Radek99 komentáře u knih

Skutečně silná a mimořádně působivá kniha, zároveň naturalistická, zároveň ovšem i empatická a obecně lidská, i když z mého pohledu jsou hrůzné dějiny otrokářství v jižanských státech USA trochu vzdálené téma a možná by mne více zajímal podobně naturalisticky laděný román třeba z období středověkého nevolnictví u nás nebo ještě dál do historie román o obchodu se slovanskými otroky v západní Evropě (s názorným ozřejmením, proč byl anglický termín označující Slovana (Slav) odvozen od slova otrok (slave)), Podzemní železnice má tak silné téma a je tak umně napsaná, že jsem ji s pocitem mrazení v zádech přečetl se zatajeným dechem a vlastně jediné, co mi na ní vadilo, byl ten fantasy prvek podzemní železnice pod celými Spojenými státy - chápu, že to má jakýsi symbolický rozměr a že to je metafora spletité sítě kontaktů, zapadlých stezek a skrýší, skrz ní se uprchlí otroci dostávali na svobodu na sever či západ USA, plus že samotný fenomén železnice je jedním z pilířů vzniku a existence samých Spojených států amerických a že si tedy i černoši svou vlastní železnici ,,zasloužili", mne jako čtenáře to ale trochu odvádělo od děje - nevylučuji ale, že pro jiného čtenáře, zejmána toho mladšího, bude mít motiv podzemní železnice svoje kouzlo - motiv železnice coby symbolické cesty ke svobodě...v příběhu plném mučení, lynčování, sadismu, okovů, pokrytectví a rasové segregace...

5 10.09.2022

Zdeněk Svěrák i zde drží svou vysokou laťku uměleckosti, zábavnosti i vhledu do lidského nitra, jako bonus ovšem přidává zajímavý experiment s formou - román v dopisech byl kdysi velmi oblíbený a hojně rozšířený (vzpomeňme Goethovo Utrpení mladého Werthera) literární útvar, dnes už ho autoři ovšem používají jako šafránu, je to takové Svěrákovo nostalgické ohlédnutí do minulých století, zejména toho 19., jistě ne náhodou právě doby života Járy Cimrmana - největšího Svěrákova uměleckého odkazu - do jehož divadla hlavní hrdina dopisního vyprávění Smrček zavítá...

10 12.08.2022

Nádherná kniha. Kdybych měl volně parafrázovat Friedricha Nietzscheho, napsal bych o tomhle románu, že Kazuo Ishiguro jest provaz natažený mezi Isacem Asimovem a Georgem Orwellem, mezi definováním zákonů robotiky i jejich provázání s osobností robota a varovnou dystopií - provaz natažený nad propastí...ta kniha ale záměrně překračuje žánr sci-fi a je rozkročena mnohem šířeji - pokusem o definování jedinečné osobnosti ,,umělého člověka" - robota se Ishiguro vlastně pokouší podat definici člověka, což je úkol opravdu nesnadný a sahá až někam do ranku filosofie...u takovéhoto mistra pak není překvapením, že se mu to daří. V kontextu románu je nečekané, že dystopická rovina se netýká výhradně robotů, umělé inteligence a jejího pronikání do běžného života lidí, ale že vychází z ,,fašizace" společnosti a jejího genového upravování. Ishiguro je mistr jemného náznaku a tvorby atmosféry, tíživost totality jemně nastiňuje a čtenář ji v podstatě cítí jen kdesi za obzorem rastru robotické vypravěčky - a je třeba zdůraznit, že velmi ,,nespolehlivé vypravěčky" - což je autorův oblíbený umělecký prvek použitý už úspěšně třeba v románu Malíř pomíjivého světa - kdy vypravěč, tedy prostředník mezi obsahem sdělení a čtenářem, je z autorova záměru nespolehlivý a jeho rastr má nějaké limity (v Malíři pomíjivého světa to byly limity autocenzurní a ideologické, v Kláře a slunci jsou tyto limity dány odlišnostmi lidské a robotické percepce, odlišnými smysly, receptory i vědomím). A když to vzáhnu k celé Ishigurově tvorbě - obdivuhodná je též autorova tvůrčí metamorfoza - ta lehkost, s jakou Ishiguro střídá žánry a pokaždé přinese nějaký neortodoxní nový pohled, ať už zkouší nově rekonstruovat historický román z Japonska, memoáry stárnoucího majordoma, alegorizující absurdní román, artušovské fantasy a teď nově i dystopické sci-fi... Mimochodem je krásné vidět výsledky literární evoluce, na jejímž začátku stál náš Karel Čapek a jeho R.U.R....

12 25.07.2022

Slavný satirický britský román demaskující pravou podstatu typizované postavy západního levicového intelektuála, jeho pokrytectví, jeho bohorovnost, jeho radikalismus, jeho sympatizování s marxismem a komunismem, tedy s ideologií, které padly za oběť miliony nevinných lidí zastíněných sice ze západního pohledu Železnou oponou, čímž ale sympatie ke zločinné ideologii nelze omluvit. Čtenářský problém, jak už to tak v obdobných případech bývá, tkví v tom, že Bradbury, aby mohl ironizovat a poukazovat na společenskou nebezpečnost levicových radikálů, nutně musí vystavět svou hlavní postavu coby antihrdinu - a jeho Howard Kirk si opravdu čtenářovy sympatie získat nemůže, neboť je to v podstatě bezohledný intrikující jedinec, člověk brojící proti vykořisťování jedněch druhými, přičemž sám bezohledně vykořisťuje své studentky proměněné ve služky a chůvy, rastrem dnešní doby je dokonce sexuálním predátorem - což je vtipný paradox. Obrovským kladem knihy je její nadčasovost - popis akademického prostředí v anglosaském světě 70. let minulého století i snahy měnit za každou cenu společnost a její status quo může nejen český čtenář dobře vztáhnout i na dnešní dobu - sociologii upadnuvší na své váze a důležitosti sice mezitím nahradily různé gender studies a všeliké obskurní humanitní obory, progresivistická tzv. nová levice ovšem do dnešních dnů neztratila na síle a produkuje i u nás mnoho novodobých Howardů Kirků, stačí se jen kolem sebe rozhlédnout...třeba takový Matěj Stropnický pomáhající sociálně slabým ze svého zámku, který mu koupila maminka, jako by docentu Kirkovi z oka vypadl...

1 26.06.2022

Vskutku originální reflexe vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, fenoménu fatálně rozdělené společnosti (to má globální platnost a dobře to známe i u nás), nezasypatelných příkopů mezi nekompatabilními světy městských liberálů/progresivistů a venkovských konzervativně naladěných občanů, v USA specificky mezi východním a západním pobřežím, mezi mondénní elitářskou společností New Yorku a neotesaností lokálů kdesi na konci světa, to celé okořeněné zvláštním sarkastickým podtónem autorova rastru, velmi originálním smyslem pro (černý) humor, ozvěnou noir detektivek a celé navíc umocněné jakýmsi až postapokalyptickým vjemem - sondou do světa post-hippies komunity, do světa lidí záměrně žijících mimo systém, mimo civilizaci... Tohle je opravdu netradiční téma, navíc velmi originálně pojaté - v podstatě podvratný román odkazující třeba k Palahniukově kultovnímu Klubu rváčů...

3 07.05.2022

Spolu s novelou O rodičích a dětech nejlepší a nejsilněji působící Haklova kniha. Silně existenciální, ryze subjektivní, zjevně autobiografický text jako součást autoterapie a produkt psychohygieny...vypsat se z životních krizí...

2 03.04.2022

Vizionářský román proložený častými až esejistickými pasážemi, kterým autor sofistikovaně těží z přelomové doby, ve které právě žijeme - konce éry nedávno utlumené alfabetické kultury (tedy kultury založené na písmu) a nově nastoupivší kultury piktografické (založené na obraze), klipovité, stavící na klipovitosti vnímání, přicházející prve s nástupem MTV a komerčních televizí, ještě silněji pak s érou internetu a sociálních sítí. Jde též o rozkol generací (autorem umně zvolené typyzované hlavní postavy), generace Y a především generace Z vyrůstající s tabletem téměř už v kolébce versus od nových technologií svým věkem odstřižená generace lidí v pokročilém produktivním a především postproduktivním věku, které obrazně ujel technologický vlak a která má a bude mít problémy nejen v profesním životě, ale vůbec fungovat v digitalizované společnosti, státní správě, světě...), k tomu Vadim Petrov chytře staví radikalizující se svět levé a pravé části politického spektra, progresivistickou touhu měnit svět a civilizaci v samých jejích základech x konzervativní obavy ze změny toho, v čem člověk žije většinu života; neobyčejnou sílu a trvanlivost konspiračních teorií a potřebu interpretovat složitý a odtažitý mechanismus fungování světa... Tahle kniha předkládá vskutku mnoho témat k zamyšlení...

2 31.01.2022

Zřejmě nejlepší kniha ze světa tajných služeb, se kterou jsem se kdy setkal! Polo/fiktivní román, který ale o realitě transformace v období konce komunismu a budování demokratických institucí po listopadu 1989 vypovídá více, než ledajaký dokument. Onen velký civilizační zlom - rozpad sovětského impéria a osamostatnění se jeho satelitů a jejich cesta do demokratického světa, tedy na západ - byl cosi výjimečného, živelného, stěží regulovatelného, divokého a nepřehledného...90. léta byla na jedné straně nádhernou dobou opravdové až absolutní svobody, na stranu druhou byla dobou vzniku organizovaného zločinu, mafiánských skupin, vražd na objednávku a rozkrádání transformovaného majetku v nepředstavitelné míře (nepřímo posvěcené Klausovou vládou)...Vadim Petrov k tomu navíc přidává rejdy KGB na našem území, špionážní hry, střet světa rušené zločinecké StB a vznik nových tajných služeb a kopici různých geopolitických ingrediencí z prakticky z celého světa (mne třeba opravdu hodně bavily pasáže a děj odehrávající se v Iráku)...což celé ještě po formální stránce prokládá esejistickými pasážemi, obsáhlými vysvětlivkami, poznámkovým aparátem, citacemi z tisku.. Vážně úžasná a obohacující kniha!

2 18.01.2022

Skutečně si nemohu pomoci, ale vybrat si z holocaustu, tématu tak hrůzného a tragického, právě příběh jedné blazeované buržoázní rodiny, kterým neštěstí a tragický osud druhých přihraje vysněné dítě a jejichž největší starostí během okupace Rumunska je to, že si nemohou koupit nový křišťálový servis plus přijdou o letní sídlo, mi nepřijde právě jako vhodná volba. Když jedna totalita vystřídá tu druhou, kniha začne mít větší sílu, ovšem stejně to celé sráží ta červená knihovna, kterou do románu propašovala autorka svým výrazně ženským rastrem. Je to vlastně nejslabší kniha o holocaustu, kterou jsem kdy četl...

2 13.01.2022

Spolu s Žertem, Nesnesitelnou lehkostí bytí a Nesmrtelností zřejmě nejlepší a nejsilnější román (byť rozsahem spíše novela) Milana Kundery! Román o nadčasovém a universálně srozumitelném a platném tématu - emigraci a jejími důsledky - v tomto případě - na jedince (zajímavá by byla jistě i kniha o důsledcích tohoto fenoménu na společnost a národ - zrovna v našem českém případě národ krvácel odchody těch nejschopnějších jedinců a elit často, opakovaně až cyklicky - po Bílé Hoře, po roce 1848, po Mnichovu, po bolševickém Vítězném únoru, po vpádu ,,spřátelených" bolševických hord Vašavské smlouvy - Kundera to s až hudebním rytmem popisuje takty ,,dvacetiletí"). Formálně skvělá kombinace příběhové a esejistické části, tyhle dvě vrstvy spolu výborně kooperují. Kniha o bolesti nuceného odchodu a o nemožnosti pozdějšího návratu, zapustí-li člověk již nové kořeny...

9 08.01.2022

Vskutku strhující literární sonda do bombajského podsvětí, do života indických narkomanů i dalších vyděděnců společnosti a jedinců či dokonce celých sociálních skupin stojících na okraji. Popis zlaté éry časů opia a nástup garadu (odpadového heroinu) má své literární kouzlo a skoro se nechce věřit, že jde o autorskou prvotinu. Autorův styl je poetický, často až na hranici magického realismu, v kontrastu s tím ovšem kniha obsahuje velké množství naturalistických pasáží a výjevů a někdy až nepříjemně expresivní popisy násilných scén či sexuálních praktik, opravdu působivý autorský mix...je znát, že Džít Tháil dobře zná reálie a ví, o čem píše...tipuji, že v nejedné bombajské ,,cháně" strávil podstatnou část svého života... PS: Velké uznání zaslouží Libuše Čižmárová za vynikající překlad!

1 05.01.2022

Rozhodně velmi originální detektivka, jejíž klady (velmi věrohodně podané exotické prostředí Mongolska a mongolské reálie; rozvíjení Chandlerovské drsné noir školy, čtivost, sympatické postavy) jen o chlup převyšují zápory (přespříliš okaté cílení na evropského čtenáře, autor do mongolského prizmatu násilně zařazuje propriety a události, které by ve skutečném Mongolsku nikdo ani nezaregistroval, uměle tak ohýbá obrovskou kulturní diferenci a zcela rozdílné kulturní i historické kořeny; celá dějová linka s utajeným klášterem Shaolinu a neuvěřitelnosti s ním spojené; morálně relativizované dobro a zlo do té míry, že hlavní hrdina se chová stejně nebo možná i hůře než všichni záporní hrdinové...)

2 22.12.2021

Historie legendárního exilového torontského nakladatelství ,,68 Publishers" z pera obou jeho provozovatelů - manželů Škvoreckých. Je dobré si tuhle kompilační knihu složenou ze vzpomínek, dopisů čtenářů i osvětlení celé řady okolností, ale i fotografií, přečíst a komparovat třeba s takovým Milanem Kunderou, někdejším profesorem Zdeny Salivarové na FAMU - zatímco Kundera si hraje na schovávanou, neusále mystifikuje kol svého díla i života a cíleně se snaží přepsat svoji ne úplně bolševickým hnojem nepotřísněnou biografii, neboť se během 50. a začátkem 60. let ve stalinistické žumpě slušně namočil, Škvorečtí v roli novodobých národních buditelů zpoza železné opony zachraňují českou literaturu a navíc o tom i transparentně a otevřeně informují své laskavé čtenáře... Alespoň takhle na dálku děkuji za vše, co jste pro českou literaturu udělali!

2 24.11.2021

Originální pokus přenést a zasadit dnes velmi módní temnou severskou detektivku do šumavské krajiny a její pohnuté a nejednoduché historie, což se ve výsledku ale úplně nepovedlo, ta symbioza těch dvou nesouměrných a nejen geograficky vzdálených světů ve výsledku příliš nefunguje. Každopádně autorka je řemeslně jistá a kniha se velmi dobře čte, osobně oceňuji hlavně linku šumavské historie a pokusu literárně zpracovat dějiny šumavského osídlení a událostí během války, jakož i podzemní továrny na stíhačky Messerschmitt ve Františkově a nedalekého koncentračního tábora, což nejsou zrovna informace, které by byly v širším povědomí. Linka detektivní už ale tak nápaditá není a mnohé propriety zvolené autorkou působí lacině - mrtvola v koncentračním mundúru s židovskou hvězdou skoro 80 let po válce je proprieta naprosto přitažená za vlasy a vyznívá až bulvárně (v opozitu s tím, že bulvár tu autorka cíleně staví na paškál) etc. Samotný konec je pak až přespříliš vykonstruovaný a měl jsem problémy knihu vůbec dočíst. Přesto knihu hodnotím kladně a zanechala ve mně stopu - ten literární odraz šumavské krajiny je věrohodný, geograficky to všechno celkem sedí...

6 22.11.2021

Jaroslav Rudiš docela umně zrecykloval velké literární postavy naší národní literatury (po stránce obsahové - titulní postava je následovníkem legendárního Fuksova Karla Kopfrkingla, povoláním ,,Spalovače mrtvol" s obsesí pro pohřbívání žehem a zároveň s temným a zprvu nevyřčeným vztahem k nacistické ideologii; po stránce formální v pásmu postav coby typologizaci titulní postavy Rudiš použil až Hrabalovsky laděnou formu jazyka - volnými asociacemi vršený automatický text s častými repeticemi a opakováním vět i motivů atd.), k tomu přidal své oblíbené literární propriety (náklonnost k železnici, motivy vlaků, nádraží, ajznboňáků, postavy outsiderů, lidí stojících mimo mainstream, svět Sudet a německo-českého spolužití atd.) a tuhle osobní autorskou inspiraci tím nejlepším z dějin české literatury až Kunderovsky sofistikovaně přefiltroval do (v originále německy psaného) románu s vyšším středoevropským - a možná až evropským - přesahem a dopadem. Tahle ,,postmoderního Karla Kopfrkingla cesta po Střední Evropě" je nostalgickým ohlédnutím nejen do naší národní historie, ale vhledem do dějin celé Střední Evropy a velkého civilizačního a epochálního zlomu - konce éry velkých nadnárodních celků (monarchií) a vzniku malých národních států, umožněného první světovou válkou a jejím výsledkem. Knihu lze chápat různě, jistě i jako postmoderně variovaný průvodce po Střední Evropě a jejích dějinách - tedy v knize tolikrát citovaný rakousko-uherský bedekr - chytře napsaný románový ,,Lonely Planet: Österreich-Ungarn"... Mám chuť sednout na vlak a vyrazit!

10 15.11.2021

Rukověť oportunistova. Portrét bezesporu velkého literáta, který se chtěl mít dobře za každého režimu a nevadilo mu, že jde zrovna o režim totalitní, tak tomu účelově uzpůsobil svou literární produkci - v období stalinismu psal budovatelské básně, v období Pražského jara a politického tání začal psát romány kritizující dobu stalinismu, v době normalizace se distancoval od disentu a odmítal vydávat svá díla v samizdatu, aby si nepohněval normalizační režim... Jan Novák odvedl opravdu mravenčí práci. Navíc obecně je biografie popisem osoby na pozadí doby, Janu Novákovi se podařil opak - popsal (mezní a těžkou) dobu na životním příběhu českého literáta...

10 02.11.2021

Kvantová teorie nikoho nezabije je opravdu výborná vědecko-popularizační kniha, jen dost výrazně klame svým názvem - kvantová teorie, tedy teorie popisující fungování a realitu mikro-prostoru (svět atomů a subatomárních částic), je náplní jen první části knihy, v druhé nám pak Marcus Chown přibližuje opačný pól, Einsteinovu speciální teorii relativity plus jeho obecnou teorii relativity (což je zároveň i jeho teorie gravitační), tedy teorie popisující fungování makro-prostoru, tedy vesmíru...což jsou dvě opozita, svou podstatou zcela nekompatibilní - jejich propojení do jedné teorie čtenáře čeká na samém konci knihy, která mne bavila nejvíc - teorie superstrun a další zastřešující superteorie, jejichž vznik se zatím jen předpokládá...a samozřejmě především kosmologie - finální věda, zabývající se původem, vývojem a osudem celého vesmíru. Škoda, že se autor dost často opakuje, je to sice zřejmý didaktický prvek, ale trochu mne to rušilo. Každopádně spolu se Stručnou teorií času Stephena Hawkinga asi nejlepší příručka o moderní fyzice...a skoro se mi chce napsat i metafyzice...

5 21.03.2021

Doposud nejslabší česky vydaná kniha (rozsahem spíše novela než román) nejslavnějšího českého žijícího literáta. Osobně ji navíc interpretuji jako silně pokryteckou - mladý Kundera v 50. letech zarputilý stalinista se na stará kolena po emigraci do Francie snaží reinterpretovat svůj tehdejší kladný postoj ke Stalinovi, což ovšem činí silně blazeovaně...od oslavných básnických ód k lehké ironizaci...uvítal bych v tomto konání více pokory...

4 17.02.2021

Kniha - mene tekel! Soubor povídek o zrůdnosti komunistické totality, na kterou se nesmí zapomenout, a to zvláště u nás s naší historickou zkušeností! Jiří Stránský uložil do souboru povídek esenci 50. let - doby koncentračních pracovních táborů, doby, kdy u nás aplikace komunistické myšlenky likvidovala nevinné lidi i životy a kdy se u nás ze dne na den objevila skupina bezúhonných občanů, které komunistický režim označil zkratkou MUKL - ,,Muž Určený K Likvidaci". Je v našem bytostném národním zájmu na tyto zvěrstva a zločiny komunismu nezapomenout! Opravdu s hlubokou úklonou děkuji panu Stránskému (stejně jako třeba Karlu Peckovi atd.) za jeho tak důležitou literární tvorbu! PS: Podle povídky Bumerang natočil v roce 1996 Hynek Bočan neméně silný celovečerní film z prostředí komunistického pracovního lágru, řada motivů z knihy se pak objevila i v seriálu Zdivočelá země (např. povídka Žabák atd.)...

6 17.02.2021

Existenciální detektivka, v níž není ústředním bodem mezní čin sám, ale spíše motivace, jež k němu vedou pachatele. Samotnou esencí existencionalismu jsou scény, kdy hlavní hrdina v soudní síni, v níž mu hrozí hrdelní trest, netečně pozoruje okolí a středem jeho zájmu se stane až moucha narážející v horkém africkém dnu na okenní tabulku. Camus si také bere na paškál dobové společenské konvence, Francouz Mersault není odsouzen ani tak za vraždu Araba, ale za to, že neplakal své matce na pohřbu... Zajímavá a logická je i souvstažnost s dílem Dostojevského, především pak s knihou Zločin a trest, podobnost Mersaulta a Raskolnikova je přímo očividná, stejně jako jejich reflexe své vlastní pozice v rámci hierarchie společnosti a přesvědčení o své výjimečnosti...důsledek Nietzschova světa bez Boha, světa, v němž ,,Bůh je mrtev". Jedna ze zásadních knih literární historie!

7 25.10.2020