AnjaBo
komentáře u knih
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Štifterovy knihy mám strašně ráda. I toto dílo je napsané pro autora typickým jazykem, ale musím přiznat, že poslední kapitolu jsem se číst nutila a nejsem si jistá, jestli jsem ji vůbec pochopila. To je také důvod, proč se můj celkový dojem z knihy posunul o jednu hvězdičku vlevo. Úsudek si musí každý udělat sám.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Na styl, kterým je kniha napsaná, jsem si zezačátku musela zvykat. Ale šlo to rychle, a pak už jsem knihu nemohla odložit. Za mě opravdu vynikající!
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
S nadšením jsem si knihu koupila a znechuceně ji odložila poté, co jsem nalistovala pasáž, v níž si pan Klusák dovoluje tvrdit, že o profesorovi Sedláčkovi nikdy nikdo neslyšel. Byl kmotrem mého manžela, jmenoval se MUDr. Jaroslav Sedláček, byl to špičkový plastický chirurg a před komunisty odešel do zahraničí, kde se stal primářem (Švýcarsko). Karlu Gottovi zachránil nejen zcela rozsekaný obličej, ale také život. Přijeli prý v poslední vteřině. Přímá dcera pana doktora Sedláčka žije v ČR, tzn. absolutně nejspolehlivější zdroj informací by tu byl. Jednalo se tehdy o zcela zásadní moment v životě (a případné smrti) Karla Gotta, se kterým se pan Klusák vypořádal po svém. Veškeré ostatní informace obsažené v knize pro mě tím zcela ztratily na důvěryhodnosti a nejradši bych šla knihu vrátit.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Abych pravdu řekla - nevím. Rozhodně to není špatně napsané, ale člověk už předem tuší, jak všechno dopadne. Trochu mě mrzelo, že autor nijak nerozpletl vztah otce a syna (nebo mi něco uniklo?!) a chyběla mi dramatičtější eskalace děje. Ten se odehrává víceméně "naplocho", sice se pořád něco děje, ale nic, při čem by člověk musel zatajit dech.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Nejdřív mě zarazil nekonečný seznam postav hned na první straně. Čím hlouběji se ale člověk začte, tím snazší je se v nich vyznat. Vyzvedla bych především způsob řeči a vyjadřování postav, které dodávají všemu na autenticitě a uvěřitelnosti.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Opravdu by mě zajímalo, jakým způsobem tohle Valérie Perrin psala. Jak bez přestání dokázala přeskakovat v čase, v ději, v úhlu pohledu, v osobě vypravěče - neustále sem a tam a přitom se v tom neztratit. Ačkoliv - i kdyby něco nesouhlasilo, člověk si toho zřejmě ani nevšimne. Hlavně, že se nakonec kruh uzavře. Příběh rozhodně zajímavý, překvapivé rozuzlení, které málokdo čeká.
Paví hody
Jan Štifter
Čtěte pomalu, nikam nespěchejte, sem, tam si něco přečtěte dvakrát, třikrát. Ovšem pozor. Na to, jak pěkně lyricky se všechno odvíjí, jsem při pár posledních stranách přejela zastávku tramvaje a prošvihla vlak. Tiché vody břehy berou.
Zahrada
Petra Dvořáková
Těžko říct, co na to říct. Nemá smysl to dlouze rozebírat. Diskuse o obsahu by byla nekonečná a nepřinesla by žádné rozřešení. Takže ano, cíl splněn - výborně napsané, protože uvěřitelně, kniha vtáhla a vyvolává emoce.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Jako vždy zajímavé téma, o kterém se málo mluví, přestože je nedílnou součástí života (a smrti). Opět vyvstává otázka, zda či do jaké míry člověka ovlivňují geny, anebo je to prostředí a události, které ho utváří. Elišce jsem nejdřív fandila a držela jí palce, a ke konci jsem si říkala, ježkovy zraky, holka, už toho nech, vybodni se na to a žij, stává se z tebe naprosto nesnesitelná, egoistická osoba... Takže úspěch, paní Hanišová, zase se vám to povedlo!
Anežka
Viktorie Hanišová
Výborně napsané, realistické. Jen ten závěr je otevřený tak trochu příliš. Skoro to vypadá, jako by se V. Hanišová nemohla rozhodnout, co má s těmi dvěma nakonec vlastně provést.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Četla jsem ve vlaku, v tramvaji, na ulici, na čtyřech patrech schodů vzhůru do kanceláře a během poledních pauz. Věci dostávají po mírném rozjezdu spád, až je to jízda a nemůžete se odtrhnout. Občas vás zamrazí a ptáte se, kde na ty charaktery Viktorie Hanišová bere inspiraci.
Gazely
Patrik Hartl
Jako by člověk četl scénář, i “střihové" přechody mezi jednotlivými postavami tomu odpovídají. Teatrálnost Šamponova momentu v záři reflektorů jako třešnička na pomyslném dortu. Nechci kritizovat, sama psát neumím. Ale příští Hartlovku už si jenom půjčím v knihovně.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Tentokrát opravdu ne. Hvězdičky jsou za stylistiku, která je pro RT typická a díky které její knihy čtu. Jinak bohužel.
Sítě
Petra Dvořáková
Obsahově výborná kniha, moc se mi líbila a doporučuji! Kdybych ovšem neznala předchozí díla autorky, obal knihy by mě spolehlivě odradil. To se po dobu čtení naštěstí dalo vyřešit balícím papírem.
Listopád
Alena Mornštajnová
Skvělý nápad zahrát si s tím, co by bylo, kdyby… Člověk se zamyslí a snad dokonce leccos přehodnotí.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
“na množství nehleďte”
Když jsem dlouho očekávanou Bílou vodu poprvé uviděla, klesla mi čelist až ke kolenům. 686 stran, to jako fakt?! Pak jsem ale dočetla a bylo mi líto, že jich není ještě víc. Smekám, paní Tučková!
Tajemství
Radka Třeštíková
Klobouk dolů před Radkou Třeštíkovou především za to, jak se ve svých postavách během psaní sama dokázala vyznat. Je to fakt mazec! Radka má úžasný styl vyjadřování, doslova hltám její zcela nenucené popisy a hladké přechody z jedné postavy do druhé. V jediné větě dokáže zachytit myšlenkové pochody nebo akci až tří lidí. To je opravdu něco! A jak postupně odkrývá vlastnosti a osudy jednotlivých postav - jako je jich fakt hodně. Takže do hloubky moc jít nemůže, i když by si to některé zasloužily a mohlo by to být hodně zajímavé. Rozhodně chápu, že její psaní není úplně pro každého. Nicméně za mě jo, výborný!
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Nesedl mi styl, kterým je kniha napsaná. První dvě třetiny jsem se do čtení musela vyloženě nutit, poslední třetina výborná. Ale jinak - těžko říct. Čekala jsem, že se něco stane, a ono pořád nic... Rozhodně ale dobrá kniha.
