panjan komentáře u knih

Pocit smutku a zoufalosti nad osudem Gerty a jiných sudetských Němců stejně tak, jako nad podobným osudem Židů za druhé světové války, je to co dominuje po dočtení této knihy. Nějakej Němec mi zabil mámu, ty si Němec, tak zabiju tvojí a tím sme si kvit. Princip kolektivní viny je svinstvo, zvláště když kolektivem je myšlen národ. Na druhou stranu se nelze divit, že po válce to byly pomstychtivost a nenávist, které ovládly české obyvatelstvo a v této náladě se organizovaný odsun těžko organizuje.
Nedivte se nám, že jsme ztratili lidskost v takové době. Divme se však všichni těm jedincům, kteří tento zmatek vzali jako možnost ukázat svou hrůznou povahu a pro své vlastní potěšení mučili a vraždili.
Díky paní Tučkové se snad toto ožehavé téma dostane více do povědomí dnešních generací a donutí je zamyslet se, a nepodléhat jednoduchým soudům a jednostranným vlivům.

12 22.08.2014

Dle známého pořekadla i na tomto příběhu by mělo být pravdy trochu. Ať tak či onak, kniha je to výtečná. Navodit záhadnou a ponurou atmosféru Zakarpatské Ukrajiny, a do ní vsadit svižný, čtivý příběh jemuž nechybí psychologie a morálno, to se panu Olbrachtu povedlo. Důkazem budiž legenda a jméno, která málokdo nezná.

8 01.08.2014

Milé, naivní, předvídatelné, kýčovité a plytké. Pohádka pro dospělé i s ponaučením na závěr: Vždy se postavte nadnárodním společnostem tak, jako se David postavil Goliášovi a určitě zašlapou do země nejen Vás, ale i vašeho psa s jeho boudičkou.

2 29.07.2014

Tím, co nejvíce charakterizuje tuto sbírku a nejspíše i Ferlingettiho vůbec, je svoboda. Jak svoboda myšlenková tak i svoboda stylu a formy. Ferlinghetti je ve své fantazii a myšlenkách svobodný natolik, že na první pohled jeho veršoprózoúvahy nedávají příliš smyl a připomínají spíše zápisky zfetovaného blázna, kterým také nejspíš byl a možná stále je. Toto dílo vyžaduje alespoň kousek podobného uvažování a fantazie k pochopení jeho části. Pokud toto dokážete, zjistíte, že Ferlinghetti je génius fantazie a umění vyjádřit pocit a myšlenku.
Skvělá je jeho kritika společnosti,především té americké. Tohoto člověka by měli američané uctívat jako šiřitele demokracie a svobody, protože na rozdíl od prezidentů, které si zvolili, k šíření demokracie nepoužívá bezpilotní letadla a kulomety.

7 22.07.2014

Seifertova vlastenecká sbírka, v které odbiv a respekt k mužům bojujícím za vlast kontrastuje s nepochopením zvěrstva války, pacifismem. Seifert se také stydí za to, že jeho jedinou zbraní je slovo a prolitou krví, jsou slzy kanoucí na papír. Však stejně jako voják by jen těžko získal nobelovu cenu za literaturu, tak nesnado by Seifert obsluhoval těžký kulomet.

4 02.07.2014

Velice inspirující záležitost - jdu skočit z okna, snad ho za sebou stihnu zavřít.

4 29.06.2014

Shakespearovsky zdramatizovaný kousek českých dějin, nakolik dle skutečnosti nemohu posoudit, ale jako zevrubná a zábavná učebnice moc dobré.

5 23.04.2014

Asi to znáte. Občas Vám volají z banky s nabídkou pojištění proti ztrátě, občas z O2, někdy se Vás ptají jaký džus máte nejraději, nebo jaké nosíte trenky. Já odpovídám dle nálady a snažím se telefonistu poslat do patřičných míst, co možná nejslušněji, když mám rozvernější náladu snažím se být vtipný. Mezi takovéto telefonáty patřil i ten z knižního klubu, tady už jsem odmítnout nedokázal. Po hlase mladá slečna, nabízející první knihu za polovinu a tvrdíc, že nový Irving připomíná irvinga starého, zdůrazňující zejména Ich formu. Tvrdila, že ho četla, že je výborný, ale za to je zřejmě placená. Tak jsem k přišel k této knize, spíše ona za slíbenou cenu přišla ke mně poštou. Připoníná starého Irvinga, to je pravda, ale asi tak, jako Irvingův scvrklý penis jemu samému připoníná doby, kdy scvrklý nebyl. Náznak těch krásných a originálních příběhů ze Světa podle Garpa a Pravidel moštárny, zde je. Jenže přílišnou cílevědomostí a urputnou snahou rozebrat dané téma, pouze náznak.

8 14.04.2014

Čechovovy Okamžiky jsou vyobrazením vážných, deprsivních a někdy až zoufalých životních úvah a situací. Typicky ruské zásadně morální bahno.

26.03.2014

Knihu jsem dostal v kazetě s modře zabarveným Vzpomínáním Jiřího Suchéhoa ještě s CD nosičem. A četla už se mi trochu hůře než modrý bráška, protože hodně z těch otázek dvou rozhovorů s panem Hvížďalou už Jiří Suchý zodpověděl ve svém Vzpomínání. Ale celkově číst odpovědi Jiřího Suchého na cokoliv, nemůže být nikdy nudné, osobnost jeho formátu jest dostatečnou zárukou.
Shrňme to jedinou mou otázkou: "Pane Suchý, co jste dělal celý život? Dělal jsem to, aby lidi se smáli."

1 23.02.2014

Když o někom říkáme, že je suchar, nebo suchej, myslíme tím člověka bez humoru. Řekneme - li to trochu spisovněji, že je suchý popřípadě Jiří Suchý, má to význam docela opačný. Vtipné. Smějte se.
Kniha Vzpomínání krom toho, že poskytuje docela podrobný pohled na celou histori Semaforu, také samozřejmě poskytuje jakýsi obraz Jiřího Suchého. Obraz člověka moudrého, skromného, sebekritického, laskavého a pracovitého. Sám se divím, kolik jsem použil lichotivých vlsatností, samozřejmě neznám pohled jiných lidí, jeho kolegů, přátel a nepřátel, ale takový mám dojem z této knihy. Nejvíce mne asi překvapil ten sebekritický a hodně objektivní pohled a hodnocení uplynulých let a událostí. Pokora, to je to slovo, které tomuto komentáři chybí.

2 23.02.2014

Útlé knihy se podle mého hodnotí trochu jinak, než obtloustlé romány. Přečíst sedmdesáti stránkovou novelu není problém, ikdyž je to brak. Nemáte autorovi tolik za zlé, že Vás svými bláboly připravil o čas tak, jako když odložíte v polovině Vojnu a mír. Spánek vás o čas většinou připraví, ne však ten Murakamiho. Lze souhlasit s tím, že je zde trochu znát autorova nevyzrálost a kostrbatost jak myšlenková, tak stylistická, ale na druhou stranu je zde i jedinečná atmosféra typická pro Murakamiho pozdější díla. Výborná povídka s onou posmutnělou a trochu záhadnou atmosférou. Víte co se stává mně, když týden v kuse nespím? Říkají tomu mánie a cpou do mně všechno možný, abych zase spal i když jak říká Murakami - je to výhoda. Máte třetinu času navíc pro sebe a já ho stejně jako hlavní hrdinka trávil nad knihami, sice ne nad Annou kareninou, ale nad Singrem. Jenže Murakami se také zmiňuje o vyúčtování " má dáti, dal," to už je pak horší.

6 23.02.2014

Jelikož jde o scénář, tak zde chybí Mccarthyovské sáhodlouhé barvité popisy, což dělá knihu rychlejší a lépe stravitelnou. Ale to je asi jedinné, co zde chybí z Mccartyho. Velmi příjemně mě překvapil humor, který tak často u Mccartyho vidět nebývá. Akční napínavé, trochu zamotané, parádní filmová kompozice vyprávění. McCarthy je spisovatel, který nezklame.

1 14.01.2014

Ja doporucuju na Dk pouzivani hacku a carek, kniha je opravdu supr cetl sem ji kdysi :)

08.01.2014

Hodnotit deník, hodnotit autora. Už kdysi jsem někde četl: nesuď a nebudeš souzen, myslím, že to bylo v Blesku nebo Aha. Nelze tušit, jestli a do jaké míry je deník účelový a stylizovaný, pokud ano, pak se autor předvedl jako cynický dobytek znuděný životem slavných. Sarkasmus je zde běžnější než datumy jednotlivých dnů a pokud bych od autora slyšel:" Dobrý den," bral bych to asi jako výsměch tomu dni. Ono napsat deník pro autora bestsellerů je velmi jednoduchá a odpočinková záležitost, otázkou je, co bylo jeho záměrem a proč dobrovolně odhaluje své soukromí a nakolik upřímně a otevřeně. Deník je zajímavou záležitostí obecně a zvědavost je přirozená, tak jsem to přečetl, jak on to napsal.

1 08.01.2014

Odkud pocházejí odpovědi, které mění naše vnímání světa? Z ticha? Z hranic života a smrti? Možná také, ale nejspíš většinou ne. Kdo ví. Frischův hrdina si pro tu svou odpověď ovšem až na tuto hranici dojde, protože ji snadněji získat nemůže. Jeho krize je tak hluboká, že je ochoten i zemřít. No, buď vůle tvá. Slovy autora: " ..být mrtvým, jež nezemřel, nebo přeživším mrtvým."
Veselé čtení to věru není a o atmosféře nemůže být příliš řeč, nicméně jednoduchost a strohost s nevelkým rozsahem novely jsou na druhé misce vah dostatečnou zátěží.

04.01.2014

Loukotková zřejmě prostudovala dílo a život Villona a do faktografických údajů jeho života vložila myšlenku a ducha tak, jako se oživuje bájný Golem. Samozřejmě je to její Villon tak, jak ho pochopila. Villonů existuje stejné množství jako čtenářů jeho díla. Loukotkové Villon je skvělý a dokud se k jeho dílu nedostanu, bude i mým Villonem.

7 03.01.2014

Knižní jednohubka namazaná nostalgií s plátkem melancholie a osvěžujícím optimismem navrchu.

1 27.12.2013

Atmosféra, tu Simenon dokáže vytvořit opravdu působivou, jenže ponurou, hutnou a deprimující, která přebije vše ostatní. Takže můj čtenářský zážitek se smrsknul v neblahý pocit úzkosti a deprese, o což opravdu nestojím. Až zase někde objevím autorovo jméno na obálce, nechuť bude tím pocitem, jež mé zraky zavede o polici níže.

1 27.12.2013

Když jsem vcházel do chatrče, myslel jsem, že vím, kam vedou mé kroky. Předpokládal jsem nudu a snahu jakéhosi američana vnutit mi svůj pohled na život a na Boha a ukázat mi to správné vnímání světa, ty jediné a pravé hodnoty. Ale Chatrč není místem, kde by Vás někdo něčemu nutil. Je to exkurze do světa, který se Vám může líbit a také nemusí, avšak vedoucí zájezdu je si toho vědom a svou práci odvádí nanejvýše dobře.

12 19.11.2013