huhuhu komentáře u knih

Krásná knížka, která se navíc skvěle hodí k předvánoční atmosféře. Četly jsme s 9letou dcerou a milý a laskavý příběh se líbil nám oběma. Doporučuji!

4 16.12.2021

Rozhovor A. Palána s knězem, jezuitou a pedagogem prof. Armbrusterem je hutný a výživný, žádné čtení na dva večery. Leccos z filozofie a teologie, spousta zajímavostí ze života jezuitů i z japonské kultury. Prof. Armbruster je velice vzdělaný, pracovitý, schopný a moudrý člověk. Vždycky jsem ráda, když někoho takového "objevím".

4 24.09.2021

A. Palána jsem dosud znala jen jako autora vynikajících rozhovorů, tak jsem byla zvědavá, jaké píše romány. A musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Líbila se mi kombinace skutečných událostí a autorovy fabulace i zvolená kompozice, díky níž autor mohl ukázat více úhlů pohledu. I když je kniha drsná, temná a plná ponuré atmosféry, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Navíc čtenáře vede k hlubšímu zamyšlení, což na knihách obzvláště oceňuji.

4 11.08.2021

O Parabibli jsem už leccos slyšela, moc jsem se na ni těšila a byla jsem zvědavá, jak autor který text z Nového zákona pojal.
Celkově nezklamala moje očekávání, i když nějaké výhrady mám. Některé texty jsou výborné, mnohé objasňují a promlouvají ke čtenáři nově. Potěšující je též autorův smysl pro humor. Některé texty ale trochu pokulhávají, respektive je na nich vidět, že převést všechno do našich dnešních reálií prostě nejde.
Ale každopádně hodnotím jako užitečný počin zvlášť pro věřící, kteří už minimálně ty notoricky známé části Nového zákona slyšeli a četli mnohokrát. Parabible je skvělou příležitostí podívat se na ně nově a možná i trochu jinak.

4 02.04.2021

Kdysi, za studií, jsem měla „halíkovské“ období, kdy jsem přečetla snad všechno, co od něj v té době vyšlo. Ale tahle kniha rozhovorů, ač už existovala, mě tehdy nějak minula… Jsem moc ráda, že se ke mně nakonec dostala, protože rozhodně stojí za to si ji přečíst, i když těch skoro 400 stran není četba na pár večerů. Navíc to je „správný Halík“, takže žádné povrchní tlachání a vyprávění veselých příhod (i když i ty tam najdeme), rozhovory jdou do šíře, do hloubky i do podrobností a nevyhýbají se žádnému tématu. Potěšilo mě, že nás P. Halík nechal nahlédnout do svého duchovního života, a překvapilo mě, čeho všeho se aktivně účastnil před revolucí i po ní. O šíři a záběru jeho znalostí a vědomostí jsem sice věděla, ale stále mě to udivuje. Kniha mi hodně rozšířila obzory a v lecčems vedla k zamyšlení. Musím si dočíst ty jeho ostatní knihy.

Citát: „Věřím, že nejvlastnějším autorem našeho života je Bůh, a těším se, že nám jednou své dílo ukáže. Představuji si to tak, jako když se tká orientální koberec. Když se díváte na tu stranu koberce, na níž se pracuje, vidíte jenom celkem ošklivou spleť nitek a uzlíků. Až je koberec dotkán, obrátí se – a člověk žasne, když vidí jeho líc, symetrický ornament a zářivé barvy. Povzbuzuji tímto obrazem lidi, kteří procházejí velmi zauzlovaným životním obdobím: Jednou uvidíte „líc“ a smysl toho všeho.“

4 28.01.2021

Hodnotím podobně jako Dny opuštění. Postavy jsou šílené a těžko pochopitelné, situace a představy bizarní, spousta naturalismu, hnusu, sprostoty... K tomu ještě navíc patologická žárlivost a domácí násilí... Ale to vykreslení tíživé atmosféry a rozervaného nitra je prostě jedinečné, v tom je E. Ferrante nenapodobitelná.

4 01.11.2020

Máme mimořádného papeže, o tom nemůže být pochyb. Kniha představuje život Jorgeho Bergoglia před zvolením papežem, popisuje, jak probíhala volba, a líčí počátky Františkova života jakožto papeže.
Pobavilo mě, jak krátce po svém zvolení zavolal nový papež do Buenos Aires prodavači novin, aby si odhlásil předplatné. :-)

4 10.08.2020

Velice zajímavé čtení o životě nejsevernějšího národa světa na počátku 20. století. Je neuvěřitelné, v jakých drsných podmínkách dokážou lidé žít! Fascinující je například strava (běžné je jedení syrového zmrzlého masa, největší pochoutkou je maso shnilé apod.). Pověsti a mýty působí trochu zvláštně, ale po poznání některých aspektů inuitského života je člověk chápe o něco víc. (Četla jsem nové vydání z roku 2018, které je moc pěkně udělané.)

"Na lovu sobů je pozoruhodné, že člověka zcela ovládne jisté napětí. Mluví jen o sobech, myslí jen na ně, zavře-li oči, aby spal, vidí soby, a když konečně usne, zdá se mu o sobech."

"Byl celkem čtyřikrát ženatý a z těchto čtyř manželství měl patnáct dětí. Jeho první žena zabloudila na ledovci a umrzla. Druhou ženu zasypala lavina, pod níž zmrzla. Třetí ženu zahubila nemoc a čtvrtá žena umrzla. Z jeho patnácti dětí zemřelo jedno hladem, čtyři umrzly a pět sklátily nemoci. Sám Qumangaapik zmrzl ve sněhové bouři."

"Když tenkrát přišla na lidi velká nouze a museli se uchýlit k tomu, že se navzájem pojídali, nedělali to nikdy ze zlé vůle, ale z hladu a zoufalství. Lidé sami o sobě nejsou zlí, ale nouze s nimi zle nakládá. Hlad a neštěstí můžou dohnat lidi k tomu, že snědí i ty, které mají rádi. Neštěstí lidi ničí."

4 03.08.2020

Knížku jsem náhodou objevila v knihovně a byla jsem na ni hodně zvědavá. Věděla jsem, že Orko píše skvěle, ale na druhou stranu mě téma Antarktidy příliš nelákalo. Teď po přečtení musím říct, že je to nádherná kniha. Orko se na Antarktidu dívá ze všech možných úhlů pohledu - jako biolog, kněz, dobrodruh, estét, ekolog... Od všeho je tam něco (nechybí ani humor) a dohromady to vytváří jedinečnou atmosféru. Velice zajímavé a působivé čtení!

"Po příjezdu do školní jídelny v gymnáziu šok... Ve vzteku mne napadlo, že se postavím k odpadům a budu jíst jen to, co naši studenti chtějí vyhodit. Měl bych se výtečně."

4 01.03.2020

Trochu jsem se obávala tématu, protože fotbal mě vůbec nebere. Ale ono to bylo vlastně spíš o vztazích.

4 14.12.2019

Překvapivě zdařilá (beletristická) prvotina, která ale rozhodně není pro každého.
Svou depresivností a nekonvenční (anti)hrdinkou mi trochu připomněla Macochu P. Hůlové, ale líbila se mi mnohem víc (z Macochy jsem byla spíš znechucená). Anna mi byla o něco sympatičtější (nebo méně nesympatická?) než její kolegyně z Macochy. Chronicky ulhaná, sebedestruktivní, psychicky labilní a cynická 27letá žena, která se často chovala (a mluvila) jako puberťačka, mi sice neustále lezla na nervy, ale zase jsem ocenila její smysl pro humor, ironii, hravost a nápaditost.
Jinak mě u knihy zaujal originální styl vyprávění, skvěle vystavěné dialogy, postupné odhalování rodinného "temného tajemství" a autorčina hra s nespolehlivým vyprávěním (jak to tedy vlastně bylo?).
Jsem ráda, že jsem na tuhle knihu narazila. Autorčin talent je nesporný a doufám, že bude psát dál.

4 22.08.2019

Oddychové čtivo. Velmi čtivé, celkem vtipné, hodně propletené. Ženské postavy jsou sice na první pohled velice různorodé (věkem, sociálním postavením, zaměstnáním atd.), ale ve skutečnosti se mi zdá, že jde o jednu osobu jen v různých situacích. Všechny ženy v knize totiž uvažují stejně, mají stejný smysl pro humor... a používají stejný typ souvětí, v němž pospojují kdeco. Propojenost postav a příběhů mi zpočátku přišla zajímavá, ale pak už toho bylo moc. Jednak to působilo nevěrohodně, jednak to bylo už dost předvídatelné...
Ale i tak se kniha četla dobře, rychle a celkově potěšila.

4 24.01.2019

Mapa Anny je spíš takový labyrint. Labyrint vztahů, a to vztahů problematických a různě pokřivených. Líbilo se mi, že jednotlivé povídky mohou existovat samy o sobě, ale dohromady tvoří zajímavou mozaiku. Šindelkova práce s jazykem je obdivuhodná, autor chrlí obrazy jeden za druhým, nezapře v sobě básníka. Nepíše příběhy (ty se mu, stejně jako postavě Spisovatele, "hnusí"), ale vytváří atmosféru. Někdy je to hravé a vtipné, někdy cynické. A někdy vlastně až skoro přehnané. Třeba postava Architekta (a hlavně jeho dům) mi přišla už trochu přitažená za vlasy. Ale celkově mě kniha (hlavně svým stylem) fascinovala a určitě si něco dalšího od MŠ přečtu.

4 23.11.2018

Tak určité "kouzlo" to mělo (repetitivnost, kroužení mezi banálními a vážnými tématy, "indiánská" jména, to, jak má každý svoje téma, kterého se neustále drží - připomnělo mi to Winterberga z jiné Rudišovy knihy...), ale celkově tuhle "chlapskou konverzačku" jakožto žena asi nedokážu ocenit. :-)

3 02.09.2024

Magnus sice není žádný spisovatel, ale to, o čem píše (a co dokázal "rozjet"), je natolik ohromující, že musím hodnotit pěti hvězdičkami. Kniha je plná lidské bídy a utrpení (taky je pro mě nepochopitelné, že ve 21. st. jsou na světě děti, které umírají hlady), ale též obrovské solidarity a lásky k druhým, která nezná hranic. Velmi dojemné, silné a hluboké čtení.

3 26.05.2024

Rozhovor s knězem, mnichem - karmelitánem a psychoterapeutem v jedné osobě. Petr Glogar není v katolickém prostředí (zatím) příliš známý, o to víc člověka překvapí, za čím vším stojí. Je to takový ten nenápadný a skromný člověk, který koná velké věci. Zároveň vnitřně silná a zralá osobnost, která má co říct. Číst rozhovor s takovým člověkem je velmi obohacující, zvlášť když i tazatel je dobře připraven.

3 11.03.2024

Takový bonus k románu o Winterbergovi. Milé setkání se starými známými, i když možná trochu zbytečné...

3 02.01.2024

Pětiletý syn byl z knížky nadšený a po přečtení ji chtěl číst zase znovu od začátku.

3 03.11.2023

Myslím, že potenciál příběhu nebyl zcela využit, ale synům (5 a 8 let) se líbil a chtěli číst pořád dál a dál.

3 30.06.2023

Výborně napsané povídky zachycují život ve fiktivním kibucu v 50. letech. Ten je na první pohled poklidný, ale pod povrchem se zde odehrávají větší či menší lidské tragédie. Autor má smysl pro detail a bezvadně dokáže vylíčit atmosféru i nejrůznější emoce. Ukazuje nejen postavy, které jsou plné idealistického nadšení pro život v kibucu, ale i ty, pro které je problematické neustále podřizovat osobní zájmy zájmům kolektivu, nebo které trápí samota, ač jsou neustále obklopeny "svými" lidmi.

3 03.06.2023