tabula.rasa komentáře u knih

Kniha mi přišla jako nudnější Geniální přítelkyně pro introverty. V momentě, kdy jsem se začetla nejvíc, mi autorka začala být nesympatická a přišla mi toxická, při čtení jsem k ní měla odpor. Rozhodně ve mně ale kniha vzbudila spoustu emocí.

3 19.05.2024

Nenápadná kniha s krásnou obálkou. Neměla jsem žádné očekávání, ale páni, to byla síla! Autorka je talentovaná, dokáže skvěle zachytit emoce, úplně mě to dostalo jakou dlouho žádná jiná kniha. Hodně mě bavilo zachycení toxického vztahu a konec, kdy hlavní hrdinka říká "Neuměla jsem to uchopit. Musela jsem počkat, až si to uchopí mě." Tleskám a těším se na další knihu.

6 07.09.2023

Úžasná kniha, hlavně pro ženy (i muže), kterých se to týká. První komiks, u kterého jsem brečela. Bylo to jako sdílet svojí bolest s kamarádkou, kterou potkalo to samé co mě. Děkuju.

10 21.09.2022

Knižní kombinace Ulice a Kriminálky Miami. Pro mě utrpení. Slova "cucák" a "vystřelující koutek" jsem nedávala. Cením snahu a obálku, která je krásná. Za mě ale nedoporučuji.

4 28.08.2022

LGBT Velmi křehké vztahy z antického Řecka. Styl psaní mi připadal spíš směšný než poetický. Celkově mi to přišlo strašný a nemohla jsem se dočkat konce. Jako plážová oddechovka na vypnutí by to asi šlo.

Podíval se na mě a já jsem viděl, jak na něj má slova působí, v jeho očích se odehrával boj. Polkl.
"Cokoli jiného," řekl. "Cokoli. Ale tohle ne. Nemůžu."
Pohlédl jsem do kamene, do jeho krásné tváře, a ze zoufalství jsem řekl: "Jestli mě miluješ..."

2 22.07.2022

Jezis to bylo tak vtipny! Je mi 34 a jeste nemam dite, takze jsem u toho curala smichy. Kdyz jsem to ale ukazala pritelovi, tak spis kroutil hlavou. Knizka by vyhrala cenu za nejosklivejsi obalku, ale obsah se autorce opravdu povedl. Za me jedna z nejlepsich knizek za posledni dobu. Uz ted vim, ze knizkou obdaruju par kamaradek.

3 12.01.2022

Kazuo je skvělý vypravěč a perfektně dokáže vyjádřit emoce. Knihu jsem si moc užívala, krájela jsem stránku za stránkou, 20, 40, 100, 200... Nakonec přišla smršť a já posledních 20 stran probrečela, což se mi dlouho nestalo. Opravdu silný příběh lásky, přátelství, odpuštění, ztraceného života. Mě osobně ty "holčičí plky" jak píše někdo níže vůbec nevadily, naopak jsem obdivovala, jak věrohodně dokáže autor zachytit emoce holek a jejich psychologické hry.

5 10.12.2021

Když jsem si přečetla předmluvu knihy, chvíli jsem uvažovala, že knihu odložím. Myslela jsem si, že když jsem spíš konzerva, myšlenky Daniela Prokopa nepadnou na úrodnou půdu. Jak jsem se spletla! Nejvíc mě zaujala část o exekucích a insolvencích a daňových rájích. Některé části se týkají (nebo budou) i mě - například návrh přijímání dětí do školky od dvou let jako podpora začlenění žen po mateřské zpátky do pracovního života. Líbí se mi, že autor svůj návrh podpoří nějakým výzkumem nebo studií a navrhne rozumné řešení, takže ho neunavují plytké otázky, kde na všechno vzít. Rozhodně jsem nesouhlasila se vším a některé části mi přišly slabší, ale kniha mi dala nový rozhled. Občas jsem přítelovi četla zajímavé pasáže a když mě pak viděl s knihou tak prosil, ať mu přečtu zase něco.

Dneska jsem četla hloupou internetovou diskuzi pod článkem o partnerský hádkách kvůli financím. Jedna paní se zamyslela, že jinak se budou hádat partneři s příjmem 25 tisíc a jinak ti s příjem 100 tisíc měsíčně. Další pán namítl “Jaká rodina má v dnešní době příjem jenom 25 tisíc?!” A já tam chtěla napsat “Přečti si Slepé skvrny!!!” … Přečtěte si je všichni!

7 10.12.2021

Nádherná kniha! S nadsázkou něco mezi Šikmým kostelem a 1913 Léto jednoho století.

"Chvíli vedle sebe jen tak sedíte na mezi jako dva kamarádi na výletě. Je ti to příjemné a nakonec se osmělíš: Můžu se vás taky na něco zeptat?
A to se už ptáš?
Prosím?
Promiň, nechtěl jsem tě poplést, říká. Jen se ptej.
Je už v mé tužce všechno, co s ní kdy nakreslím?
Hmm... To je zvláštní otázka, praví Augustin a promne si bradu. V tuze tvé tužky? V tužbě tvé tužky?
Ukážeš mu ji
Něco ti řeknu: člověk se vždycky o všem nejlíp poučí, když se podívá na vlastní oči. Vezme si od tebe tužku, přiloží si ji k oku jako krasohled a začne s ní pomalu otáčet. Vydává u toho různé mručivé zvuky, povzdechy, citoslovce údivu a překvapení: páni, och, ó, ajaj, panenko skákavá, sakrblé, tak to prr; ochotníka v sobě rozhodně nezapře. Když ti bílou tužku po minutě vrací, protírá si oči a sděluje: Právě jsem se vrátil z výletu do jiného světa.
Nevíš, jestli mu teď věřit. A co jste tam viděl?
Ale to ti přece nemůžu prozradit! Spoustu věcí.
Co?
Viděl jsem tam tvou ženu, říká Augustin. A máš můj obdiv, bude pružná jakou proutek... A budete mít slavnou svatbu, těch nóbl pánů, co tam bude..."

6 08.12.2021

Krásná kniha, obrazově i obsahem. Knihu píše spíš Wolfova manželka. Každé 3 - 4 strany jsou věnované nějaké bylince (takové ty klasické jako je třezalka, řebříček, kontryhel, heřmánek, ale i štětka atd.), popíšou k čemu je dobrá a i kdy se sbírá a přidají příběh ze života, kdy jim pomohla. Najdete i další tipy, jako třeba jak a kdy používat jablečný ocet, jíl, tvarohové zábaly. Kniha obsahuje spíše základní informace, většinu jsem znala, ale je to krásné shrnutí a některá doporučení pro mě byla opravdu přínosná. Například Christine zmiňuje, že když na ní něco leze, dá si studenou sprchu a zaleze do peřin. Dneska jsem to zkusila a nevím, jestli je to náhoda, ale nemoc se zatím nerozjela v plné síle.

1 07.12.2021

I když Jezero nebylo můj šálek kávy, spíš panák vodky, byl to čtenářský zážitek. Ekzém, bahno, smrad, zabíjení zvířat (to bylo pro mě asi nejhorší), ale i rozkvetlá růže a naděje. Knížka vám nedá nic zadarmo, chce to hodně představivosti a odvahu číst dál.

6 02.12.2021

Paní Bolavá je skvělá autorka, Do tmy je podle mě jedna z nejlepších knih české novodobé literatury. Před povodní mi ale vůbec nesedla a přijde mi tak odlišná, že bych neřekla, že má s předchozími díly něco společného. Je to trochu fantasy (nebo ne?) a děj jsem vůbec nechápala. Jak jsem na to nebyla nalazená, tak jsem byla ráda, že kniha skončila. Každopádně i přes to se moc těším na další její knížku.

3 30.11.2021

To tak čtete, čtete, čtete, náhle se dojmete a je konec. Byl to skvělý čtenářský zážitek.

9 08.01.2021

Velmi silné povídky, které vás dostanou do různých časových období. Zaujala mě hned ta první z roku 1639. Jdu na další knihu autora...

8 28.12.2020

Jakuba mě opravdu baví, Němce bych zařadila do mé knižní top desítky. Zuzanin dech je strhující vyprávění právě o Zuzaně, ale současných 94% je podle mě nadhodnocených. Souhlasím s komentářem níže, že ten konec byl prostě moc. I když jsem se nemohla odtrhnout, říkala jsem si "tak tohle už snad neee". Jinak výborné čtení.

7 28.12.2020

Pro mě je to taková česká srdcovka. Prolínání časových linek skvělě fungovalo. Příběh se mi líbil, že i slzička ukápla.

Na knihu jsem se velmi těšila, bohužel mě zklamala. Nepřináší žádné nové informace. Pokud občas sledujete Duška, Hnízdila a jiné, nedozvíte se nic nového. Pokud víte, že si máte zařídit život a mezilidské vztahy tak, abyste se co nejméně stresovali, jestli víte, že máte jíst zdravě a pít dost vody a že máte pečovat o bakterie ve svých střevech, víte asi vše, co kniha říká.

8 09.05.2020

Vyprávění z pohledu babičky mě bavilo, ale Bára mě nudila. Bylo to jako číst ten "vtipnej" časopis mobilního operátora 2 hodiny v kuse a to jsem moc nedávala. Pro mě zklamání, ani jsem nedočetla. Z celé knížky se mi nejvíc líbila obálka, kvůli které jsem si knihu koupila.

Překrásná sbírka básní převážně o nešťastné lásce, stesku a čekání. Ono mě úplně dostala.

A učím já se od rybáře...

...jenž trpělivě čeká, až utiší se vítr na moři,
než za úlovkem do hlubin se ponoří.
Tak ušetřím vás slaných slzí, jež pláču stranou,
než proudem únavným se stanou
a navždy odnesou mé naděje na shledanou.