petrarka72
komentáře u knih
Tragédie o třech jednáních
Agatha Christie
(SPOILER) Copak měla asi Agatha proti tvůrčím duším? :-) Pachatele jsem si pamatovala, ale zážitek byl sledovat, jak jsou všechny okolnosti splétány. A mimochodem, tohle je jediná kniha (zatím), kde Poirot objasňuje obšírněji svou minulost - a kde se vyskytne výslovný náznak, že jeho způsob mluvy je stylizace.
Kdyby všechny slzy světa
Jan Šibík
Přehlídka smutku a utrpení v devadesátkách. Věcné texty (o to sugestivnější) a fotky osiřelých dětí, co si zvyknou na všechno, pestrých barev v blátě a hudby na hřbitovech. Některé obrazy nezapomenete...
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Klasické hororové prvky, vcelku dobře kombinované a okořeněné ošklivou epizodou odporné české historie těsně poválečné. Věřte, nevěřte - já se fakt bála.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Přečteno na jeden zátah během jedné líné neděle. Která by nebyla líná, kdyby bylo možné přestat číst. :-) Příběh z Beskyd s těžištěm v poválečné době, ovšem s kořeny za okupace i dříve, až v roce 1907. Živa a Slavomil, ona podnikavá, on mocichtivý, Karel milující klid, ovečka Ludmila, Marta se srdíčkem na rtech a zraněný Ondráš. Kdo z nich se stavěl zlu a kdo si na to jen hraje? Také růžová vila, Dita a Hund Otto, samoty, kam svět dolehne jen za hodně tragických okolností, a lidi, kteří jsou vždycky jen lidi. Čí tajemství se prozradí, čí zůstane zachováno a které bude smrtící? Příběh, v němž každý sklidí, co zasel. A metafora psů na několikerý způsob... Odvyprávěno suverénně a poutavě. Takže nesouhlasím s nejmenovanou kritičkou, že "to nejlepší už Wilková napsala". "Moře" i "Chladné oči" byly proklatě dobré - ale "Psi" mi připadají jako výrazný příslib něčeho, co bude skvělé.
Lid nomádů
Anna Saavedra
Jsou cestovatelé - a jsou nomádi. Ti druzí mají putování jako životní styl zastaví se, jen když narazí do zdi. Když otčina zkrachuje. Či zemře otec. Když nastane vztah, co se tváří smysluplně. Nebo jeho následky. Když člověk doputuje příliš daleko. Nebo překročí hranici. A svědkové z hotelu na bažinách se rozprchnou... Chvála pomíjivosti, lehce připomínající Tokarczukové Běguny. Bavilo mě to, díky.
Pravidla hry
Neal Shusterman
Nekomfortní čtení, připomínající Kingovu Nespavost. Shusterman mívá skvělé nápady, umí je domýšlet a jeho styl je jedinečný. Bez šance mě svého času zasáhlo jako máloco, šílení kolem Smrtky jsem si užila. Tady mě to nutilo racionálně probírat svět a svou úlohu v něm, respektive svou představu o světě a svou představu o sobě s úvahou, kde se to vlastně protíná... a myslet bolí. A moc nepomáhá konfrontovat se s klukem, který přes všechno neztrácí naději (a s proměnami se pasuje se smyslem pro proporce) - možná to je tak rozčilující..? Takže díky, ale příště něco míň osobního, jo?
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Jeden z nejznámějších případů HP vůbec. To několikeré filmové (nikoli televizní!) zpracování lecčemu napomohlo. A k tomu kontroverzní závěr.
Raci v hlavě
Rudolf Král
Překvapivě krásné čtení. Miku z dětského domova na přelomu tisíciletí a Nestor procházející 20. stoletím. Jaký smysl má vlastně lidský život?
Připraven sloužit
Renata Kalenská
"Když má člověk jakékoli dary od Boha, třeba nadání, velké jméno, majetek, musí za to zodpovídat a podle toho se chovat." Dodejme - "O tom nebudiž pochyby".
Vynikající čtení, které jsem si šetřila. Renata Kalenská se umí ptát, informovaně a empaticky. A kníže je jednou z největších osobností, které naše země v posledních sto letech měla. Nejenže sloužil, ale hlavně uměl velkoryse přemýšlet, měl neuvěřitelný přehled, měl čich na lidi, chápal chyby, ale i přednosti své i svých bližních. A jeho ilustrační historky zůstávají prostě nekonečně zábavné.
Žádost o přátelství
Laura Marshall
Vcelku průměrný thriller. Ale devastační vliv pocitu viny je popsán sugestivně.
Letnice
Miroslav Hlaučo
Rozpomínání na konec světa, je pod názvem psáno... Souhlasím se čtenářem zvaným los i čtenářkou BarboraSalome. Tohle bylo mimořádně laskavé vyprávění, plné magického realismu a smutku nad unikáním dosud známého (ale komu?) světa. Zázraky všedního dne, výrazné postavy a výborné změny atmosféry. Humor přechází v napětí, napětí ve strach, strach v překvapení a překvapení v pobavení. Zkrátka - jeden z nejoriginálnějších debutů minimálně za poslední rok.
Chrám Matky boží v Paříži (komiks)
Georges Bess
Impozantní dílo. Černobílá poklona chrámu Matky Boží a Hugovu romantickému příběhu s "ananké" v erbu, barvitým vylíčením zahnojené Paříže 14. století a jejích obyvatel napříč společností, od tuláků vedených Špindírou, přes komedianty, studenty, vojáky po povrchní šlechtičny. S důrazem na grotesknost popisovaného. Věnováno lúzrům s dobrým srdcem i těm, kteří za vášeň vymění duši. Děj věrný původnímu románu a nic podstatného nechybí. Zážitek.
Posedlost
Josephine Hart
Příběh o vášni, který mě v kombinaci se stejnojmenným filmem svého času rozsekal. Dnes ho vnímám jako kombinaci antického mýtu, noir atmosféry, autorčina smyslu pro drama - a spousty keců.
"Poškození lidé jsou nebezpeční. Vědí, že mohou přežít."
Hymnus pro Lokiho
Joanne Harris
Při všem potenciálu severského božstva a Šejdíře, tohle uplynulo příliš nevzrušivě. A vtipné je to asi jako Lokiho fór s kozou. Ale vizuál to má krásný, to zas jo.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Že tento román ACh způsobil svého času reakce přiměřené originalitě a nečekanosti základního nápadu (a to v dobrém i zlém), se všeobecně ví. Kdysi mě taky dostal, wow efekt byl nesporný (mea maxima culpa, leč bylo mi dvanáct nebo tak nějak). Teď jsem se bavila tím, jak Poirot slibuje, že zůstane v penzi a u pěstování dýní, a do toho mu to neustále šrotuje, zelenooký detektiv dokonce intrikuje více než jindy. Plejáda postav je seskládána taky pěkně a Hastingsův náhradník přiměřeně zajímavý... Ale jinak souhlasím s tím, že na mne čekají poutavější případy. Pořád je nač se těšit.
Šest procházek literárními lesy
Umberto Eco
Jsem jednoznačně čtenář první úrovně, strany většinou spíš hltám než analyzuji - ale Ecovy přednášky čtu jako beletrii. Baví mě, s jakou lehkostí se prodírá literárními lesy a potkává Nervala, Dumase, Flauberta, Eliota, Prousta, Stendhala, ale také Poa, drsnou školu, Agathu Christie, Flemminga, Sua, Verna... A z analýzy, proplétání, mísení všeho vytváří koktejl, který je radost pít a vychutnávat.
"Fikce se jeví jako pohodlnější prostředí než život, a tak se život pokoušíme číst jako fikci." (s. 174)
Dvanáct zastavení
Jan Anastáz Opasek
Náročné čtení. Věcná, zaujatá zpráva nejen o jednom životě mezi narozením a exilem - ale také o tři čtvrtě století v katolické církvi, o společnosti, kde se primitivové stávají elitou a intelektuálové škodnou, a zejména o českém národě jako takovém. Pro mne portrét člověka, který se zajímá o lidi, atmosféru doby, je schopen je zhodnotit a zároveň chápat. Cesta od nejmladšího opata z roku 1934, schopného kněze a správce majetku, odsouzeného za vlastizradu a odpykajícího si 11 let v komunistických arestech, plnitele zednických profesí, zároveň zakladatele Opus Bonum 1972, oddaného syna a emigranta z donucení. Na většině fotek se směje... Také důležité informace o vnitřním chodu církve včetně zachycení změn přes reformy či zákony. O řádovém životě a jeho praktické stránce. Lásce k literatuře a umění vůbec. Životě v arestech. A návratu na svobodu. Díky.
Záhadné zmizení lorda Listerdalea
Agatha Christie
Ale ano, dá se to číst. Jen většinou chybí wow efekt. Všechno plyne pozvolna, tu a tam se najde břitký dialog, má to vtip. Tak ještě trochu toho klasického christieovského napětí... Ale možná jsem jen rozmazlená. ACh nastavuje svými dalšími dílky laťku sakra vysoko...
Hodiny
Ian McEwan
Autor mě provází celoživotně. Svět Betonové zahrady mi kdysi na střední připadal při vší vykloubenosti, intenzivním spojení lásky a smrti a dusnu nejen sexuálním důvěrně známý. Další knihy měly pro mne rozkolísanou zajímavost... A od určitého bodu jako by postupně ubíraly na temnotě, respektive přiznávaly jí v životě lidském jen omezenou sféru vlivu. Jako by autor přicházel na to, že jí lze nepodléhat, že ji lze přijmout jako životní fakt se stejným vlivem, jaký může mít rodina v širším smyslu, některá výjimečná setkání nebo okolnosti určitých rozhodnutí... Myslím, že Hodiny, mimo jiné, jsou i o tom. Mozek "přeprogramovaný" slečnou Cornellovou má samozřejmě vliv na Rolanda Bainese, určí počátek jeho dospělosti a životního směřování, ale je to vliv omezený a zdaleka ne tak deformující, jak by mohl být. A není to ani to nejzajímavější, o čem se v McEwanově zprávě o posledních desetiletích dvacátého a prvních dvou dekádách jedenadvacátého století píše... Pro mne, abych to zkrátila, jsou Hodiny román o vnitřní svobodě, k níž člověk může dospět, pokud se smíří s tím, že nic není dané - a hlavně že mu svět nic nedluží. Ošklivě zjednodušuji - ale co už...
Host
B. A. Paris (p)
Nemůžu se zbavit pocitu, že tahle knížka drží pohromadě ještě méně než předchozí. A závěrečný cliffhanger na tom nic nezmění. Na druhou stranu - dočetla jsem.
