saruse komentáře u knih

Tohle jsem dala na jeden zátah, na úkor spánku. Protože nešlo jen tak odložit knihu, do samoty a ztracenosti hlavní hrdinky vložit úhlednou záložku, zhasnout lampičku a pokojně usnout. Potřebujete sakra rychle vědět, jak to všechno bylo!! Až mě mrzelo, že jsem si tuto knihu nechala až na tak pozdější dobu od jejího vydání, protože jsem za ten čas potkala spoustu hodnocení, recenzí i článků v kauze s Toy Box, což mě připravilo o ten hlavní wow efekt (Co se vlastně dělo? A kdo to páchal?? ...náznaků spousta, konkrétnější odhalování až za polovinou knihy). Ono ale dalších okamžiků, kdy jsem cítila soucit, mrazení či jen bezradně přivírala oči, bylo i tak dost. Dívka, jejíž jméno ani jednou nezazní (což jen umocňuje tu surovou a nepatřičnou lhostejnost, s níž k ní téměř všichni přistupovali), prostě jen cácora, žila naprosto bezútěšný život a je velmi bolavé si uvědomit, že to tak bývá nejen v knihách. Měla jsem chuť ji obejmout, pohladit, oslovit nějakým pěkným jménem a odvést odtamtud co nejdál, třeba někam na jahodovou zmrzlinu. Podle mého geniálně napsané. (Podobné emoce mi vyvolaly rovněž skvělé knihy Vrány, Pláňata, Símka, Soběstačný.)

28 22.02.2024

Není víc hvězdiček? Tak sto? I to by asi bylo málo. Tato kniha je naprosto úžasná. Dějem. Strohostí, stručností, věcností, ale zároveň barvitostí vyprávění. Psychikou postav, které procházejí nelehkými situacemi a vždy domýšlejí, jaký bude mít vše dopad na jejich blízké. Ztotožníte se, zapřemýšlíte si, lehce si nad takovým vyprávěním představíte, že byste na místě těch postav mohl(a) být právě vy. Kniha, v níž je o koncentračním táboře sotva pár stran, přesto tak silně napsaných, že vás to doslova zmrazí. Ne kvůli syrovému popisu strašlivých (a podle mě nikdy neodčinitelných a nevymazatelných!) hrůz, ale kvůli zachycení atmosféry. Té strašné atmosféry ponížení, bezcennosti a destrukce... kterou "lidé" s pocitem nadřazenosti připravili lidem. Rodinný vícegenerační příběh, který se pohybuje během vyprávění v několika časových rovinách, přesto nebudete mít pocit, že se ztrácíte, naopak budete mít o to větší chuť už vědět, jak to do sebe nakonce "zacvakne". Zacvakne to tak, že jen vydechnete "ne, to přece ne...". Kolik viny, která není úmyslnou vinou!, si může jedna citlivá žena připustit a trápit se jí. "Hana" je skvělá. Postava i kniha.

24 17.11.2017

Krásný příběh. Nejdřív jsem ho vybrala do výzvy do kategorie "název bez písmena a" nebo do "kniha s více než 333 stranami". Ale po přečtení bez váhání přesunuji do knih o nešťastné lásce. Ráda jsem se zas jednou zasnila u takové romantiky. :-)

19 19.02.2022

Výborné jako autor sám. Zajímavé, že kolikrát napsal přesně o tom, o čem jsem před nedávnem přemýšlela (např. o tom, že je všude pořád tak nepochopitelně plno Hitlera). Marek Eben prostě vládne slovem mluveným i psaným a jeho texty jsou někdy jako pohlazení, někdy jako vybroušený diamantík humoru. Každý si najde to své. Já jsem si našla hlavně květák. :-)

19 14.02.2021

Jedinečná kniha. Cítila jsem se být součástí příběhu, členem těch rodin. Maximálně autentické vyprávění, neocenitelná návštěva v historii jednoho časového úseku v hornickém regionu.

17 16.05.2020

Úžasné. Obdiv patří autorovi, ale i překladateli do češtiny. Nedá se o tom nic říct, aby to nebylo zbytečné plácání. Tato kniha se musí opravdu jen prožít. Ani ne přečíst, prožít. Překvapivý nápad s vypravěčkou Smrtí a ústřední motiv síly slov, která umí jednou pohladit a podruhé usmrtit, jak už zmiňuje Bible a v jednom svém projevu i Václav Havel. Film to zdaleka nemohl postihnout, ale také měl silnou atmosféru. Kniha však jednoznačně skvělá!

17 06.05.2017

Zuzanin dech - přečteno jedním dechem. Zatím mě autorka Jakuba Katalpa míjela. To teď bude jiné, přečtu si i ostatní knihy, nominované na významná ocenění nebo oceněními ověnčené. Styl psaní je totiž dechberoucí - žádné velké popisné pitvání v pocitech, naprosté minimum přímé řeči, věty někdy tak krátké... stejně tak krátké i kapitoly. Přes tu zdánlivou všeobecnou úspornost všechno barvitě teče a plyne, každé postavě nahlédnete do srdce, každé situaci do nejmenšího záhybu... Opět kniha, u které pět hvězdiček je málo.

16 02.01.2021

Téda... Nemáme šest, sedm, deset, dvacet hvězdiček?? Toto byla totiž síla!! Tak nějak jsem předpokládala, že i když postav není mnoho a skutečnost se zdá být zjevná - všechno bude jinak a i z nemnoha postav se dají vykouzlit šokující zápletky. Tak nějak to všechno tušíte, víte, že to nebude tak jednoduché, ale když potom přijde zvrat, stejně s otevřenou pusou koukáte. No já ani nedýchala. Skvělý příběh napsaný s úžasným smyslem pro napětí a vzrušení stupňující se až do nesnesitelnosti.

15 31.07.2024

Další z knih z kategorie "pět hvězdiček je málo". :-) Kya, holka z bažiny, měla moje sympatie a mou lásku od samého začátku. Jak ji všichni opustili... Jak miluje přírodu a jak ji ctí a poznává. Jak se nevzdává, i když útěk a schovávání jsou její časté způsoby "komunikace" s náhodnými lidmi. Když už si pustí někoho do života, je to silné. A když se v něm pak zklame - je to extra silné! Ale že by vraždila... To ne. Ty dvě dějové linky, které se tak zajímavě proplétaly (jedna, jak Kya roste a dospívá, druhá od chvíle, kdy se najde tělo mladého muže a začne se rozplétat možný příběh vedoucí k jeho smrti), úplně napínaly - chci vědět, jak to všechno bylo! Konec je takový překotný, posledních osm stran... A stránky poslední dvě z těch osmi konečně dají odpověď, a ne že by nešokovala, i když ne že by to člověka v průběhu čtení knihy nenapadlo... Prý má podle knihy vzniknout film. No už aby byl! Poznejte holku z bažiny zatím ze stránek úžasné knihy, myslím, že budete ze setkání z ní mít radost.

15 01.03.2021

Skvělá kniha. Je v ní všechna tíha mladého klukovského života, když život kolem nejde, jak by měl. Zároveň je v ní velká touha a odvaha a naděje mladého klukovského života. Štěpán je báječný.

14 07.05.2022

Uffff... Přečteno za necelé dvě hodiny, potom ovšem další dvě hodiny přemýšlení. Rozsekalo mě to totálně. "Vráňátko" Barunku bych vzala do náruče a konejšila a konejšila. Je to naprosto mistrovské vystihnutí totálního rodičovského selhání, vystihnutí rezignace na dobro, lásku k dítěti, pochopení, vedení dítěte, předávání hodnot, podporu v dovednostech, rezignace na komunikaci a na laskavost k dítěti! A bohužel to vychází ze života, ze skutečných příběhů, o to víc to zraní a zasáhne. Tleskám Petře Dvořákové za další naprosto úžasnou (ač přesmutnou) knihu. Nebo vlastně - tato mi z jejích děl připadá zatím nejskvělejší. Pět hvězdiček je málo! ;-)

13 11.03.2020

Velmi překvapující, souhlasím do puntíku s komentářem SirenKa. :-) Dobré čtení, za dva dny hotovo, protože jsem byla nedočkavá na každou další kapitolu. O překvapivé dějové zvraty nebyla nouze po celou dobu, ale že zásadní překvapení nastane i na posledních dvou stranách, to bych neřekla a už jsem jen zůstala s otevřenou pusou. Doporučuji!

12 12.09.2023

Pořádně nevím, co napsat, tak jen jediné, k čemu se občas uchyluji: tato kniha chytne a nepustí. Zvláštní kombinace vypravěčského stylu, vyprávěných příběhů a charakterů postav, okořeněna vykreslenými mezilidskými vztahy a čtenářskou zvědavostí "co se to teda vlastně stalo?" dává dohromady zajímavou nádhernou knihu.

12 06.11.2018

Tak takovou prvotinu bych teda taky chtěla napsat... ;-) Jak se to stane, že někomu slova a věty tak krásně a čtivě plynou, že tak vystaví a vygraduje příběh, že tak vykreslí a přiblíží postavy, že některé milujete, některé nenávidíte, některé litujete... ale o všech do jedné nutně potřebujete vědět, jak to s nimi dopadne? Znám se s lidmi, kteří jsou pěstouny nebo děti adoptovali, znám se tudíž i s adoptovanými dětmi, které mají za sebou leccos. Je to tak, jak prožívá hlavní hrdinka Malka v Malince: biologická příslušnost je tak silná, ať už byly na začátku jakékoliv "sračky", neštěstí, nechtění, trestné činy, ubližování... prostě každý z nás potřebuje vědět, odkud vzešel a co jeho příchod na tento svět provázelo a kdo s ním byl a jak to celé bylo. Ve fungujících rodinách se to od rodičů dozvíme a příběhy si hýčkáme a předáváme je pak vlastním dětem. Adoptovaní se potřebují dopídit, potřebují tu "černou díru" těmito zjištěními zaplnit. Pokud jsme to nezažili, nedá se to smést větou - co pořád chtěla, já ji nechápu, co furt řešila?? No přesně toto. Odkud jsem přišla a kam jsem patřila? Takže je mistrně v knize popsáno, jak tím adoptovaní můžou "prudit", ale zároveň mistrně popsáno, jak si nemohou pomoci a prostě to takto musí cítit a chtít. Nejen styl, ale i psychologii postav má Dita Táborská na jedničku s hvězdičkou. :-)

12 17.10.2017

Naprosto úchvatné hry - dialogy. Byla jsem paf s každou další, říkala jsem si, že už mě nic nepřekvapí - a ona další hra zase skvělá. Nadčasové, k zamyšlení, k zastydění... překvapivé konce, stručné a přesto hutné rozhovory. Doporučuji!

Těšila jsem se, až si knihu koupím, měla jsem poznačeno v kalendáři, kdy vyjde. :-) Čtení jsem si náležitě užila. Hana to není, Hana je laťka nasazená hodně vysoko, ale proč srovnávat. Toto je příběh jiných lidí, jiných peripetií, jinak vyprávěný - a zase velmi čtivý, psaný krásným jazykem a odhalující různá zákoutí lidských duší.

11 01.05.2019

Moc by mě zajímalo, zda už při psaní Malinky autorka věděla, že bude chtít příběh Malky rozvést ještě v širších souvislostech v další knize, nebo zda tento nápad uzrál až po dopsání první knihy. Tato druhá je - nepopsatelná. Hlavně je vidět, jak autor musí žít se svými postavami, jak musí mít nahrubo rozvrhnuty jejich životy a jak je citlivě vykresluje, doslova vymalovává do detailů a podrobností. Vše do sebe musí zaklapnout. A zase ty situace, kdy si člověk uvědomuje, jak málo stačí, aby se život přehodil na úplně jinou kolej, jak nebezpečné je o něčem nemluvit, nebo zase naopak něco v nepravou chvíli říct, jak může strádáním duše strádat tělo, jak nelze zpřetrhat biologická pouta s našimi blízkými, protože tam někde uvnitř nás pořád jsou, ač nás realita od sebe jakýmkoliv způsobem odtrhla... nebo my sami bychom se chtěli odtrhnout... Fakt nepopsatelné. Děkuji za další krásný čtenářský zážitek. Za výbornou vrcholnou scénu mezi Bohem a Smrtem. A za to, že Bůh je žena... :-)

11 23.07.2018

Stejně jako Vrány i toto je trýznivě pravdivé a geniálně napsané = odposlechnuté od života. Někdo psal níže: číst to občas až bolí. Člověk by až propadl beznaději, že některé věci se už nenapraví a že bludné kruhy v rodinách se někdy nepodaří přerušit, zastavit... Skvělá kniha.

10 03.01.2024

Hodně dobré. Nečtu detektivky, tohle byla snad moje třetí. Ale skvělá. Nemohla jsem se odtrhnout, vždycky jsem si řekla - ještě do konce kapitoly, ještě dvě stránky, ještě další dvě stránky a už jdu něco dělat... A vždycky mě každou další větou autorka zlákala číst dál. Vrah se dal tušit, ale sotva si člověk byl jistý, najednou zvrat a nový obviněný a jo, ono to zase dávalo smysl, takže kdo vlastně?? Dobře gradovaný děj a autorka nezapomněla dovést do konce ani jediný náznak či drobnost, všechno do sebe zacvaklo, měla jsem pocit, že tu vraždu řeším já. :-) Fakt dobré.

10 30.04.2022

Spíše než beletrie je to naučná literatura z psychologie - studie o tom, co nevhodné rodinné prostředí udělá s psychikou a návyky dítěte a naopak jak odborníci na svém místě mohou tomu dítěti alespoň částečně zprostředkovat normální život, normální vztahy, normální vzorce chování. Bylo mi Sheily moc líto, co musela prožít díky pokřiveným dospělákům kolem sebe. Obdivovala jsem Torey, jak malou Sheilu učila důvěřovat sobě a světu. A pořád jsem si říkala - co s tou malou doopravdy je po letech, kdy už s Torey nemůže být a kdy ji mohlo její nejbližší okolí opět stáhnout ke dnu... Snad tomu tak není. Příběh je opravdu náročný ke čtení, ale je důležitý. A určitě mám po jeho přečtení chuď do dalších autorčiných knih.

10 07.07.2020