huhuhu komentáře u knih

Komu se líbil 1. díl rozmlouvání klauna s Bohem, tomu rozhodně doporučuji přečíst si i toto pokračování. Vlastně se mi zdá, že je ještě o chlup lepší.

4 30.12.2022

Už dlouho jsem nečetla nic tak divného... Kniha je sice originální a zajímavá, ale zdá se mi, že její potenciál nebyl zcela využit. Hlavně mi přišlo škoda, že Adina schizofrenní identita (v jejím těle bojuje o nadvládu množství démonů) je ukazována pouze na její interakci s milenci a nic moc dalšího se o jejím životě nedozvídáme. Navíc mi byla hlavní postava natolik vzdálená, že jsem se do ní prostě nedokázala vžít...

4 26.12.2022

Seznámení s blahoslaveným Carlem Acutisem formou příběhu jiného chlapce, kterému byla též diagnostikována leukémie. Knížka je určena náctiletým čtenářům, což už dávno nejsem, ale i tak mě dokázala vtáhnout do děje.

4 11.10.2022

Jak už někteří psali, je to hodně zvláštní kniha. Dlouho se mi nedařilo do ní začíst, už jsem ji chtěla odložit. Ale postupně jsem jí začala přicházet na chuť a poslední kapitoly jsem přečetla jedním dechem. Skoro bych si ji přečetla znovu, mám pocit, že mi spousta věcí unikla.

4 14.07.2022

Na knihu jsem se moc těšila, protože slibuje, že se čtenář dozví něco o životě moderně ortodoxní židovské rodiny. Ano, leccos jsem se dozvěděla, ale v mnohém mě kniha zklamala.

Za prvé mě zklamal styl, kterým je napsána. Ač je autorkou spisovatelka a novinářka, text na mě působil dojmem, jako by ho psal naprostý laik. Také dialogy byly nepřirozené a toporné. Něco lze zřejmě přičíst na vrub překladu, který je též nedotažený, ale všechno určitě ne.

Nejvíc mě ale štvala vypravěčka/hlavní postava, která se prezentovala jako šíleně tolerantní a respektující osoba, protože žila s íránským přítelem a docházela do židovské rodiny, ale respekt k jiné kultuře si představuji jinak. Ano, byla tolerantnější než někteří její otevřeně antisemitští spoluobčané, ale to je tak všechno. Navíc mi přišla hrozně povrchní, tudíž vůbec nebyla schopná nahlédnout židovskou kulturu více do hloubky. Což je škoda nejen pro ni, ale i pro čtenáře této knihy.

4 07.07.2022

Devět povídek o "obyčejných lidech", které tvoří průřez obdobím od 60. let (příjezd tanků v době hospitalizace malého Emila) až po nedávnou pandemii koronaviru. Zatímco dobu dávno minulou charakterizuje všudypřítomný smrad a špína, dobu nedávnou spíše samota a izolace. Ale lidi jsou vlastně pořád stejní...

4 17.06.2022

Země východního bloku v 50. letech očima kolumbijského spisovatele a novináře. GGM v reportážích vychází ze dvou cest, při nichž navštívil NDR, ČSSR, Polsko, Maďarsko a Sovětský Svaz. Ač byl sympatizant socialistického zřízení, je vidět, že ke své novinářské práci přistupoval poctivě a rozhodně socialistickým státům nenadržoval. Texty jsou plné zajímavých postřehů a detailů a skvěle vykreslené atmosféry (např. v rozděleném Berlíně, tehdy ještě bez zdi, v moskevském mauzoleu apod.), leccos však působí trochu naivně nebo vyvolává otázky. Občas by mi pomohl komentář historika k objasnění některých detailů. (Opravdu nosili lidi v SSSR ve dne pyžama, která byla kvalitnější než ostatní oblečení? Hrála u nás na nádražích v té době obvykle latinskoamerická hudba? Atd.).

4 01.05.2022

Krásná knížka, která se navíc skvěle hodí k předvánoční atmosféře. Četly jsme s 9letou dcerou a milý a laskavý příběh se líbil nám oběma. Doporučuji!

4 16.12.2021

Rozhovor A. Palána s knězem, jezuitou a pedagogem prof. Armbrusterem je hutný a výživný, žádné čtení na dva večery. Leccos z filozofie a teologie, spousta zajímavostí ze života jezuitů i z japonské kultury. Prof. Armbruster je velice vzdělaný, pracovitý, schopný a moudrý člověk. Vždycky jsem ráda, když někoho takového "objevím".

4 24.09.2021

A. Palána jsem dosud znala jen jako autora vynikajících rozhovorů, tak jsem byla zvědavá, jaké píše romány. A musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Líbila se mi kombinace skutečných událostí a autorovy fabulace i zvolená kompozice, díky níž autor mohl ukázat více úhlů pohledu. I když je kniha drsná, temná a plná ponuré atmosféry, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Navíc čtenáře vede k hlubšímu zamyšlení, což na knihách obzvláště oceňuji.

4 11.08.2021

O Parabibli jsem už leccos slyšela, moc jsem se na ni těšila a byla jsem zvědavá, jak autor který text z Nového zákona pojal.
Celkově nezklamala moje očekávání, i když nějaké výhrady mám. Některé texty jsou výborné, mnohé objasňují a promlouvají ke čtenáři nově. Potěšující je též autorův smysl pro humor. Některé texty ale trochu pokulhávají, respektive je na nich vidět, že převést všechno do našich dnešních reálií prostě nejde.
Ale každopádně hodnotím jako užitečný počin zvlášť pro věřící, kteří už minimálně ty notoricky známé části Nového zákona slyšeli a četli mnohokrát. Parabible je skvělou příležitostí podívat se na ně nově a možná i trochu jinak.

4 02.04.2021

Kdysi, za studií, jsem měla „halíkovské“ období, kdy jsem přečetla snad všechno, co od něj v té době vyšlo. Ale tahle kniha rozhovorů, ač už existovala, mě tehdy nějak minula… Jsem moc ráda, že se ke mně nakonec dostala, protože rozhodně stojí za to si ji přečíst, i když těch skoro 400 stran není četba na pár večerů. Navíc to je „správný Halík“, takže žádné povrchní tlachání a vyprávění veselých příhod (i když i ty tam najdeme), rozhovory jdou do šíře, do hloubky i do podrobností a nevyhýbají se žádnému tématu. Potěšilo mě, že nás P. Halík nechal nahlédnout do svého duchovního života, a překvapilo mě, čeho všeho se aktivně účastnil před revolucí i po ní. O šíři a záběru jeho znalostí a vědomostí jsem sice věděla, ale stále mě to udivuje. Kniha mi hodně rozšířila obzory a v lecčems vedla k zamyšlení. Musím si dočíst ty jeho ostatní knihy.

Citát: „Věřím, že nejvlastnějším autorem našeho života je Bůh, a těším se, že nám jednou své dílo ukáže. Představuji si to tak, jako když se tká orientální koberec. Když se díváte na tu stranu koberce, na níž se pracuje, vidíte jenom celkem ošklivou spleť nitek a uzlíků. Až je koberec dotkán, obrátí se – a člověk žasne, když vidí jeho líc, symetrický ornament a zářivé barvy. Povzbuzuji tímto obrazem lidi, kteří procházejí velmi zauzlovaným životním obdobím: Jednou uvidíte „líc“ a smysl toho všeho.“

4 28.01.2021

Hodnotím podobně jako Dny opuštění. Postavy jsou šílené a těžko pochopitelné, situace a představy bizarní, spousta naturalismu, hnusu, sprostoty... K tomu ještě navíc patologická žárlivost a domácí násilí... Ale to vykreslení tíživé atmosféry a rozervaného nitra je prostě jedinečné, v tom je E. Ferrante nenapodobitelná.

4 01.11.2020

Máme mimořádného papeže, o tom nemůže být pochyb. Kniha představuje život Jorgeho Bergoglia před zvolením papežem, popisuje, jak probíhala volba, a líčí počátky Františkova života jakožto papeže.
Pobavilo mě, jak krátce po svém zvolení zavolal nový papež do Buenos Aires prodavači novin, aby si odhlásil předplatné. :-)

4 10.08.2020

Téma partnerských vztahů je v knize nahlíženo ze všech možných stran. Jednak jsou zde rady, které by měl znát každý člověk žijící (nebo plánující žít) v dlouhodobém vztahu. Není to nic povrchního, je znát, že autor má spoustu odborných znalostí (nejen z psychologie) i zkušeností ze své poradenské praxe. Všechno, co tvrdí, má podložené (odborná literatura, vlastní výzkumy, statistiky,…), ale zároveň píše čtivě a zajímavě.

Hlavní myšlenkou je asi to, že vztahy mají své vlastní zákonitosti, které je třeba respektovat. Když se budete chovat tak a tak, je pravděpodobné, že se stane to a to. Když se rozvedete, pravděpodobně budete cítit to a to. A tak podobně. Oblíbeným autorovým tématem jsou tzv. přechozené vztahy a rozchody/rozvody, před obojímž v knize mnohokrát varuje (partneři se při rozvodu sice rozejdou fyzicky, ale psychicky se dokážou rozejít až po mnoha a mnoha letech, v některých případech vlastně nikdy). Řekla bych, že pohled dr. Klimeše na fungování partnerských vztahů je skutečně vyzrálý a moudrý.

Dále se kniha zabývá vztahem křesťanství a partnerských (ale i jiných) vztahů. Líbí se mi, jak autor ukazuje, že to, co tvrdí Bible o vztazích (např. desatero) dává z psychologického hlediska smysl. Cenné je, že se autor nevyhýbá ani problematickým a sporným záležitostem, v nichž je největší rozdíl mezi tím, co církev vytyčuje jako ideál, a mezi tím, co je v dnešním světě (často i mezi křesťany) běžnou praxí. Zde docela „píchá do vosího hnízda“ a každý křesťan s ním ve všem nebude souhlasit (leckdo bude pohoršen). Ale myslím si, že už jenom ta debata a nové promýšlení starých záležitostí je přínosem. A je vidět, že dr. Klimeš vše promýšlí opravdu důkladně a poctivě.

Citáty:
"Když vstupujeme do manželství, je to jako bychom dali partnerovi do ruky palcát, kterým nám může neuvěřitelně ublížit - tak, jak nám nemůže ublížit prakticky nikdo jiný na celém světě."

"U blízkých lidí je vždy útok na blízkou osobu útokem na sebe sama."

"Heslem rodičů by mělo být: Chovám se k dětem tak, aby se ke mně v dospělosti rády vracely, až já sám budu osamělý a starý."

4 10.07.2020

Knížku jsem náhodou objevila v knihovně a byla jsem na ni hodně zvědavá. Věděla jsem, že Orko píše skvěle, ale na druhou stranu mě téma Antarktidy příliš nelákalo. Teď po přečtení musím říct, že je to nádherná kniha. Orko se na Antarktidu dívá ze všech možných úhlů pohledu - jako biolog, kněz, dobrodruh, estét, ekolog... Od všeho je tam něco (nechybí ani humor) a dohromady to vytváří jedinečnou atmosféru. Velice zajímavé a působivé čtení!

"Po příjezdu do školní jídelny v gymnáziu šok... Ve vzteku mne napadlo, že se postavím k odpadům a budu jíst jen to, co naši studenti chtějí vyhodit. Měl bych se výtečně."

4 01.03.2020

Trochu jsem se obávala tématu, protože fotbal mě vůbec nebere. Ale ono to bylo vlastně spíš o vztazích.

4 14.12.2019

Překvapivě zdařilá (beletristická) prvotina, která ale rozhodně není pro každého.
Svou depresivností a nekonvenční (anti)hrdinkou mi trochu připomněla Macochu P. Hůlové, ale líbila se mi mnohem víc (z Macochy jsem byla spíš znechucená). Anna mi byla o něco sympatičtější (nebo méně nesympatická?) než její kolegyně z Macochy. Chronicky ulhaná, sebedestruktivní, psychicky labilní a cynická 27letá žena, která se často chovala (a mluvila) jako puberťačka, mi sice neustále lezla na nervy, ale zase jsem ocenila její smysl pro humor, ironii, hravost a nápaditost.
Jinak mě u knihy zaujal originální styl vyprávění, skvěle vystavěné dialogy, postupné odhalování rodinného "temného tajemství" a autorčina hra s nespolehlivým vyprávěním (jak to tedy vlastně bylo?).
Jsem ráda, že jsem na tuhle knihu narazila. Autorčin talent je nesporný a doufám, že bude psát dál.

4 22.08.2019

Oddychové čtivo. Velmi čtivé, celkem vtipné, hodně propletené. Ženské postavy jsou sice na první pohled velice různorodé (věkem, sociálním postavením, zaměstnáním atd.), ale ve skutečnosti se mi zdá, že jde o jednu osobu jen v různých situacích. Všechny ženy v knize totiž uvažují stejně, mají stejný smysl pro humor... a používají stejný typ souvětí, v němž pospojují kdeco. Propojenost postav a příběhů mi zpočátku přišla zajímavá, ale pak už toho bylo moc. Jednak to působilo nevěrohodně, jednak to bylo už dost předvídatelné...
Ale i tak se kniha četla dobře, rychle a celkově potěšila.

4 24.01.2019

Mapa Anny je spíš takový labyrint. Labyrint vztahů, a to vztahů problematických a různě pokřivených. Líbilo se mi, že jednotlivé povídky mohou existovat samy o sobě, ale dohromady tvoří zajímavou mozaiku. Šindelkova práce s jazykem je obdivuhodná, autor chrlí obrazy jeden za druhým, nezapře v sobě básníka. Nepíše příběhy (ty se mu, stejně jako postavě Spisovatele, "hnusí"), ale vytváří atmosféru. Někdy je to hravé a vtipné, někdy cynické. A někdy vlastně až skoro přehnané. Třeba postava Architekta (a hlavně jeho dům) mi přišla už trochu přitažená za vlasy. Ale celkově mě kniha (hlavně svým stylem) fascinovala a určitě si něco dalšího od MŠ přečtu.

4 23.11.2018