Vojslava
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Za dusnou atmosféru příběhu, brilantní jazyk a promyšlené střídání úhlů pohledů hrdinů příběhu zasloužené hodnocení. Přesto právě ona atmosféra mi zabránila, abych z knihy byla dojata jako mnoho těch, kteří mi ji doporučili. Je to kniha nevyslovených myšlenek a němého volání o pomoc - možná? - a jako taková mi zůstane v hlavě.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Strhující příběh bez jediných uvozovek, procházíme se myšlenkami, pocity a skutky hlavních protagonistů a tato slova jsou podstatně více vypovídající, protože nemlží, nezastírají, soudí a zvažují. Dech a vítr, sladkost cukru a hořkost toho, co se děje kolem. Zmarněné naděje, přežitý život... a nakonec závěr utnutý jak sekerou, brutální a plný naděje. Ano, tohle jsem tak nějak čekala. A nevím, jestli jediným poučením je prodýchat se k tomu, co v každém budoucím okamžiku může skrývat lepší či horší řešení.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Knížka čtená mnohokrát, protentokrát pro Čtenářskou výzvu a trochu i kvůli práci. Cestu jsem si k ní našla až jako hodně dospělá, koneckonců jako k celému autorovu dílu. Osobně jsem stejně přesvědčená, že krásnější pomezí filosofie a poezie najdu málokde, tedy se ještě do pouště k rozbitému letadlu rozhodně vrátím...
Les v domě
Alena Mornštajnová
Příběh tak odporně modelový, se vším všudy, co k tématu patří, a přitom psychologicko-poetický, s čistou nulou pozitivních postav, ale takový, že čtenáře nepustí ze svých lepkavých sítí, dokud nedojde k poslední katarzi, která stejně rány nevyhojí. Nebo tu nějaká naděje je? A je pro hrdiny, nebo pro čtenáře?
Šikmý kostel
Karin Lednická
Pro beletrii, kde autor "velké" dějiny vypráví v souřadnicích osobních příběhů, mám poměrně slabost, zvlášť pokud je to na takové úrovni, jako tento první díl plánované trilogie. Dostatečné množství "prototypových" postav, které zjednodušeně zastoupí celé spektrum stran, které do historie vstupovaly, je na druhé straně uvěřitelné a lidské; je vidět, že autorka opravdu čerpala z rodinné historie a za užitými jmény vidí konkrétní tváře. Cením si doslovu, kde jsem našla některé epizody ještě dokomentované, i mapek na předsádce. Druhý díl je připravený, jen co se vstřebá tenhle...
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Styl vyprávění nejvíc podněcoval k úvahám, na kolik způsobů mohou být roky tiché. Text plyne, je obsažný, musím se do něj jako čtenář ponořit, abych nepřehlédla detail, který je dílkem puzzle, který dotvoří obraz... a přitom každý z hrdinů je svým způsobem němý, mlčenlivý, aniž bychom v závěru došli k tomu, že se hráze prolomí. Možná ano, možná ne. Možná je opravdu potřeba některé věty říct včas.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Mrazivé, mrazivé, mrazivé. Pro tuhle knihu asi nemám jinou charakteristiku - jazyk vypočítaný právě na tenhle studený efekt, osudy jako bloky ledu, kluzké, studené, zoufalé a neprůhledné... a k tomu pocit, že komu v tomhle příběhu uklouzne noha, tomu se stane něco strašného. A led neroztaje, mrtví nemluví a zlo zná zpáteční cestu. Na tuhle dobu a její příběhy se opravdu nesmí zapomenout, a řekla bych, že je potřeba dát si pozor, aby se v jiné podobě nevrátila i dneska - ledová krusta umí být hodně tenká...
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Nemůžu jinak než za pět, protože jsem se díky Čtenářské výzvě vrátila ke knize z mých dětských top deseti. Verneovky mne bavily zhruba tři nebo čtyři roky nesmírně a díky cestování s Nautilem jsem tedy velmi obstojně zvládla světový zeměpis (v kombinaci s nejrůznějšími atlasy) a začaly mne bavit i přírodní vědy, aspoň jako laika. Takže po čem jiném jsem měla sáhnout ve výzvě Kniha od autora mého dětství? Četba mi šla samozřejmě hodně rychle, ale své oblíbené scény jsem si opravdu vychutnala!
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Příběh se zvláštní krásou, široce rozkročený, přitom nepřetížený postavami, kdy kolem sebe jednotlivé obrazy a události krouží, nejdřív jak na širokém jevišti, postupně se blíží, pomalu se splétají, až vyvrcholí v nesmírně křehkém finále, po kterém by už nemuselo vůbec nic následovat. Jemnost a přitom dost přitažlivá napínavost. Motiv pátrání po ztraceném, ať to bylo v příběhu cokoliv, dodávaly vyprávění decentní grády. Ráda jsem si knihu přečetla, už dlouho jsem měla na ni spadeno, stála za pozornost.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
První, co mi na první stránkách zvonilo v uších, bylo "Orwell, Orwell, Orwell!" Nicméně stát na principu společenské vzájemné kontroly (s náboženstvím to ani z hlediska religionistiky nemá skoro nic společného) byl jiný a osobně vyprávěný příběh, o kterém až do konce prakticky čtenář netuší, že je předmětem fiktivního vědeckého výzkumu, je dosti působivý. Formy společenských zvyklostí a (zvláště pikantní!) upravené texty listů sv. Pavla byly už opravdu třešničky. Mrazivý příběh, lidský příběh, a možná... ani ne tak nereálný v jiných souřadnicích dnešní doby. Kdo ví, v jakých hlavách se nový Gileád rodí?
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
První pokus s autorkou a myslím, že pochvala, kterou obecně sklízí, je zasloužená. Na detektivku je příběh složený přehledně, přitom ne průhledně, vyprávění plyne a čte se příjemně. Reálie jsou místy velmi roztomilé, vzpomněla bych si na sto a jeden podobný případ, jak u situací, tak u lidí. Nejspíš si pro chvíle oddechu časem vyberu i nějaký další titul.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Do tohoto příběhu jsem se skutečně začetla - ani náznak romantiky, spíš surová životní realita, která naznačuje, že inspirace nepochází od zeleného stolu. Až se místy tají dech a zároveň jsem si říkala, že některé detaily jsem slyšela už v reálných osudech. Rozhodně nejen pěkné počtení.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Knížku jsem si trochu namátkově vybrala do Čtenářské výzvy, ale byla jsem překvapena, jak mne ve své jednoduchosti a schematičnosti baví. Na prvních stránkách jsem si říkala, ok, bude to místy trapně zábavná četba o jedné poruše autistického spektra, nicméně když se začínalo ukazovat nastiňované trauma, obrysy se posunuly. Bylo jasné, že všechno dobře dopadne, ale ocenila jsem některé pozitivní dialogy mezi postavami; kdybychom občas podobně uměli zakomunikovat všichni! Poslední část s psychoterapií byla zajímavá, ale jak už bylo zmíněno dříve, neskutečně časově nerealistická; sama bych takový výsledek tipovala spíše v řádu let než měsíců, natož potom dnů. Ale je to beletrie a bylo by to dlouhé... V souhrnu: zábavná a docela příjemná letní četba s maličkým přesahem plus ten bod do Čtenářské výzvy. Stojí za odpočinkové přečtení.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Příliš vzrušující detektivka to nebyla, ale na odpočinkové čtení do dopravních prostředků fajn. Motivy jsou rozehrávány v pravidelných intervalech, kdy přibudou nové skutečnosti a příběh se symetricky překlopí jako sklíčka v krasohledu. Nakonec mne řešení ani nepřekvapilo, schylovalo se k němu poměrně dlouho, ale to uměřené rozložení mne vlastně na příběhu bavilo víc. Autorka dostane další šance, až budu potřebovat klidný detektivní příběh.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Další z příběhů o knihách a lidech, který mne moc potěšil! Nejen tím, jak je zpracován (román v dopisech není tak běžný a vypovídá někdy víc než obyčejné vyprávění), ale i skvělými postřehy a pěkně vykreslenými postavami. Jak by bylo možné si je nezamilovat? A osobním ziskem je roztomilý postřeh, že knihy si intuitivně hledají své čtenáře - a na tom něco je... :-)
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Je to 4+, ale možná tím, že nejsem úplně nezaujatý čtenář. Obrovský bonus je téma (čímž myslím pronásledování ženských řeholí a historie podzemní církve včetně svěcení žen), které by nemělo zapadnout a být zapomenuto; a ze všeho, co se kolem něj odvíjí, autorka udělala velmi sugestivní kulisu (zvlášť z mašinérií všech institucí). A je to čtivé, prostě je! Nicméně wow-efekt u mne nenastal: možná proto, že zdroje, z nichž autorka čerpá, byla už dávno moje studijní literatura, takže už jsem jen tak sportovně určovala, odkud který odkaz je; možná proto, že mi absolutně ze všech nejmíň seděla hlavní hrdinka Lena - pro mne byla plochá, papírová, nedůvěryhodná, byť jí byl přiřčen úkol svorníku, díky němuž měla motivicky zajímavý příběh; možná až příliš promyšlené kombinace, kde všechno do sebe naprosto dokonale zapadne v tom nejpříhodnějším okamžiku (říkala jsem tomu "správné lejstro se správným obsahem ve správný čas"); podobně trochu průhledná práce s motivy s nádechem podprahové mystiky; a hlavně jazyk! nevadilo mi, že je využívaná metoda kombinace vyprávění a dokumentů, ale všechno bylo stylově tak podobné - sice se objevila správně zabarvená slova na správném místě, ale ve stejně složených větách, trochu jako dokonalý sloh (ale přiznávám, že se příjemně vymykala korespondence bělovodského faráře s jeho biskupem, připomínalo mi to opravdu styl Časopisu katolického duchovenstva z první republiky). A závěr natolik rychlý, že by slušel i méně zkušeným autorům. Ale jo. Nakonec doporučuju, přečtěte to, kdo můžete, stojí to za to - všechny výhrady jdou na vrub mého osobního vkusu...
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Možná jsem titul kdysi už četla, velmi matně si na příběh vzpomínám; ale vrátila jsem se k němu s mnoha novými úhly pohledu, které jsem před mnoha lety neocenila. Psychologická próza, pro autora velmi typická, se mi jeví jako solidní psychothriller, a ani se celá historie nemusí odehrávat na severu. Zajímavý je fenomén vyvolávané fatality a vlastně ani téma domácího násilí a psychické manipulace mne před lety tolik nezaujalo. Každopádně dobré zpestření přelomu roků - které se možná v poruchovosti celkem vyrovnají hrdinům Havlíčkova románu...
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Kniha, do které se těžko začítalo, ale která svou mrazivostí vzbudila zájem a závěr jsem zhltala prakticky naráz. Idea toho, co by mělo potenciál zlikvidovat tolik životů, byla dost mrazivá - zvlášť teď, ale i tak jsem na příběh nahlížela spíš z hlediska psychologie. Je ale fakt, že kniha nabízí spoustu úhlů pohledu, jeden zajímavější než druhý...
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hotel může být celým světem a domácí vězení cestou k plnému životu... Krásné počtení prismatem skla dveří restaurace, škvírou balkónu tanečního sálu i výhledem z okna, na kterém se prochází holub. A jako bonus poučení od velkovévody o životních okolnostech... Sumou: překrásná četba, která na první pohled na city nehraje, a přitom je plná citu (a vhodné přirovnání nechť si příští čtenář najde sám)...
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Poctivé a hutné vyprávění, které nejlíp charakterizovala jedna z postav - o lidech, kteří chtějí hrozně být šťastní a vůbec jim to nejde. To pozvolné zaplétání osobních tragédií snad všech, kdo se na stránkách objeví, je fascinující a dusné jak viktoriánský salón, a není cesty zpět. A když ještě ocením skvělý styl a nenásilnou práci s reáliemi, nic jiného než pět hvězd mi nevychází. Jen to fakt není kniha do kabelky... :-)
