Nejnovější komentáře

„Zase trochu jiná zápletka, bavila jsem se. Občas jsem se zasmála, hlavně u Sigiho průpovídek. Jen ten závěr byl už trochu moc přeslazený. Příjemné čtení.“... celý text
— be_pa

„Uf, ale som si naložil. Priznám sa, toto dielo bolo nad moje schopnosti. Ledva, že som ho dočítal - a to iba jeho prvú časť - avšak drvivej väčšine textu som nerozumel. Bolo to ako preskočiť materskú, základnú a strednú školu, a negramotný sa pustiť do štúdia na vysokej škole. Teda, že v prenesenom slova zmysle - hoci viem rozprávať - to znamená rozumiem slovám, no som negramotný a mnohé súvislosti si neviem pospájať, pretože mám obrovské medzery vo vedomostiach. Hoci som už prečítal hŕstku skutočne náročných diel - sú to pre mňa výzvy, ktoré ma bavia - pri Logike ako vede som narazil tvrdo na svoj limit. A to som sa snažil pochopiť myšlienky aj prostredníctvom rôznych videí na YouTube - myslím, že išlo aj o vysokoškolské prednášky, nie som si istý, keďže išlo zväčša o audiozáznamy - no nepomohli mi ani tie. Hegel sa snažil v tejto knihe vytvoriť aparát, s ktorým bude môcť vysvetliť realitu. Základom logiky - ak som to teda pochopil správne - opakujem je to šialenosť - je bytie a nič. Medzi bytím a ničím je stávanie sa. Z ničoho sa stáva niečo, z niečoho sa stáva nič. Bytie takto rozdeluje na tri časti: Kvalita, kvantita a miera. A tu sa to začína vymykať zdravému rozumu. Hegel tu navrhuje tézu, po nej ju vyvráti antitézou, potom z nej vytvorí syntézu a aj z nej vychádza zväčša aj pozitívny aj negatívny výsledok. Je jedno či čitateľ trpí syndrómom ADHD alebo nie, stráca sa v šialene dlhých a abstraktných súvetiach. V časti kvantita, kde Hegel začne operovať a vysvetľovať úvahy matematickými vzorcami a chemickými zlúčeninami, som to takmer vzdal. Matematika je mojou Achilovou pätou, takže som bol od tohto momentu stratený až do konca. Úprimne, ľutujem prekladateľa, toto muselo byť peklo. Nie som pripravený na druhý zväzok, takže ho odsúvam na neurčito. Ťažko sa mi opisuje dielo, ktorému nechápem, hoci tu bola hŕstka zaujímavých myšlienok, ktorým som porozumel - ako napríklad: Pravda je zhoda myslenia s predmetom či pri hodine zrodu je istá aj hodina smrti - takže v konečnom dôsledku je toto mimo moju ligu a akceptujem filozofickú porážku.“... celý text
— JohnMiller

„Tak to byla jízda, už jsem Monyovou nečetla dlouho, jinak všechny knihy mám přečtené. Asi začnu znova, už si nepamatuji. Je mi spisovatelky líto. Co pro nás mohla ještě napsat.l“... celý text
— Alena1957

„Nádherná kniha, je zde mnoho výstižných komentářů napsaných pode mnou. Snad jen poznámka na odlehčení, že vlastně díky Fr. Josefovi, který trpěl nespavostí, pracujeme od cca šesti ráno. To jsme se moc za ty roky dopředu neposunuli...“... celý text
— Ivetaa

„Takový jsem měla strach, že si pokazím dojem z divadelní adaptace... Zbytečně. Helenka Součková je úžasná v knize i v divadle. Hrdý Budžes bude patřit k mým top knihám, ke kterým se budu vracet. :-) Sedm z pěti hvězd. :-)“... celý text
— Lucissia

„Fajn čtení o zajímavé osobnosti. Klidně bych brala více konkrétních případů :-)“
— regulax

„Dnes dočteno a moc se mi to líbilo. Miluji Arabellu. Na to kolik jí bylo let, byla velice vyspělá a chytrá. Celou dobu jsem si říkala: Díky, že žiju ve 21. století. Kniha byla napínavá, pořád pořád se tam něco dělo, což je dobře. Ten konec mě zabolel :(“... celý text
— Marfuška89

„Moc pěkná knížka o strašidle“
— evca7271

„důkaz, že i ve Švédsku byly devadesátky dost divoké... Napínavý příběh s poldou a novinářkou, jejichž osobní životy jsou snad ještě komplikovanější a dramatičtější než samotné vyšetřování vraždy. I když oba pracují na stejném případu, jejich neustálé míjení a křížení je neskutečně frustrující a zároveň dodává další level napínavosti.“... celý text
— mikika

„Přečteno, ale žádná výhra to teda nebyla. Námět ušel, ale drhlo to. Uvidíme co 2.díl!“
— regulax

„Tohle nebyl můj šálek čaje. Děj se mi zdál překombinovaný, jednání Maggie nedůvěryhodné.“
— Jiparis

„tak tedy mě Forwardová neoslnila: zaprvé kolikátá kniha tohoto zaměření, kde se řeší vztah matka-dcera, a "zranění" synové co? zadruhé metoda psychoterapie - odpovězte na návodné otázky ano-ne, podle počtu zcela subjektivních ano si vyhodnoťte jeden ze čtyř nabízených typů "své toxické matky" a pak si přečtěte hluboce dojemné příběhy mladých, úspěšných, krásných, ambiciózních i jinak veskrze dokonalých žen, které k Forwardové docházely na terapii s traumatem způsobeným matkou právě takového typu, s jakým jste se ztotožnily vy, nezapomeňte si poplakat zatřetí závažnost - nezpochybňuju, že lidská bolest je nesouměřitelná, ale když vedle sebe stojí osahávání pedofilem a rozčarování, že mi máma nepochválila nové šaty... začtvrté jako snad každá americká self made příručka by to - vyškrtat opakování - mohlo být o 3/4 kratší, vlastně by stačila dvoustrana v ženském časopisu v pořádku, pokud čtenářce stačí jen pocit, že v tom není sama, že Deborah 18, Sarah 26 či Gizela 32 prožily něco podobného, ale pochybuju, že by na základě této knihy kdokoli dokázal sám sobě řídit a vést "uzdravující terapii"“... celý text
— los

„Ať mi nikdo netvrdí, že švédský aristokrat nestudoval Járu Cimrmana. Protože opakování prvku očekávání následovaného prvkem zklamání je v tomto díle abnormální. Začne se detektivkou a pak prásk, cizí kluk, který píše sestře o tom, jak se ráno dobře vykadil. OK, ale kde je ta detektivka? Pak jsem trochu přeskákal popisné části a začalo to vypadat na horor. Prásk! Chudá holka, která radši mlčí, a místo toho, aby roztáhla nohy před soudem a dokázala, že je panna, nechá se radši šoupnout jako prostitutka na trestné práce. A když už se to rozehraje, tak prásk! Nechtěl tu někdo detektivku? No já třeba, před dvě stě stránkami. Konec výsledný dojem trochu zvedl, ale to nucené hrocení na cliffhangery na koncích kapitol, mě už dost štvalo.“... celý text
— SoukromyNosanek

„Povedená dospělácká romance o bodyguardce. Nevyhledávám tyhle knížky a když už mne nějaká osloví, tak musí stát za to, abych k ní sem přidala komentář (buď v dobrém nebo ve zlém). A tahle za to stojí. Autorka si povídá rovnou se čtenáři a je to příjemné. Připadala jsem si, jako bych s hlavní hrdinkou seděla u kafe a ona mi živě vyprávěla, co se jí stalo. Knížka je i lehce vtipná, při čtení se mi často zvedaly koutky k úsměvu a dokonce jsem si ve dvou místech poprskala smíchy svoji elektronickou čtečku. Nejvíc jsem ale oceňovala tu opravdovost a realističnost toho povolání. Aby ne, když si na to téma autorka nastudovala několik tematických knih. Celá romantická linka se nesla ve vyzrálejší a dospělé atmosféře a bylo to vlastně milé. Myslím, že pro mnohé by to mohlo být ideální odpočinkové čtení na dovolenou.“... celý text
— jitka_dankova

„Kniha se mi upřímně vzato vlastně nelíbila. Zbytečně mnoho erotických/porno scén. Někdy líčených v rozhovoru, což mi připadalo děsivě nepřirozené. Přechody do ich- formy různých postav, jejich vnitřní monology mě vždy vedly do jakéhosi chaosu. Autor si měl zvolit jen jednu formu, nebo to graficky nějak rozdělit. Poněkud nehezký obraz gay světa a hledání nějaké cesty životem. K autorovi se již zřejmě vracet nebudu. Kdo chce erotiku, ve stylu každý s každým (skoro), ať si přečte a udělá si obrázek sám...“... celý text
— TomTomis

„milý a hřejivý příběh, kapku předvídatelný, ale to je tak, když pořád čtete jen detektivky, už vidíte i za roh.“
— mikika

„Knížka pro mě byla příjemnou oddechovkou, kterou jsem dala na jeden zátah. Bylo tam pár klišé, která se dala odhadnout dopředu podle děje. U konce mě ale autorka překvapila a celkem oceňuji odvahu ukončit první díl takto, na mě to každopádně zafungovalo a jdu okamžitě rozjet i druhý díl. Není to úplně největší pecka, co jsem kdy četla, ale celkově se mi takhle knížka “enemies to lovers dost líbila.“... celý text
— TessBlackCat

„No, podle názvu, přebalu i anotace jsem čekala něco odpočinkového a veselého, ale při čtení knížky na mě dopadal většinou jen smutek.“
— babiočka

„Pokud bych měl pocit z knihy shrnout do jedné věty, pak bych použil citát Christophera Hitchense: "Také jsem byl věřící, ale pak jsem začal přemýšlet.." D'Souza se dost ztrácí v argumentačních smyčkách, vyjádření postrádají smysl a pokusy o logickou implementaci z "druhé strany" jsou vyloženě ubohé. Celé to je nějaké zmatené a chybí tomu struktura i zázemí. Knihu bych bez ostychu označil jako jasný argumentační faul.. Pokud knihu srovnám s Božím bludem, tak Dawkins podal o 100% lepší výkon. Jeho argumenty mají hlavu a patu, logiku a většinou je lze, přinejmenším logickou analýzou, prokázat. D'Souza pronáší vlastní, snadno vyvratitelné názory a spekulace, část z toho jsou očividné nesmysly a dokonce lži (z těch nejhorších například, že nejnovější vědecké výzkumy prokazují existenci "božské bytosti", nebo ž za války a masakry může ateismus, což je obojí samozřejmě strašná kravina). Často se opakuje a čtenář může často vidět, jak autor ztrácí nit a myšlenkový vlak často vjede na slepou kolej, kterou však plnou rychlostí projede a pak drncá po poli. Silná motivace prokázat svoji "pravdu" sice tlačí vlak dál, ale ten jen rozrývá hlínu a nesměřuje k jasnému cíli. Jede jen, aby jel. Asi bych souhlasil s tvrzením, že z některých ateistických knih vyzařuje pohrdání věřícími, nicméně v této knize je cítit vyloženě autorova nenávist k nevěřícím a ke komukoliv, kdo by si dovolil zpochybňovat božskou autoritu a svatý úděl věřících. D'Souza strašně strašně moc chce oplatit vědecky uvažujícím ateistům stejnou mincí, ale nedokáže se smířit s faktem, že to nejde. Víra jsou hlavně emoce a definice víry je přání. Věřící si přeje, aby to tak bylo. Kdokoliv se pokusí tohle ospravedlnit logikou, jen se do toho zamotá. D'Souza není výjimkou. Samozřejmě, že se to věřícím může líbit. Pokud by na svou víru striktně aplikovali logiku, pravděpodobně by nebyli věřící.“... celý text
— vlkodlaq

„Jelikož mám v lásce oba spisovatele, tak nějak jsem ještě před začátkem čtení tušila, že se mi kniha bude líbit; a nespletla jsem se. Níže sice vidím spoustu recenzí s opačnými názory, ale z mého pohledu byl příběh Arthura a Bena vážně milý. Poslední dobou nejsem na přeslazené, naivní a nerealistické romanťárny, takže jsem opravdu nesáhla vedle, když jsem si v mé vlastní knihovně vybírala, co budu číst dál. Co když jsme to my, není ani zdaleka typická zamilovaná love story, ačkoliv je samozřejmě od začátku jasné, k čemu hlavní postavy směřují. Popis vzkvétající lásky na mě působil lehce a nenuceně, v některých pasážích jsem se culila nebo dokonce smála a zamilovala jsem si téměř každou postavu, která se v knize objevuje. Mám jen jednu malou výtku. Všechny postavy mi přišly podobné, jako by byly založené na tom stejném a poté pouze lehce upraveny. Nejvíce odlišný mi připadal Ben, ale v ostatních jsem zkrátka viděla jen pár povahových rozdílů. Ale protože bych kvůli tomuhle hvězdičku nesrazila, tahle roztomilá oddechovka ode mě dostává plný počet.“... celý text
— _Žanet_

„Mě se knihy KC. zatím nepřejedly, naopak. Líbila se mi série o zlatokopech a knihy jako Tajemství skrýtého kláštera nebo Poselství v dlani, mně nadchly. Vynikajíci byla i kniha Ve spárech osudu. Ano, toto je thriller, začíná až jakoby červenou knihovnou, ale náhle se krása a romantika změní... jen se čtenáři začtěte.!“... celý text
— GYROTOURBILLON

„Tématu druhé světové války a jejím hrůzám se vyhýbám, ale tento příběh je nádherný a zároveň dojemný. Hlavním dějem je bombardování Londýna a strasti jeho obyvatel, které při všech těch hrůzách spojí láska ke čtení knih. Díky jedné odhodlané a odvážné slečně mají obyvatelé jedné části Londýna alespoň malou útěchu ve chvílích náletů a všechny stmelí v jejich zoufalství a strachu dohromady. Díky čtenářské výzvě jsem získala větší rozhled napříč knihám a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.“... celý text
— Jara.v

„Vašák autor několika desítek kuchařek se zaměřil v této publikaci na krajové speciality a nezapomněl i na staročeské skoro zapomenuté pokrmy. Málokomu dnes něco řeknou pokrmy machout, peciválky, kocmrnda, rozpeky, strouhanec atd.“... celý text
— vvikingg

„Nenáročná kniha Lituji, minuli jsme přistávací dráhu je souborem historek a příhod čtenářů německého periodika Spiegel. Obsahuje několik přehledných kapitol, uvozených krátkým blokem textu, dále volně přechází do souboru tématických příhod a zakončena je krátkým populárně naučným textem. Nejedná se o náročné čtení. Kniha neobsahuje žádné technické složitosti. Jejím účelem je hlavně čtenáře pobavit a odreagovat a vybrala si za svůj cíl oblíbené odvětví letectví. Je však třeba počítat s kolísavou kvalitou jednotlivých příspěvků. Dřívější vydání knihy spojené se specifickým německým humorem jsou v knize také znát. Ale pokud dáte titulu šanci a při jeho čtení nebudete příliš kritičtí, máte vcelku ideální čtení třeba i na dovolenou.“... celý text
— katy238

„I pres nizke hodnoceni se mi kniha libila. Je to vlastne pohled z vice stran. Mozna se nic noveho nedozvime, i kdyz par otazniku mi zustalo, hlavne co se tyce Mor, ale pro mne skvela oddychovka odehravajici se ve svatecnym obdobi. Dialogy skvele, atmosfera taky tak. A ted vzhuru na posledni dil.“... celý text
— Ticiana

„Nenáročné čtení na jedno odpoledne , vzpomínky sekretářky Christy Schröderové je rozhodně čtivější a poutavější, než vzpomínky další Hitlerovi sekretářky Brunhildy Pomselové v knize Jeden německý život.“... celý text
— vvikingg

„Nerozumím tomu jak tohle někdo může nazvat oddechovkou (viz některé recenze tady), je to totální deprese. Nevím, jestli to byl autorky záměr, ale hlavní hrdinka se u mě dopracovala z politování-hodné ženy, která má nenaplněný život a mnoho niterných starostí a frustrací k nenáviděné mrše, které jsem na konci přal jenom to nejhorší, aby si to vyžrala. Po všech "úletech" co se v knize objeví korunuje všechen neúspěch tím, že když se před ní manžel sesype a všechno jí svěří, ona mu neoplatí stejnou mincí kvůli vypočítavosti a protože už "ví co chce". Takhle otrávený jsem po knize dlouho nebyl. Nicméně za to nemůžu strhávat hodnocení, napsaná je dobře, pocity a myšlenky jsou popsány děsivě přesvědšivě. Přestože v knize pro mě bylo tolik hnusu, musím říct, že se tam zároveň vlastně nic nedělo a za to dávám jenom 4 hvězdičky.“... celý text
— krakonos.kraken

„Nádherně popsaný příběh ve dvou rovinách. První z Německa za II. světové války ukazuje, že i zde se našla spousta obyčejných lidí, kteří nechtěli být prvoplánově hrdinové, jen odmítali zbytečné vraždění nevinných a sami tak ohrozili nejen sebe, ale životy celé rodiny. Přesto je to popisováno s citem očima mladé dívky a mně se to četlo moc hezky. Druhá rovina se odehrává v současném Texasu. Dojde k logickému propojení a jak je popsáno v minulém příspěvku, vše provází vůně pekárny - minulost i současnost.“... celý text
— Maki229

„Poměrně málo známá knížka, která však (nejen) studentům historie přiblíží osobnost prvního československého prezidenta - a dalších čelných politiků té doby - trochu jinak, než výčet fakt a událostí v učebnicích a monografiích. Kromě toho čtenáři přiblíží i fungování "zákulisí" v Lánech, kdy za velkou osobností stálo mnoho postav, z pohledu velkých dějin bezvýznamných, ale pro státníkovo fungování nepostradatelných. Z Schenkova vyprávění je cítit velký respekt k osobnosti prezidenta Osvoboditele a přiznám se, že i já podlehla Masarykovu osobnímu kouzlu, a to jsem se s ním tajemníkovým prostřednictvím seznámila zprostředkovaně a už jako se starším pánem. Úředníci často slyší a vidí politiky jinak, než jak je prezentují média a jak se s odstupem času vytváří jejich obraz. V tomto ohledu je Schenkovo svědectví zajímavým vykreslením osobností tehdejší doby, včetně druhého čsl. prezidenta Edvarda Beneše, Jana Malypetra, Jendy Masaryka či výrazných figur své doby jako byl Karel Čapek. O knize svého času při návštěvě Lán v rámci historické exkurze hovořil (tehdy ještě) doktor (nyní docent) Rokoský, a když se kniha krátce nato za směšnou sumu objevila v místním antikvariátu, ihned jsem si ji koupila. Přečteno znovu po více než 10 letech a tentokrát trochu jinýma očima - poprvé jsem se soustředila hlavně na politické dějiny, dnes jsem mnohem víc vnímala Masarykovu (i Schenkovu) lidskost a civilnost. Přiznám se, že u pasáží líčících odchod velkého muže jsem cítila hluboké pohnutí.“... celý text
— tatjana1737

„Ke knize jsem se dostal tak trochu náhodou, témata a počtu stránek jsem se trochu bál. Ale nakonec jsem se začetl a byl nadšen. Trochu reál, trochu fikce, ale poutavý příběh statečné ženy čtenáře vtáhne.“... celý text
— mirek7450