freejazz
komentáře u knih
Príbehy z New Yorku – Rozvláčna dáma
Brennan Maeve
mozaika veľkého jablka od štyridsiatych do šesťdesiatych rokov. niekedy mierne nudné, inokedy mierne ironické alebo akčné. pekná kolekcia postrehov.
Vodárna
E. L. Doctorow
na tomto príbehu je najlepšie, že je napísaný v štýle temných románov 19. storočia. tých trojbodkových viet je tam nepočítane.
ale celkom fajn, i keď trochu priehľadné a ľahko domysliteľné.
nakoniec, je to Doctorowova parketa, využíva všetko, čo má naštudované a podáva to veľmi kultivovane.
prečo som túto knihu vlastne vzal do ruky? lebo Inaque vydali Príbehy z New Yorku od Maeve Brennan. a chcel som vedieť, ako sa New York po sto rokoch zmenil. dosť a hodne, len ľudia zostali takmer rovnakí.
Zraňujúca láska
Elena Ferrante
k identite autora/autorky – asi by žiadny chlap nedokázal tak rozpitvávať úplne prehliadnuteľné detaily života ženy a vzťahu ženy – dcéry k žene – matke.
ak je to skica k nasledujúcej ságe (niektoré momenty a obrazy tomu nasvedčujú), potom je to skica geniálna, ktorá má svoju hodnotu. bravúrne napísané (navyše dobre preložené). možno len to vyústenie nebolo dostatočne vygradované a tak celý príbeh odchádza do stratena.
čitateľné je to prudko, hoci mne to chvíľami pripadalo ako variácie na známu tému (ságu už som zvládol:)
Zostať nažive a iné texty
Michel Houellebecq
niekedy pred rokom som si túto knihu kúpil za pár drobných. začal som ju čítať a potom som ju prekladal z miesta na miesto a nakoniec s inými knihami dal do police... trištvrte roka som ju hľadal, aby som ju mohol dočítať:) a minule som len tak siahol do knižnice – a, aha ho!, bisťu, hľadaný Houellebecq sa našiel.
nie je to práve najvhodnejšie čítanie do vlaku, ale na druhej strane, opakovaným čítaním niektorých statí si človek môže aspoň čo-to zapamätať.
v prvom rade nie som presvedčený, že len depka, dezilúzia, chudoba, zima a svrab dokážu z obyčajného priemerného ľudka vyrobiť génia. nepopieram, mohlo sa to stať. kedysi dávno. dnes nie je problém najesť sa, obliecť sa a aj pod tým mostom je väčší komfort...
Houellebecq nijako neprekročil svoj tieň, stále je sarkastický, skeptický a ladený depresívne.
z celej knihy najlepšie?
Mŕtvi básnici nepíšu. Preto sa snaž zostať nažive (alebo tak nejak, knihu som už zasa kamsi založil:).
Templáři. Fakta a mýty
Michael Haag
našel jsem tuto knížku u známých v knihovně. předpokládal jsem – přesto, že jde o velké čtenáře – že knihu po několika stranách odložím a nedozvím se nic podstatného, protože autor nevybočí z módních chodníčků konspirací a konstrukcí nesmyslných a nesouvisejících detailů.
ale klobouk dolů. skvělá faktografie, možná občas trochu stručná, ale po blábolech kolem šifry psího lejna dana browna a vzedmutí módní vlny konspirační víry a hulákání konspiračních věřících neuvěřitelně přesná a precizní práce s množstvím odkazů na zdroje a prameny, bohatými vsuvkami, vysvětlujícími děje a vztahy.
jako odrazový můstek pro důkladnější studium období křižáckých výprav a poměrů v tehdejším světě velmi chvályhodný počin.
Nagasaki
Eric Faye
jednohubka do stratena. čítalo sa to dobre, ale na konci príbehu mi niečo chýbalo.
prečo sa francúzsky autor rozhodol napísať novielku z Japonska? možno za to môže náš stereotyp, že Japonci sú nekomunikatívni a uzavretí do seba, veľmi rezervovaní... neviem, nepoznám.
tento príbeh by sa nemohol odohrať kdekoľvek. v Škandinávii napríklad áno, ale inak si to neviem predstaviť, pretože všade žijú ľudia spolu a základná disciplína je pozeranie do cudzieho, najlepšie susedovho hrnca.
„...šťastní sú tí, čo stratili pamäť, lebo minulosť je utrpenie...“
Zlodeji medu
Lukáš Luk
tretí opus prišiel, ale pokračovanie predošlých dvoch ani náhodou. zato exkurz do minulosti tohto národa plný štipľavého humoru, irónie a nepravdepodobných, ale uveriteľných epizód sa vydaril nadmieru dobre.
kurnik, ale kto to vlastne je ten Lukáš Luk?
Záhada Považského bula
Lukáš Luk
nedalo mi a bol som rád, že som sa dostal k nezáväznému pokračovaniu Sokolca. lebo, ako by to bolo, keď jedna z nehlavných postáv končí banálne, hoci ešte ani zďaleka nebolo všetko dopovedané. ozajstný ohňostroj fantázie a veľmi ľudského humoru...
po dočítaní som si myslel, že ešte stále nebolo všetko dopovedané a preto som trpezlivo čakal na tretí opus autora. a ani omylom som sa nedozvedel, kto by to mohol byť...
Príbehy Považského Sokolca
Lukáš Luk
tento avatar ma máta. perfektne napísaná kniha, takže to nebude nejaký začiatočník. veľmi cenné je, že kniha je plná humoru, toho írečitého, slovenského, ťažko napodobiteľného. a tak keď sa dosmejete, pomaly vám dopne, že ste čítali celkom závažnú výpoveď o jednom národe.
Ženy aj muži, zvieratá
Richard Pupala
myslím, že nám tu dozrieva ďalší klenot slovenskej poviedky. od prvého kontaktu (Návštevy) ma zaujal drsný štýl, ktorým autor hádže na papier myšlienky, ako jednu poviedku vypointuje a inú nechá bez vyvrcholenia. to isté som zažil v ďalšej knihe (Čierny zošit), takže bolo jasné, že tretiu zbierku poviedok nemôžem nechať ležať na pulte. a „zjedol“ som ju hneď, využil som na to jednu zdĺhavú cestu vlakom.
možno niekomu vadí trochu pesimistický a miestami až pochmúrny obraz našej kravinky, ale žiaľ, tak to tu naozaj vyzerá. po rokoch sa budú môcť brať Pupalove poviedky ako sociologické sondy do reality krajiny.
jediné, čo mi vadilo, bolo použité písmo – ťažko čitateľné a navyše (asi?) v light verzii. našťastie to obsah vyvážil.
Ottův slovník naučný
kolektiv autorů
tak jsem posbíral všechnu drzost a zaškrtal, že jsem knihu četl.
jenomže opravdu někdo někdy někde přečetl kompletní Ottův slovník naučný?
listuji si v něm, občas se na něco zeptám, hladím stránky a dojímám se nad obrazovými přílohami. je to opravdu skvost mezi encyklopediemi, navíc dobře vypadá i na poličce (vhodně vystužené:)
27789 stran... nikdy jsem si to neuvědomil.
navíc mám někde i elektronickou verzi, jenomže ta nešuští a nevoní:)
jenom doufám, že papír, na který se tisklo, nebyl zase až tak moc kyselý a že mi celá encyklopedie nesublimuje... mít doma knihy starší, než byl můj dědeček, pamatující redakční péči třeba takového tatíčka Masaryka a kochat se redakční radou celého projektu, už to stojí za ty prachy.
Obecné dějiny ničení knih
Fernando Báez
příběhy pitomé pidlivizace pojídačů plků...
ale vážně. neumím si představit opravdu podrobnou vědeckou práci na téma ničení knih. těch 25000 stránek bych asi nezvládl. i těchle 500 bylo více než dost (+ poslední stovka jsou prameny, jejich přečtení - za předpokladu znalosti všech jazyků, ve kterých byly vydány - by vydalo na celý život). chvílemi jsem měl chuť knihu zahodit. snad není možné, aby se člověk, lidstvo, představitelé jedné kultury chovali tak pitomě a nesmyslně... ale zjevně to možné je.
přes všechny hrůzy, které se knihám a myšlenkám v historii přihodily považuji za největší hrůzu současnost - návrat k vratiprstu a oblouk od hieroglyfů k emotikonům... slovní zásoba současníka nebezpečně klesá k zásobě pokladny v mcdonaldu (tam se prý místo čísel a kódů používajú pouze obrázky, aby to i pitomý absolvent americké univerzity zvládl), myšlenky jsou stále řidší a namísto myslitelů nastupují pablbi z atlasu hub, mentální atleti a dezoláti, kteří směrují účastníky tohoto zájezdu ke zvýšenému až neomezenému konzumu. právo na blbost se v nejbližší době stane právem garantovaným ústavou...
přesto tyto zcela nesoustavné poznámky o genocidě knih doporučuji ke čtení. snad se díky tomu změní náš pohled na obyčejné vesnické knihovny a fanatiky, co v nich sedí, oprašují svazky a čekají na zájem publika. protože když přestane lidstvo číst, půjde velice rychle do pekel.
Abeceda módy
Fiona Ffoulkes
jistě, jsou lidé, které toto téma zajímá. rozhodně k nim nepatřím, z módních trendů mám legraci. pro mně teda knížka beze smyslu. snad, kdybych se pohyboval v salonech, abych mohl oblbovat svými povrchními vědomostmi stejně povrchní společnost. protože mám pocit, že je to velmi povrchní procházka a zdaleka nedosahuje kvalit takových dějin odívání, které bych si možná někdy, když už nebude co jiného číst, přečetl.
Chateaux po našom
Jana Šturdíková
keď som dostal ponuku zo startlab.sk na podporu vydania tejto knihy, nezaváhal som. keďže sa dosť potulujeme krajom aj krajinou, vidíme, v ako žalostnom stave sa nachádzajú pamiatky, nielen hrady a zámky, ale aj kaštiele, kúrie či vily. častokrát sú dokladom umu vynikajúcich osobností architektúry, ktoré zanechali svoj podpis v rôznych krajinách Európy. u nás sa k týmto objektom staviame prevažne ako k nutnému zlu. väčšinou sme svedkami toho, ako postupne chátrajú, neraz sa stanú cieľom nájazdov zberačov kovov, dreva a iných využiteľných súčastí a v poslednom štádiu sú (často) vyňaté z fondu nehnuteľných pamiatok a zbúrané ako život ohrozujúce stavby v rozklade. pozitívnych príkladov naozaj nie je veľa.
listovanie v knihe je dosť smutná záležitosť, ale ako memento je vynikajúca. otázka je, koľko ľudí si takúto knihu kúpi a či sa nájde aj človek, ktorý by ju dokázal dať do daru, keď všetci máme radšej nakašírované potemkinovské stavby a farbotlačové optimistické obrázky...
Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku
Gail Parent
jak já ti rozumím, Sheilo Le Vineová:)!
úžasná, perfektní, čtivá a s nekonečnou dávkou humoru, který miluji. něco jako Woody Allen v sukních. hodně velkých.
doporučoval bych tuto knihu jako terapii pro všechny dívky, které platí neslušný nájem v centrech měst nebo hypotéky na tři životy za krcálek na okraji. jenom proto, aby se zastavily a uvědomily si svoji hodnotu.
když si vzpomenu, že jsem tohle veledílo koupil ve výprodeji za 60 centů... našinci opravdu nemají vztah k hodnotám!
ovšem! je na místě otázka, jestli by toto dílo mohlo vyjít i dnes, když je v něm tolik politicky nekorektních útoků na všechno, na co si vzpomenete.
a jak už předeslaly předčtenářky, je úplně jasné, kde se vzala Bridget Jonesová. Sex ve městě jsem neviděl:)
Princíp varenia
Matthias F. Mangold
táto kniha by mohla mať podtitul: Všetko, čo vám o varení zatajila mama. pretože keď sa tak pozerám na „tradičné“ kuchárske postupy na Slovensku, celkom sa obávam o svoj žalúdok. pretože ak sa tie naozaj spoľahlivé a chutné jedlá skombinujú s televíznimi variátormi (pseudocelebritami, ktoré sa nedokázali presadiť inak ako v televíznej kuchyni, kde za nich všetko oddrie nejaký kuchár-černoch, ktorého pred kamerou nevidno) a tie grcy sa potom vydávajú za kulinárske kreácie, je jasné, že sa kdesi stala chyba.
vrelo odporúčam všetkým, čo si myslia, že kupovaná pizza je lacnejšia ako doma urobená, že cestoviny sa buď nedovaria alebo prevaria a že sójové latté s tekvicovou mrveničkou je vrchol blaha. všetkým, čo do štyridsiatky využívajú služby mamahotela a vo svojej moderne zariadenej pitevni, zaťaženej hypotékou na tri životy, vedia akurát stlačiť gombík na ľad do drinku.
varenie je veda. veda prístupná a plná fantázie. tak prečo si život neokoreniť štipkou fantázie?
Súvaha
Saul Bellow
konverzačná fraška wildeovského charakteru, povedal by klasik.
ľahké čítanie na leto a keď knihu odložíte, zabudnete, že ste ju čítali. od Bellowa som bol zvyknutý na iné pecky.
devalvácia klasikov je pravdepodobne spôsobená potrebou vydavateľov pustiť do sveta všetko, čo napísali. bez tejto knihy svet nebude chudobnejší.
Purity
Jonathan Franzen
ne, že by to bylo špatné, Franzen je mistr řemesla a tak ani jedna věta, stránka, zápletka, neuráží vkus čtenáře...
...ale...
čeho je moc, toho je příliš. z toho, co narval autor do této jediné knihy, by mnohý z našich „veleplodných“ autorů dokázal žít několik životů.
pro mě to – kromě toho, že je to knížka o Pip a jejím hledání sebe sama – byla spíš kniha plná knížek. několik románů a novel.
přesto všechno se to číst oplatilo a na slabší stránky lze rychle zapomenout.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
hezký únik z obyčejnosti. je neuvěřitelné, jak je možné nechat se unést fantazií a vytvořit uvěřitelný svět. nemusíme všechno pochopit, ale musíme chtít. hezké čtení a kdyby mě za to nekamenovali, tak bych to klidně označil za vynikající motivační literaturu.
Dvě třetiny věcí, na které většina lidí věří, jsou stejně jenom omyly...
Potok pod potokom
Dušan Dušek
prečo je táto kniha taká dobrá?
lebo je to symfónia radosti zo slov, slovných hračiek, vetičiek – detičiek, myšlienok i nápadov.
ale pozor! radosť z čítania Dušeka sa znásobuje množstvom jeho prečítaných diel i dielok. ak by ste sa pustili do čítania jeho najnovšej knihy, uniknú vám súvislosti, unikne vám život, mapovaný 55 rokov v knižkách pre deti, väčšie deti, malých dospelých i večné deti. v každej ďalšej knižke môžete nájsť more odkazov na situácie, príbehy, momenty, hrdinov i postavičky z kníh, ktoré tej najnovšej predchádzali.
keby bol Dušek muzikantom, mali by sme veľa krásnych melódií, čo sa zadrú pod kožu, pod viečka, do dychu, do života. jeho príbehy to robia tiež.
odporúčam čítať výhradne v slovenčine, lebo Dušek je majstrom práve tohto jazyka.
a čo je v knihe také krásne?
milión momentiek, ako napríklad táto:
Škorica chcela, aby ju Adam ráno o siedmej zobudil, čo bolo príliš skoro.
„Zobudím ťa“ povedal. „Ale ty sa na mňa nesmieš hnevať.“
„Ja sa na teba budem hnevať,“ povedala. „Ale ty ma len zobuď.“
Nechal ju spať.
Hnevala sa; no dobre si pospala.