annora_cte
komentáře u knih
Lesklá
Raven Kennedy
Lesklá. Třetí díl série Zlatá klec od Raven Kennedy je dle mého názoru zatím nejlepší díl. Od začátku do konce nabitý zajímavými událostmi a zvraty. Je to sexy a smutné a k vzteku (protože Midas).
Po skončení druhého dílu jsem byla zvědavá, jak se bude příběh Auren vyvíjet dál, protože to byl pořádně zajímavý konec. Tak ještěže Baronet vydává díly tak brzy po sobě, protože dlouho byl čekat nezvládla.
Auren. Moje drahá Auren. Miluju silné hrdinky a Auren je jednoznačně jedna z nejsilnějších, s kterými jsem se setkala. Myslela jsem si, že Midase už nemůžu víc nenávidět, ale mýlila jsem se. Tady se ukázal jako opravdu, opravdu zlý člověk. Některé věci jsem ani od něj nečekala...
Ještěže je tady Rip, aby všechno vyřešil... nebo ne? Co si budem, konec jsem proplakala. Nečekala jsem, co všechno se odehraje, a teď se nemůžu dočkat na další díl!
Krásně se to četlo, bavilo mě to, rozesmutnilo, naštvalo... bylo to skvělý, cítila jsem tolik emocí. Jednoznačně 5/5
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Čajová bouře
Hafsah Faizal
Musela jsem si nechat projít hlavou, co ke knize napíšu, protože mám tak smíšené pocity, jaké jsem u knihy dlouho neměla.
Nápad, atmosféra a trochu i příběh se až nebezpečně podobají Šesti vranám. Mě ovšem Šest vran nebavilo. A Čajová bouře na tom není o moc líp.
Co mě bavilo, tak samozřejmě zasazení upírů do příběhu. Bavila mě hlavní hrdinka Arthie, i když si myslím, že by si její charakter zasloužil lepší vývoj. A nesmím zapomenout na krásnou obálku a barevnou ořízku.
Co mě naopak nebavilo bylo příliš pohledů a příliš krátké kapitoly, natahování děje. Nedokázala jsem se začíst, těžce jsem se soustředila na plynutí děje.
A ta podobnost s Šesti vranami... Nechci autorce křivdit, třeba vše vzniklo z její hlavy a veškerá podobnost je čistě náhodná, ale například Arthie mi přišla jako ženská verze Kaze Brekkera. Možná proto se mi zalíbila.
Konec slibuje zajímavé pokračování, ale já osobně pochybuju, že se do něj pustím, protože mě to opravdu nebavilo.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Oheň v těle
Jennifer L. Armentrout
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Když jsem četla první díl této série, hned jsem si řekla, že ji budu mít mnohem radši než Z krve a popela. Sera a Šed mě bavili od samého začátku a celkově mi byli sympatičtější. O to víc mě mrzí, jak mě pokračování Žáru těla a ohně zklamalo.
Kniha má přes 600 stran a já byla zhruba za polovinou, když se začalo něco dít. Bylo to dlouhé, opakující se a některé pasáže opravdu zbytečné.
Největším zklamáním byl ale Kolis. Těšila jsem se na to, co falešný král předvede. Že bude opravdu drsný a že hned pochopím, proč se ho všichni bojí. Ale Kolis, který nám byl představen? To je chudák, šílenec a docela prasák, který neustále fňuká a lituje svých činů, jen aby je mohl obratem provést znovu.
Sera byla fajn, tu mám pořád ráda, i když mi to autorka místy stěžovala. Některé momenty jsem si říkala, co to sakra dělá? No, každopádně. Děj se do té poloviny nikam nepohnul, pak se začalo něco dít a konec byl krásný, sladký, pěkný. Stejně jako u Války dvou královen si myslím, že by kniha mohla být o 200-300 stran kratší.
Za mě je to veliká škoda, ten příběh mohl být super. Pořád Serafině a Šedovi neskutečně fandím a jsem zvědavá na to, jak to celé dopadne, ale tento díl byl pro mě zklamáním, protože to důležité by se vešlo na 150-200 stran. Ani autorčin poutavý styl psaní to nezachránil.
Nevěsta
Ali Hazelwood
Nevěsta je první kniha, kterou jsem od autorky četla. A musím říct, že laťku nastavila hodně vysoko.
Bylo to zábavné, romantické, napínavé a tak skvěle napsané, že jsem se nemohla odtrhnout.
Misery je upírka, která se v rámci udržení řekněme spíš neutrálních vztahu provdá za alfu vlkodlačí smečky.
Od první chvíle, kdy ji Lowe uvidí, bylo jasné, o co tady půjde, přes to jsem si to neskutečně užívala. Misery je šílená ženská s tím nejlepším humorem. Stojím si za tím, že každý potřebuje svojí Misery.
Autorčin styl psaní je moc příjemný, hezky mi sedl a kniha se četla skvěle. Chemie, humor, zvraty. Všechno fungovalo skvěle. Upřímně asi nemám co knize vytknout, možná jen, že začátek byl pro mě trochu zmatečný, když se v začátcích kapitol vracela Misery do minulosti za svou přítelkyní.
Nemůžu knihu srovnat s jinými autorčinými knihami, ale jestli jsou ještě lepší, tak se na ně moc těším.
Za knihu k recenzi děkuji knihkupectví luxor #spoluprace
V divočině
Hannah Grace
Tohle bylo moje první čtení od autorky. Kniha Na ledě mě ani nezaujala, za to V divočině mi přišlo fajn, protože jsem po delší době dostala chuť na příběh odehrávající se v táborovém prostředí.
Knihu jsem přečetla rychle, je to takové oddechové čtení. Neurazí ani nenadchne. Poté co Aurora stráví večer s hokejistou Russem, myslí si, že už ho nikdy neuvidí, ale to ještě netuší, že se ocitnou na stejném táboře jako vědoucí.
Mezi hlavními hrdiny to pořádně jiskřilo, spicy scény autorce jdou na jedničku. Russ byl skvělý, ten mě bavil, Aurora mi bohužel nepřišla zrovna sympatická.
Co mě ale mrzí, je, že jsem čekala aspoň nějaké drama, nějaký zvrat, který s postavami pořádně zamává a moje brada se alespoň lehce dotkne země. Nic ale nepřišlo, což je docela škoda, a je to hlavní důvod, proč dávám 3.5/5.
Za knihu k recenzi děkuji knihkupectví luxor #spoluprace
Všichni milovali naději
Lou-Andrea Callewaert
Všichni milovali naději. Tento příběh podle anotace sliboval opravdu veliký smutek a slzy. Vypráví o Sam, která kdysi přišla o svojí lásku, a jejích velice nemocných čtyř přátelích. Všech pět v podstatě žije v nemocnici, kde se potýkají se zdravotními problémy a bojují o to prožít další den. Sam, Hikari, Sony, Coeur a Neo. Pět přátel a jedna společná naděje prožít poslední chvíle života naplno.
Byl to nádherný, velmi smutný příběh, který ale z děje nenabídl příliš. Často se vypravěčka vracela do minulosti, do příběhu Sam a její lásky, a taktéž z většiny vyprávěla příběhy vedlejších postav. Což bylo krásné, ale uvítala bych víc náhledů do současnosti. Kniha byla psaná velmi poeticky, hezky mi ten styl seděl k tématu smrti a naděje.
Všechny postavy mi byly sympatické, až na Hikari. Té jsem nemohla přijít na jméno z nějakého důvodu. Ovšem pokud jde třeba o Nea a Coeura, ty si získali mé srdce, u nich jsem plakala nejvíc.
Předpokládala jsem, že vím, jak kniha skončí, ale mýlila jsem se. Došlo k odhalení, které jsem absolutně nečekala. Říkala jsem si, jestli je to dobrý konec nebo ne. Jestli se mi líbí nebo ne. Ale podle těch pocitů, které jsem cítila, to bylo hezké zakončení. Krásné. Bolavé. K zamyšlení.
Zjistila jsem, že se jedná o autorčin debut, což jako klobouk dolů. Autorka napsala krásné dílo, které vám můžu s čistým svědomím doporučit. Ale nemůžu vás nevarovat, připravte si jeden možná dva balíčky kapesníčků.
Za knihu k recenzi děkuji knihkupectví luxor #spoluprace
Zlodějský gambit
Kayvion Lewis
Zlodějský gambit. Už podle anotace jsem měla veliká očekávání, protože to znělo velmi dobře. Ale nakonec to nebylo jen dobrý. Bylo to výborné!
Sedmnáctiletá Rosalyn žije se svojí mámou a tetičkou a všechny tři jsou mazané zlodějky. Když se ale jedna mise pokazí a Rosalynina máma je unesena, udělá cokoliv pro její záchranu. Klidně vstoupí i do zlodějského gambitu.
Každá jednotlivá fáze této šílené soutěže byla skvěle vymyšlená. Obzvlášť druhá fáze se mi líbila, napínavá, plná zvratů.
Co se mi ale na knize líbilo nejvíc, byla originalita. Ještě jsem se nesetkala s takovou knihou, takže o to lepší zážitek jsem měla možnost prožít.
Rosalyn mi jako hlavní hrdinka přišla skvělá, bavil mě její charakter. Při vstupu do gambitu a odhalení dalších zlodějů jsem byla chvíli zmatená, než jsem si ujasnila, kdo je kdo, ale jinak naprosto boží!
Kniha nabízí i romantickou linku, která si myslím, že dostala přesně tolik prostoru, kolik by pro tento typ akční knihy měla mít. Navíc konec slibuje velmi zajímavé pokračování, kde by se ta romantika mohla docela rozvinout. Tak uvidíme. Já se budu rozhodně těšit.
Kniha mi byla poskytnuta k recenzi v rámci #spoluprace od knihkupectví Luxor.
Vězňův trůn
Holly Black
Tohle bylo... dobré? Dobré je možná to nejlepší slovo, protože víc jak 3* bych knize nedala.
Vracíme se za Doubkem a Wren, jejichž příběh skončil v Ukradeném dědici dost zajímavě, takže jsem se těšila, co si pro nás Holly připraví.
Kdo čte její knihy, ví, že se zaměřuje hodně na politiku a fungování světa, což jsem pochopitelně čekala i tady, ale přesto jsem byla trochu zklamaná z toho, kolik pozornosti politice věnovala, když se mohla zaměřit na vztah Doubka a Wren. Ten vývoj, který jim byl dopřán, mi nepřišel dostatečný. Necítila jsem z nich vůbec žádnou chemii, jen chlad. Jako takové jsou postavy perfektní, originální a všechno, co si jako milovnice fantasy můžu přát. Ale jejich vztah byl z mého pohledu pěkně hořký, nevěřila jsem jim ani ň.
Samotný děj se ani zdaleka nedá srovnat s Krutým princem. Upřímně mi přišlo, že se vlastně za celou knihu toho moc nestalo. Začátek se zdál slibný, ale pak se děj držel v jedné rovině a s každou otočenou stránkou jsem ztrácela pozornost. Veliké potěšení ale přinesl návrat Jude a Cardana.
Kniha se ale hezky četla, ten styl a popis má Holly zkrátka na jedničku. Miluju Elfhame a bytosti v něm, to mě nikdy nepřestane udivovat.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @albatrosmedia #spoluprace
Třpytivá
Raven Kennedy
Jsem moc ráda, že jsem dala na názory čtenářů, kteří mi tvrdili, že je druhý díl mnohém lepší než první. Protože měli pravdu.
Přestože má kniha přes 400 stran, na své poměry jsem ji přečetla rychle. Kniha mě bavila, četla se krásně a svižně.
Celý děj se z velké části odehrává v táboře vojáků, což jsem si zprvu říkala, že mě možná bavit nebude, ale opak byl pravdou. Moc se mi líbilo, jak autorka představila chod v táboře, jeho fungování a hlavně další postavy včetně kapitána Ripa, kterého oficiálně řadím na seznam mých knižních boyfriendů.
Mezi ním a Auren to parádně jiskřilo, těším se moc, co nabídne třetí díl.
Auren mi byla teď ještě víc sympatická, než v prvním díle. Doufala jsem, že dojde k prozření, což se nakonec i stalo díky pobytu v táboře a díky Ripovi.
Samotný závěr jsem asi mohla čekat, ale nestalo se tak. Spadla mi brada a byla jsem úplně hotová z toho, k jakému odhalení došlo! Hrozně moc se těším na třetí díl, protože to bude jízda.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuju @albatrosmedia
Binding 13
Chloe Walsh
4.5/5*
Tohle jsem potřebovala. Úžasnou slow-burn high school romanci, kde je chemie mezi hlavními hrdiny téměř hmatatelné, ale vyznání či polibek stále ne a ne přijít.
Shannon je patnáctiletá (brzy šestnáctiletá) křehká dívka, která nastoupila na novou střední školu, jelikož to doposud neměla vůbec jednoduché. Celý život ji šikanovali, spolužáci jí dělali opravdu hrozné věci, ale kromě toho, ani doma to nemá ani trochu růžové. Hrozně jsem si ji oblíbila. Někomu může přijít ukňouraná, ale s tím, co zažila, se nikdo nemůže divit tomu, jak je křehká, vyděšená a stydlivá. Já bych ji objala a schovala před světem.
Pak je tady Johnny, sedmnáctiletý kapitán rugbyového školního týmu, jehož kariéra stoupá k výšinám. Rugby je jeho život. Nic pro něj není důležitější. Má svoji kariéru naplánovanou do puntíku. Ovšem ani jeho život není dokonalý. Před časem se Johnny těžce zranil, ale jeho tvrdohlavost a cílevědomost mu nedovolila si dostatečně odpočinout a uzdravit se. A to nemůže vést k ničemu dobrému.
Tahle dvojka mi přirostla k srdci. Hrozně mě to bavilo, kniha se skvěle četla. Jediné mínus, které mám, je, že to bylo opravdu dlouhé. I přes to, jak jsem si to užívala, několikrát jsem se přistihla při tom, jak bych chtěla, aby to už skončilo.
Konec jsem se z nepochopitelného důvodu rozhodla dočíst na veřejném prostranství. Bez slz se to neobešlo. Vlastně jsem bulela jak želva. Závěr mě ale naštval, protože co mám teď dělat? Jak to bude dál? Zvítězí spravedlnost? Tolik otázek. Prosím, ať je druhý díl brzy.
Za knihu, která mi byla poskytnuta k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @knihkupectvi_luxor
Rod plamene a stínu
Sarah J. Maas
Tohle byla opravdu dlouhá, ale naprosto fantastická jízda, kterou jsem si nemohla víc užít.
Začala jsem třetí díl Půlměsíčního města číst v angličtině hned jak kniha vyšla, ale bylo to pro mě těžké. Byla jsem až moc zmatená z toho, kdo je kdo a co je co. Ze začátku jsem i u českého překladu na tom byla podobně, ale zanedlouho jsem si vzpomněla na všechna jména postav a jejich příběhy, se kterými jsme se na konci druhého dílu museli na nějakou dobu rozloučit.
I přesto, že kniha byla dlouhá jak pondělí, příběh plynul příjemným tempem a snad nebyl ani jediný pohled, který by mě nudil. Bavila mě Bryce, Ithan, Ruhn, Tharion, Lidia... všichni. Obdivuju autorku, jak ladně dokáže mezi postavami přepínat. Hrozně moc mi chyběl humor Bryce, nikdo mě nedokáže pobavit jako ona. Je úžasná, zábavná a ta největší drsňačka.
Na těch posledních sto stran, kdy obvykle u Maasové přichází to největší bum, jsem byla zvědavá. A bylo to skvělé, ale něco mi tam chybělo. Možná se to seběhlo příliš rychle? Netuším, jak bych to popsala, ale něco tomu chybělo. A ačkoliv se mi zakončení líbilo, tolik věcí zůstalo nevyřešených. Předpokládám, že se v dalších knihách vše urovná a tak, ale mám až moc otázek na to, abych mohla říct, že jsem s koncem na sto procent spokojená.
Celkově mě kniha hodně bavilo, užívala jsem si ten příběh, humor, zvraty a nástrahy. Maasová to zkrátka umí, ale ráda bych dostala víc odpovědí.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuju @albatrosmedia
Komfortní deník
Áňa z papíru
Deník je rozdělen do čtyř ročních období a je plný kreativních výzev a zajímavých tipů třeba na filmy, na pečení či výlety a akce s přáteli. (Hrozně moc chci na hobití piknik). A to není zdaleka vše! Opravdu si každý přijde na své.
Holek vám doporučí, jak si naplno užít každé roční období, a dokonce nabídnou rady pro začínající cosplayery. (Pro mě jsou obzvlášť super tipy na make-up looky, protože mě líčení moc baví).
Veliký plus deník dostává za grafické zpracování. Je krásně vymazlený, holky do něj vložily velkou část sebe, což je očividné. Už na pohled zkrátka působí komfortně. A když jím listujete? To je teprve pohoda.
Purpurea
Adalyn Grace
Já se na druhý díl příběhu Signy a Smrtonoše nemohla dočkat. Napínavý závěr prvního dílu mi to vážně neulehčoval.
Druhý díl byl podobně skvělý. Tentokrát okořeněný příchodem Osudu, který se nebál zamíchat kartami. Kromě něj měli Signa se Smrtonošem na starost vyšetřování další vraždy. Zkrátka tato dvojice se nikdy nezastaví.
Moc se mi líbí ten temný vibe, za mě naprosto ideální čtení během podzimních večerů, když je venku za okny chlad a mlha a listí padá ze stromů.
Signina sestřenice Blythe dostala víc prostoru a já za to byla ráda. Protože je skvělá, sympatická a rázná žena. Kniha nabízí rovnou pár kapitol z jejího pohledu, takže skvělý.
Kniha se mi četla krásně. Užívala jsem si popisy temného prostředí a zkrátka co k tomu říct. Čekala jsem po prvním díle hodně a hodně jsem taky dostala.
Konec byl napínavý, zajímavý, ale ani ne tak šokující. Některé věci jsem odhadla, než jsem o nich četla. Každopádně doufám, že čekání nebude dlouhé, protože se nemůžu dočkat!
Mílový klub
Liz Tomforde
Jak bych začala? Neměla jsem zrovna velká očekávání, anotace totiž zněla jako něco, co jsem četla už nespočetněkrát. A ano, je to taková klasika, která je ovšem okořeněna parádním humorem a velmi žhavými spicy scénkami.
Zanders i Stevie byli oba sympaťáci, i když k Zandersovi jsem si hledala cestu déle. Moc mi k tomu nepomáhalo oslovení kočička, jakože pardon, ale to mi vůbec hot nepřijde.
Kniha se moc hezky četla, ale zase nemůžu říct, že by mi díky tomu děj rychle utíkal. Četla jsem to docela dlouho, a to moc nemusím, když se u knihy takto zdržím. Každopádně ten humor a žhavé scény mi ten dlouhý čas pomáhali překonat.
Moc se mi líbilo, že kniha nebyla vyloženě zaměřena na milostný vztah hlavních postav, čehož jsem se trochu bála. Jak Stevie tak Zanders mají své ne zrovna lehké problémy, které jim poměrně komplikují život. Rodinné i kariérní. Bylo příjemné například sledovat Stevie a vývoj jejího charakteru. Mně osobně to docela pomohlo.
Na závěr: Byl to skvělý, zábavný a žhavý příběh, který se parádně četl, ale možná až zbytečně dlouhý.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Bezmocná
Lauren Roberts
Tohle byl skvělý příběh, který se odehrává v království Ilya, kde jsou obyvatelé rozděleni na Obyčejné a Výjimečné, kteří ovládají nejrůznějších schopnosti. Hlavní hrdinka Paedyn patří mezi Obyčejné a její život není vůbec snadný.
Po smrti svého otce přežívá na ulici ve společnosti věrné kamarádka Adeny. Ovšem život se jí brzy docela změní, když se dostane do nebezpečného turnaje, který království pořádá. A ve kterém jde hlavně o to ukázat své schopnosti. Paedyn ale žádné nemá, avšak je vychytralá a mazaná. Nikdo pravdu o jejím původu nezná. Turnaje se účastní také princ Kai, který je naprosto úžasný a sladký a ďábelsky okouzlující.
Co se děje týče, nebylo to za mě úplný wow, ale na to, že autorce bylo 18 let, když knížku napsala, tak je to neskutečné. Jedná se o slow-burn romantasy, což se autorce podařilo skvěle. Napětí mezi Pae a Kaiem bylo téměř hmatatelné. Vývoj jejich vztahu se mi moc líbil.
Příběh je plný napětí a zajímavých zvratů. Konec se autorce vydařil na tisíc procent, nutně potřebuji pokračování.
Pozlacená
Raven Kennedy
Pozlacená. Auren. Ta drahocenná, ta králova favoritka a jeho oblíbená klisna. Musím říct, že příběh začal moc dobře. Představila se nám Auren, která ve zlaté kleci pozoruje svého pána a svého milovaného Midase. Ten ji před lety zachránil, postaral se o ni a jako svojí oblíbenkyni ji celou pozlatil.
Jak jsem uvedla, příběh začal dobře, tempo mi krásně sedlo a Auren mi taktéž padla do oka. O knize jsem něco málo slyšela a ten samotný koncept se mi zalíbil, protože jsem něco takového ještě nečetla.
O to víc mě zamrzela změna tempa, která nastala přibližně v polovině knihy. Najednou se děj táhnul a postupoval pomalu. V knize taky bylo spoustu vedlejších postav, o kterých bych chtěla vědět víc, ale moc prostoru k tomu nedostaly. Nicméně věřím, že v dalších dílech se jim naskytne.
Co bych ráda vyzdvihla, je grafické zpracování a mapa, na kterou je radost pohledět. Konec slibuje zajímavé pokračování. Četla jsem, že další díly jsou mnohem lepší než první, takže se budu moc těšit.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace
děkuji @albatrosmedia
Železný plamen
Rebecca Yarros
Hodnocení 3.5*
Na začátek bych chtěla říct, že jsem Železný plamen četla v angličtině, ale byla jsem zvědavá na český překlad a taky na to, zda-li alespoň trochu nezměním názor. Protože Železný plamen je oproti Čtvrtému křídlu zklamání.
Nemůžu říct, že to byla špatná kniha, ale ani nebudu tvrdit, jak to bylo úžasné. Železný plamen prvnímu dílu sahá sotva po kotníky. Začátek byl zajímavým návratem k dračím jezdcům, dozvídáme se odpovědi na spoustu otázek, což čtenář po delší čekací době ocení.
Ale pak už se to jen táhlo. Zbytečné zdlouhavý a utahaný příběh, který klidně mohl mít o dvě stě stran méně, kdyby byl ušetřen nadbytečných pasáží. Ani poutavý styl psaní, který se mi tak líbí, tu nepomohl.
Xaden a Violet. I u českého překladu mě štvala jedna a ta samá věc - komunikace. Nevěřili si, nebyli schopni spolu mluvit. O něco víc než Xaden mě rozčilovala samotná Vi a její myšlenky: "Nevěřím mu, je to lhář. Hm, má hezký zadek. Ne! Je to lhář!" To bylo otravné. Chemie mezi nimi naopak fungovala skvěle jako v prvním díle, to jsem si užívala.
Upřímně ze všeho nejvíc mě bavili draci. Andarna prošla snad větším charakterním vývojem než Vi. Pořád si stojím za tím, že by autorka mohla klidně napsat knihu jen o dracích.
Konec knihy mě podruhé dostal. Za to autorku chválím, protože to bylo nečekané a šokující a rozhodně vás nadchne pro další díl.
Na závěr: Knížka není špatná, jen bych ji na místě autorky či redaktora ještě jednou projela a vyškrtla zbytečné scény, kvůli kterým se mi kniha zdála nekonečná.
Za poskytnutí recenzního výtisku v rámci #spoluprace děkuji @humbook_blogeri @humbook @albatrosmedia
Úsvit Onyxu
Kate Golden
Úsvit Onyxu. Této knize jsem propadla už od prvních stran, zaujal mě příběh, zaujal mě svět, zaujala mě hlavní hrdinka a její život. Kniha nám ale nepřináší nic nového, co by tady ještě nebylo.
Arwen byla od začátku sympatická, zalíbila se mi a těšila jsem se na její cestu. Ale ještě víc jsem se těšila na toho slavného krále Ravenwooda. Toho proslulého krutého a bezcitného krále, o kterém samozřejmě ví i naše Arwen. A krále z celého srdce nenávidí.
A král mě ani trochu nezklamal, podle popisu a prvotního představení jsem měla jistá očekávání, která splnil. Choval se tajemně, občas docela drze a provokativně. No zkrátka morally grey.
Svět je plný magie a magických bytostí. Líbilo se mi, že autorka nešetřila na fantazií a do knihy zasadila draka, strigu a třeba i chiméru.
Za mě příjemné fantasy, které vám nabídne zajímavý děj, dobrodružství, magii, fae a neposlední řadě i romantickou linku (mezi hlavními postavami to pořádně jiskří). Pro milovníky romantasy, máte se na co těšit.
Za poskytnutí recenzního výtisku v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
První
Kiera Cass
Měla jsem docela strach, jak si třetí díl povede, když jsem ze druhého nebyla tak nadšená jako z prvního.
Potěšilo mě, že děj byl konečně nabitý akcemi a dramaty. Událo s několik pořádných zvratů, které jsem nečekala, takže v tomto ohledu si mě kniha První získala.
Pokud jde o vztah hlavních postav, měla jsem nervy. Několikrát jsem si řekla "proboha živého, tak už si řekněte, co k sobě cítíte!" No, nakonec si to řekli, ale byla to dlouhá a trnitá cesta (opět moje nervy).
Závěr byl skvělý. Těšila jsem se na akci, která naštěstí přišla. Některé momenty mě zanechaly nepřipravenou, to jsem upřímně koukala jak puk.
Celkově je příběh hezký, romantický, naivní, ale příjemný. Užila jsem si ho. Chápu, že ve své době byla Selekce tak oblíbená (a pořád je).
Selekce
Kiera Cass
Selekce. Asi není nikdo z knižní komunity, kdo by o této sérii neslyšel. Kolikrát jsem ji viděla v knihkupectví a kolikrát mi bylo řečeno, že je to skvělé a že bych si to měla přečíst. No, tak konečně na Selekci došlo i v mém seznamu četby.
Na začátku knihy nám je představena hrdinka America, její rodina a celkové působení světa. Hodně mě překvapilo a doteď jsem si na to nezvykla, ale příběh se odehrává v moderní době. V době telefonů, kamer, letadel a televizí. Pořád mi to k tomu nesedí, spíš vidím 18. či 19. století, ale dobrá.
Svět je poměrně složitý, existují v něm přísné zákony a kasty, do kterých jsou obyvatelé zařazeni a které určují jejich postavení ve společnosti. Nicméně i přesto musím říct, jak krásně a jednoduše to bylo v knize vysvětlené.
Styl psaní byl jednoduší, ale příjemný. Kniha se hezky četla, děj v příjemném tempu utíkal. Za mě naprosto perfektní.
America je hodné, sympatcike děvče. Krásně mi sedla. Zatím teda nevím, kdo je můj favorit, líbí se mi Aspen i princ Maxon. Jsem moc ráda, že jsem se do knihy konečně pustila a hned letím pro další díl. Je to pravda, stojí za to.