tittanie komentáře u knih

Myšlenka mě nadchla, tak jsem si knihu přidala mezi knihy, které se chystám přečíst. Když jsem ji objevila v knihovně, dávno jsem nevěděla o čem má být. A byla jsem zklamaná, že je oboustranná, protože jsem četla Hartla, který měl taky oboustrannou knihu, která z obou stran pojednávala o tom samém, akorát z jiného pohledu.
Ale nevzdala jsem to. Chvíli otáčela z knihou, kterou stranu začít číst jako první a vylosovala jsem variantu s dítětem.
Kniha se mi docela líbila, jenom mi trochu vadilo, že autorky se nevěnovaly jenom Nele, ale zapojovaly do příběhu i Martinu. Tohle téma mi nevadí, jenom to odvádělo pozornost od hlavní linky. A některé scény mi přišly přitažené za vlasy.
Ale jinak mi to potvrdilo, že tyhle kdyby úvahy dopadnou vždy, tak jak dopadly v této knize.

Kniha je napsaná stylem, který mi moc nesedl a prvních 150 stran jsem si říkala, netrap se a nedočítej to. Prostě to zavři a hotovo, ale nějak jsem se knize pořád snažila dát šanci. Začala jsem ji vlastně číst jenom proto, že na mě pořád vyskakoval její třetí díl. Vlastně jsem ani moc nevěděla, co mám čekat.
Pak jsem si asi na styl psaní zvykla a knihu dočetla. A jsem docela ráda. Popřemýšlím, jestli si půjčím i další díl.

Za sebe musím říct, že je to zklamání. Kdyby knihu nenapsala Kennedy, tak ji v půlce odložím a nedočítám.
Kniha je vyprávěna z pohledu asi šesti postav s divnými jmény, které se mi pletly, ani nešlo poznat jestli jsou ženské nebo mužské. Divná zápletka, divný děj. Jak kdyby to nepsala ani autorka, když si vzpomenu, že sérii Off campus jsem přečetla za týden, a to má pět dílů, tak tady se nebudu pouštět do dalšího dílu. A to jsem se na další knihu od této autorky tak těšila.
Kniha by se neměla jmenovat Zmetek, ale Zmatek.
Podprůměrné!

Určitě nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Prvních sto stran bylo docela dobrých, mělo to spád a děj. Pak se to, ale nějak sedlo a přestalo mě to bavit. Knihu jsem dočítala docela na sílu a do dalších dílů se s velkou pravděpodobností nepustím.

Protože mám nějakou čtenářskou krizi, tak jsem si říkala, přečtu si něco jednoduchého u čeho se třeba ani nenaštvu. No to jsem si dala.
Já jsem byla naštvaná celou dobu při čtení a jsem i teď a to jsem už dočetla. V knize je vlastně pospojovaný sex minimálním dějem. Sex pitomý, postavy pitomé. Spatlanina.
Je to druhá nejhorší kniha, kterou jsem četla a nechápu, jak je možné, že má kniha pokračování a čtenáři jej čtou po té, co si přečtou první díl.

"Tohle už je konec. Jak jednou přijdou rudí, tak všichni zemřeme."..... Měla jsem na paměti tátovy instrukce. Když jsme ležely přitisknuté k zemi, přemýšlely jsme, co uvidíme: kožené boty, nebo válenky. Modlila jsem se, aby to byly kožené boty.

"Už jsme nepochybovali, to nebylo žádné osvobození, jenom nová okupace."

"Když jsme jeli přes Ukrajinu, vlak se několikrát krátce zastavil v širém poli. To, co se ukázalo našim očím, bylo šokující. Kam až oko dohlédlo, nebylo absolutně nic. Ani obilí. Černá, vypálená země. Ukrajina přece byla nejúrodnější část Evropy, před revolucí byla sýpkou kontinentu. To, co s ní bolševici udělali, bylo nepochopitelné."

Z knihy mám dva poznatky. První je, že před válkou dokázali žít Židé, katolíci i protestanti společně, stejně tak Poláci, Bělorusové a Litevci. Jenom s rusákama nikdo žít nechtěl. Po válce ne a striktně se všechno oddělilo.
A druhý je, že vězni byli zavírání nejenom během války, ale i docela dlouho po ní a posílali je na Sibiř a po uplynutí trestu je nutili žít na Sibiři, kde nechtěli žít ani rusáci.

Za mě velice zajímavá kniha a můžu doporučit knihy od Jaroslava Kmenty - Kmotr Mrázek a Ruská mafie, ve kterých se píše o stejných osobách.

https://www.databazeknih.cz/knihy/kmotr-mrazek-63577

https://www.databazeknih.cz/knihy/polosvet-jaroslav-kmenta-ruska-mafie-503995

(SPOILER) Za mě nejhorší Javořická jakou jsem četla.
V první části mě štvala postava Berty, která se chovala jak kráva. Chce odejít s dětmi, ale když nemůže, tak zůstane s nimi, ale vůbec si jich nevšímá. Pak se to chvíli zase dalo číst, ale ke konci se zase objevily postavy, o kterých jsme už četli. Opravdu musela autorka používat jenom postavy, které se už v ději objevili? To bylo tak nepravděpodobné.
Za mě teda ne. A ještě to bylo příliš dlouhé a to už jsem četla nějakou zkrácenou verzi...

Tohle byla poslední kniha, kterou jsem od autorky nečetla. Nedala se sehnat v knihovně a náhodou jsem na ni narazila na výletě, kde měli na hradě výprodej knih z knihovny.
Autorka umí psát a čtu její knihy ráda. Tato kniha je velice čtivá, ale je v ní velké množství postav, které se mi pletly obzvlášť ženy. Myslím, že autorka si ukousla moc velké sousto, když chtěla popsat osudy všech postav.

Je to moje čtvrtá přečtená kniha od této autorky, kterou jsem objevila díky loňské čtenářské výzvě.
Tato kniha se mi líbila nejméně ze všech. Přišla mi taková smutná a žádný příběh nedopadl dobře a některé dopadly nijak.

Jak se tak dívám, tak jsem tuhle knihu podle komentáře četla naposledy před třemi lety. A dneska jsem měla nějakou nostalgickou náladu, tak jsem se rozhodla pro tuto knihu. Musím říct, že společně s Kapkami rosy, patří od této autorky k mým nejoblíbenějším. Musím říct, že mě štvala Alčina vyplašenost ze školy, věřím, že jsem byla taky taková, ale...

Mám ráda knihy o sportovcích obzvlášť o hokeji. Tahle kniha mi přišla krapet nudnější, ale jako oddechovka k vodě proč ne.

Tyhle knihy - historické romance - jsem kdysi milovala, přečetla jsem jich tuny, ale prostě jsem z nich vyrostla a ještě jsem do nich zase zpátky nedorostla.
Nabízí se otázka, proč si tyto knihy sem tam půjčím. Nedokážu na to odpovědět, asi si chci zavzpomínat a dát knihám šanci, ale vždy to dopadne, takže si si řeknu, že tohle není nic pro mě.
Nemůžu tedy hodnotit.

Kniha se mi jako povinná četba vyhnula, tak jsem si ji na základě zmínky přečetla sama, jenom si nemůžu vzpomenout, ve kterém filmu jsem na tu zmínku přišla. Aha, vlastně vím, bylo to ve druhém díle Slunce, seno...
Docela zajímavé, rychle se čtoucí kniha.

Na knihu jsem narazila náhodou, když jsem hledala nějakou eknihu ke čtení. Vůbec jsem nevěděla, co si půjčuji a musím říct, že s výběrem jsem docela spokojená.
Kniha se četla velice rychle, až jsem byla překvapená jak rychle jsem ji přečetla.

(SPOILER) První část se mi velice líbila. Podle mě autorka velice dobře popsala rozháranost osoby, která se z vězení vrátí domů a chce navázat na svůj tehdejší život, ale ono to nejde, protože osoby z její minulosti žily dál a už jsou jinde než Marie.
Chápala jsem tedy, že se snažila najít nový život v pohraničí, ale nedokázala bych odejít a nerozloučit se s rodiči. A to jak utekla Mildovi, mi přišlo takové sobecké a nepochopitelné. Ano, dělala to kvůli Anně, ale myslím, že to byla zbytečná obava.
Přesun do pohraničí byl zajímavě popsán. Odsuny, prázdné domy, vztahy mezi Čechy a Němci
A pak přišli k moci komunisti. No, je hnusné, že lidi dostali v pohraničí domy, pole, fabriky, aby všechno znova rozjeli a komunisti je vyměnili zasloužilými soudruhy.
Je zase ale fakt, že ke konci už to bylo jenom o vztazích, ale o tom je asi život.
Ještě jsem si přečetla ostatní komentáře ohledně gramatických chyb a musím říct, že jsem se tak začetla, že mě při čtení nerušily a to se mi stane málokdy.

Sympatická kniha. Více se mi líbila první část než se u Hany objevil David. Líbila se mi filozofie Hany a její zvířena. Co mi trochu vadilo, byl konec, přišel mi takový nepřehledný možná trochu překombinovaný.
Bezvadná oddechovka, určitě se podívám na další autorčiny knihy.

Jsem nadšená. Nevím jestli je to tím, že jsem půl roku žádného Dána nečetla nebo tím, že se jedná o mé oblíbené téma - 50.léta, ale asi je to jedno.
Je pravda, že v tomto dílu měl hlavní roli Richard a ostatní byli na vedlejší koleji, ale i tak se tam aspoň mihli. Autor nás neošidil o další pokus o zbohatnutí Kukyho a nebo stále hladového Váňu.
Kniha pro mě byla výzvou, protože jsem ji četla slovensky. Takže jsem musela číst velice pomalu a možná i díky tomu mi došla zápletka před odhalením.
Konec mi byl líto, protože si myslím, že takhle to dopadnout nemělo.

9 01.07.2023

Co si budeme povídat autorka píše opravdu skvěle. Příběh se skládá ze tří příběhů, které se nakonec propojí. Čtení jsem si opravdu užila a těšila se na každou další stránku.
Jenom nevím, přišlo mi, že ty konce má autorka takové neuvěřitelné. I v Diamantovém oku. Ale rozhodně se těším, že autorka něco dalšího napíše.

Miluji tohle období a hlavně ten seriál, který byl podle této knihy natočen.
Líbí se mi atmosféra knihy.