Ctenar1202 komentáře u knih

Sochař smrti. Jak dokonalý název. Vrah oběti brutálním způsobem zabíjí a pak z nich, respektive z částí těl, skládá obludná umělecká díla.. Tahle kniha měla tak nečekané rozzuzlení, že mě to spíš nemile překvapilo......kazdopadne i pres to to bylo skvele cteni.

6 01.10.2019

Kniha,kterou jsem cetla jako bezdetna a otrasla mnou. Zkusila jsem ji cist jako mama,a musela jsem ji odlozit. Otresny cteni,pritom clovek toho hlapce z knihy od prvnich slov zboznuje,lituje,chtel by ho obejmout.

Dodnes me mrzi,ze jsem pujcila dalsi dve knihy,ktere navazuji a uz se mi nevratily...

6 06.10.2018

Míša měla vždycky ráda k zábavě skleničku vína. Byla uvolněná a spokojená a prostě to k pubertálním pařbám patřilo. Jenže bohužel se postupem času dostala do stádia, že skleniček přibývalo stejně jako rodinných starostí, které se snažila utápět v alkoholu. Bydlení s manželovými rodiči, stereotyp na rodičovské dovolené a ze skleničky večer se staly dvě láhve denně. Možná i víc.

Autorka naprosto bez nějakých vytáček a omlouvání se líčí svoje alkoholové peklo. Při čtení jsem měla pocit, že na mě alkoholové výpary dýchají ze stránek. Tak moc byly popisy autentické. Míša o sebe přestala pečovat, byla neustále, jak se říká, v lihu. Manželství bylo v troskách, už tak napjaté vztahy s manželovými rodiči byly našponované k prasknutí. Jednoho dne se vše sesypalo jako domeček z karet a Míša se ocitla na úplném dnu. Totálním alkoholovým dnu a přesto sebrala poslední zbytky sil a pokusila se zabojovat. Poprat se s alkoholem jako lvice a stát se abstinujícím alkoholikem. Jak všichni víme, protože film asi nikoho neminul, tak to Míša dokázala. A dokázala mnohem víc. Nejen nepít, ale napsat knihu za kterou získala v roce 2019 cenu Magnesia Litera a poté si splnila sen. Vybudovala centrum pro lidi bojující s alkoholem. Centrum Alkos. Dokázala všem lidem, kteří jí nevěřili a ztráceli s ní trpělivost, že svůj boj neprohraje ač to muselo být neskutečně těžké.

5 29.01.2025

Příběh s názvem Sběrači borůvek je vyprávěn z pohledu dvou lidí. Joea a Normy. Dva lidé, kteří mají víc jak polovinu života za sebou, se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a do okamžiků, které negativně ovlivnily jejich životy. Joe pracoval už od dětství společně se svou rodinou na polích, kde se pěstovali borůvky. Nebyli bohatí, ba naopak, ale měli se všichni v rodině moc rádi a stáli vždy při sobě. Život se s ním ovšem nemazlil a připravil mu spousty překážek, které musel překonat. Norma žila jako jedináček a rodiče by pro ni udělali první poslední. Maminka se o ni však vždy až nezdravě bála a Normu to od dětství rozčilovalo. Snažila se s tím nějak vyrovnat a pochopit, proč je maminka až tak úzkostná. Navíc měla vždy pocit, že je v jejím životě něco špatně. Něco, na co chtěla přijít, ale netušila kde začít.

Tohle byl velice příjemný román. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo přehledné a velice poutavé. Joe i Norma prožili těžké životy, které je rozhodně velice ovlivnily, ale autorka dokázala vše napsat s obrovským citem a hloubkou. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli přímo v dění.

Ač jsem tušila jak se bude příběh vyvíjet, absolutně mi to nevadilo. Příběh doporučuji těm čtenářům, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh o lidech, kteří hledají své kořeny a snaží se napravit chyby, které udělali.

5 28.09.2024

Knihu jsem si vybrala podle obálky, protože mě velice zaujala a upřímně, anotaci jsem jen tak přelétla očima. Takže pro mě bylo obrovským překvapením, že se mi do rukou dostal příběh, který bych podle obálky absolutně netipovala. A rovnou píšu, že si Poklesky maloměsta musíte přečíst.

Autor Ken Jaworowski nás zavede do Locksburgu v Pennsylvánii. Seznámíme se s třemi hlavními postavami, které mají vlastní dějové linky.

Nathan je muž, který se jednoho dne ocitne na špatném místě a nález obrovské sumy peněz mu naprosto změní život. Ne však způsobem, jaký by očekával. Žádná radost, žádné plány, ale pouze stres, zmatky a špatná rozhodnutí ho donutí k opravdu příšerným krokům...

Callie je zdravotní sestra, která by moc ráda splnila sen jedné mladičké pacientce. Ještě nikdy nebyla u moře. Je však těžce nemocná a Callie netuší, jak by mohla pomoci. Jednoho dne ji napadne opravdu nebezpečné řešení, které ji ale může stát pracovní místo...

Andy je závislý na drogách, přesněji heroinu a bojuje s tím jako lev. Chce přestat a dělá pro to vše. Nečeká, že mu osud do cesty postaví muže, který je prohnilý do morku kostí a Andy se rozhodne, že vezme spravedlnost do svých rukou.

Tohle byla jízda od první do poslední stránky. Dechberoucí thriller, který vás nenechá vydechnout. Sevře vás a na konci vyplivne naprosto emočně vyždímané. Najdete v něm vše. Výčitky, boj s vlastními démony, odvahu, i trochu (trochu víc) násilí, očekávání, zklamání, stres a to vše zabalené do naprosto bravurního příběhu.

5 09.07.2024

Autorka si mě tímto příběhem opět získala. Je psaný s lehkostí, přesto vás některé pasáže srazí na kolena. Nejen ty válečné roky, ale i ty poválečné, kdy se svět vzpamatovával z hrůz druhé světové války. Všechny postavy si mě získaly. Svou odvahou, houževnatostí a vytrvalostí.

Co mě však rozšvihalo, byl konec. Ufff. Nebudu vám nic ani malinko naznačovat, jen si člověk spousty věcí uvědomí.

Tenhle příběh vám doporučuji všemi deseti. Já měla knihu přečtenou za den, jak moc si mě získala. Rozhodně bude mít navždy místo v mé knihovně.

5 28.06.2024

Postupným rozplétáním případu se staneme svědky děsivého osudu, který Richarda čeká. Co vše se o Richardovi dozvíme? A opravdu může telefonní sluchátko někoho sežrat? Nebo je vše zcela jinak a Richard je nebezpečný svému okolí? A nebo je nakonec jinak naprosto, ale naprosto vše?...

Naprostá dokonalost, kdy budete mít při čtení husí kůži, to vám zaručuji. Autor si se čtenářem pohrává jako kočka s myší a vy napětím ani nedýcháte. Kniha je rozdělena na tři části, kdy postupným čtením do sebe vše dokonale zapadne a na konci uděláte jen ufff a celý příběh si budete chtít okamžitě přečíst znova.

Autor má skvělý styl vyjadřování a graduje své popisy naprosto dokonale. Ví, kde ubrat a kde jít až na dřeň, aby si čtenář kousal nehty napětím.

Tohle se mu opravdu povedlo a já jsem z knihy nadšená.

5 02.06.2024

Tato kniha pro mě byla velice příjemným překvapením. Jedná se o mix žánrů a to historie a detektivky. Autorka se zaměřila na takzvaná panoptika, která byla velice oblíbená v 19. století. Sdružovala v nich lidi s různými druhy tělesných anomálií. Třeba vousatá žena, siamská dvojčata, žena s morbidní obezitou či extrémně ohebná žena. Na tyto podivné lidi se chodili dívat návštěvníci, kteří se jich na jednu stranu báli, na druhou stranu jimi byli fascinovaní. Tato panoptika však ve 20. století začínala ztrácet na popularitě až nakonec zcela vymizela. 

Autorka tyto lidi zasadila do velice čtivého románu, který se odehrává ve dvou časových linkách. V té současné dojde k nálezu kostry, která má průstřel v lebce a rozběhne se tak vyšetřování a pátrání komu ostatky patřily a proč daný člověk zemřel.

V historické lince sledujeme život lidí pracujících v panoptiku a jejich denní radosti a starosti. A taky poznáváme Adu, vousatou ženu, která se zaplete do věcí, které by raději nechtěla vědět. Život v panoptiku je už tak složitý a těžký, ale že by se zde stal násilný zločin? Ráda by všemu přišla na kloub. 

Střídání dvou linek bylo lehce pochopitelné a velice čtivé. Komu patřily ostatky nám je nabízeno zpočátku jako jasně dané, ale samozřejmě nic není tak, jak se zdá a čtenář je okamžitě vtažen do propletence vztahů a intrik, které se nakonec poodkrývají na pozadí života v panoptiku. Já jsem byla s příběhem velice spokojená, ale pravda, ten blížící se konec mi přišel už moc natahovaný a už mi bylo tak nějak jedno, kdo byl vrah, hlavně ať už se to dozvím. Samozřejmě jsem ho neuhodla. Celkový konec mi ale vyrazil dech, protože došlo k opravdu nečekanému rozuzlení a to se mi velice líbilo.

5 07.05.2024

V příběhu poznáváme město Přelouč, Kutnou Horu a blízká okolí. V Přelouči dojde k násilnému činu, kdy je zavražděn kovář. Poctivý muž, který byl mistrem svého řemesla, byl zabit i s manželkou. Jejich syn Michael, který je několik let neviděl, se tuto nešťastnou informaci dozví a rozhodne se pátrat kdo a proč ublížil jeho rodičům.

Dostáváme se tak do víru intrik, zákeřností a zlostí, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda člověk stojící před ním je zrádce či přítel. Michael je čestný člověk a čeká ho velice náročné období. Boj o spravedlnost.

V příběhu poznáváme několik dalších osob, které se vzájemné setkávají, kamarádí, intrikují, nenávidí a objeví se i trocha romantiky.

Já musím smeknout před autorem, protože jestli toto byla prvotina, tak doufám, že další knihy si udrží stejnou kvalitu. Popisy středověkého života a drsných bojů mě nadchly. Tušila jsem, jakým směrem se bude příběh vyvíjet, protože přeci dobro vítězí nad zlem, ale popis popravy a pocitů odsouzeného, to bylo velice čtivé. A konec, tak ten jsem dočítala s bušícím srdcem a úsměvem na tváři.

Chtěla bych vám tuto knihu určitě doporučit. Neřešte nakolik je to fikce či pravda a užijte si celý příběh ze středověku naplno. Já měla vysoká očekávání a autor je dokázal překonat.

5 13.03.2024

Balada pro Emily, jejíž recenzi vám dneska představuji, je psychologickým thrillerem založeným na skutečných událostech. Ano, čtete dobře, na skutečných událostech! Jakmile jsem knihu držela v ruce, byla jsem nadšená z tloušťky a přenádherné obálky. Ta vás prostě v knihkupectví musí zaujmout.

Balada pro Emily se odehrává ve třech časových období, 1945, 2003 a 2021. Kamila je mladá žena, která přijíždí v roce 2021 do malé obce Vernířovice, protože zde stojí starý opuštěný dům, který patří její rodině. Respektive jí a její mamince. Dům je roky neobydlený, chátrá a jakmile Kamila vstoupí dovnitř, cítí podivnou atmosféru. Všude je nepořádek, plíseň a celkově je dům naprosto nevhodný k bydlení. Kamile je úzko a není si jistá, že v domě zvládne být natož přespat. Ta představa je děsivá. Vůbec se jí v domě ani v blízkém okolí nelíbí.

Kamila v domě žila jako malá, ale moc si na toto období nepamatuje, spíš vůbec. Její maminka s tímto místem nechce mít nic společného a Kamilu varovala, aby byla opatrná. Ta se navíc od místních jen v náznacích dozvídá, že dům má příšernou minulost. Jakou přesně, to ale Kamila neví. Přízraky minulosti na sebe však nenechají dlouho čekat a Kamile začne jít o život.

My čtenáři současně čteme o událostech v roce 1945, které z krásného domu udělaly děsivé místo, kterému se každý vyhýbá. Proč a co se v domě odehrálo se nám tak pomalu odkrývá...

Zaručuji vám, že se budete neskutečně bát. Budete mít oči navrch hlavy, mráz vám bude běhat po zádech, protože autorčino líčení a popisy jsou tak autentické, že jsem z toho doteď v šoku. Autorka vám svým vyprávěním nedovolí vydechnout. Ten příběh nemá jediné hluché místo. Od začátku, od prvního písmenka do konce vás nepustí a vy se budete bát a jen bát. Pro mě to není psychologický thriller, ale horor jak vyšitý.

Navíc jsou v knize bravurní ilustrace od Jiřího Dvorského, které celý příběh dokonale vykreslují. A pokud si knihu pořídíte, tak prosím vás nelistujte v ní předem! Na konci vás totiž čeká něco, co vám vyrazí dech...slibuju!

5 07.11.2023

Autorka v knize líčí svůj život mezi indiány v Severní Karolíně na úpatí Velkých kouřových hor. Líčí nám její život zpočátku tak vtipně, že jsem nemohla brát knihu do MHD, protože jsem se musela u čtení nahlas smát. Příručka patnácti pravidel šťastné indiánské ženy mě neskutečně pobavila a smála jsem se až mi tekly slzy. Říkala jsem si, že celá kniha bude jeden velký vtip. Ale to jsem se spletla. Od smíchu, přes vážnou tvář, obdiv až k slzám v očích. Tak silná kniha, respektive příběh v ní, je. Danka popisuje život se svým indiánským manželem Tammym. Indiáni mají naprosto jinou mentalitu a jsou více vnímaví, než my, Evropané. Líčení soužití s přírodou, zvířaty a komunikace s nimi se mi v knize moc líbila. Popisy stromů a jejich léčivé síly a duchů v nich bylo chvílemi až podivně děsivé. Indiáni jsou na sebe zvláštně napojeni. Dokážou společně beze slov komunikovat a vcítit se do sebe. Jsou zvyklí si pomáhat až do poslední vteřiny života. 

Danka poznala jinou kulturu, jiný svět a napsala pro nás čtenáře velice poutavý příběh, který byste si měli přečíst. Zajímalo by mě, jestli vše, co jsem si přečetla, je pravda pravdoucí, nebo byly některé pasáže přikreslené. Každopádně ve vás příběh zanechá hluboké pocity a potřebu zapřemýšlet o životě.

5 15.10.2023

V příběhu se přeneseme na Karvinsko v období 50.-60. let. V jedné malé obci žije Teodor se svojí ženou a synem. Živí se jako vesnický učitel, varhaník a žije poměrně klidný život. Vrásky na čele lidem žijícím v tomto kraji dělá bohaté naleziště uhlí a vyhlídka, že se v budoucnu budou muset odstěhovat.... Jednoho dne, shodou nešťastných náhod se Teodorovi změní život naprosto od základů. A nejen jemu, ale celé jeho rodině...

Teodor se dostane do vězení, ale jakým způsobem, nad tím zůstává čtenářův rozum stát. To, jak se soudruzi přiživili nad neštěstím jiného, tak z toho mi bylo opravdu nevolno. Ten pocit zoufalství nad tím, jak se do jedné tragédie zamíchala i politika a Teodor byl označen jako třídní nepřítel....Hrozné, když se po jeho zádech chtěl vyšplhat někdo jiný do vyšších funkcí...Aneb ať žije budování socialismu...Autorka skvěle vylíčila Teodorovy pocity z pobytu ve vězení a jeho dopady na celou jeho rodinu.

Velice mě potěšilo, že do knihy zakomponovala i jedno velice vážné téma, které je v dnešní době bráno jako něco s čím lidé běžně žijí, ale v 50.-60. letech tyto lidi posílali do ústavů. Nepředstavitelné, co se dělo ještě de facto nedávno. Záměrně zde dané onemocnění nejmenuji, ale v příběhu ho okamžitě poznáte. Ač mají tito lidé těžší začlenění se do společnosti, je skvělé, že nekončí v ústavech.

Příběh v knížce vás vtáhne a nepustí. Je napsaný velice čtivě a já si autorku zařazuji na seznam oblíbených spisovatelek.

5 01.06.2023

Námětem knihy jsou hlavně mezilidské vztahy, které jsou, jak víme, občas dost složité. Někdy člověk řekne věc, která je pochopená jinak a vznikají třecí plochy a nedorozumění. Josefína je takové mlýnské kolo. Točí se ve víru rodinných problémů, nemocí a nepochopení. Je jí jedenáct, takže svět vnímá jinak než dospělí a je zmatená. Babička je těžce nemocná, protože má Alzheimera a tak se začíná stávat takovým velkým dítětem. Navíc v Josefíně občas vidí svoji dceru... Tatínek prodělal mrtvici a podává to mezi lidi tak, že skoro umřel, viděl světlo na konci tunelu a tak trochu si v tom svém onemocnění rochní. A Josefínina maminka? Ta je utrápená a unavená úplně ze všeho a ze všech. Potřebovala by tak moc seberealizaci, odpočinek a klid. Aspoň na chvíli...

Knížka je bravurně vystavená skvělými slovními hříčkami, komentáři a chvílemi až černým humorem. Přesto se musím přiznat, že se mi pod kůži moc nedostala a chvílemi jsem se v příběhu i ztrácela, která osoba nám ho momentálně vypráví. Přesto jsem se v mnoha situacích poznávala i já. A určitě se v knize najde i spousty ostatních čtenářů, protože autorka dokázala skvěle zachytit život jedné české rodiny. Knížka je maličko složitější na čtení, ale pokud budete mít čas a klid, rozhodně vás bude bavit. Já bych si od autorky ráda přečetla i její další knihy, protože jsem ráda, že jsem mohla poznat další nadějnou spisovatelku.

5 27.03.2023

V knize poznáváme devatenáctiletou Valerii a jejího o dva roky mladšího bratra Romana. Ač jsou rozdílného pohlaví, velice si rozumí a jako sourozenci by za sebe dali ruku do ohně. A tak, když Roman jednoho dne tragicky zemře, Valerii to srazí na dno. A nejen ji, ale její matka je na tom podobně. Dny se pokryjí černotou a zoufalstvím. Navíc Valeriina maminka se zdravotně zhorší natolik, že je nebezpečná svému okolí... Valerie je na svůj smutek a boj se životem sama. A když zjistí, že Romanova smrt byla násilná, je to o to horší. Při pečlivém pátrání co se bratrovi stalo zjistí, že její milovaný bráška měl tajemství o kterém Valerie neměla ani ponětí...

Už u autorčiny knihy Dokonalé propojení jsem věděla, že si mě autorka získala a řadím si ji na seznam oblíbených českých autorek. Touto knihou to potvrdila. Mrazivá náruč neboli Mrazivka, jak ji nazývá i autorka je dokonalý psychothriller. Nic není v knize přehnané a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu, kdy napětím ani nedutáte a chcete vědět co se sakra ve Valeriině rodině všechno stalo. 

5 23.03.2023

Historický román ve kterém poznáváme Neonilu. Ruskou dívku, která žije ve Smolensku v dobách nacistické okupace. Krásná blondýnka s vlasy světlými až téměř bílými nosí sepnuté do drdolu. Oči má chladně modré a každý kdo se do nich podívá, je jejich nádherou fascinován.

Válka je v tom nejhorším a všude se plíží strach a nejistota. Lidé jsou vyháněni z domovů, umírají a zažívají bolest ze ztráty svých blízkých. Ti, kteří přežili se snaží uprchnout. Pokusit se vyhnout válečné vřavě a prožít tyto roky někde na samotě a co nejvíc v klidu. Neonila se souhrou náhod a velkého chaosu ocitne v Evropě. Během cesty zažívá obrovská muka. Trpí neskutečnou zimou a hladem. Kolem sebe vidí smrt, bídu a utrpení. Lidé mají hlad, jsou nemocní a začínají se chovat agresivně. Přesto pozná několik lidí, kteří se jí snaží pomoci. Proč? Má s sebou malé dítě, holčičku Světlanku. Dívku tmavou jako noc. Přesto tvrdí že je její dcerou... Někteří, ti odvážnější, jí pomůžou a pozná takto Emila. Českého muže, který musí ale bohužel bojovat na německé straně. Ruska a voják německé armády? Neodpustitelné! 

Přesto, když se po dlouhé době setkají, najdou si k sobě cestu a stanou se rodinou....tichou a nenápadnou...snaží se začlenit do společnosti a zpracovat v sobě válečné hrůzy. Dokážou však svoji minulost skrýt navždy? 

Příběh je rozdělen na několik částí a my s Neonilou prožijeme celý její život. Od dívky až po babičku. Jaká je vlastně Neonila po válce? Přestane být tak tvrdou ženou, kterou se stala kvůli válce a všemu co prožila a přežila? Najde pochopení pro další vývoj, který ve světě nastal a dokáže se přizpůsobit nové době? 

Autorka mě svým příběhem nadchla. Jsem ráda, že se otázce války věnuje dá se říct okrajově, protože mnohem víc čteme o osudech lidí po válce. Jak se sžívali a vyrovnávali s novým životem mnohdy o stovky až tisíce kilometrů od původního bydliště. Bez příbuzných, které jim vzala válka. Knížku doporučuji přečíst všem.

5 16.03.2023

Jaké to je vyrůstat v dětském domově a neznat svou minulost? Jaké to je být vydán napospas životu a poprat se s ním? Co vše musí člověk podstoupit, aby se uchytil v dnešním dravém světě?

Rudolf Král je český spisovatel, který nám v knize Raci v hlavě líčí příběh Mikuláše, který nezná své biologické rodiče, protože jako malé miminko byl odložen do dětského domova. Jenže je mu 18 a tak musí opustit brány tohoto ústavu a snažit se co nejlépe začlenit do společnosti. Jak moc mu to jde či nejde nám autor barvitě líčí. Miku, jak si nechává říkat, zažívá i v dospělém životě kotrmelce a prokousává se životem jak jen to jde. Dostane se až mezi několik lidí, kteří jsou členy mafiánského gangu.

Souběžně s příběhem Mikuláše čteme o Nestorovi, který prožívá hrůzy první světové války, a když už si myslí, že se blíží lepší časy, tak se mu celý život sesype jako domeček z karet. Sledujeme tak jeho putování Zakarpatskou Ukrajinou, kdy se mu do života připlete malá dívenka, sotva pětiletá, které dá jméno Taryk. S nimi prožijeme v knize téměř celé dvacáté století a je to čtení velice bolavé, ale i úsměvné, magické a plné naděje.

Nestor, Taryk a Miku. Zdánlivě spolu naprosto nesouvisející příběhy. Autorovi se povedlo skvěle vylíčit jednotlivé postavy a máte pocit, že jste se do příběhu přenesli i vy. Procestujete s postavami spousty měst, schováváte se v lesích, dokonce se dostanete do cirkusu, ale taky ochutnáte hnusné mazlavé bahno zákopů a hrůzu z okolo znějících střel.

Příběh je skvěle vystavený a získá si vás, pokud mu věnujete opravdu pozornost a čas. Lidské osudy vás chytí za srdce, ale musíte být pozornými čtenáři. Zjistila jsem, že knihy z Nakladatelství Vyšehrad jsou čtivé, hodně čtivé, ale taky velice náročné. Přesto je budu doporučovat všude, protože toto jsou přesně ty knihy, kdy dostanete na sto procent kvalitní příběh.

5 20.11.2022

(SPOILER) Osudy jedné rodiny ve 20. století shrnula v dramatickém příběhu. S Emilkou prožijeme celý její život. Radosti, starosti a každodenní život je na stránkách velice čtivě vylíčen. Emilka nám roste před očima a my s ní prožíváme její vývoj v samostatnou ženu, která by ráda prožila šťastný život. Emilka a její blízcí jsou vystaveni mnoha problémům a snaží se s nimi vyrovnat co nejlépe. Žít jako slušní a pracovití lidé a mít kolem sebe milující rodinu.

Já měla bohužel problém s tím, že v příběhu bylo moc úmrtí. Nevím, proč autorka nechávala zemřít tolik osob. Však dramatičnost lze napsat i jinak. Jakmile se na pozadí objevila nějaká postava, tak jsem si hned říkala, že na následujících stranách zemře. Věřím, že každá rodina má svůj osud napsaný, ale zde mi to přišlo opravdu na sílu. Jinak se mi příběh celkem líbil, ale myslím si, že brzy zapadne mezi knihy, které jsem četla, pamatuji si nádhernou obálku, ale obsah ne. Až na ta úmrtí.

5 26.10.2022

Znáte všichni své sousedy? Jejich životy, osudy, radosti i trápení? Určitě ne. Zavřeme vchodové dveře a žijeme si svůj život. A to, jaký žije soused nad námi, pod námi a tak dál, je nám asi jedno. Nějak podobně je to i v knížce. Jednotlivé obyvatele domu poznáváme, když se paní Anna nemůže dozvonit na domovníka Vladimíra Vránu. Na spolehlivého člověka, který je skvělým kutilem a o dům se perfektně stará. Jenže, najednou zmizel...

A my se tak přenášíme do minulosti a začínáme číst o období, kdy Vladimír zažíval těžké časy a jelikož hledal bydlení, stal se domovníkem. Následně se do příběhu proplétají i další osudy jiných obyvatel. Například Klára, která trpí agorafobií a vyjít z bytu je pro ni nadlidský výkon. Nebo pan spisovatel Hilský, který zkouší psát povídky na různá témata. Paní Cartierová, která má psa na kterého mluví pouze francouzsky a další.

Vyprávění mi přišlo zpočátku zdlouhavé, nezáživné a hlavně jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek. To mi dělalo opravdu velký problém a několikrát jsem se v textu vracela, abych pochopila o čem vůbec čtu a kdo zrovna hovoří. Každopádně po několika desítkách stránek jsem si na autorčin styl zvykla a stránky mi pod rukama mizely rychleji a rychleji. Bylo to i čtivostí, protože jak mi přišel příběh zpočátku monotónní a ne moc záživný, tak tento pocit přibližně v polovině zmizel. Bylo to možná i povídkami pana Hilského. Fiktivního spisovatele, které byly v knize velice hezky zpracované.

Navíc se autorka snažila do knihy zahrnout aktuální témata dění ve světě. Hlavně ta společenská témata. Sexuální predátorství, transgenderové téma a celkově soužití různých lidí s různými znalostmi a zvyklostmi na jednom místě. V jednom domě.

Pokud máte rádi knihy s lidskými osudy, problémy, starostmi, ale i radostmi, tak vám tuhle mohu doporučit. Jen si musíte zvyknout na chybějící uvozovky a trošičku rozvleklý začátek.

5 09.08.2022

Darcy Coates dokázala do jedné knihy vměstnat všechna témata z hororů. První asi třetina knížky mě bavila moc. Začetla jsem se hned a měla mrazení v zátylku, ale postupně, jak příběh gradoval, jsem si říkala, hmmm a teď už chybí jen tohle a tohle...a ono to v knize bylo. Takže za mě, jsem spíš lehce zklamaná. Jasně, bylo to napínavé, bylo to strašidelné, ale...že bych byla příběhem uchvácená, to ne.

5 23.10.2021

(SPOILER) Příběh pojednává o dívce Františce (mimochodem, krásný jméno), která je žačkou druhého stupně základní školy a chodí do divadelního souboru. Její vedoucí je muž jménem Mirek, který životem divadla žije. Žije pro své svěřence a tráví s nimi spousty času, nejen v divadle, ale pořádá i různé výlety. A proč asi...on ten Mirek je totiž takový hodný strýček, kterému se líbí dospívající dívky, v tomto případě opravdu ještě holčičky. U čtení mi bylo fakt smutno, že se jeho chování nedostalo za hranice divadelního kroužku ač se o objímání a pusinkování mezi dětmi vědělo....hrozný!! Zcela se mi vybavil film V síti...

5 26.09.2021