valda
komentáře u knih
Odvrácená strana matky
Monika Valentová
Martin Veselovský ilustruje? Tak to jsem se musel podívat. :-) Čekal jsem, že příběhy budou trapné, ale musím říct, že autorka je vtipná. I když tohle téma klidně mohlo dopadnou pro mě nesnesitelně, tak jsem se vlastně docela bavil tím, jak se snaží být tou úspěšnou pražskou trendy bio mámou a většinou dojde k tomu, že přece není nic špatného na tom, být sama sebou a na ty ostatní " moderní modely" matek se vykašlat :-)
Předobrý život
J. K. Rowling (p)
Přepis proslovu JKR na Harvardově univerzitě. Za mě celkem zbytečná kniha. Ona to hlavně není kniha, je to opravu jenom pár řádků natáhnutých co největším písmem s velkými rozestupy do 80 stránek, které přečtete za 15 minut.
Proslov neobsahuje nic světoborného, pokud jste četli v životě alespoň jednu seberozvojovou knihu, tak už víte, že se nesmíte bát dělat chyby apod.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Problém ženského alkoholismu se trochu upozaďoval. Navíc ženy často pijí samy a tajně. Autorka tohle téma otevírá na svých vlastních zážitcích. Píše otevřeně, nebojí se popsat události nejspíš tak, jak se skutečně staly. Bez patosu, bez zatajování skutečností. Například manžel z vyprávění nevychází moc dobře, o to bylo pro mě překvapivější, že autorka vztah udržela do dnes, a vypadá že funguje. Zároveň je kniha napsaná velice čtivě.
Alarmující je také to, z jaké situace se autorka stala alkoholičkou. Rozhodně nečekejte postarší matku samoživitelku, zhrzenou životem, v dluhové pasti apod.
Byl jsem při tom
Jerzy Kosiński
Zahradník Příhoda celý život žije ve vile bohatého ekonoma. O tom co se děje mimo vilu a její zahradu ví jenom z televize, na kterou se rád dívá. Mimo vilu vlastně ale nikdy nebyl, protože vlastně neměl potřebu se tam podívat na vlastní oči. Když majitel vily zemře, nezbývá než se po mnoha letech podívat do světa "tam venku". Shodou různých náhod jej svět začne uznávat jako geniálního politického a ekonomického vizionáře. A jeho prostoduché myšlenky jsou interpretovány světovými médii jako hluboké vize zkušeného analytika. A tak se Příhoda tímto nedorumněním stává celebritou.
Knihu chápu jako satiru společnosti a hlavně povrchnosti médií. Myslím, že to autor dost trefil.
Zajímalo by mě, nakolik se Kosiński chtěl také vypsat ze svých pocitů nezasloužené slávy, kdy lhal o tom, že jeho kniha Nabarvené ptáče je autobiografická.
Viděl jsem nejprve film a překvapilo mě, jak je kniha krátká. Spíš by se dalo říct, že je to takový fejeton.
Setkání jednoduchého Příhody s vlivnými lidmi taky trochu připomínají Forresta Gumpa.
Ilustrace Vojtěcha Domlátila byly celkem zvláštní :-)
A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
Viktor Emil Frankl
Už název knihy určuje, co můžete čekat. Život v koncentračním táboře je sám o sobě natolik bizarní zkušenost, že i kdyby o tom napsal knihu člověk, který celou dobu seděl na vrátnici, tak by to bylo silné čtení. O to zajímavější je podívat se na věc z pohledu někoho, pro nějž je zkoumání lidského chování profese.
První část knihy popisuje autorovy myšlenky z pozorování života v táboře a druhá část je filozofická divadelní hra, kterou na základě svých zkušeností sepsal. Ta mě zase tak neoslovila.
Možná i jeden z důvodů, proč vlastně autor přežil, bylo, že doufal v to, že o tom šílenství bude moct jednou přednášet. Základní myšlenka, kterou si z knihy beru je, že člověk může být dost silný na to, aby dokázal určovat, jakým způsobem bude vnímat svůj život. Vždy lze najít kontext, který vám může pomoct vnímat situaci tak, abyste mohli nalézt ten správný cíl, i když jste třeba v koncentračním táboře a nejspíš většina z vás zemře.
Jak na sítě
Michelle Losekoot (p)
Instagram, Facebook, LinkedIn, YouTube a pár dalších. Pokud jste v sítích začátečníci, myslím, že to je ideální kniha pro vás. Dozvíte se základy prezentace sebe, ale hlavně svého byznysu na sociálních sítích. Myslím, že kniha je spíše pro začátečníky, protože má hodně široký záběr, tudíž není prostor jít úplně do detailu. Kniha vám pomůže uvědomit si, že sítě tady nejsou vyloženě pro vás. Nemůžete si vybrat síť, a prezentovat se tam svobodně, jak chcete vy. Nebo můžete, ale nejspíš vás nikdo neuvidí. Sociální sítě tady jsou proto, aby jejich provozovatel vydělal. Zároveň vám ale mohou s prezentací byznysu nebo zábavou pomoct, musíte ale dodržovat určitá pravidla. Je dobré si uvědomit, že to celé je hra a pokud budete hrát podle pravidel, máte velkou šanci, že to bude fungovat.
Kniha je taky z roku 2019, což v tomhle dynamickém prostředí znamená, že nereflektuje změny, které se udály kvůli COVIDu, válce, inflaci a myslím, že v ní není ani TikTok.
Fenomén Lysá hora
Pavla Zemaníková
Lysá hora je fenomén, o tom není pochyb. V posledních deseti letech je až neuvěřitelné, jak je Lysá trendy. Mám dojem, že pokud někdo na Severní Moravě chodí do hor, tak většinou chodí jenom na Lysou. Můžete si chipem počítat počet výstupů, plnit výzvy chození ze všech stran, lézt na ni na závodech Beskydské sedmičky nebo LH24, vyfotit se s Jánem Čupou, nebo si o Lysé zazpívat s Kaczi. Lysá prostě frčí, pro přírodu na Lysé hoře to asi není dobrá zpráva, ale zase aspoň tolik netrenduje zbytek Beskyd, takže tam mají lišky a jezevci pokoj.
Tahle knížka je taková jednohubka k Lysé hoře. Dozvíte se něco o historii staveb a spolků k Lysé hoře patřících. Celé mi to připomínalo takovou seminární práci, kde je prostě všehochuť na dané téma.
Asterix u Belgů
René Goscinny
Asterix je můj oblíbený komiks. Vydrželo to od dětství do dospělosti. Tentokrát se Asterix s Obelixem vydávají ke kmenu Belgů. Belgové se považují za nejobávanější nepřátele Římské říše. Za to se ale považují i Galové. Je tak tedy potřeba vymyslet, jak rozhodnout, kdo je obávanější.
Je to klasický Asterix, se spoustou srandy, narážek na historii (třeba hranolky). Možná příběh patří k těm slabším, ale i tak je to velká zábava, jako všichni Asterixové.
Pivní království Belgie
Filip Nerad
Vydal jsem se na třítýdenní výpravu do Belgie. Co jiného si přibalit sebou, než knihu o belgickém národním pokladu. Autor, který dělá v Belgii už několik roků zpravodaje, popsal belgické pivo ze všech možných směrů a navštívil různé pro pivo v Belgii významné oblasti. Takže se můžete těšit na dubbel, tripel, quadrupel, trapistické pivovary, vánoční piva, kriek, lambic, gueuze, atd. Jako takový úvod do belgických způsobů vaření piv, doporučuji.
Zlatí netopýři a růžoví holubi
Gerald Durrell
Autor s výpravou dalších výzkumníků prozkoumává endemitní faunu na Mauriciu a dalších menších přilehlých ostrovech. Přitom zažívá spoustu vtipných situací. Je to taková ta klasická "doktorská" kniha se zvířaty. Plná britského suchého humoru. Jako lehké letní čtení plně doporučuji.
Couchsurfing v Saudské Arábii
Stephan Orth
Poslední díl "couchsurferských" knih od Stephana Ortha. Četl jsem i předchozí 3. Platí, co už jsem psal o předešlých.
Saudská Arábie se možná poprvé v historii otevírá světu. Přináší to mnoho zajímavých situací, z jedné strany chcete omezovat lidská a hlavně ženská práva, tak jak jste zvyklí, ale z druhé strany potřebujete, aby do země jezdili cizinci, a snažíte se tvářit, že patříte do zbytku rozvinutého světa, atd.
Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi
Stephan Orth
Moje třetí kniha od Stephana Ortha. Platí, co jsem psal o předchozích dílech. Stephan procestoval Írán opravdu křížem krážem, i když v omezeném čase. A bydlel u mnoha zajímavých lidí. Je zajímavé vidět zemi trochu zevnitř. Tzn. i když se země tváří hodně konzervativně se spousty zákazů, tak ve skutečnosti pod oficiálním světem existuje ten opravdový, kde se tolik pravidel zdaleka nedodržuje. Hodně to na mě působilo, že Íránci a možná většina lidí na světě, vlastně chtějí tu samou svobodu. Jenom mají smůlu v tom, že se narodili v prostředí, které to aktuálně neumožňuje.
Einstein: Člověk, génius a teorie relativity
Walter Isaacson
Isaacson se dostal mezi mé oblíbené životopisce. Četl jsem jeho Steva Jobse a Inovátory. Stejně jako předchozí knihy i tahle je výborná. Jedná se o takový nahuštěný životopis Einsteina plný fotografií. Je vidět, že autor má nastudována kvanta materiálů, ale snaží se v této knize vydestilovat, jen to nejdůležitější, k pochopení Einsteina tak, aby se vlezl do 160 stran. Jestli jsem to pochopil dobře, tak o rok dříve napsal i rozsáhlejší verzi životopisu.
Písání
John Lennon
Tohle je velký textový freestyle. Řekl bych, že při psaní se docela hulilo. Nezávidím překladatelům. Na rovinu jsem vlastně hodně textů ani nepochopil, nebo ano, ale prostě tam žádný rozměr, kterého by se dalo chytit nebyl. Připomínalo mi to takové to dada, které produkujete s kamarády po osmém pivu, které vám přijde v tu chvíli strašně vtipné a zajímavé. Ale pokud byste si to nahráli a pustili střízliví, tak si řeknete, co to je za hovadinu. :-)
Všetečný vánoční andělíček a jiné příběhy
Margot Meusel
Krátká knížečka pro děti s několika vánočními příběhy. Je v ní spousta obrázků a všechny příběhy i obrázky jsou takové to pohlazení na duši, stejně jako když si večer zalezete pod peřinu a upíjíte horké kakao. :-)
Couchsurfing v Číně: Cesta přes obýváky nové supervelmoci
Stephan Orth
Další s couchsurfingových cestopisů. Tentokrát Čína. Stephan zase za pár týdnu stačil procestovat "best of china". Byl v těch největších městech, "casinovém" území Macau, ve vesnicích, na hranici s KLDR, ve vysokých horách, a nakonec i v Ujgursku, kde jsou všichni sledováni na každém kroku, a pokud se znelíbíte, tak vás rovnou zavřou do převýchovného koncentračního tábora. Oproti knize o Rusku mi tahle přišla trochu slabší. Asi je to dáno tím, že Čínská kultura je zase něco úplně jiného, a pokud se na ní nespecializujete, je těžké orientovat se v kontextech všeho, co se v Číně děje. I tak ale pořád skvělý cestopis.
Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi
Stephan Orth
Nějak jsem čekal, že to bude hlavně o doporučeních o couchsurfingu. Stephan Orth se ubytovává u zajímavých couchsurferů a určitě se tak dostává blíž k lidem, kteří v oblasti žijí. Rusko je obrovské a je v něm snad 80 území, s různou mírou atonomie. Stephanovi se podaří v relativně krátkém čase podívat nejen do Moskvy a Kavkazu ale i k hranicím s Mongolskem nebo třeba na Sibiř a dálný východ. Líbí se mi, že je kniha hodně koncentrovaná a naplněná spoustou zajímavostí. Třeba ukázkou jak vypadá pravá Ruská sekta, nebo jak se žije ve městě, vedle kterého je největší díra na zemi vyhloubená lidmi. Stephan píše s lehkostí a se snahou lidem porozumět bez toho, aby je odsuzoval. Co se mi taky líbilo, že veškeré události a místa zasazuje do kontextu, až mě překvapilo jak velké má literární, historické a politické znalosti.
Černá rusalka
Martin Müller
Novohradské hory, zapomenuté území někde poblíž Šumavy. Těsně po sametové revoluci. Žili tady hlavně pohraničníci, rudá armáda, a pár podivných existencí. Kdo by taky chtěl žít na území, kde jste pořád kontrolováni a nemůžete bez povolení ani do lesa. Tohle ale končí, už se nestřílejí ti, co chtějí utéct z komunismu. A tak se dostávají na povrch různé věci, co se tady dělaly. Jeden pohraničník to chce zapálit, jedna holka je v blázinci, druhá se tady objevila a nikdo neví, co vlastně chce. Pak je tady ten Rusák. Všichni pořád chlastají a nikdo neví, co se vlastně teď po revoluci bude dít. A taky je tu ta historie, Buquoyové a hyalitové sklo, které teď vzácné, protože ho nikdo nedokáže vyrobit.
Pro mě skvělý námět a ze začátku opravdu takový šedivý noir příběh. Postupně jsem si ale říkal, že téma šlo opravdu vytěžit nějak lépe a ke konci už mi to bohužel přišlo příliš překombinované a zmatené.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
(SPOILER) Válka pomalu končí a všem začíná být jasné, že sen o Velkoněmecké říši se rozplynul. Pomalu se blíží čas, kdy většina těch, co převlékli kabát kvůli kariéře, budou snad potrestáni. Ale ne ještě dnes. Partyzáni podnikají čím dál víc akcí, až se jednou stane, že zastřelí tři gestapáky. Pomsta nacistů je nemilosrdná a z různých důvodů je nakonec popraveno v malé obci pod Beskydami 36 lidí. Jedna z největších tragédií 2. světové války v Československu. Autorka podrobně nastudovala celou událost a zpracovala jí formou dramatizovaného příběhu prokládaného faktografií a fotodokumentací. Je to taková autorčina odbočka. Chápu to je, že si chtěla na chvíli odpočinout od megalomanského tématu Šikmého kostela. Kniha zdaleka není tak rozsáhlá. Čte se ale jako vždy dobře, jenom to už není tolik beletrie, jako spíš dokument. A taky pokus autorky narovnat trochu vnímání této události, která byla dříve zneužita pro propagaci komunistického režimu.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
(SPOILER) V pokračování trilogie o lidech žijících v oblasti staré Karvinné, které se nyní jmenuje Karviná-Doly. Kvůli poddolování bylo celé město nakonec srovnáno se zemí, kromě kostela, který byl původně na kopci. Kopec se propadnul a kostel naklonil na stranu. Odtud název. Druhý díl je do roku 1945 a je ještě o 200 stránek delší než první. Oblast, o které píše je určitě unikátní. Patřila k českému království, ale tím že byla na hranicích, tak se zde vždy přelévali obyvatelé početnějšího Polského národa. Když se v roce 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko a bylo potřeba vytyčit hranice nového státu, Československa, bylo rozhodnuto použít hranici původního českého království, přestože obyvatelé Záolží, jak se oblasti říkalo byli většinově Poláci. Samozřejmě to způsobilo jisté napětí mezi lidmi formujícími Československo. Část Poláků se kvůli perzekucím muselo vystěhovat. Celé to vyvrcholilo tím, že Poláci využili Mnichovské dohody a území připadlo v roce 1938 Polsku. Část Čechů se muselo vystěhovat. O rok později Němci Polsko napadli a území bylo přiděleno do Německé říše. Začala jedna z největších "germanizací" průmyslově důležitého území a lidé hromadně museli podepisovat prohlášení, že se stávají Němci. Poláci a Češi, kteří nepodepsali, se většinou museli vystěhovat. V roce 1945, když Němci podruhé prohráli válku, musela se část poněmčených vystěhovat. Místo nich se vrátili někteří Češi. V závěru trilogie se nejspíš dočteme, že ani ti to neměli jednoduché. Jak je vidět, tohle území je opravdu unikátní a autorka ho má skvěle zmapované a umí o tom psát. A vy se tak můžete opět ujistit, jak se dneska máme dobře.
