iška
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
Úžasná kniha. Chytila mě a nepustila. Kus historie o které nás zrovna moc neinformovali a ze které mrazí. A jsem ráda, že se na naší literární scéně objevuje další jméno, které budu vyhledávat a sledovat. Doporučuji.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Tady je již tolik komentářů, že mohu jen a jen opakovat. Jednoduchý styl a přesto zasáhne. Anna byla nesmírně silný člověk a zaslouží si obdiv. I já bych chtěla mít tu sílu neremcat a vždy si v životě hledat jen ta pozitiva.
Buď jako řeka
Shelley Read
Umět tak být řekou. A dokázat se od sedmnácti tak prát s životem, s plnou odpovědností čelit všem úskalím, umět se jim postavit a přijmout veškeré následky jako hrdinka knihy. Moc pěkný příběh. Mnoho zde již bylo napsáno, tak už jen doporučuji k přečtení.
Listopád
Alena Mornštajnová
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila a zároveň z ní měla trochu strach. Ale strach byl zbytečný. Opět výborně napsáno a z děje mrazí, nejvíce asi proto, že to není až tak sci-fi. Ony se podobné věci děly a ve světě bohužel ještě leckde dějí.
Vrány
Petra Dvořáková
Jak vidno, k silnému příběhu není potřeba mnoha stránek. Tohle ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat. Je tu již tolik komentářů, že bych pouze opakovala napsané. Stojí nejen za přečtení, ale i za hluboké zamyšlení.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Velmi silné téma, které není tak všeobecně známo, ale rozhodně by známo být mělo. Mám po dočtení sevřené hrdlo a nechápu (přestože vím, že to tak je), jak se z lidí dokážou stát takové bestie. Tato kniha určitě stojí za přečtení.
Les v domě
Alena Mornštajnová
To mě zasáhlo hodně do hloubky. Depresivní a temnej příběh. Je hrozné vyrůstat v takovémto prostředí, když ti, co by měli být nejblíž, zústavají nejdál. Výborně napsáno.
Knihonoš
Carsten Henn
To bylo kouzelné pohlazení pro duši o knihách a lidech kolem nich. Že láska ke knihám dokáže lidi propojit, to dokazuje vlastně i tady naše Databáze. A také je pravdou, jak říká poslední věta knihy, i když já ji převedu do přítomného času :”Protože knihy potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu.” Těch krásných myšlenek je tu povícero, jednu tu ale mám potřebu vypsat:
“ Víš, na světě není knihy, která by se líbila každému. A kdyby bylo, byla by to špatná kniha. Člověk nemůže vyjít úplně s každým, protože každý je jiný. To by nesměl mít žádnou osobnost, musel by být bez rohů a hran. Ale stejně by ho pak spousta lidí neměla ráda, protože by ty rohy a hrany chtěla. Chápeš? Každý člověk potřebuje jiné knihy.”
Sůl moře
Ruta Sepetys
Ruta Sepetys ve mně vždy rozbouří všechny emoce. Mám chuť plakat, ale i hodně nadávat. Tady již je tolik komentářů, že není třeba nic dodávat. Nejlépe bude: knihu si přečíst.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Opět jsem si početla a i se dozvěděla spoustu nového. Jen bylo neuvěřitelné tolik šťastných náhod při Pavlově hledání svých kořenů. No, někdy i realita života překvapí, tak proč ne. Čtení bylo příjemné a mohu jen doporučit.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Jako dítě školou povinné jsem měla dějepis jako jeden z nejoblíbenějších předmětů. A teď čím dál více zjišťuji, jak moc jsme jej měli okrouhaný. Řecko hrálo roli snad jen ve starověku a díky pánům Petiškovi a Zamarovskému jsme měli celkem přehled v řeckých bozích. O postavení Řecka v době druhé světové války a o občanské válce, která tam byla po ní, v podstatě vím minimum, stejně jako o jejích občanech, kteří přišli do Československa. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dokonce jsem si otevřela i příslušnou kapitolu v databázi pametnaroda.cz, se kterou autorka knihy spolupracuje. A děkuji.
Zlámané kosti
Angela Marsons
Vlastně už tu v předchozích komentářích bylo vše napsáno. Bezvadně se to četlo. Už mám připraveny Skryté karty a do měsíce by se měl ukázat v knihkupectvích další titul, tak hurá ... je na co se těšit.
Hana
Alena Mornštajnová
Knihy autorky patří k mým oblíbeným. Postavy jejích knih mi připomínají ty, které jsem potkávala či potkávám. Každá doba nás ovlivňuje a ani hrdinové, ani skety nemusejí být jasní na první pohled. A kolikrát nás situace ovlivňuje víc, než bychom si sami přáli.
Zahrada
Petra Dvořáková
Petře Dvořákové stačí pár stránek, aby ve mně vyvolala nespočetně otázek. Její hrdinové nejsou zrovna dítka štěstěny. Ale já mám ráda knihy, které mě nutí k hlubšímu zamyšlení.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Na třetí díl Šikmého kostela jsem čekala přímo netrpělivě, ale to čekání se stoprocentně vyplatilo. Již první díl se mi dostal tzv. pod kůži a to vydrželo až do posledního řádku trilogie. Prostě výborné. Na stole mi leží dubnové číslo Knihkupce a z úvodní stránky se na mě usmívá paní Lednická a já, kdykoli mi k její podobizně sklouzne pohled, šeptám děkuji. Možná si ani neumím představit tu hromadu materiálů, které tak úžasně do svého díla zpracovala, ale umím to ocenit. Doporučuji, ale tato kniha bude i bez toho hodně čtená.
Pán hory
Anders de la Motte
To opět byla četba tzv. jedním dechem. Askerová mi byla dost sympatická a její nové pracoviště mi vzdáleně připomnělo oddělení Q Adlera Olsona. Jen ty vztahy se tam budou muset ještě nějak usadit. Vyměňovače jsme sledovali vlastně od začátku a drobnými indiciemi mě napadalo, kdo se za tím asi skrývá - ale byla jsem na tom přibližně stejně jako Leo. Autorem je zamýšlena čtyřdílná série, tak je určitě na co se těšit.
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
Krásný kaleidoskop lidskosti. Když jsem asi před třiceti lety viděla film natočený na motivy této knihy, hned jsem si jej zařadila mezi oblíbené. A když jsem před necelými dvěma roky zaregistrovala, že tato kniha vychází v českém překladu, neváhala jsem ani chvíli. S úplně klidným svědomím jsem porušila veškerá svá předsevzetí, že vlastní knihovnu již nebudu rozšiřovat a knihu zakoupila. A ani trošičku nelituji.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Začnu citátem ze závěru knihy: “ Někdy si myslíme, že všechno víme. Jsme o tom přesvědčeni. Ale nevíme nic. Roky plynou a pravdu nakonec ukáže čas. A tomu bolestivému okamžiku, kdy pochopíme, se říká přechodový rituál.”
Byla to hrozná doba. A v Rumunsku to opravdu nebyl žádný samet. Drželi jsme jim u zpráv palce a byli rádi, že u nás už to je jinak. Strach dokáže lidi neuvěřitelně deformovat a toho lze prostě zneužívat a zneužívat. Štěstí, že se vždy najdou odvážní a ochotní bojovat. Je dobře, že se na tyto události nezapomíná. Výborná kniha.
Mrtvé vzpomínky
Angela Marsons
Já jen prostě. Opět bez ztráty hvězdičky. Spíše bych přidala.
Pohřbená pravda
Angela Marsons
V předchozích komentářích už bylo napsáno asi vše. Prostě velmi dobrá detektivka a těším se na další knihu.