komorní thriller bude nudit, ale opak byl pravdou. Bylo to velmi napínavé zábavné čtení a od knihy jsme se nemohla odtrhnout. Přečteno za 3 dny. Oblíbila jsem si je všechny, krásně praštěnou Claire s jejím humorem, úzkostlivou ustrašenou Hannu, milou hodnou April s velkým srdcem, maličkou Miu i sympaťáka Dominika. Jediný, kdo mi byl celou dobu nesympatický byl Harvey. Na Clair jsem obdivovala její pohotovost a nápaditost, to jak dokázala vymyslet věrohodné lži jak mávnutím poutku a co všechno podnikla, aby se dostala do domu Carterových. To, že všechno bude jinak, než to vypadá jsem tušila po celou dobu čtení, ale až takový obrat jsem úplně nečekala. No a ten typicky americký happy end? No, tak je to trochu přeslazené, to uznávám, ale vlastně to tam tak nějak sedne.
Štěstí voní jako chleba
Pauline Mai
Moc pěkná kniha, takové to milé čtení, co člověka pohladí po duši. Začátek mě moc nebavil, Theo mě úpně strašně štval, ale od momentu, kdy se Mila přesunula do Applemoru mě čtení úplně vtáhlo do děje. Představovala jsem si nádhernou skotskou krajinu, vřesoviště, ovečky a moc se mi líbily příběhy obyvatel Applemoru. Nasmála jsem si při tom, jak Mile tatínek poslal kvásek a Mila musela vysvětlovat, že ten podivný bílý prášek nejsou drogy. Dobrý nápad jsou také recepty na konci knihy na všechny ty dobroty co Mila celou dobu pekla.
Dokonalá přítelkyně
Karen Hamilton
Zábavné čtení a hlavní hrdinka Juliette krásně šílená, opravdu čistokrevný magor. Trochu mě zamrzel otevřený konec, ale.... Třeba přijde druhý díl ? Já bych ho brala :-) Kniha se četla fakt příjemně, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Zajímavé byly také pasáže, kde se člověk blíže seznámí s prací letušky.
Spálená křídla
Karla Kubíková
Dočetla jsem Hájovnu a hned jsem se vrhla na další knihu od stejné autorky. Moc příjemné čtení a přeskakování v čase i z postavy na postavu to celé ještě oživuje. Včera už jsem si říkala, že knihu odložím a půjdu spát, když v tom děj zase skočil za Nelou do Anglie a tak jsem zhltala další stránky. Dneska jsem bohužel dočetla a určitě budu od této autorky hledat další knihy.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
(SPOILER) Asi jsem divný čtenář, protože to, že se jedná o dětskou knížku jsem pochopila až při čtení komentářů. Budiž mi omluvou, že jsem četla ve čtečce, kde si člověk velikost písma nastavuje sám. Ze začátku jsem byla hodně nadšená, příběh je neuvěřitelně čtivý a člověka vtáhne do děje. Postavy, jejich charaktery a myšlenkové pochody dokonale vykreslené. Nejvíc sympatická mi byla Mila se svou láskou ke zvířatům a také její maminka, která měla k mile velmi milý přístup i přes její divnost. Bylo hezké číst, jak maminka hned chystala pohoštění, když zjistila, že má Mila opravdovou kamarádku a pozve ji domů na návštěvu. Ze začátku mě trochu štval Franta a to, jak dokázal být zlý, ke konci mi pak lezla na nervy Katka. Otřásla mnou scéna s mrtvým ptákem, opravdu jsem měla metrovou husí kůži a úplně si nejsem jistá, že to tato scéna byla v knize nutná. Byla jsem moc ráda, jakou pomstu děti pro dědka ptáčkovraha vymyslely a hlavně uskutečnily. Ale ten konec? V první chvíli mi to hlava vůbec nebrala a moje první myšlenka byla, že mám třeba nějaký technický problém ve čtečce a kus knihy chybí. Je to dle mého názoru takové celé useknuté nedokončené. Nebo je to proto, že prý už existuje druhý díl a autorka si takto připravila půdu? Rozhodně mám v plánu se do něj pustit.
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Moje první kniha od této autorky a musím říct, že to bylo příjemné překvapení. V 80.letech jsem také chodila do školy, recitovala jsem básně o ruských hrdinech a zpívala ruské písně na svátku písní v letním kině navlečená v pionyrském kroji. Příběh je velice čtivý, napínavý a rodinné tajemství společně s hlavní hrdinkou odhalujete postupně. Něco jsem předpokládala, něco bylo nakonec úplně jinak. Bavila mě proměna třídní potvory Mášlové v sympatickou Ditu, nesnášela jsem ruštinářku Janákovou i domovnici Blechovou. Do toho detaily z dané doby. Moc dobře si pamatuji vůni čerstvě namleté kávy v obchodech, propíchané pytlíky mléka, které plavaly v krabici s vyteklým mlékem, které tak strašně smrdí a já měla pokaždé cestou ze školy za úkol koupit "mléko co neteče", takže jsem tu krabici musela celou prohrabat a pak mi smrděly ruce. I to, jak jsme si v polední přestávce chodili kupovat vitacit, lízali jsme ho z ruky a měli jsme barevné ruce i jazyky. Plechovka od coca coly byl ten největší poklad a kdo měl tričko s Mickeymousem, perleťový lak na nehty, či deodorant impuls, zejména růžový, nebo duhový, byl prostě hrdina. Trvalo mi asi prvních 50 stránek, než jsem se začetla, ale pak už se od knihy nedalo odtrhnout. Dávám do doporučených a hned se pustím do "Kdo šije u Podolské?"
15 roků lásky
Patrik Hartl
Tady nemá smysl se rozepisovat, prostě 5* jako vždy. Hartl prostě nikdy nezklame. Knihu jsem klasicky "zhltala", takže si časem budu chtít přečíst ještě jednou a v klidu :-)
Pod africkým sluncem
Barbara Wood
Nádherná kniha. Trvalo mi cca. prvních 50 stránek, než jsem se začetla, ale pak už jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Autorka popisuje krásy africké přírody tak barvitě, až jsem měla pocit, že se tam procházím. Skoro jsem záviděla Grace, že má vlastní ochočenou gepardici, která s ní spí v posteli a Rose má jako domácí mazlíčky opičky. Velice napínavý příběh několika generací. Mou nejoblíbenější postavou byla rozhodně odvážná energická Grace a hned po ní Debora. Bylo mi líto ubohé Rose, která k tomu všemu chudinka ve své naivitě přišla jak slepá k houslím, štval mě nafoukaný a egoistický Valentin. Bavila mě Wachera – její zatvrzelost a to, jak si zásadně vždy a za každých okolností dělala, co chtěla. Postav tam bylo opravdu mnoho, což je ovšem poměrně logické u knihy, která má 600 stran a děj se odehrává téměř po celé století. Postavy se mi v žádném případě nepletly a u čtení se nešlo nudit. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o historii Keni a o povstání MAU MAU, o jehož existenci jsem do teď nevěděla. Autorka se také věnovala problematice ženské obřízky. Při scéně, kdy se mladé dívky koupou v jezeže v ledové vodě, zpívají a nakonec jak zfanatizované kráčí k obřadu, kde jim znetvoří genitálie tak brutálním způsobem, přičemž ledová voda je jediná anestezie mě opravdu hodně mrazilo. A závěr knihy ? No prostě úplně NEJ ! Hlavně mě dostalo, kdo vlastně nakonec zavraždil Valentina, měla jsem několik tipů, ale tohle mě nenapadlo. Knihu dávám do oblíbených a časem se určitě pustím do dalších knih od této autorky. Teď si ale na oddech dám něco českého.
Dálnice
Lenka Potůčková
Od autorky jsem četla Návrat nežádoucí, který se mi moc líbil a proto jsem se na její novou knihu moc těšila. I Dálnice se mi vlastně moc líbila, asi hlavně proto, že jsem právě v této době vyrůstala. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla moc smutná, že nemůžu také cvičit „Poupata“, protože jsem byla přesně o rok mladší, než abych do nich spadala a stašně moc jsem záviděla o rok starším holkám. Příběh to je zajímavý, až tedy na ten konec. Připadalo mi to takové celé nedokončené. Jakoby autorku najednou psaní přestalo bavit a tak to prostě ukončila. Nebo se chystá další díl ?
Nacistova dcera
Max Czornyj
(SPOILER) Velmi napínavé čtení, občas dost drsné v pasážích z vyhlazovacího tábora. Střídání dějových linek knihu ještě více oživí a čtenáře vyburcuje k soustředění. No a pak ten konec? Přiznám se, že jsem posledních pár stránek četla 2x,protože se to celé tak převrátilo, že jsem si to potřebovala přečíst ještě jednou a v klidu, abych si utřídila myšlenky a pochopila, co je pravda a jak to tedy vlastně je. Myslím, že tahle kniha by si zasloužila filmové zpracování.
Uvězněna v rodné zemi
Katja Schneidt
(SPOILER) Tak tohle byla síla. Ony všechny knihy s touto tématikou jsou jako přes kopírák, ale u této je zarážející, že se všechno odehrávalo v Německu. Ve většině podobných příběhů se násilí ženám dělo až po odchodu z Evropy do arabské země, ze které jejich partner pocházel. Bezmoc a totální vztek se mnou cloumaly po celou dobu čtení, z jedné strany jsem už to depresivní čtení chtěla mít za sebou, z druhé strany jsem se od příběhu vůbec nemohla odtrhnout. Katja byla velice mladá, naivní a opuštěná, když Mahmouda poznala. Jinak by ve své zamilovanosti možná nepřehlédla varovné signály a buď by do vztahu vůbec nešla, nebo by to všechno nenechala zajít tak daleko. Žárlivá scéna a řev na ulici poté, co jí kolega z práce, kterého potkali dal pusu na tvář. I to, že jí Mahmoud úplně v klidu řekl, že jeho matka vychází z bytu jen na nákup anebo když jde navštívit nějaké příbuzné, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Strašně moc jsem si přála, aby kniha skončila na straně 37, kdy se Katja s Mahmoudem rozešli právě kvůli rozdílným názorům na to, jak se má žena chovat a co si smí a nesmí dovolit. Jenže mladá a naivní Katja tenkrát rozchod neunesla a i když jí Mahmoud řekl svá pravidla, rozhodla se ve vztahu pokračovat. A tak se stáváme svědky toho, jak se z mladé samostatné sebevědomé a chytré ženy postupně stává psychicky i fyzicky umučená troska, co se nejprve musí vzdát své práce i svých přátel, má zákaz se líčit a své hezké moderní oblečení musí vyměnit za dlouhé neforemné hadry. Na hlavě musí začít nosit šátek, z bytu smí vycházet jen pokud to její přítel dovolí. Nejhorší je ale fyzické týrání, Mahmoud Katju mlátí tak šíleně, že několikrát skončí v nemocnici s tržnými ranami, otřesem mozku, zlámanými žebry, či klíční kostí. Katja se bojí utéci a požádat o pomoc, protože jí Mahmoud neustále vyhrožuje, že si jí pak stejně najde a zabije ji. Velmi zarážející je také to, jak Turci „ždímají“ německý sociální systém. Zaměstnávají své příbuzné z Turecka načerno ve svých obchodech, ale zároveň je hlásí jako nezaměstnané a čerpají pro ně dávky od německého státu. Katja musí celé Mahmoudovo rozsáhlé příbuzenstvo doprovázet na úřady jako tlumočnice a tyto podvody jim pomáhat vyřizovat. Nejhorší je, že si evropské ženy nedají říct. Vztah s muslimem dle mého názoru nemůže fungovat, vždyť podobných příběhů existuje tolik! Na začátku velké exotická láska a na konci týrání a násilí. Proč si pořád další a další ženy myslí, že právě ten jejich muslim je jiný?
Vteřiny života
Katharina Fuchs
Knihy od Kathariny Fuchs patří mezi mé obzvlášť oblíbené a tahle se mi líbila snad nejvíc ze všech. Napínavý příběh, kde se člověk dozví spoustu zajímavých informací o dění a poměrech Západním Německu a NDR v polovině minulého století. Kristýna se věnuje gymnastice na vrcholové úrovni, ale metody jejího trenéra jsou velmi drastické a zdraví škodlivé. Kristýna má spoustu únavových zlomenin a trpí hladem a podvýživou. Angelika jde tvrdě za svým cílem stát fotoreportérkou. Obě hlavní hrdinky mi byly velice sympatické, nesnášela jsem fanatickou matku Kristýny a jejího komunismem posedlého bratra. Zajímavé podrobnosti z období stavby Berlínské zdi. Dávám do doporučených.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Moje druhá kniha od Lucie Hlavinkové. Jako první jsem četla "Pravda nebyla k dostání" a ta se mi velice líbila , takže jsem se potom hned začala pídit po dalších knihách a musím říci, že opět velké nadšení. O salónu paní Podolské jsem měla někde v podvědomí, že existoval, ale to je tak asi všechno. Bylo to velmi zajímavé čtení. Napínavý příběh, skvěle popsané postavy a jejich charaktery. Oblíbila jsem si paní Podolskou, která i přes všechny křivdy a šikanování jí i její rodiny ze strany komunistů zůstala pravou dámou. Nejsympatičtější mi byla asi Milena s její odvahou, drzostí a odvážnými modely. Těším se na další knihy od této autorky.
Panenky z ráje
Barbara Wood
Moje první kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Ačkoliv tam bylo hodně postav, rozhodně se mi nepletly. Velice čtivé a napínavé čtení. Občas trochu ve stylu červené knihovny, ale ne nijak zvlášť. Drsně popsaná problematika ženské obřízky. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, jak matky a tety dokážou mrzačit malé holčičky, své vlastní děti. Čtenář zároveň pronikne do smýšlení muslimů. To, co muži smí dělat zcela běžně, je pro ženy zločin. Pokud dojde ke znásilnění, může za to žena, buď ji zabijí, nebo vyženou. Muži stojí jen o mužské potomky, dcery pro ně nemají žádnou hodnotu. Muži smí všechno, ženy nesmí nic. Knihu si za nějaký čas ráda přečtu znova a pořádně si ji vychutnám, teď jsem ji spíše zhltala. Dávám do doporučených a jdu se pustit do knihy „Pod africkým sluncem“ od stejné autorky.
Střípky z ložnic
Simona Monyová (p)
(SPOILER) Tentokrát jen 3*, ale je to spíš kvůli tématu. Knihy Simony Monyové mám ráda a tato je skvěle napsaná, ostatně jako vždy. Ale na můj vkus je tu příliš "mimísků", uspávání, kojení, dětského pláče a podobných věcí. Začátek mě nebavil vůbec, už už jsme knihu chtěla odložit, ale pak Milda zašel do knihkupectví a totálně zmátl prodavačku tím, jak se dožadoval knihy, co napsala nějaká Maďarka. Tato scéna mě tolik pobavila, že jsem se rozhodla dát knize šanci. Milda získal růžovou knihu s rozbitým zrcadlem na obalu a tím pádem vstoupily do děje další postavy - Světlana, Ondřej a s jejich dětmi a kniha tak začala být podstatně zábavnější. Styl psaní 2 v 1 chválím, bylo to hned živější a čtivější. Přiznávám, že jsem spíše chápala mužský pohled na problém. Také nerozumím tomu, proč je nutné spící dítě držet za ruku a sama se kvůli tomu několik měsíců pořádně nevyspat. Prostě jak říkám, toto téma nebyl úplně můj šálek kávy, ale tak hlavně, že to dobře dopadlo :-)