puml komentáře u knih

Toto není recenze na celkovou kvalitu napsaného, jde mi spíš o jeden zajímavý aspekt textu paní autorky. Hegel mi jinak přijde už dost passé, co novýho se tam dá vyšťourat? Asi nic moc, je to převážně veteš a moralistní haraburdí, ale paní Tereza píše moc pěkně, takže jsem tomu dal šanci a zaujalo mě především použití některých slov a spojení skorem s básnickou a občas až nechtěně vtipnou kvalitou. Nečekal jsem, že v textu o něčem tak suchopárném jako je Hegel narazím na slova a spojení jako "motor", "údem" a "pár fackám". V tomhle ohledu je to velmi neotřelé a dovolím si tvrdit, že v té záplavě nudných textů o Hegelovi se asi nic říznějšího v tuzemském prostředí nenajde. A to jsem to jen přelít. Doporučuji.

Skvostné pokračování Válečného deníku. Peripetie v okupované Francii a následná snaha o emigraci do Latinské Ameriky. Viděno nesmiřitelnou optikou a jazykem plným ironie. Doporučuji.

06.03.2023

Dobrá kniha, v rámci možností srozumitelná i laikovi. Spousta příkladů a ten koncept krásy, která ve své podstatě směřuje k oběti, to je určitě k přemýšlení, i když je možná na místě se pak ptát, k jaké oběti a za jakou cenu, někdy totiž taková exaltovaná oběť může zavánět idiolatrií. Možná by se ten Scrutonův přístup dal vyjádřit i ve smyslu, že krása je symbolem pravdy. Jen si nejsem jist tou celkovou kultivací umění a vlivem na člověka. V dějinách by se našlo spousta hegemonů s až přehnanou láskou k umění a holdující takzvané kráse na úkor života jako takového. Dalo by se snad s trochou nadsázky a ironie říct, že umění některým oči otevírá a jiným zas zaslepuje. Doporučuji.

2 04.03.2023

Skvělá kniha v rámci možností, protože knih v češtině o brutalismu je jak šafránu. Některé reprodukce nejsou úplně top, ale v rámci celku je to i tak velmi dobré. Je to vlastně dialog mezi těmi původními čistě brutalistními stavbami hlavně ze 60. až 70. let a pak těmi defakto současnými, které ale podle mě už úplně brutalistní nejsou, spíš navazují na brutalismus a často mi přijde, že jdou jdou svou "chtěnou ladností" proti tomu těžkotonážnímu brutalismu ze 60. a 70. let. To je asi jediná výtka, totiž, že bych ocenil zařazení více těch mnohdy třeba i kontroverzních a dnes chátrajících nebo i zbouraných brutalistních staveb. Doporučuji.

03.03.2023

Kultovní záležitost a jeden z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) strip, co tu kdy vzniknul. Je to taková ta kniha, kterou bych doporučil v rámci "celoživotního vzdělávání nejen pro seniory". Doporučuji.

1 01.03.2023

Skvělá kniha. Chodil jsem na Hájkovy přednášky a patřily k tomu nejlepšímu. Hodně z toho jsem znal, ale i tak je fajn se znova ponořit do těch autorových velmi trefných postřehů a jemné ironie. Dost se tu čerpá z odkazu romantismu; respektive ukazuje se, že romantismus do velké míry stále ovlivňuje současnou vizuální kulturu. Doporučuji.

01.03.2023

Výborné detektivní příběhy z Harlemu. Hlavním protagonistou je právě onen až přízračně temný Harlem. Místy až groteskní s nádechem absurdního humoru, ale komické momenty střídají ty brutální. Smrt pro pár dolarů nebo jen proto, že jste se ocitli ve špatnou chvíli na špatnym místě, i to je Himesův Harlem. Himes své černé hrdiny ani samo místo nijak nelakuje a ukazuje, snad až naturalisticky, boj o přežití v týhle zavšivený newyorský džungli. Skvěle napsáno a přeloženo. Je to takový nenápadný, drsný a neopracovaný klenot mezi tou záplavou často přeci jen tuctovějších detektivek z dnes již legendární řady "Třikrát". Doporučuji.

5 01.03.2023

Pěkný obrazový doprovod.

27.02.2023

Klasický šroubovaně exaltovaný, ale přitom matematicky barokní či barokně matematický, i když místy notně únavný Musil. Řečeno s klasikem: Jemný jako dýka. Ten styl nemusí sedět každému. Musil není autor "lehkého pera", ale spíš horník u něhož se pohybujeme nejčastěji v myšlenkových tunelech, štolách a na přechodech, na solidních i když vratce působících základech. Noříme se stále hlouběji, nic moc nevidíme, nechápeme, ale děláme že jo, před námi shrbený Musil tu a tam vezme do ruky kus nějakého šutru, aby ho narychlo opracoval, vyleštil a hle: celkem pěknej drahokam. Ale sakryš kvůli tomu sestupovat až tak hluboko, tak složitě? Musil je horník a jeho Eseje jsou především příručkou, možná spíš manuálem pro myšlenkové horníky. No, moc mě to nenadchlo, ale jsou tam místa (jako přednáška O hlouposti), rozhodně jsou tam místa nebo spíš žíly. Nedoporučuji každému.

1 26.02.2023

Zujala obálka i zpracování. Notně ironická a občas i sarkastická sbírka básní. Autor je nad věcí, naštěstí se nebere příliš vážně a často ironizuje i sama sebe. Velmi dobrá sbírka, která ve své pregnantnosti říká o současnosti víc, než se může na první pohled zdát. Doporučuji.

24.02.2023

Zatím asi nejlepší Steinerova kniha. Hutná, polemická, podvratná a i po tom víc jak půl století stále inspirativní. Jestli bych nějakou knihu doporučil jako vstup do světa Steinerových úvah, tak by to byla právě tato. Více v solidních recenzích. Doporučuji.

Druhé čtení červen 2024: Ty první tři části jsou naprosto skvostné, jedny z nejlepších esejí o kultuře a o tom, čím je kultura v době po "smrti Boha", po holocaustu. I dnes velmi inspirativní čtení. Čtvrtá část Zítřek je taková více spekulativní a je to snaha autora nahlédnout do budoucnosti. Na mě to bylo možná trochu moc mudrlantské lamentování. Je jasné, že Steiner je konzervativní intelektuál takového toho klasického ražení, a v době, kdy tuhle knihu psal (konec 60. let, začátek 70. let) se mu jevil ten nejen kulturní boom a revolta 60. let spíše v negativním světle. S tím odstupem let, tahle část působí občas až úsměvně staromilsky. Ale to ke Steinerovi patří. Skvělá kniha.

1 24.02.2023

Na mě trochu příliš popisné a lyrické. Je to spíš báseň v próze než román. Možná to mohlo být kratší. Samotná myšlenka se dere na povrch poměrně zdlouhavě a je vlastně otázka, jestli to celé není tak trochu utopie. Ale ten konec se autorce povedl. Slušná práce.

1 21.02.2023

Dostal jsem se do toho asi až na potřetí. Skvostná první esej Sekundární město, notně podvratná, když se vezme, že autor je akademik, ale nebojí se mířit do vlastních (nejen) univerzitních řad "vykladačů díla". Zbývající dvě eseje mě už tak neoslovily a jsou těžkopádnější než ta prví. Závěrečné zvolání: "Umění nám pomáhá vydržet. Jak jinak bychom jej mohli snést?" Zní to pěkně, asi jako přání klidného stáří a "dobré smrti", ale "skutečné příromnosti" mi přijdou v tomto ohledu přeci jen někde jinde. Vydržet nám totiž pomáhá ledacos, a nemusí to být nutně umění. Doporučuji.

1 20.02.2023

Skvělá esej-cestopis o Benátkách, ale nejen o nich, i o času a paměti. Doporučuji.

3 16.02.2023

Na debut solidní. Je to hodně komorní příběh, občas je to možná trochu moc lyrické, ale rozhodně to není jen bezúčelné popisování přírody a západů slunce. Rozhovory jsou skvělé, tak zvláštně vláčné a tajnosnubné. Často není přesně jasné, o co v rozhovoru vlastně jde, ale takový ten zvláčtní pocit něčeho zamlčeného někde za tím vším skvěle vystihuje charaktery i psychické rozpoložení postav. Příjemné překvapení od mladé autorky z JAR.

3 13.02.2023

Možná i za plný počet, co se čtivosti a "tahu na bránu" týče. Jinak začátek poměrně vleklý, ale ve světle nadcházejících událostí pochopitelný, pak následuje skvělá druhá část, kde se objeví jedna z těch krásných a divokých teorií (kterými se ale reálně matematici a teoretičtí fyzici zabývají, například až surreálné Boltzmannovy mozky, nebo holografické bytí, simulace a neexistence času, to především u skvělého Carla Rovelliho), kterou autor vtipně a notně ironicky (scény s Trumpem) zapracoval do románové podoby s nádechem sci-fi. Možná to mohlo být delší, dalo se z toho vytřískat víc, ale zas by to možná nebylo tak čtivé a stala by se z toho jen další natahovaná soap opera se sci-fi pozadím. Takhle je to až třeskutě našlapané dějem a akcí. Pro mě jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení a dovolím si tvrdit, že jedna z nejoriginálnějších knih, co kdy dostala Goncourtovu cenu. Vliv Oulipa se nezapře. 90%. Doporučuji.

6 11.02.2023

Je to skvělá kniha, jen ta cena (798Kč pultovka) je dost přepálená. Doporučuji.

4 05.02.2023

Tohle je těžké hodnotit. Originál neznám, takže jaká je kvalita překladu, nevím, ale asi dobrá, překladatel Milan Ohnisko je jinak výborný básník. Ale jinak mi to moc nesedlo. Zarazí už ta délka skorem 300 stran. To je na básnickou sbírku netradiční, takovouto délku jeden čeká spíš u výboru, ale ne u "řadové" sbírky v překladu. Ale proč ne, líbí se mi, jak Argo tuhle řadu drží v intencích překladu celých sbírek. Za to dávám jednoznačně palec nahoru a zároveň držím palce (na jednoho trochu moc palců) aby tahle edice vydávala víc překladů. Zpět k Hughesovi. Je toho prostě moc a zároveň chápu tu skorem až intinmní rovinu těch básní, ale myslím si, že se úplně nepodařilo předat ten pocit nebo respektive přijde mi to místy takové až příliš akademické nuceně poetické. Moc z toho čpí básnická manýra a po pár kouscích jsem už jen namátkou vybíral tu a tam báseň nebo sloku. Je to kšaft jednoho básníka za svou manželku básnířku, takže celkově nic, co by mě nějak zvlášť vytrhlo z nočního přemítání u lahváče plzeňskýho. Navíc mi přijde, že tady Hughes tak nějak básnicky přehrává. Větší míru autenticity vidím v jeho skladbě Crow nebo Gog. To je autentický, často notně chlapácký a svým způsobem až animální Hughes. Moc mě ty Tedovy "dopisy" neoslovily a ani mě to nevtáhlo, většinu z toho o čem píše, mi přijde tak nějak mdlý a moc jsem mu to nevěřil. Jako svým způsobem elegii za jeden vztah to zpracování chápu, ale není to ani zdaleka autorova nejlepší sbírka.

Poetické, snové, lehce surreálné, ale i tak nějak domácké, jako plápolající polínko v krbu a kouř z dýmky v zimním podvečeru. Doporučuji.

03.02.2023

Netradiční povídky z Indie. Tak trochu magický realismus po indicku. Zvláštní, někdy až snová atmosféra upomene na argentinské autory Borgese a Saera. Doporučuji.

1 03.02.2023