Jana K
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Tak tohle je opravdu velký, přímo fascinující příběh. Vše do sebe dokonale zapadá, do posledního detailu skvěle promyšlený a dotažený příběh. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout dokud jsem se nedozvěděla celou, velmi pohnutou historii jedné rodiny z Valašského Meziříčí, příběh emotivní, smutný, syrově opravdový a vybízející k zamyšlení.
Myslím si, že bychom nikdy neměli zapomínat na hrůzy, které jsou v knize velmi barvitě vylíčeny. Doporučila bych přečíst všem, kteří si tak rádi a pořád stěžují na dnešní dobu.
Příběh by dle mého názoru stál i za zfilmování.
Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, teprve s ubíhajícími stránkami jsem dokázala docenit naprosto strhující příběh, který mě zcela pohltil. Zajímavé odhalování rodinného tajemství, složitý vztah otce a dcery, kteří se po jednotlivých kapitolách střídají v líčení svých příběhů, které sice žijí spolu, ale přece jsou od sebe na hony vzdáleni, neschopni najít jeden ke druhému cestu.
Trošku zklamáním pro mě byl jen otevřený konec, ale to snad bylo autorčiným úmyslem - aby si každý z nás příběh dotvořil a popřemýšlel, jak by se jednotlivé postavy mohly zachovat a co by pro ně bylo nejlepší.
Za mě ale skvělé počtení a už teď se těším na autorčiny další knihy.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Po mém velkém nadšení po dočtení Hany jsem sáhla po debutu autorky a opět musím říct, že mě nezklamala. Výborný a čtivý příběh nás provede dějinami celého pohnutého 20. století prostřednictvím 3 generací pozoruhodných hrdinek.
Mohu jen a jen doporučit k přečtení a znovu připomenout, že na některé události našich dějin bychom rozhodně neměli zapomínat.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Tak tohle je naprostá bomba. A to doslova. S Harrym jsem vyrůstala, jsme dokonce s Tomem stejný ročník, takže patřím k těm, kdo s napětím čekal na každý další díl, ať už ten knižní nebo filmový. Draca Malfoye s jeho věčnými nohsledy Crabbem a Goylem jsem v knihách a ještě více ve filmech už od samého začátku nemohla vystát. Malfoy a jeho představitel Tom Felton byl pro mě slizoun první třídy. Teď během dvou dní jsem přečetla jeho knihu a nemohla se od ní odtrhnout. Jednoduché, úderné, bezprostřední, prošpikované pikantními historkami z natáčení všech filmů o Harrym Potterovi,... Tom se nám tu odhaluje jako sympatický, pokorný mladý kluk, jehož dětství a potažmo dospívání bylo všechno jiné, jen ne fádní a "normální." Se slávou, kterou tak díky roli Draca Malfoye obrovsky rychle nabyl, jde bohužel ruku v ruce i následný pád na dno. Po dotočení harrypotterovské ságy odjel v touze začít nový, dospělácký život, do místa hercům zaslíbeného - do samotného Hollywoodu, kde poznal nejen filmové ateliéry.
Opravdu silný příběh podaný čtivým a pro čtenáře srozumitelným způsobem, se kterým se mnozí můžeme ztotožnit.
Myslím, že pro každého fanouška Harryho Pottera je povinnost tuhle knihu přečíst, i když není jako já příznivcem postavy Draca Malfoye. Mě si Draco-Tom po přečtení této knihy naprosto získal.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Opět skvělá záležitost z pera paní Mornštajnové. Velký, rozvětvený příběh jedné rodiny, která provozuje hotýlek na okraji města a v rámci možností se snaží proplouvat pohnutými československými dějinami 20. století.
Kniha obsahuje spoustu postav, jedná se ale o jakousi rodinnou ságu, tudíž je jejich množství pochopitelné a příběhy se samozřejmě úzce prolínají a není vůbec žádný problém se v nich zorientovat. Příjemné počtení, kniha mne opravdu bavila.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Pro mě velké zklamání... Jednu hvězdičku dávám jen z jakési nostalgie. Celou sérii s Harry Potterem jsem četla několikrát a tak jsem byla velmi zvědavá na pokračování příběhu.
Nečekala jsem žádné veledílo, tím spíš, když se na úspěšný a už jednou uzavřený příběh snaží uměle navázat jiný autor. V knize se sice setkáme se svými starými známými postavami z kouzelnického světa, ale jakoby to ani nebyly ony. Jsou to pouhé karikatury skvělých postav, které paní Rowlingová vytvořila. Pokřivené charaktery, pitomé až trapné dialogy a nepovedená zápletka.
Formát divadelního scénáře mi vůbec nevyhovoval, celý příběh je prostě jen jedna velká slátanina a v žádném případě bych ho neoznačila jako osmé pokračování Harryho Pottera.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Wau, tak tohle je hodně dobré. Dokonce vynikající. Přečetla jsem za dva večery a kdybych měla více času, dá se úplně s přehledem přečíst za den, spíše za pár hodin. Tak dobré čtení to je, napsané tak, že vás to doslova nutí obracet další a další stránku a říkat si jo, ještě jednu kapitolu a už půjdu něco dělat (nebo spát) ale ono to prostě nejde a čte se dál a dál :-) Moc mě taky bavily dvě dějové linky vyprávění: minulost a současnost. Závěrečné rozuzlení sice poněkud uspěchané a za vlasy přitažené ale opravdu nečekané - se svým tipem kdo je vrahem jsem samozřejmě byla úplně vedle.
Pomocnice
Freida McFadden
Výborná záležitost, dá se úplně klidně přečíst za jeden den, tak čtivá kniha to je. O tom, že Freida McFadden opravdu psát umí, jsem se již přesvědčila v knize Za zamčenými dveřmi, která se mi moc líbila. Pomocnice mě nadchla ještě více, jedná se o velmi čtivý příběh, jež chytne a nepustí. Kniha je rozdělena na tři části, první nám vypráví pomocnice Millie, druhý její zaměstnavatelka Nina a ve třetí se obě hrdinky knihy ve vyprávění střídají. Krátké kapitoly rychle ubíhají a dočkáme se i velkého a překvapivého zvratu.
Deník fejsbukové matky
Lucie Nachtigallová
Naprosto zbytečná záležitost, škoda krásného křídového papíru, na němž je kniha vytištěna. Nepřestávám žasnout nad tím, co všechno jsou česká nakladatelství schopna vydat, doufaje v komerční úspěch knihy.
V poslední době jsme si zvykli na to, že vydanou knihu má lecjaký blogger či youtuber, ale vydání fejsbukových statusů - to tu ještě nebylo.
Kdyby alespoň bylo oč stát, ale není - kniha mapuje statusy v období tří let (počítám, že se už určitě připravuje pokračování tohoto literárního skvostu) úspěšné FB stránky Deník fejsbukové matky. Nevím, čím si autorka zasloužila, že zrovna její facebook se stal tím úspěšným a knižně vydaným - podle mě jsou to jen rádoby vtipné, poněkud roztříštěně působící komentáře k rodinným situacím, občas dokonce proložené reakcí na právě probíhající aktuální události.
Vrány
Petra Dvořáková
Taková rychlá sonda a nahlédnutí do jedné pražské rádoby spořádané, ale přitom nefungující rodiny. Kniha na jeden, maximálně dva večery.
Příběh je to smutný a velmi depresivní, celou dobu mi bylo hlavní hrdinky Báry neskutečně líto, naopak už dlouho jsem v žádné knize nezažila postavu, která by mi byla tak strašně nesympatická jako její matka. Tolik křivdy co napáchala na Báře, neustálé protěžování sestry Katušky… neskutečně mi lezla na nervy.
Ale díky této “matce roku paní Lundákové, jsem aspoň knihu zařadila do čtenářské výzvy - Kniha jejíž postava pracuje v knihovně.
Prostřihy s vránami taky velmi zajímavé, umocňovaly depresivnost a bezvýchodnost celého příběhu.
Ve vyprávění příběhu se střídají jak Bára tak i její matka a k tomu bych měla jednu výhradu a to ke stylu vyprávění. Styl vyprávění matky Lundákové je naprosto stejný jako styl vyprávění její pubertální dcery Báry a to nepůsobí vůbec věrohodně. Spoustu nespisovných výrazů (takovejhle, cejtit, bejt, celej, mejch, mladejch, nepřemejšlí aj.) a dalších paskvilů jsem ochotna akceptovat v mluvě puberťačky, nikoli její o generaci starší matky.
Co mě ještě v knize chybělo byla trochu větší propracovanost postav a vysvětlení charakterů postav, např. by mě enormně zajímalo odkud pramenila ta averze z matčiny strany k Báře, proč tolik vyzdvihovala druhou dceru Katku a další věci, které nebyly v knize podrobněji uvedeny na pravou míru.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Považuji pana Ebena za jednoho z nejlepších moderátorů, kteří se u nás momentálně vyskytují. Vlastně za vůbec nejlepšího, obdivuji jeho decentní, milý způsob humoru, kterým umí vždy skvěle pobavit.
Tady v této útlé, v kroužkové vazbě vázané knížečce nám předkládá své drobné postřehy k nejrůznějším aktuálním tématům. Z mnohými z nich se řada z nás určitě velmi dobře dokáže ztotožnit.
Nemám co vytknout, opravdu milé počteníčko na jeden večer.
Myšlenky za volantem 2
Marek Eben
Marek Eben nikdy nezklame. Druhý díl Myšlenek za volantem, jež vyšel po čtyřech letech od vydání prvního, je stejně jako ten první v kroužkové vazbě, abychom mohli, jak nám autor předesílá v úvodu, trhat dle libosti.
Opět můžeme čekat veselé i smutnější historky, které píše sám život a s kterými se určitě ztotožní nejeden z nás. To vše podáno velmi laskavým, inteligentním a humorným způsobem, tak jak to umí jen on. Stejně jako první díl je knížka plná drobných fejetonů o běžných věcech, které se dějí každému z nás a jež jsou prezentovány opravdu výborným způsobem, který pohladí po duši i rozesměje.
Těším se už teď na třetí díl, který doufám také časem vyjde.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
"Ničemu nerozumím. Ty lidi, kterejm celej život pomáháme a sloužíme jim, nám koupí lahvičku smrt a lidi, který nás nikdy v životě neviděli, nám kupujou život."
Pěkný příběh, místy i drsný a smutný.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Tak tohle je pecka. Doslova. Začátkem knihy jsem se sice prokousávala trochu pomaleji, dlouho jsem si nemohla zvyknout na autorčin strohý a jednoduchý styl psaní postrádající přímou řeč. Jakmile se ale děj přehoupnul od Zuzanina dětství k dospívání úplně mě pohltil a já se nemohla od čtení odtrhnout.
Jedná se o velmi silné téma, navíc skvěle zpracováno prostřednictvím zajímavých postav. Líbilo se mi také prostředí cukrovaru, ve kterém se zpočátku příběh odehrává. Jedinečný literární zážitek, trochu bych snad vytkla konec, možná by si kniha žádala pokračovaní, ale asi sama autorka ví své a zvolila to nejlepší.
Pochopitelně se nabízí srovnání s knihou Hana od Aleny Mornštajnové. Stejné téma, silná hlavní hrdinka, zmar a utrpení, návrat zpět, to vše mají společné a přece je každá svým způsobem jiná. Nechť se každý rozhodne, která je mu bližší, já jsem nadšená z obou.
Na tenkém ledě
Felix Francis
(SPOILER) Po předchozí knize autora Vinen či nevinen, která o dostihové prostředí nezavadila prakticky vůbec nebo jen velmi letmo, zde máme opět plnohodnotnou "plnokrevnou" detektivku téměř k nerozeznání od těch, jaké psal otec.
Hlavním hrdinou je tentokrát překážkový žokej Miles Pussett, jenž si zvolil tohle povolání i díky otci Jimovi, který do doby, než tragicky zahynul, získal sedm titulů žokeje-šampiona dostihů steeplechase. Na jeho úspěchy však Miles nenaváže, ba právě naopak, zdá se, že se mu smůla lepí přímo na paty a koně pod ním prostě nevyhrávají, byť mnohdy startují coby favorité. K tomu se přidají problémy s udržením předepsané tělesné hmotnosti, výčitky ze smrti rodičů, osamění, deprese, záchvaty panické ataky a v neposlední řadě postupná těžká závislost na alkoholických nápojích.
Kniha má dvě dějové linky, které se na konci příběhu slijí dohromady - současnost a retrospektivní návrat do minulosti, kde hlavní hrdina vzpomíná na své začátky a svou slibně se rozvíjející žokejskou kariéru i postupný utlum až po propad na samé dno, kdy byl nucen svou kariéru žokeje ukončit a nastoupit do léčebného centra. Proč se mu nedařilo a kdo stojí za jeho neúspěchy zjišťuje až po letech při pobytu ve Svatém Mořici, kde potká několik svých známých ze své dostihové minulosti a nechá se přemluvit k návštěvě tamních vyhlášených dostihů na zamrzlém jezeře.
Celý příběh je velmi povedený a děj pěkně plyne, i když mnohdy se určité věci opakují, což ale podle mě v tomto případě není na škodu. Dostihové pojmy nebo záležitosti, v nichž by mohl čtenář-dostihový laik tápat jsou náležitě vysvětleny, mnohdy i s určitými drobnůstkami a perličkami navíc, což také knize rozhodně dodá na zajímavosti. Za mě výborná kniha jednoznačně za pět hvězd, nijak si nezadající s příběhy Dicka Francise.
Jednu výtku bych ke knize přece jen měla, nikoli však ke knize samotné, nýbrž k jejímu překladu. Tento problém se vyskytl např. i u poslední knihy Dicka Francise, kterou již bohužel nestihla přeložit renomovaná překladatelka, paní Jaroslava Moserová. Bohužel i v tomto případě nemělo nakladatelství šťastnou ruku, co se překladatele týká, neboť se zde opět vyskytla spousta a spousta termínů značně zavádějících a nepřesných.
Hlavní hrdina se tak v tomto příběhu účastní "skokových soutěží" namísto překážkových dostihů, přímo strašidelně zní rovněž pojem "skokový" dostih, stejně jako "skoková" sezona a vůbec dobře nevypadá ani termín "skokový" trenér čímž je pochopitelně myšlen trenér překážkových, nebo stačilo by napsat i trenér dostihových koní, rovněž pojem "skokové závody" je zde nepatřičný, skokové závody jsou možná tak v parkurovém skákání, nikoli na dostihových drahách. To by si myslím mělo nakladatelství pohlídat a příště svěřit překlad někomu erudovanějšímu, kdo danou problematiku zvládne lépe a nepokazí čtenáři zážitek z velmi kvalitního příběhu.
Pláňata
Petra Dvořáková
Po Zahradě moje druhá kniha od Petry Dvořákové. Na rozdíl od Zahrady mi trochu déle trvalo, než jsem se do knihy začetla, po pár kapitolách mě ale příběh naprosto pohltil.
Do příběhu vstupujeme v roce 1985 a postupně se ve vyprávění střídají rodiče Alena a Jirka a jejich dcera Pavlína, která má ještě sestru Janu. V domku na vesnici s nimi také ve společné domácnosti žijí rodiče Aleny. Nebylo by špatné, dát prostor ve vyprávění i jim, aby to byl takový pěkný třígenerační pohled na tuto nelehkou dobu, kdy všichni doufali v lepší zítřky, ty se ale mnohy ani po roce 1989 nedostavily, pokud se o ně nějakým způsobem člověk nepřičinil sám.
Byť osmdesátá léta nepamatuji, vyrůstala jsem až v letech devadesátých, i tak jsem se dokázala vcítit do příběhu, neboť i já jsem jako dítě žila částečně na vesnici s rodiči a prarodiči v jednom domě, na rozdíl od Pavlíny a Jany ale v naprosté harmonii a porozumění. Veselé čtení rozhodně nečekejte, tato rodina je všechno jiné, než veselá, harmonická a v pohodě. Ponurý depresivní příběh, plný bolesti, viny, beznaděje, nepochopení a ignorace, ve kterém není světlo na konci tunelu ani po změně režimu.
Nejvíc prostoru v knize dostane Pavlína, se kterou jsem se také nejvíce ztotožnila a netrpělivě vyhlížela každou další kapitolku s vyprávěním z jejího úhlu pohledu.
Jediné, co bych knize vytkla je snad neuzavření osudů všech postav, celý příběh ukončí Pavlína v roce 2020 a ostatní se bohužel bezdůvodně kamsi vytratili, což je myslím nesmírná škoda. Další věc, která mě naprosto šokovala, byl celkem šílený a nepravděpodobný konec, který mi tam, nemůžu si pomoci, nějak vůbec neseděl a připadá mi nepatřičný. No posuďte sami. Nic to ale nemění na věci, že autorku si zařazuji mezi oblíbené a těším se na další knihu, po které sáhnu, a nespíš to bude Dědina nebo Vrány.
Pozn.: Knihu jsem samozřejmě zařadila do letošní čtenářské výzvy - Kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění ;-)