Gaboskaaa komentáře u knih
Moje první čtenářská zkušenost s Láďou Ziburou. Líbí se mi autorův styl psaní, humor a historické pasáže dodávají knize zajímavý rozměr. Jen některé části za mě byly příliš detailní
Povídky, které psala většina mých oblíbených českých autorů, jsou čtivé. Knihu jsem přečetla za jeden večer. Jen tématicky nekorespondují s pozitivní letní náladou.
Moje první kniha od Markéty Lukášové. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá, ale velmi rychle jsem se do knihy začetla a konec mě velmi dojal. Opět jsem si uvědomila, že věci nejsou vždy, jak se tváří a že soudy můžou a bývají předčasné.
Knihu jsem dostala darem a jediné, co jsem o ní věděla, bylo, že je volným pokračováním Tatera z Osvětimi. Myslela jsem, že kniha bude o Osvětimi z pohledu Cilky. Velmi mě překvapilo, že Cilčina cesta začíná osvobozením vězňů z Osvětimi/Březinky. I když je příběh skutečností “jen” inspirovaný, jde z něj mráz po zádech. Co všechno lidé museli vytrpět a snést…
Za mě je Cilčina cesta mnohem zajímavější než Tater z Osvětimi.
Líbí se mi poutavý styl, jakým zahraniční autor píše o českých dějinách. Hezky propojil dva různé příběhy a spojil je v jeden, který vygradoval událostmi kolem 21. 8. 1968. Konec dle mého názoru mohl více vyhradovat. Přesto se mi knížka moc líbila.
Knihu jsem cetla diky čtenářské vyzve, sama bych po ni asi nesahla. Cetla se dobre, obcas se tajil dech a sla hruza. Presto jsem knihu cetla déle, nez bych si myslela. Nejak me nemotivovalo ji neodlozit. Presto mi pribeh přišel zajimy a styl psani byl pro me velmi ctivy.
Od knihy jsem měla velká očekávání, těšila jsem se na emotivní příběh, který se bude číst jedním dechem. Kniha byla ale skoro bez emocí, často jsem se ztrácela v čase a osobách a nejednou jsem knihu chtěla nedočíst. Je mi líto, že tak silný příběh nebyl zpracovaný v síle svého potenciálu. Přesto při nejednou okamžiku jsem si intenzivně uvědomovala brutalitu této doby.
Autorova prvotina se mi velmi líbila. Způsobem zpracování, kdy díky dvěma dějovým linkám drží čtenáře v pozornosti a chtíči číst dál i styl psaní, který je velmi čtivý. Příběh možná jednodušší, ale díky autorově schopnosti psát vyznívá vcelku košatě. Za mě jedna z nejzajímavějších knih z letošní čtenářské výzvy.
Před přečtením knihy jsem měla trošku mylně nastavené očekávání. Myslela jsem, že zápisník bude detailněji popisovat jednotlivá stádia. Kniha se i tak četla jedním dechem, právě pro svoji autenticitu. Velmi obdivuji, že šla autorka s kůží na trh a svoji zkušenost se závislostí přeměnila na poslání.
Pěkný příběh, ale styl psaní mi nevyhovoval a ke čtení jsem se musela často nutit.
Kniha je svým příběhem neuvěřitelně silná a poutavá. Člověk si uvědomí, v jaké zemi žije, jaké má možnosti a že hezký a respektující přístup, ke kterému vede své děti, rozhodně není samozřejmý. Na začátku jsem měla trochu problém s jazykem knihy, ale síla příběhu mě vtáhla do děje..
Věděla jsem, že se jedná o autorčiny krátké blogové příspěvky (spíš myslím facebookové příspěvky), že se jedná o zápisky ze studia i praxe.
V knize jde vidět progres, od prvních velmi kraťoučkých textů po vícestránkové (2-3) zamyšlení. Progres jde vidět i ve stylu psaní. Přesto jsem se v průběhu čtení přistihla, že se těším na ty nejkratší části. Nevím, jestli by pomohlo, kdybych autorku před knihou sledovala na Facebooku, ale knížka mi neseděla.
Autorku dlouho sleduji na Instagramu, jednu dobu jsem poslouchala její podcasty. Musim rict, ze me presto její kniha velmi prekvapila, styl psani je velmi zajimavy a ctivy a knihu jsem precetla behem dvou dnu.
Podle názvu jsem čekala, že se děj bude odehrávat výhradně v koncentračních táborech a bude hlavně o Mengeloho pokusech. Zasazení děje do doby před válkou s historickým kontextem se mi líbilo a dalo knize v určitém pohledu přidanou hodnotu. Možná díky ikonočnosti jsem očekávala “víc, čímž ale nechci knize ubírat na síle a zajímavosti.
Obyčejný příběh, který se příjemně četl. I přes to, že jsme na závěr zjistili zajímavé propojení, čekala jsem víc.
Kniha je zajímavá jak obsahově, tak stylově. V obojím jsem se ale občasně ztrácela a bylo to pro mě vlastně těžké čtení.
Za mě měly co do čtivosti povídky vzrůstající tendenci. Náměty byly zajímavé u všech tří, ale forma a způsob psaní autorky mi nesedí.
O knize jsem četla již dříve a jsem ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla. Literární plytkost, o které někteří mluví, jsem nevnímala. Síla příběhu mě občas vháněla slzy do očí a styl psaní mile překvapil.
Kniha za me nepatří k tem, od kterých se nemuzu odtrhnout. Má zajímavou myslenku a zpetne hodnoceno to bylo prijemne a pohodove cteni