Šárka_D
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Hana není jen knihou o holokaustu, Hana je především knihou o vině, a i když hlavní postava nevědomky (a někdy vlastní hloupostí) způsobila neštěstí svých blízkých, které si celý život vyčítá, je důležité si uvědomit, že to ne ona, ale zrůdná ideologie a nacistický režim jsou vinni, nikoliv ona. V žádném ohledu. Jsem hrdá, že u nás máme spisovatelky kvalit Aleny Mornštajnové.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hrabě Rostov je bývalý člověk. Vzali mu téměř všechno a zavřeli ho v hotelu Metropol, odkud (paradoxně uchráněn před okolnostmi divokého dvacátého století) sleduje zánik světa, ze kterého pocházel a který mu patřil, a přesto na Rusko nikdy nezanevře a svou zemi nepřestane milovat (emigrace pro něj není, jak zazní už na úvodních stránkách). A protože se vypořádá s okolnostmi, nakonec ho čeká celkem zajímavý život, a čtenáře zase čeká cesta ruskou literaturou, historií 20. století, filosofií a vším tím, co dělá lidi lidmi. Kdybych si mohla, stejně jako palubní počítač Holly, vymazat z paměti nějakou knihu, kterou budu mít to potěšení číst ještě jednou poprvé, byl by to Gentleman. A nebo si ji raději přečtu za nějaký čas znovu, a znovu, a znovu.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Krásná novela, která mezi řádky sděluje daleko víc, než kolik byste na tak útlou knížku tipovali. Naprosto přirozený akt lidské dobroty, ke kterému však bylo potřeba velké množství osobní statečnosti a který mohl potenciálně ohrozit i vlastní rodinu, to je klíčové téma mikropříběhu, odehrávajícího se pár dní před Vánoci. Moc ráda si od autorky přečtu víc a opět děkuji knihovnici z naší maličké místní knihovny, že nakupuje tak kvalitní četbu.
Vrány
Petra Dvořáková
Bylo to krátký, vlastně jen náčrtek života jedné rodiny, a přesto silný, zanechalo to ve mně fakt nehezkej pocit, a kdyby to mělo rozměr románu, vlastně bych to ani číst nechtěla, protože témata týraných dětí nevyhledávám. Dvořáková vykreslila fakt tísnivou atmosféru domu, v němž rodiče jsou natolik zahleděni do sebe a svých problémů, že nedokážou a asi už ani nechtějí vnímat pocity svého partnera ani dětí, přičemž jedna z dcer se na matce provinila pouze tím, že je povahově úplně jiná než matka (a než starší sestra, která se matce naopak podobá). Rozhodně ale nemá nezvladatelnou povahu, jak píše anotace, s tím bych fakt nesouhlasila. Jen není tak pořádná a občas se ztratí ve vlastním světě. Nyní, když sama čekám druhou dceru, přeji si, abych hlavně nebyla taková kráva, jako matka v knize.
Listopád
Alena Mornštajnová
Mornštajnová píše lehce, čtivě, a to i o závažných tématech, v čemž tkví asi hlavní kouzlo jejího umění. Proto se mi velmi líbil i Listopád. Díky vysokému standardu svých knih to bude mít autorka časem těžké, vzhledem k očekáváním čtenářů. I já se těším, s čím dalším přijde :)
Papírová města
John Green
Takže podobně jako u Aljašky - americké středoškolské prostředí (nevim, proč to furt čtu, když to vlastně nemám ráda), protivná hlavní hrdinka (ale ne zase tak strašná, jako Aljaška), její mužský protějšek trouba na entou, kterej se sebou nechává zametat (autor opakovaně vzdává hold generaci mužů, vychovávaných ženami). Bohužel musím uznat, že i přesto čtivé a celkem zábavné...
Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
Mělo to spád i vtip, krásný jazyk a velmi přitažlivé prostředí, postavám jsem fandila a na konci mě čekalo poměrně velké překvapení. Tuhle knihu můžu jedině doporučit.
Svět včerejška
Stefan Zweig
Tahle kniha je fascinující zejména dobou, kdy vznikala, Zweig totiž bez patosu a s obdivuhodnou sebereflexí píše o době, kterou bezprostředně prožívá, a je to také jeho testament, rozloučení se životem a se světem, jaký znal. Čtivou formou nabízí čtenáři v souvislostech přehršel informací o první polovině divokého 20. století v našem středoevropském prostoru, a já musela žasnout, kolik toho intelektuál své doby znal, procestoval, viděl a prožil. Milovníkům historie a literatury doporučuji.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Krásné čtení o hrozných časech a událostech. Narine Abgrajan je naprostý úkaz, jednou bych chtěla umět splétat věty jako ona. Lehce, malebně, poeticky, s nadějí ve smutku, s půvabem v bolesti.
Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy
Charles Dickens
Chronicky známý kousek, který si své místo mezi světovou klasikou více než zaslouží. Jazyk knihy je bohatý a okouzlující a nepříliš dlouhý příběh baví dodnes. Myslím, že se k němu budu v předvánoční době vracet pravidelně.
Nasterea
Petra Stehlíková
Třetí díl se opět četl skvěle, musím ale přiznat, že ve všech těch sklenařských tajemstvích jsem se poněkud ztratila, takže pro mě byl konec trochu zmatený. Scéna s Ernem - top. Před vydáním čtyřky si budu muset sérii přečíst znovu, abych si vše osvěžila. A postřehla jsem tam snad náznak zrodu romantického pouta, hm? :)
Naslouchač
Petra Stehlíková
O knize jsem dlouho slýchala, ale dokopala jsem se k ní až díky letní akci Hostu (kniha za 200, neber to), kdy jsem si koupila rovnou všechny tři dosud vydané díly. Ten první má pomalejší rozjezd, ale není se co divit, autorka musela vysvětlit fungování a rozvrstvení svého světa. Od druhé třetiny už příběh dostává slušný spád. A co je pro mě nejdůležitější, kniha splňuje přesně to, co od fantasy chci: nutí mě číst dál a dál, dokud nerozlousknu všechna tajemství, která na cestě hrdiny čekají...
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Dlouho jsem nečetla nic tak dobrýho. Na knize vlastně vůbec není znát její stáří, protože téma, kterému se věnuje, by se dalo s přehledem překlopit do současnosti, samozřejmě s drobnými modifikacemi. Zweig umí skvěle popsat, jak drsně dokáže nešťastný a nemocný člověk manipulovat se svým okolím, dokonce mi bylo víc líto právě Antona, který se cítí být viníkem závěrečné tragédie a nese si v sobě výčitky po celý život. Místy mi dělalo problém v četbě pokračovat, zejména v okamžicích, kdy Edita mladého důstojníka dusila svým neštěstím a nezralostí, protože jsem se dokázala snadno vžít do jeho pocitů.
Cesta
Cormac McCarthy
Tohle bylo teda něco... hodně chmurný pohled na postapokalyptickou budoucnost. Jednoduché dialogy, všudyprítomný strach o další bytí, neskutečná obětavost otce ke svému dítěti. A na konci i trochu naděje.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Proč mají lidi pocit, že jejich pravá a osudová láska je někdo, s kým si to jednou za čas rozdají na hotelu, aniž by s nimi zažili skutečný, každodenní život? A darované šperky, za které si hrdinka může koupit vlastní byt, můj bože, takové klišé. Tahle vložená deníková linka byla z mého pohledu otravná, naivní, řekla bych až kýčovitá, a čím víc se jí věnovalo prostoru, tím méně mě kniha bavila. Škoda, protože začátek plný úvah o životě, smrti a lásce byl velice slibný, stejně jako byl krásný a bolavý příběh hlavní hrdinky, správkyně hřbitova. Pokud by zůstalo jen u ní, byla by to kniha za čtyři hvězdy. Takhle je to jen lepší průměr.
Šest vran
Leigh Bardugo
Celkem fajn, jen už asi nejsem v rozpoložení pro young adult literaturu, a taky nejsem tak naivní, abych věřila, že parta šestnáctiletých dětí by byla tak brutálně výkonná.
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
Krásný příběh, ve kterém postupně odhalujeme rodinná tajemství. Láska a zrada, válka a rodina, hospodářství a řemeslo, lži a hledání pravdy, ztracené životy a dřevo. Pro mě zatím nejlepší kniha roku. Panebože, klidně by to mohlo mít dvakrát tolik stran!
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ježiši, proč? Proč jsem se zase nechala nalákat neodbytnou reklamou na světový bestseller, který si prostě musím přečíst, když jsem z nich většinou zklamaná? Bohužel i tentokrát zůstala má očekávání oslyšena. Poměrně dobrý, i když nikterak originální námět paralelních životů se rozpliznul v tolika variantách, že to v půlce začalo nudit, k tomu se přidala pseudofilozofie pro nenáročné, ani styl psaní knihu nepozvedl do zářných výšin. A já si to dokonce koupila. Inu, další kousek, který pošlu dál. Pro zaujaté dodávám, že téma paralelních životů mnohem lépe rozvinula Claire North v knize Prvních patnáct životů Harryho Augusta. Dejte si ji, je o parník lepší.
https://www.databazeknih.cz/knihy/prvnich-patnact-zivotu-harryho-augusta-229641
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Bylo by to uvěřitelnější, kdyby z jednotlivých příhod neměl člověk pocit, že to jejich manželství a rodinnej život jsou prostě celý na hovno. Všechny kapitoly mají negativní vyznění, jsou plné neporozumění, nesouladu, sobectví a ublíženosti, jenže jestliže spolu ti dva měli vydržet 17 let, nemohlo to prostě celou dobu bejt takhle blbý - autorka ale hezký věci do příběhu nezakomponovala. Proč ne? Možná i proto se mi to tak špatně četlo a postrádalo uvěřitelnost.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Tak mě napadá, vydal vůbec Host někdy nějakou špatnou knihu? Jestli jo, zatím jsem se s ní nesetkala. I Houbařka je dobrá, čtivá, zajímavá, gradující a poodkrývající tajemství kousek po kousku až do konce, a to já mám ráda, když mě autor dokáže udržet zvědavou.