fruitbueno
komentáře u knih

Páni a dámy, s klidným svědomím mohu prohlásit, že šestý Harry Hole je zatím suverénně nejlepší. Naposledy jsem to v této sérii prohlásila o Července, kterou však Spasitel překonává mílovou stopou. Nabízí opravdu chytrou zápletku, poměrně přehlednou orientaci v postavách, neuvěřitelné zvraty, příběh napínavý jak kšandy a pozoruhodný osud dalších oblíbených postav série i nový vývoj hlavního hrdiny. Trochu se bojím, že superlativ "nejlepší" se bude s dalšími díly zase posouvat, ale nemůžu si pomoct, aktuální dojem je prostě takový.


Ačkoli se mi zpočátku ani trochu nelíbilo členění kapitol, přeskakování v čase a ději a naprostá změť postav v historické lince, po přečtení musím uznat, že ze všech tří dílů je Červenka suverénně nejlepší, nejchytřejší a nejpropracovanější! Autor mohl trochu ubrat na tom rozvleklém úvodu, ale závěr vytočený na plné obrátky to částečně vynahradil. Hlavní hrdina opět prokreslen o něco hlouběji, už začínám chápat, proč mi kolegyně svorně doporučovaly číst sérii od počátku a postupně. Nemůžu si závěrem pomoct a dodávám, že se těším, až nastane zúčtování s tím policejním potkanem, který v tomhle díle unikl...


Pětka hvězd bez mrknutí oka. Vymyslet a vypointovat v mikropříbězích souvislý děj, to je umění. Tleskám nápadu, provedení i obsahu, nečekaně svěží vítr současné české literatury. Kniha je rovněž krásně vypravena, obálka dokazuje, že v jednoduchosti spočívá zkrátka síla.


Mám poslední dobou štěstí na brutálně syrové příběhy ze současnosti, které mě totálně "sundají". Lapačům prachu dodatečně fandím za neskutečnou formu vyprávění: to, co mi na prvních stranách přišlo nepochopitelné (opakování slov, větných celků, vět, souvětí, jejich variace a přechody mezi vypravěčskými perspektivami) se mi okamžitě zarylo pod kůži a přišlo mi to neuvěřitelně osvěžující a vynalézavé. Tleskám příběhu i zpracování, doopravdy kvalitní čtení, které ale nebude pro každého.


Takový ten pocit, že autor každým slovem tne do živého... To umí jen Čapek.


Dobrodružná literatura se vším, co k ní patří. Svérázný výklad práva a spravedlnosti mě bavil, podobně opravdu neuvěřitelné historky z útěku.


Pískový vrch je obtížné čtení, které vyžaduje čas, soustředěnost, pozornost a jistou míru naladění na autorčiny vlny. Výsledkem je pozoruhodná téměř sága soustředěná jak na stěžejní ženské postavy, tak na ty, které děj pouze dokreslují. Ta bezútěšnost, šedost všedních socialistických dní i fakt, jak minulost ovlivňuje mezilidské vztahy a přítomnost, mě dostala.


Kniha, která vám strašně rychle uteče, i díky poměrně čtenářsky přitažlivém členění na kratičké kapitolky a doopravdy mimořádné čtivosti. Vypravěčka, mladičká Lina, nemilosrdně zachycuje osudy Litevců deportovaných do Sovětského svazu. Hrůzou, děsem, nejistotou a beznadějí prosvítá dobrá nálada, vzpomínky na lepší časy i naděje. A budu asi jediná, ale hrozně mě zaujala postava Kreckého. Škoda jen, že mu nebyla věnována větší pozornost...


Fulghum by napsal dobře i návod k obsluze rychlovarné konvice. Tančírna Century je plná pozoruhodných postaviček, jejichž osudy se prolínají, tempo vyprávění se nese v tanečním kroku a je prodchnuto tou nejpříjemnější člověčinou. Inu, klasický Fulghum!


Zvláštní kniha, která vás svým tempem nutně donutí zpomalit. Syrové vyprávění bez jakýchkoli příkras o životě na severském ostrově. Bohužel jsem postrádala trochu více děje, nicméně postavy vykresleny moc pěkně.


Nebudu lhát, k Britt-Marii jsem přistupovala hodně skepticky. Muž jménem Ove i jiné "severské komedie" mi k srdci nepřirostly, proto jsem byla ostražitá. Nicméně postupem času si mě tato sociálně nekompetentní osoba připoutala, nejen tím, že spolu sdílíme zálibu v propagaci jedlé sody. Backmanovi se podařilo zachytit komplikovanou bytost s nadhledem, pochopením a dokázal, že jsem Britt-Marii fandila i já. Nicméně, hokej u mě vítězí. Hvězda dolů za jazyk, toto není a nebude mé ořechové. P. S. Úvod kapitoly 32 se naučím nazpaměť. Na pěti odstavcích vystihnout, jak člověk někdy neví, co se sebou, to je dar.


Krásné, laskavé a klidné čtení o rodinných vztazích, vazbě k rodnému místu, tradicím a úctě ke starším. Bětuška, vypravěčka a nejstarší člen rodiny, působí nadlidsky a i celé vyprávění je místy až snové. Pěkné čtení o tom, jací my lidé jsme či umíme být.


Tak takový zvrat v ději jsem nezažila už dlouho! Tleskám. Jinak standardní detektivní příběh se sympatickými a životnými postavami, kterým ať chcete, či nechcete sympatizujete. Moc dobré čtení.


Po zdejších značně jásavých komentářích a doporučeních jsem velmi zklamaná. Příběh kopíruje jiné severské knihy, které jsem četla dříve, a ničím mě neoslovil. Po formální stránce také nic moc.


Knížka mého dětství. Svého času jsem ji znala zpaměti a věřím, že kdybych se chvíli potrápila se vzpomínáním, Honzíka a jeho příběhy bych opět citovala :))


Martin Reiner si na svá bedra naložil těžkou kládu a s respektem člověka, který tuší, jaké to je zpracovávat tuny materiálu, hádat nad tisíci prázdných a hluchých míst, uznávám, že svůj úkol pojal naprosto suverénně. Pokud váháte, zda knihu číst, nečtěte ji jako výpověď o Blatném, ale jako svědectví o literatuře (nejen) 2. poloviny 20. století. Tolik barvitých detailů a podrobností nenabídne žádná druhá příručka. A navíc získáte naprosto upřímný a lidský autorův postoj, dojem a chápavost ke svému objektu - čiší totiž z každé jedné věty.


Prozatím jednoznačně nejlepší autorčina knížka, se kterou jsem se setkala! Takové překvapení, takový zvrat - to jsem nečekala ani v nejbujnějším snu. Čtivě napsané, chytře zkomponované, postavy tak akorát na hranici normálnosti a nenormálnosti - knížka mi hodně sedla! Hlavní hrdinka Olga a její tajemství (skoro jsem nešla spát, abych to dočetla!) mě naprosto rozsekala! Chválím i jazyk, konečně kniha prostá obecné češtiny. Jsem nadšená!


Úsporná sebereflexe, která je ale svou niterností naprosto brutální.


Od knihy jsem nic nečekala, o to více jsem překvapená. Spletité rodinné vztahy rámované tragickými okolnostmi. Občas mi chyběla trochu detailnější propracovanost jednotlivých charakterů (Robert a jeho posedlost), ale jinak jde o velmi slušný román.


Budu se taky řadit na stranu těch, kteří textu fandí. Autorka naprosto dokonale popsala život, jaký někdy někde může být. Co zvenčí vypadá jako naleštěné zlato bez jediné vady, může být za zavřenými dveřmi plné bolesti, manipulace, nepochopení a ztrát. Postavy jsou vykresleny dokonale, ani černé, ani bílé, spíš tou nejbarevnější škálou všech odstínů mezi tím. Soudit nejde. Silný text, o to víc, pokud něco podobného někdo třeba zná či zažil. Členění textu mi došlo až když na něj vypravěčka upozornila, tak jsem byla vtažena dovnitř, že jsem si dřív nevšimla...
