Wisha komentáře u knih
Právě jsem knihu dočetla a jsem neskutečně nadšená, plná dojmů, emocí a euforie. Byla to moje první hororová kniha a rozhodně si jich musím začít číst víc, protože to byla jízda! Příběh byl fantasticky napsaný a měl absolutně všechno, co od hororovky vyžaduji - napětí, hrůzu, nervy, úlevu, další kolo nervů, zděšení, zhrození, do toho špetku naprosto sladké romantiky a pro mě úplně perfektní konec, který na duchařských filmech totálně miluju. Jak říkám, jsem plná dojmů a lituji, že je tu možnost pouze pěti hvězdiček, protože bych jich klidně dala sto.
Myslela jsem, že to bude hloupost, doporučila mi to moje čtrnáctiletá sestra a dlouho jsem se odhodlavala, ale sotva jsem přečetla prvních pár stránek, byla jsem chycena. Je to úžasný odpočinkový příběh.
Tato povídka je sice kraťoučká, ale už od začátku si ji člověk zamiluje. Všechny postavy jsou sympatické, mezi hlavními hrdiny je od začátku chemie a aby toho nebylo málo, ještě se to odehrává ve slunné Itálii a celá kniha je prostoupená hromadami dobrého jídla a vína, takže doporučuju při čtení určitě mít připravenou svačinku - kromě knihy, kterou slupnete na posezení, budete potřebovat slupnout i něco na zub. :-)
Druhý díl nebyl tak pěkný jako ten první, ale i tak jsem si to užila. Možná byl zbytečně dlouhý, ale vzhledem k tomu, co všechno se tam stalo, je to pochopitelné. Draky stále miluju, jejich komunikaci s jezdci taky. Zápletka s Cat byla fajn, mám ráda, když mají hrdinové i nějakou milostnou minulost.
Občas trochu nechápu Violetiny myšlenkové pochody, ale nakonec je to víceméně vždycky vysvětleno, tak to beru. Xaden je prostě dokonalý, na tom nejde najít nic špatného. Hodně mi přirostli k srdci i ostatní členové druhé letky (a že mi trvalo, než jsem pochopila, že Violet je součástí druhé letky perutě plamenů čtvrtého křídla :-D :-D :-D).
Liam je pro mě prakticky to samé jako Connor v Půlměsíčním městě - stačí zmínka o něm a já už bulím. Což znamená to, že Rebecca Yarros píše zatraceně dobře a její postavy jsou věrohodné.
Jsem opravdu, opravdu zvědavá, jak to dopadne. Už aby vyšel třetí díl.
Tak. Moje cesta k Zachraň mě byla poněkud zapeklitá :-) Knížky mám doma už nějakou dobu, ale teprve když jsem se dozvěděla, že bude seriál, rozhodla jsem se po prvním dílu sáhnout. Jenže!!! Přečetla jsem asi první tři kapitoly a musela jsem ji odložit, protože mi Ruby připadala nesnesitelná. S pocitem, že asi raději zhltnu seriál než knihu, jsem si seriál pustila... a skončila jsem s nablblým úsměvem, jak moc mě to dostalo!!! Takže po shlédnutí první řady mi to nedalo a musela jsem si přečíst i knihu. A teď se proklínám, že jsem ji předtím odložila, protože mě to pak už chytilo a měla jsem přečteno asi za dva dny. A jelikož se mi moc líbí herecké obsazení, můžu si představovat hlavní postavy podle herců, což mě obvykle spíš rozčiluje, ale tentokrát je to lepší. Protože seriálový James je určitě lepší než ten zrzavý knižní :-))))) Okamžitě jdu číst druhý díl, protože jsem nesmírně zvědavá, co bude dál. Hrozně moc fandím Lýdii!!!
Upřímně moc nevím, jak knížku zhodnotit. Miluju jak Seru, tak Nykta, ale trvalo mi takovou dobu se tím prokousat... Třičtvrtě knihy se jenom žvanilo, nuda, musela jsem se nutit číst dál... A pak najednou obrat a posledních 200 stran jsem slupla za dva dny. Poslední čtvrtka má tak 10 hvězd, zato prvních třičtvrtě knihy tak dvě. Každopádně autorka umí navnadit na další díl, takže už se na něj těším :-)
Druhý díl téhle šílenosti, která má děravý děj a hlavní hrdinka je na ránu, a přesto... Nemůžete přestat číst a ládujete to do sebe dál a dál. Když si začnete říkat, že už téhle blbiny máte dost, že už s touhle sérií končíte, frkne tam autorka nějakou ultra žhavou scénu s Natem (kterého já osobně absolutně žeru), takže zas musíte číst dál.
Jak to shrnout? Extrémně návyková ptákovina plná testosteronu, kdy máte problém udržet gaťky, aby vám nepadaly samy od sebe :-)
Tak tohle bylo neskutečně milé počtení. První čtvrtka byla náročnější na začtení, ale pak už to najednou svištělo, až jsem zjistila, že jsem třičtvrtě knížky přečetla za jedno odpoledne. :-)
Příběh Terezy byl hořkosladký, na jednu stranu jsem její rozhodnutí chápala, na druhou vůbec. Zato Zoe to měla vážně jednoduché, jakkoli si myslela, že ne - to, jak ji celá parta přijala, bylo úplně snové. Co se týče Jamese - toho samozřejmě nešlo nemilovat. :-) Ale to, co se člověk dozví až ke konci, to mě vážně dojalo. Nádherný příběh dvou cukrářek, doporučuju vřele všem, kdo si chtějí odpočinout. Ale mám pro vás varování - u téhle knížky budete mít neodolatelnou potřebu mlsat!!! ;-)
Do téhle knížky jsem šla s nulovým očekáváním, čistě na doporučení kamarádky, že je tam sexy hlavní hrdina. A výsledek?
No. Ty. Kráso. Totálně mě to sežvýklo, pohltilo a nepustilo! Divoká říše je přesně moje krevní skupina - hlavní hrdinka, která si nenechá nic líbit, se ocitne v situaci, kdy se musí prát o holý život, nejlépe ve formě soutěže. Skleněný trůn, Hunger games, Divergence, Dvůr trnů a růží, Nikdynoc, tohle všechno dohromady jsou moje milované série a já můžu s klidem říct, že Divoká říše už po prvním dílu je na stejné úrovni!
Brexley byla úžasně lidská. Nevím, jak jinak to popsat... Prostě bylo strašně snadné se vcítit do jejích pocitů, pochopit její reakce, a právě proto mi okamžitě přirostla k srdci a na rozdíl od Katniss nebo Tris mi ani vteřinu nelezla na nervy. Tudíž pro mě úplně perfektní postava :-)
Jak říkám, celý příběh mě neskutečně bavil a já si jdu objednat další díly v angličtině, protože zcela určitě nedovedu čekat na vydání dalších dílů v ČJ :-)
Po dlouhé době zase Darcy s pěkně propracovaným příběhem. Folcrofti i Marwickové stali za starou belu, ale Blackwood jsem si opravdu užila, a ačkoli mi chybělo to mrazení, které jsem cítila u Carrow, Ashburnu a Craven Manoru, byl to skvělý příběh :-)
Tak tohle bylo neskutečné utrpení. Knihu mi půjčila mamka s tím, že se jí hrozně líbila, ale já se s ní prala víc jak měsíc a jediná věc, která se mi na ní líbila, je zasazení do Londýna.
Je mi hrozně líto to psát, protože obvykle píšu negativní recenze nerada, ale tohle bylo vážně trápení. Pojďme si to shrnout.
Když pominu klišé, které mě dřív bavilo, ale teď už mě znechucuje - chudá a hloupoučká hlavní hrdinka a super bohatý a v posteli zručný hlavní hrdina -, jsou to především absolutně nereálné dialogy, co mě zvedalo ze židle. Ti lidé pronášeli taková patetická klišé, že se mi z toho téměř lepily oči, jen jsem to viděla, a nedovedu si představit, že by tohle někdy někdo mohl říkat ve skutečnosti. A ty reakce... Vážně by takhle někdo reagoval? Nevím. Připadá mi to celé strašně přitažené za vlasy a vzbouzí to ve mně pocity nedůvěry. Čtu nejraději fantasy, a přesto těm fantastickým světům věřím (a dovedu si je představit) víc, než jsem věřila ději a dialogům téhle knihy. Mimoto mám ráda silné ženské hrdinky, ne tyhle hloupé nány, co se nechávají vydržovat. Takže za mě opravdu ne.
Jak už tady někdo píše, ani jsem neplánovala Grišu číst, ale když jsem se dozvěděla, že bude seriál, chtěla jsem napřed znát knižní předlohu. A jak to shrnout...
Jako někdo, kdo je namlsaný tvorbou Sarah J Maas, jsem očekávala prostě víc, ale nebylo to špatné. Trochu mě mrzí, že na to, jak má být Temnyj starý, drsný a smrtící, mluví jako Alinin vrstevník, což mě trochu štvalo, ale tak je to YA, takže to je pochopitelné (a jak říkám, jsem prostě jen zhýčkaná tvorbou SJM). Dočetla jsem to do konce, což znamená, že mě zajímalo, jak to dopadne, a to je asi nejdůležitější :-) Jednoho dne dočtu i zbytek.
(SPOILER) Je nutné říkat něco jiného, než prostě jen Rhysand? Rhys, Rhys, Rhys. Ten celou knížku táhl na svých křídlech vzhůru, ačkoli mu to Feyřino chování i různé nástrahy dost ztěžovaly. Za pár dní je mi třicet, jsem vdaná a mám děti, a přesto mám chuť se do té knížky vrátit, kopnout Feyre do zadku a nechat si ho pro sebe. A Cassiena a Azriela spolu s ním.
Ale abych jen neopěvovala Rhyse, tak trochu zhodnotím i celý děj. Všichni říkají i píšou, že druhý díl je lepší než první, ale nějak to nedokážu říct také. První díl byl úžasný v tom, že se člověk do toho světa dostával. Líbilo se mi, jak se Feyřina nenávist k vílám mění v lásku, a milovala jsem tu část, kde ji Amarantha věznila a musela plnit ty úkoly. Druhý díl byl víceméně jen čekání na to, až se KONEČNĚ dá dohromady s Rhysem, a člověk u toho musel se zatnutými zuby snášet její chování. Rhyse mi bylo spoustukrát tak líto, že jsem nechápala, jak ji může vůbec ještě chtít. Ale tak holt jsou osudovými partnery, druhy, tak nemá na výběr. Jsem zvědavá na třetí díl.
Co bych jen řekla, aby to bylo co nejvíce vystihující. Fantastické? Dechberoucí? Dojemné, napínavé, úžasné? Úžasné, úžasné, úžasné...Ale to už bych se opakovala. Tato série je vážně bombastická, a poslední díl byl po Královně stínů hned druhý nejlepší. Brečela jsem jako želva, ačkoli jen v jednu chvíli, čekala jsem, že budu brečet víc. Hlavní postavy miluju. Všechny. Elide mi v prvních dílech lezla krkem, ale nakonec jsem se ji nějak naučila mít ráda, a jediné, co mě strašně mrzí, je absence její postelové scény s Lorcanem - to mi fakt zlomilo srdce, protože na to jsem se těšila hrozně moc. Ale což, o tom tahle série nebyla :-) Celkově vzato to byla vážně naprostá bomba a já si to užila, moc moc moc. Napětí, úleva, nervy, radost, ... Smála jsem se nahlas, brečela jsem, okousala jsem si nehty. Takže jasný skvělý zážitek! :-)
Ačkoli nejsem jedním z lidí, kteří by si ze série "vybírali", které knihy přečtou (prostě čtu všechny tak, jak se to má a jak to autor plánoval), přiznám se, že do Duše krve a popela se mi moc nechtělo. Nepotřebovala jsem znát ten stejný příběh jen z pohledu Case, aspoň to jsem si myslela.
Jaká byla skutečnost? Čtení jsem si neskutečně užila!!! Kromě toho, že jsem samozřejmě už dávno zapomněla, co se v prvním díle dělo, protože vyšel před třemi lety, jsem si čtení užila, protože Casteel disponuje neskutečným smyslem pro humor. Několikrát jsem se rozesmála nahlas, jeho vtipné poznámky padly vždycky na úrodnou půdu. A i když si člověk prakticky jen přečetl to samé, co se dělo v prvním dílu, byla tam spousta dalších informací, které jsem si buď připomněla, nebo jsem je zjistila nově.
Co z toho vyplývá? Nikdy si nedělejte názor jen na základě ostatních. Původně jsem myslela, že to bude jen trapná marketingová snaha přispět si vydáním "zbytečné" knihy trochou peněz navíc, ale nakonec dávám pět hvězdiček a naprostou spokojenost. Vlastně... K naprosté spokojenosti by mi ještě chybělo upravit ten konec, nebo moct hned číst další díl, protože....!!! Ten konec!!!!!
No, řeknu to takhle. Kdyby to nebyla trilogie, ale jeden delší román, bylo by to lepší. Ve druhém díle se prakticky nic nestalo a ve třetím až na konec taky, akorát to bylo zbytečně zdlouhavé. Líbilo se mi na těch dvou hlavně to, že v nich byly zahrnuté příběhy i ostatních, protože takovou Lýdii jsem měla ráda už od prvního dílu a Ember jsem si taky oblíbila. Jsem ráda, jak to dopadlo, ale první díl byl nejlepší.
Na druhý díl jsem skočila hned po přečtení prvního, protože jsem byla napnutá, ale musím říct, že mi připadá, jako bych se téměř nic nového nedozvěděla. Třičtvrtě knihy cukání, jestli odpustit, nebo ne, pak konečně šťastné shledání, které ale postrádalo jakoukoli chemii... Jediné velké plus téhle knihy bylo, že je psaná z pohledu více postav, protože vedlejší postavy v téhle sérii mám vážně ráda, hlavně Lýdii. No... Rovnou půjdu na poslední díl a budu doufat, že už se to nějak vyvrbí.
Překlad je ale podivný a to, že osmnáctiletí puberťáci říkají rodičům "maminka" a "tatínek" mi připadá spíš uhozené než milé.
Jak bych tenhle knižní počin jen zhodnotila? Jsem úplně rozpolcená. Dala jsem knihu téměř na jeden zátah, protože ať už chcete, nebo ne, vtáhne vás do děje a nutí vás to přečíst celé, přestože je to často absurdní, hloupé, nereálné... Ale taky je to pikantní, prošpikované erotikou, a probouzí to ve vás myšlenky, kdy si říkáte: "Ksakru, se mnou je něco zatraceně špatně, že se mi zrovna TOHLE líbí...".
Ubírám jednu hvězdičku kvůli tomu, že děj strašně často přeskakuje, v jednu chvíli sedí v obýváku, a najednou jsou někde venku a vy vůbec nechápete, jak se tam dostali, a druhou hvězdičku ubírám za občasnou (častou) nereálnost chování postav.
Každopádně, pokud se na tuhle knihu chystáte... Připravte si něco k pití, nějaké mlsání, zavřete se někam do soukromí a dejte tomu pár hodin. Bude vás to nutit dočíst, ačkoli budete zpochybňovat všechno slušné, co jste si o sobě dosud mysleli.
Úžasná knížka, kde se dozvíme spoustu věcí, které se staly před Poppy a Casteelem, a přesto mi připadalo, že po dočtení mám víc otázek než předtím! :-D Serafenu jsem si okamžitě zamilovala a Nykta taky, chemie mezi nimi byla neskutečná, a promyšlenost celého příběhu a historie světa je úplně geniální.
Všem důrazně doporučuju, ať si přečtu Ve stínu popela před Válkou dvou královen.
Hodně zajímavá a naprosto fantasticky ilustrovaná knížka. Není to žánr, který bych klasicky četla, o to víc jsem byla překvapená, jak pěkné to je :-) Řekla bych, že spíš než o děj jde v téhle knížce spíš o ty ideologie a myšlenky, a tím je celý příběh zajímavý. A ty ilustrace!!! Autorka je fakt, fakt úžasná malířka, protože jsem se přistihla, že kolikrát vyloženě doufám, že ten konkrétní popisovaný děj bude na další stránce namalovaný, a dost často to tak bylo, jupí! :-)
Dávám 5 hvězdiček za originalitu, protože tou je celá knížka prodchnutá. Smrt prostě nejde si nezamilovat!