Aleš.R
komentáře u knih
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Nádherně zpracovaná kniha, nádherný jazyk, nádherný příběh jedné rodiny. Takže vlastně typický Štifter.
Mimo obraz
Jiří Březina
S hodnocením dolů nepůjdu, protože mám Březinu fakt rád a nechci bejt zbytečně zlej, ale tentokrát jsme se úplně nepotkali.
Není to sice žádná vražda v Lázních Bohdaneč, ale celý mi to přišlo chladný, strojený a bez jediný výraznější emoce (ne, ten konec taky nefunguje), jako kdybychom to spíš napsat museli, než že by se nám do toho nějak víc chtělo.
(A když se na výpis hovorů čeká pomalu dýl než na Godota, aby i sousedovic Božce - hodná holka to je, jen rozumu moc nepobrala - došlo, že ahááá, důležitá stopa, trošku to tou Bohdančí začíná zavánět.)
Osamělá holubice
Larry McMurtry
Masterpiece.
Říkat něco navíc nemá valný smysl, stejně zatím nedokážu vyjádřit slovy, jak nádherná Osamělá holubice vlastně je, a to nemám - a nikdy jsem neměl - westerny rád.
Prostředí, postavy, situace, dialogy, humor... Uff.
(Napsat vedlejší postavu tak, že si pro sebe ukradne knížku, je ale hodně velký umění! Zdravíme Kláru!)
Takové maličkosti
Claire Keegan
Devadesátistránková poetická takřka pohádka o tom, že můžete-li nabídnout pomoc, musíte to udělat i v momentě, kdy vás to může vyjít hodně a hodně draho. Nádhera. A ještě to navíc má překrásnou obálku.
Špína
Barbora Bernátová
S hodnocením jdu oproti prvnímu dílu dolů ne proto, že by to bylo horší, protože není, pořád se to dobře čte.
Napodruhé ale zřetelněji vyniknou věci, které mi vadily už prvně, tedy hlavně to, že je to celé trochu přitažené za vlasy a hlavní hrdina, šestatřicetiletý detektiv, nejdrsnější z drsných, drsnější než hlas Toma Waitse, alfasamec všech alfasamců, se nezřídka chová a přemýšlí jako šestnáctileté děvče. A další postavy mu v tom zdatně sekundují.
Navíc je slovenské školství horší než sicilská mafie a silvestrovské večírky se pořádají v zaměstnání, tak jakýpak copak. A opakovaná chyba s Novým rokem je taky pěkně otravná.
Dallas 63
Stephen King
Se mnou a S. Kingem se to i napočtvrté (To, Billy Summers, Pohádka) má tak: je to hutný a často zbytečně roztahaný, ale nelituju ani minuty.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Jako dítě jsem tuhle knížku miloval. A i když jsem po pětatřiceti letech úspěšně zapomněl, že se to odehrává v Koníkovicích (muhehehe), pořád mi určité pasáže a krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové přijdou důvěrně známé.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Pokud čekáte příběh, samozřejmě že jste/budete zklamaní.
Pokud vám stačí perfektně vypointované střípky, ve kterých Backman nešetří humorem, ironií, sebeironií (tou zejména), velkými slovy a emocemi, se kterými se - zvlášt my chlapi - nesvěřujeme úplně rádi, budete dost možná nadšení.
A až vám na konci bude líto, že to končí, projděte si Backmanův Instagram - najdete tam zhruba totéž a spoustu historek o jeho psu jménem Donkey* navíc.
(*Je vůbec možný toho chlapa nemilovat?!)
Začínáme na konci
Chris Whitaker
Chvíli trvá, než vás chytne, ale pak až k nečekanému a velmi dojemnému konci nepustí.
Smrtka
Neal Shusterman
Jak by to mohlo vypadat, kdyby smrt byla pouze v rukou lidí. Velice silné téma ve zpracování vhodném opravdu spíš pro mladší čtenáře, kteří se pak určitě budou chtít stát smrtkou. Nebo se zmrtvit. Nebo si zase radši přečíst něco o upírech.
(Není to žádnej skvost, jde to spíš po povrchu, ale jde to po něm dobře, nepřijde vám to nejspíš hloupý ani trapný a místy to umí překvapit. Takže cajk.)
Chiméra
Loreth Anne White
Další z předlouhé řady navzájem si podobných příběhů o tom, že skříně nejsou primárně určeny k ukládání věcí, ale zbavují nás té hromady kostlivců, kostějů i kostíků všude kolem nás.
Chytlavě napsaný, napětí udrží celou dobu, konec je možná už trošku moc, ale ve výsledku to vlastně nevadí.
Než napadne první sníh
Mary Lawson
Poetický, útěšný, velice milý příběh, s překrásnou obálkou navíc.
Ovál
Jiří Homola
Opět se mi jednou vyplatilo soudit knihu podle obalu. Je to poutavý, uvěřitelný, chytrý, vtipný a na pár místech i neskutečně dojemný. Pokud kapitán Lenz nedoběhne mezi detektiv(k)y roku, tak velký špatný.
Jestli mám vůbec co vytknout, tak snad jen to, že ten Tourettův syndrom je tam nakonec tak nějak navíc. Hlavní postava je zajímavá i bez něj a když nedlouho po začátku jakékoliv zmínky o TS mizí, vůbec nic se nestane.
(Ovšem nebýt TS, přišel bych o vtip s hip hopem, kterýmu se směju ještě teď, takže už radši mlčím.)
Vrány
Petra Dvořáková
Nepříjemné čtení. A bohužel i poněkud černobílé a schematické.
Možná pár optimističtějších momentů, nenápadně rozesetých do té rodinné mizérie, by ve výsledku přidalo na váze celému sdělení a hlavní hrdinka by nepůsobila jen jako hromádka neštěstí, která i když si půjde koupit blbej rohlík, najde v něm zapečenou myš.
(Po třetí přečtené knize je pro mě Dvořáková čím dál víc jen výrazně slabší Soukupovou.)
Kala
Colin Walsh
Pokud umíte psát, dokážete uplést bič i z tisíckrát omleté povídačky o tom, kterak se lidé po letech vracejí na místo zásadního životního zlomu a musejí se s ním konečně nějak vypořádat.
A protože Colin Walsh psát opravdu umí, dostanete v rámci žánru nezvykle poutavou a jazykově působivou záležitost, po jejímž dočtení dost možná na moment nabydete dojmu, že slova o lámání srdce z přebalu nebyla zase tak úplně mimo.
Přechodné období
Veronika Bálková
Jako debut je to výborný. Obálka a grafický zpracování výjimečný. Příběh zajímavej, postavy sympatický.
Jen to celý plyne nějak až moc poklidně a pořád stejně. A když to pak najednou spíš jen tak přestane, než že by to nějak skončilo, jste vlastně možná i trochu rádi.
Dražebník
Joan Samson
Povinná četba pro všechny, kteří mají ve zvyku kádrovat druhé za to, že se v určité chvíli zachovali tak, jak se zachovali.
Jak byste se zachovali vy? A jste si tím jistí?
Zhruba ze dvou třetin poklidně plynoucí beznaděj a zmar, atmosférou nemálo připomínající Orwellovu Farmu zvířat, závěr vám téměř nedá vydechnout.
Sudetenland
Leoš Kyša
Kotleta pro mě doteď byla jenom taková ta flákota, ze který se dělá řízek, proto jsem neměl prakticky žádná očekávání. A nejspíš dobře mi tak, protože jinak bych po vzoru spousty zde komentujících musel nejspíš jít s hodnocením hodně dolů, abych dal najevo, jak hluboko autor klesnul.
Mě to bavilo. I přes poněkud delší rozjezd. Když autor tvrdí, že to lze číst jako historickej román, dost si fandí, ale jako detektivka a kovbojka v jednom je to za mě sukces. Navíc oceňuju smysl pro humor.
A nejspíš mi dlouho nedá spát, jestli je Heda Gablerová jenom náhoda, nebo má autor slabost pro severské dramatiky.
Na konci dne
Claire Keegan
Takové maličkosti mi přišly dokonalé, těmto třem maličkostem k tomu něco málo chybí.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.