pajaroh komentáře u knih

Většina komentářů hodnotí chování postav, koho chápe, koho by "přizabil"...asi je to tím, že v tomto románu Jiřího Hájka je charakteristika postav výrazná a vlastně se nic jiného než vztahy a pocity v rámci děje neřeší, a to tedy v rychlosti blesku. Příběh je velmi zajímavý, stejně jako vnímání kamenů, ale všechno velmi stručné, nerozvité, přeskokové - asi jako mysl hlavní postavy. Možná to byl úmysl. Takže ano, kniha se mi četla dobře a určitě si něco dalšího od autora přečtu, ale není to více než na 3*

9 16.12.2017

Jane Goodallovou, stejně jako Diane Fosseyovou, obdivuji jako člověka, bioložku a v neposlední řadě i jako schopnou autorku, která dokáže příjemným způsobem laikům přiblížit detaily etologie primátů. Je pravda, že kniha Gorily v mlze mě oslovila více, nejspíš je to silnými emocemi, které do ní Diane Fossey vložila. Každopádně se skláním před tím, co obě autorky dokázaly.

9 02.12.2017

Co dodat, odzbrojující příběh utkaný ze slov plných poetiky a hudby, každá věta je propracovaná, živá, žádná není zbytečná.
Dějová linie prozradí hned na začátku tragédii a celou knihu se k ní nenásilně dopracováváme díky malým, všedním příběhům, rodinný vztahům, které ji činí hlubší a tragičtější.
Dětská nekomplikovaná láska je zlomena zlem (kdo knihu četl, ví, koho mám na mysli), nechtěně vytlačena láskou vášnivou a tak pochopitelnou, dětské vnímání kouzelného světa Indie se střídá s neidelizovanou krajinou, životy "kastovaných" lidí... ale koho vlastně odsoudit, když očividně ubližují ublížení lidé..?

9 28.03.2017

Čtivé povídky prostoupené láskou k přírodě a úctou k životu, sympatické postavy žijící ve svém introvertním světě. Ačkoliv povídka nepatří mezi můj oblíbený prozaický útvar, Anthony Doerr mě i v této knize ve většině případu dokázal zaujmout.

9 03.11.2016

Jihoamerická velkoměsta ani architektura mě nikdy příliš nezajímala. A přesto mě autorka dokázala naplno zaujmout a tato kniha je důkazem, jak literatura mění pohled na svět (nejen brazilský). A ta jemná všímavost a pozornost, která je v současné době tolik důležitá...
Město nad městem je vyprávění, které plyne i bez velkých zvratů, skládá příběh za příběhem a především krásně zachycuje atmosféru měst, míst, lidí. Na to má Lucie Brejšová obrovský talent a já její knihy čtu doslova všemi smysly, nejen zrakem.

"S lhostejnou ospalostí majestátních pařížských čtvrtí se dráždivá energie Sao Paula a vůbec celé Brazílie nedala srovnávat. Ale co je víc - malátná krása, nebo temperamentní ošklivost? Podle mě ani jedno. Podle Vinicia obdivovat obdivuhodné dokáže každý blbec, ale zamilovat si bordel, to je teprve ta pravá výzva."

8 22.09.2024

Finsko je jedinečná země a turisté mířící do Skandinávie často volí dramatické Norsko, kdežto "rovné" Finsko je pod jejich úroveň.... díkybohu. Tím si zachovává svůj jedinečný ráz a většina hikerů jsou místní Finové tolik hrdí na svu přírodu (po právu).

O knize jsem moc nevěděla, zaujala mě názvem a přebalem, takže sázka na nejistotu. Už v první kapitole jsem se zatetelila blahem při zjištění, že autorka žije v Severní Karélii ve městě Joensu, což je oblast, kterou jsem ve Finsku prozkoumávala jako první (a přímo v Joensu jsem se po týdnu putování o samotě v okolí jezer ocitla nečekaně v šoku na mezinárodním heavymetalovém festivale).
A čtenářské - nebo možná toulavé či finské srdeční blaho pokračovalo. Vypisovala jsem si z knihy téměř všechna malebně znějící slova originální finštiny a vracela se k jejich významu (nepřekvapivě mě nejvíce oslovila část o přírodě).

Samotná kniha je vtipně, zajímavě napsaná příjemným hovorovým stylem (četla jsem české vydání, což mě trochu mrzí, slovenštinu čtu velmi ráda). Autorčino zaměření a cítění přírody je mi velice blízké, nikoliv jižanské cítění, ale zimu ve Finsku jsem nezažila, takže kdo ví (a finské překapávané kafe taky miluji stejně jako samoobslužné kavárny, kde si člověk může hodiny bez vyrušení číst a dolévat "kahvi").
Velmi sympatické čtení, doporučuji.

8 14.08.2024

Už poněkolikáté jsem u knih Jana Štiftera podlehla krásnému grafickému zpracování, i když vím, že se s autorovým stylem míjíme. A už poněkolikáté jsem zklamána z povrchního zpracování jinak hlubokých témat, časů i míst. A přes opravdu povedené ilustrace Ditty Kůtové (které by zasloužily nejvyšší hodnocení) je pro mě prostě obsah důležitější než forma.

8 21.06.2024

Textu aby čtenář pohledal, ale všechno vynahrazují krásné obrázky a fantazie... ideální pro zapáleného vypravěče (jako čtenář-začátečník jsem marně hledala v knihách překrásné příběhy, které si k obrázkům vymýšlel můj nečtecí táta). Myší a trolí detaily pobavily a navíc dědův "nejkrásnější domek na světě" vypadá přesně jako farma v Norsku, na které jsem před mnoha zimami žila...

8 28.12.2023

Téma smrti jsem v literatuře dosud zkoumala spíše z duchovního hlediska, kdežto pohled majitelky pohřebního ústavu Caitlin Doughty je v této knize silně fyzický. Takový reálný cestopis po různých místech spojených se smrtí. Já se pročetla z počátečního znechucení přes zkoumání, proč mi to přijde morbidní, ke zjištění, že to vlastně morbidní ani není (smrt samotná) a k podivení, co všechno lidi nevymyslí v rámci tradic a rituálů (asi jako naše Vánoce). Kupodivu mi nejmorbidnější či nejméně přirozený přišel japonský způsob pohřbívání a jejich virtuální návštěvy hrobu a online pokládání kytek. A trochu mě mrzí (i když se obyvatelům nedivím), že nevyšla ta hrobní pyramida v Londýně, to by byl vrchol mého průvodcování tímto městem :-)
Určitě je to zvláštní kniha, autorka umí psát chytlavě až "blogově" a to na nezvyklé téma. Za mě opravdu stojí za přečtení a zamyšlení.
A je to poslední úlovek z mé oblíbené literární kavárny Academia v Brně (které po 22 letech končí). A ještě jedna zvláštnost - knihu jsem si vybrala jen podle šíleného přebalu, což se u mě snad ještě nikdy nestalo...

8 27.12.2023

Změna prostředí knižní sérii prospěla, přestože se mi stejně jako hlavním postavám stýskalo po osobitých postavičkách a prostředí kanadské vesnice. Na překombinované komploty a podvody na veledůležitých místech jsem si už asi zvykla a Paříž - především mně neznámá bohatá místa - autorka zachytila, myslím, dobře. Musím se opakovat, chtělo by to ubrat spiknutí a akčnosti a nechat čtenáře trochu vydechnout, jako tomu bylo v počátcích série.

8 20.11.2023

Pěkně plynoucí vyprávění o osudech členů jedné rodiny a jejich přátel. První polovina mě oslovila více než válečná léta, ve kterých - kromě logicky temnější atmosféry - mi přišlo dost vedlejších příběhů zapletených a nerozmotaných a osudy hlavních postav opakujících se z jiných válečných románů, které jsem četla. Stejně tak jisté zrychlení vyprávění na úkor detailu, popisu. Co je na knize silné je atmosféra, kterou autorka dokáže autenticky navodit v několik větách - ať už je to popis přírody a pobřeží, starého anglického sídla s jeho temným chladem, válečného Londýna i Paříže. Také téma divadla propojující jednotlivé osudy i časy drží příběh pěkně v celku.

8 19.10.2023

Ač nerada, musím hodnotit nový román Olgy Tokarczuk průměrně. Taková kombinace Mannova Kouzelného vrchu s mystikou, některé části a popsaná místa jsou zajímavé, ale mnoho myšlenek mi přišlo nedokončených a jako celek na mě příběh působil rozpačitě a nudněji, než jsem u této spisovatelky zvyklá.

8 02.10.2023

Tohle nebylo čtení pro mě, zajímavého prostředí z přebalu se mi dostalo jen slabým závanem, obě hlavní postavy nesympatické, zápletka sice chytlavá a nutící ke čtení, ale mnohé vyznělo do ztracena.
Velmi dobře (nevím, zda úmyslně) je zachycena plytkost lidských vztahů a myšlenek (hlavních postav) hodnotících kdo je tlustá kráva či hubená krasavice, macatý potící se bídák versus neduživý sympaťák (ano, každá nová postava vstupující do děje se představí tělesnou konstitucí).
Ve městě či v horách, autorka sází jednu vyšinutou postavu za druhou. A přes ten happy end je mi po dočtení smutno, protože - co si budem - je to odraz velké části hodnotících myšlenek společnosti.

8 25.08.2023

Sladké, nereálné, ale příjemné letní počtení, tak jak jsem očekávala. Naštěstí byly popisy svalnatého hrudníku sošného veterináře vyvážené slintajícím všežravým prdícím labradorem (ten byl reálný dosti). Ideální pro vyplutí ze čtecí krize.

8 14.08.2023

K této knize se hodí rčení: "nesuď knihu podle obalu", protože obsah je oproti barevnému přebalu připomínající starší dívčí románky velmi pěkný, plný lásky k přírodě, zvířatům a apelů na potřebu jejich ochrany. Klidně bych uvítala více detailů téměr z každé zmíněné cesty, události, místa, pohledu (především začátek byl hodně uspěchaný). Autorka je velmi sympatická, její odvaha a to, co pro přírodu dělá, je obdivuhodná (doporučuji sledovat její životní cestu). A trochu nepochopitelná je její tendence se sebepodceňovat.
Dobrá kniha, která si v dnešní době zaslouží pozornost.

8 28.07.2023

Příběh Suleiky Jaouad je silný. Její kniha popisuje boj o přežití a následný boj o žití, vyprávění je psáno velmi korektně a precizně na úkor emocí, které by si zasloužilo. Chápu ten odstup, ale možná v mém případě vznikl na čtenářské straně, aby to tolik nebolelo. Cítila jsem lítost nad její situací, ale cekově mě příběh a soucit dostal až poté, co jsem si dohledala její články, fotky její i zmíněných přátel, život - teprve pak mi došlo, jak silný příběh to je. A jak moc autorka jiným svým psaním pomáhá.
Přebal mi přišel zavádějící, jeden by čekal letní road movie. Ale nejedná se o ilustrační foto, je to opravdu záběr autorky, jejího vanu a adoptovaného útulkáče Oskara.

"Vyhýbat se bolesti srdce znamená promeškat lidi kolem sebe."

8 13.07.2023

Není náhodou, že se mi tato kniha dostala do rukou dostala v době, kdy hodně přemýšlím o společnosti a vyrovnání se s vším tím hnusem, který přináší. A ani není náhodou, když jsem zjistila, že v Bournemouth, kde Jane žije (střídavě od svých 7mi let), jsem letos už 2x byla a čeká mě tam další cesta. (Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že ji zná málokdo z místních).
Je to kniha, ve které autorka popisuje své dětství, život, názory na mnohé události a především životní filozofii a důvod nejen k naději, ale i důvod k životu po mnohém násilí, kterého byla svědkem.
Neuvěřitelně moudrá žena.
A dobrá spisovatelka.

8 22.05.2023

Nejsem fanoušek (naopak) českého rybářství ve smyslu narvat bahňáček co nejvíce kapry, abychom ho mohli se slávou na podzim masu těl vylovit. Možná je to tím, že jsem poznala soukromé rybaření ve fjordech a jezeře v Norsku. A to pod dohledem farmáře, který jakoby postavě Ivara z huby vypadl.
Tohle pomalé čtení a jednoduché filozofování o všem a o ničem nebo prostě jen popis žití u horského jezera jsem si opravdu užila. Dýchá z něj sever a prostor.

8 06.04.2023

Knížek o zvířatech jsem četla hodně a tahle je jedna z opravdu dobrých. Neposkytuje praktické rady ohledně výcviku a logického trénování, ale zaměřuje se na vnitřní propojení lidského a zvířecího světa a na reálných příbězích z trenérské praxe autorky poukazuje na duševní nastavení a vztah. Tak nějak jsem to vždy cítila a tato kniha pocitu dala pojmenování a popis. V důsledku nic nového, hodně opakovaného, ale zato důležitého právě kvůli tomu ujasnění.
Takže pokud jste přesvědčeni, že pes je jen na hlídání na řetězu u boudy (nepopírám důležitost práce psů), užitková zvířata k užitku člověka, škodná v lese škodí a svět živočichů je podřadný a podřízený, knihu nečtěte.
"Mít to štěstí, že jste ve vztahu se zvířetem, to je neobyčejná výsada".

8 18.02.2023

Pobřežní cesta pokračuje cestou životem i v druhé knize Raynor Winn z bydlení v kapli u pobřeží přes zanedbanou farmu s jabloňovým sadem až k treku na Islandu - a líbila se mi. Osobní pocity a obavy jsou vyváženy popisem okolí a myšlenkami o přírodě. Popsaný samotný trek na Islandu byl kratší, ne moc detailní, ale plný zajímavostí a autorka neschovávala ani ty negativní stránky jako je hromadný turismus (jak jen jsem ráda, že jsem ostrov poznala ještě před tímto masovým náletem).
A já doufám a těším se, že u nás brzy vyjde i autorčina třetí kniha, která je o putování Skotskem.

8 19.01.2023