Nejnovější komentáře

„Abych přečetla knížku, co je málem tak tlustá,jak vysoká., za dva dny..to už o její kvalitě svědčí. Takže namoženého zápěstí a otlaku na pupku nikterak nelituji a jdu se pídit po dalších dílech. Super!“... celý text
— evvva

„Děj ubíhal svižně. Přehled v postavách jsem měla. Ale pravda je, že řada postav hlavně kolem rodiny Grossů byly zbytečné. Nejsem ani příznivcem prozrazování děje jako... a spolu už se nikdy nesetkali,... To bylo naposled co se viděli, atd. Taky Florian a jeho myšlení mi nesedělo. Věděl, že po něm půjdou, byl bez práce, seděli jen v chalupě. Mohli na pár let odejít a pak se vrátit. Přečetla jsem oba Sudetské domy. Byly propracovanější, ale i drsnější.“... celý text
— ivanaGvGN

„Velice zajímavý počin. Pěkný přehled a vhled do specifického literárního žánru. Čtivé je to tak částečně - odbornější část se čte... nu, jako odbornější nebo populárně naučná literatura. Každopádně mě to do tématu více vtáhlo a pořídila jsem si do své zvrhlé knihovničky i tisíckráte citovaného Váchala. Kdysi jsem do něj nahlédla při psaní disertace a až se jednou budu hodně nudit a mít hodně volnýho času, pověnuju se mu víc. Ukázky jsou hodně rozmanité - některé jsou zamotané až běda a jazykově hůře srozumitelné (což ale absolutně není na vrub autora), jiné mají spád a dají se slušně číst i na dnešní poměry. Doporučuju prokousat se až k závěru, tam to stojí zato a docela jsem i zírala nad relativní realističností a drsností některých ukázek. Rozhodně zajímavý a přínosný počin. Prohlodávala jsem se tím sice skoro půl roku po večerech, ale nelituju. PS: Čtenářská výzva - kniha v měkké obálce.“... celý text
— terimila

„Colleen je srdcovka, ale tohle mi vůbec nesedlo. Jasně, není to to, nač jsme u ní zvyklí (nebo teda aspoň já určitě ne), ale i tak jsem věřila, že po vzoru ostatních knížek si zachová nějakou úroveň. Téma se mi nejdříve zdálo zajímavý, ale čím víc bylo odhaleno z Veritiny biografie, tím hůř se mi, jako mámě, četlo až jsem došla do bodu, že vlastně nevím, jestli chci pokračovat. Zvítězila zvědavost a snad i víra v nějaký zvrat. Ten sice přišel, ale můj dojem z knížky vůbec neodlehčil, ba naopak. Za mě ne.“... celý text
— vivula

„Aby se mi zalíbila sbírka povídek, to už musí napsat jo výborný spisovatel, což Ljudmila Ulickaja bezpochyby je. Nejvíce se oslovila střední část, která se opírá především o nostalgii a lidskou laskavost. Závěrečná část byla pro mě slabá, asi jako když rozkouskujete krátkou povídku na ještě kratší povídky...“... celý text
— pajaroh

„Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa. Přebal je nádherný. "Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."“... celý text
— pajaroh

„Každý starý dům v sobě skrývá tajemství .... I já jsem se nechala přemluvit k četbě této autorky .... a kniha mne zaujala .... Pokládám za důležité podívat se na dobu z obou stran .... a zde jsem chápala stanovisko sudetských Němců - i rodiny Bauerových ..... Zlo vždy přinese jen další zlo .... a doba odpuštění je dlouhá .... Pěkná je zde připomínka Těsnohlídkova " Vánočního stromu " A také ilustrace, které také navozují atmosféru domu .... Já se ráda podívala na tuto dlouho řešenou otázku - a doporučím. A citát : Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným / T. G. Masaryk /“... celý text
— intelektuálka

„Kniha se četla dobře,ale tím,že ji autorka nezasadila do českého prostředí připomínala všechny ty Lapeny, Paris atd... Zajímalo by mě,jak by se tento příběh vyvíjel u nás. Myslím si,že i tady je už spousta unuděných paniček,ale těžko říct zda i tak naivních.“... celý text
— knihomol1819

„Autorka opět dokazuje, že je královnou mrazivé atmosféry. Velmi čtivé pokračování série Černý led si zaslouží vaší pozornost. A to nejen díky zmíněné atmosféře (tentokrát na Vestmannských ostrovech), ale také díky dokonale promyšlenému a zamotanému případu. Stejně jako u prvního případu, je i zde třeba počítat s pomalejším tempem. Neznamená to však, že se budete nudit. Autorka střídá dvě, jen pár dní vzdálené, dějové linky. To, co se stalo v minulosti vždy dokonale navazuje na stopy odhalené v přítomnosti. Zažíváme tedy jeden případ ve dvou časových hladinách a je to naprosto pohlcující. Objevují se zajímavé stopy a vznikají někdy až neuvěřitelné teorie o pachateli (a to nejen v knize, ale i v hlavě čtenáře). Budete pohlceni i zmateni zároveň, ale nebudete chtít přestat číst. Oběti a hlavní postavy tohoto případu jsou zvláštní. Ani po dočtení nevím, co si o nich mám myslet. Mají spoustu společných charakterových vlastností, díky kterým jsem je od sebe těžko odlišovala. Společnou mají především sobeckost a nadutost, což není příliš sympatické. Začíná se ve mě probouzet otázka, zda jsou lidé z Islandu opravdu tak chladní a nezúčastnění ke svému okolí? Nebo je to jen výplod autorčiny fantazie? V mezičase si autorka našla čas i na přiblížení prostředí Vestmannských ostrovů a dalších střípků ze života vyšetřovatelů. Prostor tak dostávají i chladné charaktery vyšetřovatelského týmu. Týr a Karó řeknou sotva půl slova a jejich postavy se tak zdají ještě chladnější a vzdálenější, než v "Není úniku". Trochu prostoru navíc teď dostává Idunn, ale její myšlenky se opakovaně točí v kruzích. Poznáváme střípky z její minulosti, avšak nepříliš šťastnou formou. Kolikrát jsem si říkala: "už zase?!". Nebaví mě opakovaně číst ty stejné fráze a skloňovat tu stejnou událost v minulosti. Druhý díl mě bavil více než začátek série. Určitě moc doporučuji! Hodnocení: 4/5 PS: Díly příliš nenavazují a odhalení ze života vyšetřovatelů nejsou nikterak zásadní. Můžete tedy začít libovolným dílem nebo první přeskočit (pokud by vás nezaujal).“... celý text
— nela3812

„Popper zni dobře, ale dost mu unika pravý význam toho proč jeho “oponenti hájily určité postoje. Jeho dílo je užitečné, nelituju ani minuty, kterou jsem nad knihou strávil.“... celý text
— HanzKaufmann

„Tak tohle bylo jako vážně moc! A už si s každým dalším dílem připadám poměrně trapně. Jak jsem stále nedšenější a nadšenější. Ale mě ke štěstí prostě stačí málo, to je o mě známo  :) A jak dopadlo setkání s "tátou"? Docela brutálně a s následky, které na první pohled vypadají dost na prd. Ale klidně sním svůj klobouk (který si nejdřív budu muset koupit, ale já nejraději utrácím za něco jiného než blbosti, třeba za knihy), jestli Lin nemá plán v plánu, který je součástí ještě jednoho velkého plánu... Navíc se to tady všechno hezky sejde. Takže vážně dost pecka. Tady prostě padá jedna skvělá situace za druhou. A ani na vteřinu se nezastavíme. Takže super  :)“... celý text
— Lenka.Vílka

„Tak předně - v úzkých není Flick, ale Dillon. Zapletl se s podvodníky a hrozí mu nebezpečí z více stran. Když už Démon Fick poznal, s celou věcí se mu svěří a vedení pátrání po syndikátu falšujícího dostihy přechází na něj. Při sledování podezřelé osoby Felicity neváhá vydat se i na méně bezpečná místa, Démon ji samozřejmě vytahuje z malérů a postupně se rozhodne, že pro něj představuje ideální manželku. Stejně jako v ostatních dílech i zde je hlavní hrdinka odhodlaná neříct ano, dokud jí hrdina nevyzná lásku. Vadí mi klišé v podobě zkompromitování, v této knize použité dokonce opakovaně! To bylo trapné až ubohé. Překvapilo mě, že Démon v podstatě neprotestoval proti zapojení Flick do pátrání. Bylo hloupé, že jí nevysvětlil důvody své zdánlivě odtažitosti, poté co ji zanechal u své matky. A ta epizodka na maškarním plese... No... Já bych se asi nedokázala dost uvolnit :)“... celý text
— Senza Jenka

„Krásný návrat do světa draků a jejich jezdců :) Moc se mi líbí, že tuhle knihu muže číst jak ten, kdo četl předchozí díly, tak i ten co nečetl. Naprosto úžasné je poznávat blíže Murtagha a Trna. Vlastně je mám teď radši než Eragona se Safirou. Tuhle sérii bych doporučila tak 18+…žádná erotika, ale jde o to, že se tu probírají docela hluboká témata, jako třeba jak se vyrovnat s minulostí, jak se vyrovnat s následky svých činů, jak přijímat sám sebe. Opravdu palce nahoru za to, jak se podařilo Paolinimu tohle všechno dobře zakomponovat. A miluju urgaly! A jejich příběhy! Strašně moc se mi líbí jejich nátura a to, jak mají jejich vyprávění přidanou hodnotu. Nicméně bod dolů musím dát za to, jak se příběh táhne a za to, že je tu opravdu málo akce. Jooo nějaká tam je a hlavně na konci, ale já čekala…víc. Nakonec chci moc poděkovat @humbook za knihu na recenzi. Byla to vážně pěkná bichle :D“... celý text
— NNiky

„Kdyby nebylo čtenářské výzvy, tak po ni ani nešáhnu.“
— pandem

„Asi tak do poloviny to bylo nepříliš zajímavé, zdlouhavé, knížku jsem si četla před spaním, protože mě vždy po 2-3 stranách uspala. Ke konci to začalo být zajímavé, tak jsem posledních 100 stránek zhltla, abych věděla, jak to dopadlo... a zklamání. Poslední stránky už mě zase nudily. Autorka jakoby nebyla schopná udržet myšlenku, přelétávala z tématu do tématu, přidávala kapitoly z pohledu sousedů, ve kterých jsem se poté už ztrácela, kdo je kdo. Některé odbočky byly zajímavé a podstatné pro děj, některé byly naprosto ubíjející. Za mě mohla být kniha aspoň o 100-150 stran kratší a nic by se nestalo.“... celý text
— Werčíík

„Tři povídky, v nichž se nějakým způsobem řeší vztah mezi mužem a ženou, přičemž muži nevycházejí z této konfrontace zrovna nejlépe... Jsou vykresleni jako ti, kteří chtějí mít ve vztahu navrch, chtějí rozhodovat, chtějí, aby se jim žena přizpůsobila, aby jim dala zapravdu, aby je poslouchala, aby se jim podřídila, což si neváhají vymoct i tak, že nejednají zrovna v rukavičkách... Každá z povídek mě nějakým způsobem zaujala... První postupným odhalováním, co se vlastně stalo, druhá svým vykreslením irské divoké a drsné, ale nádherné přírody, třetí velmi překvapivou a nesmlouvavou pointou... Čtení na jedno odpoledne, ale silné, které by mohlo zaujmout i ty, kteří běžně povídky nečtou... Hodnocení: 4 * z 5 *“... celý text
— markej

„Tak tohle bylo pro mne příšerné zklamání. Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale i tak jsem měla chuť knihu v průběhu čtení několikrát zavřít a dát do pryč. Nebavilo mne to a musela jsem se hodně přemáhat, abych knihu dočetla. Takže za mne ne, děkuji pěkně, ale ne.“... celý text
— M.C.SMITH

„Kniha nepřináší o problematice odpadů nic moc nového, jedině snad z hlediska sociální antropologie. Autor nemá valné povědomí o biologii (mutace krokodýlů spláchnutých do odpadu) ani chemii (pochody probíhající při kompostování). Některé jeho závěry, vyžadující vhled do přírodovědné problematiky, jsou silně problematické. Hodně chaotické vyprávění, zahrnující i věci, které se daného tématu vůbec netýkají.“... celý text
— Lenka.P7

„Místy napínavé, místy zdlouhavé. Střídání časových linek mám ráda, ale klidně bych se obešla bez té Veroničiny. Ta mě nebavila a dost často se v nich děj opakoval. Některé věci zůstaly za mě nedovysvětleny.. například události týkající se souseda Matěje. A tak může čtenář jen domýšlet.“... celý text
— mischamys98

„V první řadě chci poděkovat @humbook_blogeri za možnost přečíst si knihu od jedné z mých nejoblíbenějších YA autorek. Kasie West je pro mě v téhle kategorii vítězka, ale Jenn Bennett ji, obzvlášť po přečtení téhle knihy, šlape na paty. Víte moc dobře, že YA četbu už moc u mě v recenzích nevidíte, protože potřebuji minimálně 3ové akce, ale občas a obzvlášť pokud se v češtině vydává kniha jako právě Anatomie srdce tak ji nemohu říct NE a udělám si v kalendáři trochu volna na „šolíchačku“ (kniha bez akce). I když tady jsem se docela divila, že dvojice se hovoření o sexu nebála, a i autorka nám tam docela jednu „více sexy“ scénu hodila. Prostě nebyla to jen pusinka sem a pusinka tam. V češtině už od autorky vyšlo celkem 5 knih a tahle se v mém žebříčku řadí na místo číslo 2. Její nejstarší vydaná kniha u nás – Kudy ke hvězdám je za mě naprostý skvost a tu asi nic nepřekoná…ale tahle kniha mě neskutečně sedla, jak děj, tak i hlavní a vedlejší postavy. V téhle knize se setkáváme s Beatrix, která se chce dostat na uměleckou školu a je rozhodnutá, že chce malovat dokonalé anatomické kresby. K tomu však potřebuje vidět skutečné mrtvoly naživo. Zkusí se dostat do nemocničního programu, aby mohla docházet na pitevnu. Všechno však trochu zkomplikuje tajemný Jack, kterého potkává v nočním autobusu. Pro ty co si chtějí odpočinout od žhavých scén, Jenn Bennett je opravdu autorka, kterou doporučuji.“... celý text
— Books_by_Dee

„Obdivuju tu myšlenku a práci, kterou musela autorka při zpracovávání této knihy vyvinout. Plně se ztotožňuji s názorem níže, že ikdyž máme o životě v KLDR určitou představu, některé věci pro mě byly prostě nepochopitelné... Jak může pár lidí u moci udržet sysytém, ve kterém je na drtivé většině obyvatelstva pácháno takové bezpráví?“... celý text
— Natyna3

„Příběh v mnohém připomíná ten předchozí. Pouze po neúspěchu mise s Heather musí únosce "přitvrdit". Najme protřelejšího gaunera, na akci víc dohlíží, do Skotska jedou jinudy, Eliza je navíc 2/3 cesty pod drogami (ačkoliv únosce takové praktiky zakázal). Ani to ovšem nestačí. Jeremy všechno hezky naplánoval, jenže nepočítal s možností, že Eliza je špatná jezdkyně, vlastně mizerná a koní se trochu bojí. Musí tedy pokračovat kočárem, nebo pěšky. Tady je podobnost s předchozím dílem největší. A stejný je i přístup únosce, jehož karty autorka odkrývá tentokrát mnohem více. Problém je ovšem najatý gauner, jehož ego neuneslo neúspěch a je rozhodnut Elizu třeba i zabít, o což se nakonec skutečně pokusí. Pokus končí smrtí únosce i gaunera a závěr je věnován poklidnému třídění citů hlavních hrdinů. Nepochopila jsem, proč se tak rychle zbavili koní. Mohli jet na jednom, druhého vést a pravidelně je střídat. Určitě by to bylo rychlejší, než valník se zelím. Plán, podle kterého měli urazit 100 mil (cca 160 km) za jeden den je dost přitažený za vlasy. Kůň údajně urazí 30-65 km za den podle koně, terénu a zátěže. I s tou horní hranicí je to pořád cesta na tři dny. A určitě ne tryskem. Na to by museli koně pravidelně střídat, o čemž ale nepadlo ani slovo. Trochu mi vadilo i to, že každý zvrat v průběhu útěku zopakovala autorka nejméně 2x (opuštění kočáru, útěk přes hory, příhodně umístěná chatrč na přespání - navíc čistá a vybavená...). Jeremy se mi ale líbil, i to, že city nepovažoval za nějakou nemužnou slabost, kterou je třeba potlačovat a tajit, jen bych ráda věděla, jak si při tom sezení v knihovnách udržoval tu svalnatou postavu ;) Nejzábavnější byli rozhodně akademici. Ten zastírací manévr byl sice zbytečně okatý, ale aktéři prostě k sežrání. Škoda, že neměli více prostoru.“... celý text
— Senza Jenka

„Psychothriller, který jsem někdy vnímala skoro jako horor, a to nejen kvůli námětu, který je noční můrou všech rodičů, ale i zvláštně depresivní ponurostí, se kterou dobře koresponduje i obálka. Atmosféru absolutní bezmoci rodičů vykreslila autorka hodně autenticky, bylo to bezútěšné čtení a já chvílemi nevěděla, jestli vůbec chci číst dál. Přesto jsem obracela stránku za stránkou, knihu budete těžko odkládat. Kdo má načteno, asi pozná, kdo za vším stojí, přesto mi konec přišel zrychlený a nedbale vysvětlený. Jakoby to už sama autorka chtěla mít rychle za sebou, ale ve mně zůstaly nezodpovězené otázky, které by si čtenář zasloužil osvětlit. Konec hodně emotivní, ach jo.“... celý text
— Mandlevest

„Carver věděl, že nakonec umře, měl rakovinu. A tak se snažil se čtenáři podělit o dobré i horší ze života. O bolest i radost. Uměl popsat čekání na něco, když jsme uprostřed všedních dní a vlastně se nic neděje. Uměl psát o erozi lidských životů, způsobenou pomalou rutinou, do které se dostáváme. Věděl, že neštěstí a smůla jsou každodenní všednosti. Láska je křehká a pomíjivá a stejné jsou i city mezi lidmi. Lidé ani nechápou hloubku svých krizí, protože nechápou jejich příčiny. Nerozhodnost, nevědomost, rozpaky, to všechno způsobuje chybnou komunikaci a zástupné činnosti jako jídlo, úklid, nákup, alkohol, čumění na televizi… Dokázal z minima vytěžit maximum a naslouchal obyčejné mluvě a ve svých pracech ji přesně napodoboval. Nápodoba byla jeho silnou zbraní, často psal parafráze např. na Čechova a v této sbírce naleznete i Pochůzku, povídku o smrti A.P. Čechova, autora, kterého miloval. Bože, i smrt je tak obyčejná, už ji má za sebou… Jeho povídky jsou jako náš život.“... celý text
— Pablo70

„Příběhy žen v románech Jany Poncarové mne baví. Někdy se to ale povede lépe. V knize se prolínají osudy Hereček Jarky a Olgy. Olga píše knihu o mladičké Jarce, kterou všichni milovali a vzhlíželi k ní. Je tedy logické, že hlavní hrdinkou knihy je Jarka. Přesto mi vadilo, že osud Olgy je pouze nastíněn a jaksi nedopovězen, byť byl byl určitě pro čtenáře také zajímavý (a možná víc než ten uvzdychaný Jarčin). Od Olga Von Barényi jsem před lety četla knihu Pražský tanec smrti o květnovém povstání 1945. Velmi krutá kniha plná násilí. O to více by mne skutečný život této zvláštní ženy zajímal.“... celý text
— Jana283

„Tuto knihu si netroufám obsáhleji slovně hodnotit. Vždycky jsem si ji chtěla přečíst, zajímalo mě, jakým způsobem Hawking píše, protože je zajímavou osobou. Myslím, že v této knize vynaložil nejvyšší možné úsilí k tomu, aby fyzikální jevy a různé astronomické úkazy co nejvíce a nejjednouššeji přiblížil běžné populaci. Přesto jsou zde ale části, kterým jako běžný laik nerozumíte, což je pochopitelné. Tato kniha si zkrátka od čtenáře žádá hodně trpělivosti. Pokud jste ochotni ji vynaložit, dostane se vám zajímavého přiblížení jevů jako jsou černé díry, čas nebo vesmír samotný, jeho vzniku a také toho jak jednoho dne pravděpodobně zanikne...“... celý text
— Natyna3

„Skvělá kniha. Vzpomněla jsem si na staré časy, co jsem zažívala, když mi bylo kolem 20ti a pak si představovala, jaké by to bylo, kdybych se já probudila v budoucnosti. U knihy jsem se zasmála, poplakala, hořela zvědavostí.. a doufám, že vyjde druhý díl - už se těším!“... celý text
— sankix

„Podle mého jedna z nejlepších knih klasické české literatury. Snoubí se zde bizární způsob vyprávění a tragičnost doby, o které je vyprávěno. Hlavní hrdina, pan Kopfrkingl, je podle mě jedna z nejvýraznějších postav české literatury. Zrůdnost jeho myšlení a chování téměř není znát. Přitom, jak je uvedeno ve skvělém doslov knihy, hlavní hrdina jeví známky přímo patologické povahy. Kniha vzbuzuje otázku, zda by pan Kopfrkingl byl takový, jaký byl, i v jiné době. Zda byl tak krutý ze své vlastní povahy nebo to bylo povahou společnosti? Opravdu by se někdo dokázal zachovat ke své rodině takovým způsobem? Nevím, a nechci nad tím ani přemýšlet. Stačí se zamyslet při četbě samotné. Je to každopádně zážitek.“... celý text
— Natyna3

„V této knize se seznamujeme s dalším hrdinou středověkých Čech, Hynkem Tasem, některé jeho příběhy se přibližují jinému hrdinovi autora, ale nějak mi to nevadilo. Barvité vylíčení života na dvoře Václava IV. to dostatečně nahrazuje. Ráda se seznámím s dalšími příběhy této série.“... celý text
— alabra

„I když jsem dělala ve zdravotnictví, opět mě tento příběh fascinoval, jak autor dokáže zobrazit život na jedné americké nemocnici, v dřívější době. Osudy lidí má perfektně propracované a prostředí patologie, nám až trochu nahání strach a napětí, jak vše dopadne. Jako vždy perfektní kniha.“... celý text
— malýčtenář