Nejnovější komentáře

„„Život nám musí občas připomenout, že ho nevlastníme, ale účastníme se ho. Dostali jsme ho a na nás samotnejch je, jak s ním naložíme. Jak odvážný budem, na co si troufnem a co oželíme. Svoboda je hlavně příležitost, která ale jde ruku v ruce se ztrátou. To my se rozhodujem, jakou životní variantu zvolíme.““... celý text
— nefernefer

„Začátek velmi slibný - pohled do minulosti Servaze a procházení jeho prvního případu mě bavil a bylo to takové příjemné osvěžení. Pak ale přišel zase ten starý známý nedotknutelný jasnovidec Servaz. Kdybych knihy neposlouchala jako audio, asi bych tuhle sérii už odložila. Přestože jsem si u předchozích knih posteskla nad angličtinou pana Žáka, jeho přednes mi k této sérii seděl o trošku více než pana Schwarze. Trošku se bojím, jak to bude všechno pokračovat, protože zrovna u této série pro mě platí, že vysoká hodnocení nejsou úplně odpovídající :) A po tom závěru jen kroutím hlavou a protáčím očima, že je Servaz ještě zaměstnaný.“... celý text
— TessieB

„Super,čtivé,napínavé…už se těším na další dil“
— leniska6373

„Britský kunsthistorik a výtvarný kritik Frank Whitford (1941–2014) popsal v knize Bauhaus (poprvé 1984) historii jedné z nejproslulejších škol výtvarného umění 20. století; historii, která trvala jen 14 let, ale i tak je Bauhaus dodnes pojmem; historii pestrou, bouřlivou, s mnoha zajímavými a výraznými osobnostmi, které na škole působily. Bauhaus vznikl v roce 1919 ve Výmaru, kde jej založil německý architekt Walter Gropius, jeho první ředitel. V roce 1925 se škola přesunula do Desavy (Dessau), kde pro ni byla postavena známá budova, která zde stojí dodnes. V roce 1932 se, to již pod vedením Miese van der Rohe, přesunula do Berlína, ale krátce poté, po nástupu nacistů k moci, byla 11. dubna 1933 násilně rozpuštěna jako "útočiště židomarxistického pojetí umění". Autor popisuje umělecký program školy od jejího vzniku až po zrušení, její problémy od financování přes vztah s veřejností a vedením měst a se sílícím vzestupem nacistů až po poměry na škole a vyučovací metody. Zachycuje umělecké osobnosti, které na škole působily – vedle Gropiuse a později Miese van der Rohe patří mezi nejvýznamnější Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Lyonel Feininger, László Moholy-Nagy, Gunta Stölzlová, Oskar Schlemmer či Johannes Itten. A nejednou šlo o osobnosti nejen originální, ale také velmi svérázné. Dozvíme se vše podstatné o vlivu Bauhausu na vývoj výtvarného umění, architektury, grafického, interiérového a průmyslového designu, typografie, módního návrhářství i uměleckého vzdělávání. Knihu doprovází 154 vyobrazení.“... celý text
— milan.valden

„Asi je to už oficiální - King mě nebaví. Nelíbí se mi styl jeho psaní, nudí mě slovní průjmy postav. Můžete argumentovat, že by bez toho nebyla dostatečně nastavena atmosféra, ale já jsem přesvědčený, že by to šlo jinak. Řbitov mi přišel brutálně předvídatelný zhruba od poloviny knihy. Už pak jen vlastně čekáte, kterého ze členů rodiny se "to" bude týkat. Přitom se mi líbilo prostředí i staré indiánské tajemno, ale to tempo - vážně potřebuju tři strany textu o tom, jak postava přelézá plot? Asi to s Kingem nadobro zabalím, nesedíme si.“... celý text
— Atlantis

„Psycho, ale ohrané“
— Aghatte

„Na knihu jsem narazila omylem. Byla v knihovně vyřazená a líbil se mi její titul. To jsem ovšem nečekala jaká Veliká láska mě čeká. Žádná romantika a miliskování. Hluboké čtení o vynikajícím skladateli, pianistovi a výrazné osobnosti naší české kulturní historie minulých století jejíž tvorba přetrvává do dnes. Tato rapsodie o životě Smetany líčí především jeho lásku k vlasti, národu a českému jazyku. Vlastenectví té doby je nepředstavitelné dnešnímu způsobu života. Děkujeme za něj. Kniha je čtivá a poutavě psaná. Nehodnotím její autentičnost, ale krásu slova autorova a významnost Smetanovy osobnosti pro naše dějiny.“... celý text
— regulax

„Narozdíl od Nalepuj! synovy nějakou dobu trvalo, než vybarvování přišel na chuť. I když jsme začali někdy ve dvou a čtvrt, dokončili jsme cca po půl roce. Až přišel správný čas, syna opravdu bavila a navíc jsme skvěle procvičovali barvy. Urcitě doporučuji. Jako všechny sešity z této série obsahuje papírovou stírací tabuli na vodní fixy a diplom.“... celý text
— angloumene

„Po dlouhé době kniha, která mě vtáhla do děje. Ze slunného, zpoceného a živého Buenos Aires se brzy dostáváme na chladný a izolovaný ostrov Upper Puffin. Jak kdyby autorka chtěla vzdát hold jihoamerickému realismu, ale pak nás se svým kouzelným příběhem rychle přenesla do zcela kontrastního prostředí. Příběh je také o tom, jak nám dokáže změnit život i podpora jednoho člověka a že z dětské obsese se může vyklubat velký dar a celoživotní vášeň. Kromě Fabioly a její dcery Lity je v románu plno dalších postav. Obvykle v takových příbězích ztrácím brzy přehled a postavy se mi pletou, ale tady se mi nestalo a užívala jsem si i vedlejší příběhy. Ráda se ke knize zase za pár let vrátím.“... celý text
— MartinaGita

„85% Tady to bylo o nervy: Vyrazil jí dech. Podlomily se jí nohy. Nebyl to tak podařený kopanec, jak si myslel. Heather to ustála. Jacko se sklonil, aby zvedl svou enfieldku, a nevšiml si, že od ní přichází druhá rána. Mačeta mu prořízla tvář a projela až ke rtům. Opět vykřikl, padl na koleno a šmátral po zemi, až našel pušku. Namířil ji na ni a stiskl spoušť. Nemohl se netrefit. _______________________________________________________________________________ Tady jsem se pobavila: "Nenadávej sestře." "Blbec je on!" řekla Olivia. "Omluv se, Olivie." "Ať se napřed omluví on." Za normálních okolností to mohlo trvat čtvrt hodiny nebo dvacet minut, ale dnes Owen prostě prohlásil: "Promiň, já to tak nemyslel." A Olivia odpověděla: "Promiň, já to taky tak nemyslela." Jako dvě zatracený děti na křesťanském televizním kanálu. _________________________________________________________________________________ Senzační návykový napínavý dobrodružný thriller s mnoha adrenalinovými zážitky. Mladá matka se dvěma nevlastními puberťáky, kteří ji příliš neberou se dostane do situace, kdy musí na malém ostrově bojovat o život s místními obyvateli, pro které zákon nic neznamená. Během toho se vyvíjí i její vztah s dětmi. Já jsem si čtení moc užila a vám ho doporučuji.“... celý text
— ArwenAragorn

„Sám sobě se divím, že se tak bavím. Možná je to tím, že se sportovní mangou nepřicházím často do styku, ale i přes všechna klišé je za mě Blue Lock velmi solidní akční oddechovka. Ještě by to chtělo trochu míň kecat a budu spokojený úplně.“... celý text
— Atlantis

„První knihu jsem nečetla,ale tento díl se mě moc líbil“
— evca7271

„Sice třetí díl nejobsáhlejší, ale za to nejzajímavější.“
— JiříM

„Petra se v životě dost plácá. Malování, které vystudovala, ji neuživí a aby si nějak zachovala svoji nezávislou existenci, pracuje v supermarketu. Do toho si vleče dost velké trauma z dětství a má za sebou toxický vztah.... Na tomhle počtení má čtenářská duše hodovala. To je napsáno tak krásným jazykem, že by to bylo úchvatné, i kdyby tam jela jen linka "za pokladnou v marketu".“... celý text
— hannina

„Byt je knizka utla, cetla jsem nekolik tydnu. Po kouscich. Je potreba zamyslet se, vstrebat, uvedomit si, zmenit a hlavne zacit... Nektere pasaze nad me sily a chapani, ale to nevadi. Uvitala bych ilustrace. Jako je tomu napr. u Haenima Sunima. Osvezi a nadlehci.“... celý text
— Sandalkar

„Čekala jsem od knihy mnohem víc, než “jen cca 60 a 70 stran filosofických a sociologických přístupů a následně u jednotlivých metod řešení sporu (hl. u mediace) odkaz na to, že není prostor věnovat se mediaci dle oblasti problémů do většího detailu. Doporučuji všem, kteří o mimosoudních metodách řešení sporů neví vůbec nic, ale pro ty, co povědomí mají, to bude spíše zklamání (byť opakování je matkou přírody). I lidé neznalí mimosoudních metod by měli zvážit, zda se trápit četbou první poloviny knihy či dle potřeby některou z kapitol přeskočit. Já četla poctivě a málem mě to umořilo, čemuž odpovídá i délka četby co do dnů. Druhá část knihy (pojednávající o konkrétních mimosoudních metodách) je úžasná, ale pro někoho, kdo absolvoval předmět s tímto tématem na škole, je to prostě opakováním s tím, že hrozí zklamání čtenáře neb min. u vyjednávání (a částečně i mediace) končí kapitola v nejlepším, zatímco čtenář má zájem o pokračování a klidně větší hloubku, aby si rozšířil teoretické know how.“... celý text
— Lily101

„Pôrod ešte nerobí zo ženy matku. Najhoršie pre mňa boli scény, keď Bára matke plakala v náručí. Skúste si liečiť rany na duši za pomoci človeka, ktorý ich spôsobil. Už som sa bola poďakovať svojej mame za to, aká je úžasná.“... celý text
— kurama45

„Pútavé klbko motaníc, ktoré sa na konci rozmotá, i keď pár vláken sa v príbehu niekam stratilo a iné boli v závere pristrihnuté nakrátko. Škoda, že sa za Cudzincom neskrývalo čosi hlbšie a temnejšie. Moja zmanipulovaná hlava už vymýšľala, že za všetkým stojí vláda a CIA :D.“... celý text
— kurama45

„Tenkrát v Texasu je přesně ten druh knížky, u které je dobré přečíst si úvod i závěr. Autor v něm navádí čtenáře k tomu, jak příběh zamýšlel, co od něj očekávat. To je poměrně důležitý moment, protože pokud někdo podle názvu usoudí, že jde o western, tak se ho nedočká. Pro mě příběh Travise Candlese představuje revoltu proti upadající jazykové kultuře. Jan Hlubek se stylisticky i lexikálně pohybuje v období zhruba posledních sta let, což působí zvláště, dokud nezjistíte, že autor takhle mluví i v civilu. Nejde tedy o žádný konstrukt, ale přirozený projev, bohatý na dnes již málo užívaná slova jako například zřít, dlít, pravit. Samotný příběh nás přivede do poklidného texaského městečka, kde strážci zákona, kteří jako by do té doby maximálně chytali výtržníky a sundávali kočky ze stromů, mají první velký případ. Počínají si jako banda balíků. Ale ta touha po spravedlnosti… padni, komu padni… Ne, rozhodně se nejedná o obraz toho, jak by spravedlnost měla fungovat, ale spíš jak funguje, navíc když je vykonavatelem oné spravedlnosti psychopat. Závěr není předvídatelný. Je to svižné čtení, nechci říct vyloženě zábavné, protože na utrpení zábavného nic není. Má myšlenku a skrytou hloubku, napětí, bolest, touhu, kdo to vidět chce, tak uzří ;-), a kdo ne… tak má smůlu.“... celý text
— Hesonit

„Musím se přiznat, že jsem se docela těšil na detektivku od MW, s vědomím, že jdu do druhého dílu série. Rozhodně nemůžu říct, že bych si komisaře nějak zvlášť oblíbil, neboť jsem si občas připadal, jako kdyby soudruh Jakeš vysvětloval teorii relativity. Zřejmě to byl ale záměr pana spisovatele. Lhal tam snad úplně každý, přitom je zjevné, že ptát se lháře na pravdu je naprosto zbytečné. Přesto to rozhodně nebylo úplně špatné, takže se postupně dovzdělám prvním dílem.“... celý text
— Česneksmedem

„Inteligentné, to je pojem, ktorý mi napadne, ak by som mal knihu hodnotiť iba jedným slovom. Inteligentný príbeh, inteligentný humor, inteligentný koniec. Ak by som mohol pridať ešte dva pojmy, boli by to - originálne a prepracované. Toto si pán spisovateľ naozaj oddrel.“... celý text
— items

„...v knize je cosi temného popsáno výborným stylem, autorka nám dává nahlédnout do mysli nemocné ženy v jejíž životě hraje velkou a snad i jedinou roli sběr bylin, spousta věcí mi ale v příběhu zůstalo zahaleno nebo jen nepochopeno, což ale nesnižuje jeho kvalitu...“... celý text
— ...Máca...

„pohodove cteni, zajimalo by me, zda podle pravdy... jestli jo, celkem divocina :-) kniha na jeden vecer.“
— adam5955

„Tento díl mě moc bavil. Bylo tu hodně akce, napětí, nečekaných zvratů. Trochu mi to připomínalo sérii Selekce, ale ve vampýřím podání. :-D Druhá scéna v jeskyni mě chvílemi nudila, ale četla jsem dál, protože mě zajímalo, jak se odtamtud dostanou ven nebo kdo je zachrání. Kniha je velmi čtivá a vypadá to na další díl...zjistila jsem, že tato série má ve FJ 5 dílů! :-o“... celý text
— Knihomolkapaja4

„Krásná kniha. Plná zajímavých informací a krásný příběh. Prolínají se dva příběhy aby čtenář ke konci zjistil že spolu souvisí.“
— Rapeh

„Naprosto mi sedl autorův trpký humor servírovaný v první osobě. Příběhově to není boh vie čo, ale hlavní hrdina krásně definuje trosky slavného amerického snu. Co se týče drog a mejdanů rozhodně to není žádná opulentní jázda, spíš takový jemný šňup bolivijského prášku. Kniha se mi četla dobře a pokud nebude hledat odpovědi na složitý otázky jako já, tak budete určitě spoko. 80%“... celý text
— vin_hanna

„V ději je jedna akce za druhou, spousta napětí. No a možná se začíná projevovat Johany nová schopnost z Králova doušku. Jaká? To si už musíte sami přečíst. Druhý díl je za mě mnohem lepší než první. U totožnosti Dámy Zázraků mi spadla brada. V půlce mi děj přišel už trochu natahovaný, část děje bych klidně smazala nebo zkrátila. Ale uvidíme, co se bude dál dít.“... celý text
— Knihomolkapaja4

„Jednoznačně fantasie. Druhý díl rozhodně nezklamal a těším se na další.“
— Čtenář_z_Východ

„Moje oblíbená jednohubka psaná laskavým slohem Jana Wericha.“
— niknikita

„Poslední část trilogie mě zasáhla nejvíc. Asi proto, že je historicky nejbližší. Autorka mi přiblížila pro mě málo známý region. Vyrostla jsem v období, kdy se neustále překračovaly plány, budovalo se, dobývalo se černé zlato, horníci byli oslavováni jako hrdinové práce - a toto je jiný pohled. Děkuji.“... celý text
— Vilma232