Nejnovější komentáře

Šikmý kostel

„Kniha se velice dobře četla, je napsaná podle skutečné události z kraje, kde žiju a není to tak dávno, co se tady žilo tak jak podle knihy a nad tím se člověk zamyslí. Vůbec si nedokážu představit, že bych žila v té době, že bych musela zažívat to co oni. Je zajímavé číst o místech té doby a vybavovat si jak vypadají teď. Kniha se četla jedním dechem.“... celý text
— zuzi.cte

Barbaři z ledové planety

„Je to trochu parodie na Black Dagger Brotherhood ale v dobrém smyslu. Obě rasy předou, mají koňský p*ra, jsou majetničtí, silní, mají tesáky, jsou sexy a medvídkové k pomilování. A taky dojde k párování mezi ztroskotanou bandou holek a místními barbary, ze kterých se vyklube další díl. Já se bavila, je to trochu morbidní sranda co se týče té fázi o znásilnění mimozemšťanem a umrznutí ale když pominu tohle to tak jsem se dost nasmála. Komunikační bariéra mezi Georgie a Vektalem je velká ale nic to nebrání tomu aby se dorozumívali rukama, nohama a všema možnýma údama. Je tam hodně sexu, zábavy a na konci je přeslazená romantika ale já budu v sérii mile ráda pokračovat dál.“... celý text
— Veszka

Kroky vraha

„Nešlo o klasickou detektivku, kde největší prostor dostává tým vyšetřovatelů, spíše o román s detektivní zápletkou. Vraždu vyšetřuje Josef Bergman, asi docela sympatický policajt, ale okolo vyšetřování se motá panoptikum postav do případu zainteresovaných, takže případ můžeme sledovat z několika úhlů. Když jsem přijala fakt, že detektiv je tady trochu na vedlejší koleji (více se objevuje až ke konci knihy), četlo se mi to dobře. Rozuzlení mě vůbec nenapadlo. Michaelu Klevisovou jsem doteď opomíjela, Kroky vraha jsou první kniha, kterou jsem si od ní přečetla. No, a docela dobrý..“... celý text
— boeink

Sochař smrti

„Čtvrtý díl detektiva Roberta Huntera, opět skvělé, napínavé, nový příběh – místo činu jako umělecké dílo, dávka nechutnosti. Přečteno jedním dechem, knihu nejde odložit.“... celý text
— zuzi.cte

Jeden den

„Knížka se moc dobře četla, byl to zajímavý příběh i když jsem měla potřebu hlavního hrdinu místy profackovat. Konec knížky byl smutný. Trošku jsem ten konec čekala a představovala jsem si ho o něco horší, což se naštěstí nestalo. Kniha je i zfilmovaná.“... celý text
— zuzi.cte

Jeden za druhým

„Pátý díl detektiva Roberta Huntera. Pět knížek a pět různých hrůzostrašných odlišných příběhů. Napínavé čtení až do konce. Líbí se mi styl psaní, popis, osoby, napětí.“... celý text
— zuzi.cte

Přátelé Haškovi a lidé kolem nich

„Čtivé, detailů plné vyprávění, v němž ožívá minulost a s ní i přátelství dvou žen, které se poznaly v roce 1903. Sedí ve školních lavicích, chodí Prahou, rozmlouvají spolu… a najednou se před nimi zjevuje sotva dvacetiletý Hašek. „Kráčel poněkud nakloněný s nedbalou pohodlností, buclatou, bílou rukou svíral lulku a špoulil rty, když řekl něco dobrého. Malé oči se mu ještě zúžily v zatajovaném smíchu.“ --- Ano, Hašek nebo Jaroušek či Grýša. Chvilku tu je a zase není, čímž pádem se děj soustředí víc kolem Jarmily. Jsem ráda, že jsem knížku ve skladu objevila. Líbí se mi. Autorka dovedla vyjádřit jak své dívčí pocity, tak pochopení pro o generaci starší, zkušenější rodiče. Píše věcně a bez zášti. // Doplněno několika černobílými fotografiemi. // Dávám maximální počet hvězdiček. Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují: - Václav Menger (1888-1947) - Marie Bubelová (1890-1974) - Ladislav Hájek (1884-1943) - Václav Hübschmann (1886-1917) - Helena Milotová (? - ?) - Richard Hašek (1912-1980) -------------------------------------------- CITÁT: Nikoho jiného nechtěla.“... celý text
— milamarus

Hovořil se zvěří, ptáky a rybami

„„Šťastná věda, při níž podstatná část výzkumu spočívá v tom, že člověk, nahý a divoký, prolézá ve společnosti hejna hus lužní krajinu kolem Dunaje a plave s nimi.“ Je to z velké části Konrad Lorenz, díky komu se ze zoologie stala „fröhliche Wissenschaft“, šťastná věda – pro člověka i pro zvíře. Jestliže máme poznat tvora takového, jaký je – míní autorita –, musí být duševně zdravý, tudíž musí mít volnost k pohybu a přirozenému chování. K tomu nejhezčímu, co můžou dějiny etologie nabídnout, patří obraz jejího zakladatele, kterak spí s inkubátorem přistavěným u postele, a jakmile housátko hodinu co hodinu zaštěbetá své „Vívívíví?“, velký vědec ze sna přispěje svou částí responsoria: „Gangangang“. Vůbec první z Lorenzových knížek je trochu rozvratnou směsicí žánrů. Obsahuje obecnější „vyprávění o zvířatech“, která na rozdíl od jiných popularizačních příběhů nemají laika mást a zavádět: autor mluví třeba o antagonistickém chování některých akvarijních ryb nebo o komunikaci se zvířaty a mezi nimi. K tomu přispívá vlastními pozorováními, třeba jak sledoval rybu (perlovku červenou) řešící dilema nebo přihlížel neobvyklému rozpadu kavčího páru. Do třetice pak mluví o soužití s vlastními zvířaty a udílí chovatelské rady. V souvislosti s tím mě zaujalo, jak se od jeho časů změnila skladba chovaných zvířat: kolik dnes potkáme v zoo lišek obecných nebo labutí stěhovavých, kolik se v domácnostech najde hýlů a červenek? Dílko se snaží podněcovat současného člověka, aby opět navázal spojení s přírodou, alespoň prostřednictvím domácího psa nebo čížka. Zajímavé je ale i proto, že se v něm objevují předzvěsti budoucích Lorenzových odbornějších monografií; například kapitola věnovaná vnitrodruhové agresi už anticipuje autorovo magnum opus „Takzvané zlo“. Pozornost si zasluhují také jednotlivé autorovy postřehy a pozorování („Jestli jsem někdy viděl rybu, která přemýšlí, pak to bylo tehdy!“) a metody studia a chovu živých tvorů. Mimochodem jen s krajními obtížemi se při čtení dusí smích, aby člověk příliš neobtěžoval své bližní v dopravních prostředcích. 5/5 pro autora. *** Posledně jsem chválila překlad „Života se psem“, který Lorenzovi vyšel u stejného nakladatele, a proto jsem se znovu poohlédla po vydání od Arga. Tentokrát chválit nemůžu. Že překladatelé vytrvale zaměňují promyku (der Mungo) za cibetku – budiž. Že uvádějí pouze latinská nebo nenejvýš doslovně přeložená německá jména ryb, které mají ustálené názvy v češtině (kančík texaský a perlovka červená) – budiž. V poslední kapitole ale najdeme formulaci „chameleon, ryba kostnatá nebo mravenečník“ (s. 228), která mě zarazila a donutila mě shánět originál; stojí v něm Kugelfisch, tedy čtverzubec. Od té doby lituji, že jsem si stáhla německé pdfko až u poslední kapitoly, a ne u první.“... celý text
— JulianaH.

Inferno

„Hodně napínavý thriller s vycizelovaným dějem mě ke čtení doslova přitáhl. Trochu mi vadí autorův styl, který mi přijde stejný ve všech jeho knihách, vypadá jako by sypal housky do bedny na krámě. O dost víc mi vadilo poučování o středověkém umění, které co chvíli opakuje a po pár stranách se k němu opět vrací. To už působilo hodně únavně. Na druhou stranu vysoce hodnotím nápad související s konkrétním obrazem, který vede k vystavění děje a k dalšímu vrstvení příběhů, které děj posunou.“... celý text
— Iki1

Ve stínu popela

„Kniha mě nebavila, nedočetla jsem.“
— 11191

Říkali mi Leni

„O této knize mi vyprávěl syn, četli ji ve škole a přišla mu zajímavá. Abych věděla, co ho zaujalo, tak jsem si knihu taky přečetla. Kniha byla opravdu zajímavá, dojemná, přečetla jsem ji jedním dechem. Psáno z pohledu desetileté odvážné dívky, takže pro děti vhodné, jen si myslím, že některé výrazy nebo styl psaní pro ně může být trošku těžší.“... celý text
— zuzi.cte

Hvězdný lovec

„Po nezničitelném Černokněžníkovi by asi každý hratelný příběh byl příjemným osvěžením, nicméně Hvězdný lovec je další vůči hráči dost neférová záležitost. Pochází z pera nového autora a žánrově je to podle názvu i obálky s drsným chlupatcem jasné sci-fi. Luke Sharp dělá příběhy velmi spletité s hromadou voleb a možností. Také však do svých knih často vnáší nová pravidla a i když to díky nim bývá pestřejší, jen málokdy je to krok správným směrem. Rasa iluze vytvářejících a androidy sestavujících Gromulanů unesla prezidenta federace a strčili ho na zbytečnou planetu Zemi, kde mu skenují mozek. Na záchranu máte 48 hodin. Začíná hra s časem ale není to tak zlé jako tehdy v 16. Krvavá moře, jelikož časovou ztrátu si přivodíte volbou, nikoli smůlou v hodu na statistiky. Zajímavé je, že počáteční statistiky mají jen malý vliv na obtížnost knihy v případě volby ideální trasy. To je způsobeno brutální ohnivou pastí na konci, kdy ze čtyř hodů nesmíte ani jednou hodit obě čísla stejná. Ideální trasa má navíc výrazná rizika neboť často kličkuje mezi smrtícími volbami, které nemáte šanci dopředu odtušit. Méně ideální trasa je pak podstatně delší, obsahuje více soubojů ale nemá tak vysoké nároky na šťastná rozhodnutí. Hodnocení příběhu - 30% Obtížnost - 6/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

Poslední lež

„Kniha se velice dobře četla. Byla dobře napsaná a velice napínavá až do konce, lehce strašidelná s nečekaným koncem. Protože jsem jako dítě na tábory jezdila, tak o to byla ta kniha zajímavější, protože některé pasáže mi připomínaly moje pobyty.“... celý text
— zuzi.cte

Zloba

„toto je šestý díl ze série detektiva Roberta Huntera. Je napsaný trošku jinak než ty předchozí a díky tomu se mi líbila o něco méně. Nahlédnutí do mysli psychopata, nahlédnutí do minulosti Huntera, souboj psychopata s detektivem.“... celý text
— zuzi.cte

Šikmý kostel 2

„Protože jsem knihu četla s odstupem od prvního dílu, tak jsem musela hodně pátrat v paměti a ze začátku než jsem se zorientovala, jsem byla trošku ztracená, ale vzápětí je v knize vzpomínka na první díl, tak jsem se rozpomenula Moc hezké pokračování, zajímavé a poučné. Skvělý výkon autorky.“... celý text
— zuzi.cte

Já jsem smrt

„sedmý díl detektiva Roberta Huntera. Jako všechny jeho knihy, je děj napínavý, příběh pro silný žaludek, velice čtivý detektivní příběh. Tentokrát vrah píše vzkazy a dopisy.“... celý text
— zuzi.cte

Anežka

„Syrově drsný příběh ze života. Žádné pozlátko a příkrasy jen naservírovaná fakta a pocity, se kterými člověk ve svém životě nepočítá. O tom, jak si něco vysníme a realita nás smete. O genech, touhách, bolesti z nenaplněných očekávání. O hledání sebe sama a pocitu zrady. Silné, nezapomenutelné. Upřímně jsem si říkala, že "se zase někdo snaží napodobit excelentní autorky Dvořákovou a Soukupovou", ale paní Hanišová nejen, že dosáhla jejich úrovně, ale přišla s naprosto jedinečnou knihou.“... celý text
— MiraRunaway

Terapie

„Kniha se četla dobře byla zajímavá, napínavá, rozuzlení bylo nečekané, ale pro mě to nebylo žádné wow, takový oddechovka na dovolenou.“
— zuzi.cte

Hovor se smrtí

„Osmý díl detektiva Roberta Huntera. Děsivé. Zazvoní ti telefon, videohovor od kamarádky, zvedneš to a vidíš ji připoutanou k židli, jestli hovor přerušíš, odvrátíš pohled nebo špatně odpovíš na vrahovu otázku kamarádka je mrtvá. A řekněme si na rovinu, v podání Cartera to nebude příjemná podívaná.“... celý text
— zuzi.cte

Sarkastická svině

„Chcete se zasmát, užít si dávku jistého sarkasmu a nebojácnosti? Milujete motorky Harley a vyšetřování soukromých oček? Tohle je nenáročná jednohubka k podzimnímu večeru, která vás příliš nezdrží, možná vás oblaží, a možná na ni brzy zapomenete. Každopádně Sára si mě získala a doufám, že bude brzy řešit další případ ;)“... celý text
— Fleur213

Tajemství

„Kniha se mi četla dost špatně. Ztrácela jsem se nejen v postavách, protože jich tam bylo docela dost, ale i v ději. Je to napsáno tajně, záhadně, v hádankách. Takže když o něčem psala, tak jsem vlastně nevěděla o čem a to pro mě bylo dost problematické. Rozuzlení a vysvětlení bylo na konci knihy. Nepředvídala jsem ani jedno rozuzlení, tajemství.“... celý text
— zuzi.cte

Dilema

„Kniha se moc dobře četla. Po přečtení mě vedla k zamyšlení, jak bych se zachovala já, být v jejich situaci. Tento příběh ukazuje, jak to vypadá, když si lidi neříkají věci. Což vede k nepravdivým domněnkám a spekulacím.“... celý text
— zuzi.cte

Galerie mrtvých

„devátá kniha ze série detektiva Roberta Huntera Je to blbé se pořád opakovat do kolečka, ale tento autor je prostě naprosto skvělý. Jeho styl psaní mi naprosto vyhovuje. Napínavé až do konce, žádná omáčka kolem, psychologické s dávkou nechutnosti.“... celý text
— zuzi.cte

Vlaštovka v bublině

„Kniha byla moc zajímavá a velice dobře se četla Přečetla jsem ji během 30 hod. Přítomnost se odehrává v roce 2045, vede vás to i k myšlence, zda je možné, že se bude odehrávat i to co autorka popsala. Snad se autorka netrefila s vidinou budoucnosti.“... celý text
— zuzi.cte

Konflikt

„Kniha byla docela doporučovaná jako TOP, ale každý máme právo na svůj názor a asi už jsem se přečetla erotických románů, které mi přijdou na jedno brdo. Ano, kniha se četla dobře, měla jsem ji přečtenou během chvilky, ale některé pasáže byly trochu předvidatelné. Možná mé hodnocení ovlivnilo, to, že jsem čekala něco víc.“... celý text
— zuzi.cte

Rusovláska z Osvětimi

„Kniha byla moc dobře napsaná. Bylo neskutečné číst o tom, co museli prožívat, jak se s nimi zacházelo a co vše museli zvládnout. Je to smutné, ale fascinující téma. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.“... celý text
— zuzi.cte

Nenávist

„desátý díl ze série detektiva Roberta Huntera. Opět napínavé, sériový vrah, kterého Hunter dostal do vězení, uprchnul a touží po pomstě. Detektivovi jde o život.“... celý text
— zuzi.cte

Jak hacknout zlomené srdce

„Podle popisu knihy jsem čekala něco jiného a mnohem víc. Třeba vtipné historky, no byly tam dvě. Jinak romantika od začátku. Četla se dobře, přečetla jsem ji za chvíli, ale jen z toho důvodu, abych to měla rychle za sebou a mohla se věnovat něčemu jinému.“... celý text
— zuzi.cte

Pravda leží zde

„No na začátek musím říct, že o horor se vážně moc nejedná. Spíš je to takové mysteriozní drama s jen občas pár hororovými prvky, obzvláště až na samém konci knihy. Ten je docela fajn. I rozuzlení nebylo špatný. Co mi však vadilo, byla ta zakomponovaná romantika a teenagerovský drama. To mě u hororů vážně nezajímá. Nesedla jsem si z toho na zadek Kniha se četla dobře, ale nebylo to to co jsem čekala, myslela jsem, že se u toho budu bát, ale to se nestalo. Takové scifi, horor určitě ne.“... celý text
— zuzi.cte

Exorcismus mé nejlepší kamarádky

„Od knihy jsem čekala víc, když byla zařazena mezi 10 nejlepších hororových titulů na Goodreads Choice Awards. Na začátku knihy byly zmiňovány pořád nějaké písničky, je fakt, že se potom k těmto písničkám vracela při vymítání ďábla, ale stejně. 2/3 knížky začala být aspoň trošku zajímavé, ale vůbec to nebylo popsáno strašidelně. Kniha je i zfilmovaná, tak třeba to bude strašidelnější.“... celý text
— zuzi.cte