jaryn komentáře u knih

Nevím, jestli dám knize ještě šanci (když, tak se určitě ozvu), ale teď končím na straně 46 (!!), maje plné zuby autorovy krajně vypjaté sentimentality, resp. neschopnosti popsat cokoli normálně (třebaže s jistou dávkou poezie). Tahle "poezie" je však, za mě, jedna velká zbytnělá křeč. Postavy jsou neustále v jakémsi podivném rauši a nad tímto světem jako by se pouze vznášely. Taky mě irituje autorova evidentní snaha dojmout za každou cenu... Zajímalo mě, co to je, co způsobilo tak vysoké hodnocení... Právě tohle. Součet všech položek + ještě jeden "skvělý" tah - autorův popsongový tik. Tak.

Většina povídek se mi hodně líbila. Autorův laskavý humor je mi blízký, stejně tak neotřelá témata ze životů povětšinou "obyčejných" lidí... Je sice pravda (jak zde již myslím zmíněno), že editor svou práci poněkud odflák, ale samotné texty byly mi dostatečnou odměnou.

1 15.02.2024

Bez debaty plná palba!! Autor nás provádí neskutečně dobrodružnou (ale nikterak povrchní) cestou od poloviny století páry až do konce druhé světové války... Je to, řekl bych, úctyhodný "špalek".

2 13.02.2024

Oproti Obětině, taktéž trilogii, není toto jen jakýsi podivný a praštěný úlet, ale (za mě) kniha daleko vážnější a, řekl bych klidně, strhující... Část o tzv. Bohémii byla, řekněme, vážná poněkud méně (nicméně za účasti bestiální vraždy!), avšak plná fantazie a smyšlených reálií, jejichž reálnosti jsem rád uvěřil.

2 28.01.2024

Pěkný gulášek... Jednotlivé texty jsou vcelku svěží; nejhůře, za mě, vyšla samotná Obětina, jejíž expozice byla zřejmě nejzajímavější, a pak to šlo sešupem dolů. Na mnoha stranách např. hrdina (autor) přemlouvá manželku, aby byla po vůli jeho potenciálnímu nakladateli, což je hloupé už samo o sobě, natožpak v konkrétních dialozích této knihy. Dále za stejným účelem cvičí ubohou, v podstatě postiženou, dívku, což je až nechutné... mezi tím byly psychologické vsuvky, aby čtenář pochopil dívčinu bídu, a tím spíše (což asi nebylo vědomým plánem) i bídu hrdinovu (autorovu)... Musím říct, že z tohohle toho Křesadla jsem zatím dost v rozpacích. Ahoj!

1 14.01.2024

Ten román není vcelku špatný, ovšem byl pro mě problém přežít ich-formu tohoto textu, resp. patologicky velikášské výlevy hlavního hrdiny. To, nad čím tady všichni roní dojetím krokodýlí slzy, mě opravdu neskutečně iritovalo. Ten člověk byl absolutně mimo realitu; nechtěl vidět, že špinavá bezcitná kurva není žádná ctnostná a vznešená královna; nechtěl vidět, že banda bezcharakterních alkoholiků pojídajících koně zasyrova není skvadra jeho chrabrých generálů; nechtěl si přiznat jako skutečně čestný muž, že není žádný král, ba ani kníže!

P.S. "Senzitivní vztahovačnost znamená paranoikův pasivní postoj vůči "křivdám", proti nimž čestně nebojuje, ale hrdě přijímá svůj osud s pocitem nevývratné křivdy a bezpráví, společensky se izoluje, jest plachý, do sebe uzavřený." (Jan Křesadlo: Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie)

03.01.2024

Ať se autor trefuje, do čeho libo, já bych to nazval "Kravina na pátou". Ahoj.

Představoval jsem si něco vskutku originálního, jako třeba knihy Foucaultovy... ale tohle Křesadlo mě nijak nenadchlo, jelikož napsalo zas jakousi encyklopédii psychických poruch, které už asi všichni známe. Přehršel různých odnoží poruch čtenáře (teda mě) akorát ještě zmate než co jiného. Tři hvězdy za všechny autorovy (doktorské) tituly, kterými čtenáře oblažil hned na začátku.

29.12.2023

Vynikající mi přišly myslím tři povídky (jó, ta první a poslední dvě), pak to šlo trošku níže až po kusy (pro mě) těžce stravitelné, kdy autor nerozvíjel v podstatě žádný děj, jen např. pomlouval všechny v textu zúčastněné soudružky a soudruhy, vyjmenovávaje všechny jejich deviace... či jinak "filozofuje".

26.12.2023

Tady mě můj oblíbený autor docela zklamal. Zpočátku to vyhlíželo vcelku svižně, v povídkách se něco dělo, ale přibližně od půlky začal autor tak nějak onanovat či co.

2 09.12.2023

Probírají (resp. propírají) se tu notoricky známá fakta ze života asi nejslavnějšího pražského Němce. A opravdu vůbec nechápu souvislost se starcem ze začátku knihy, který se údajně setkal s Kafkou v Osvětimi (!!!)... Tento oslí most je skutečně hoden génia... Zdaleka nedočteno.

Proč je to tak silná kniha? Protože je o nás, o takzvaných lidech, o zbabělcích i kurvách v nás... Líbil se mi i pokojný závěr, kde nešlo o vykonání nějaké pomsty, kde nešlo už vlastně o nic.

4 26.11.2023

Jsa asi v polovině knihy, zapsal jsem si: "Neskutečně strhující jízda po tobogánu kariérního vzestupu a sestupu. Zároveň přestává být kniha bodře (a intelektuálně) humornou a stává se až mrazivě vážnou. Neustálý a šílený kolotoč zrad, věrností a služeb státu a lidu je absurditou párek seláns jako z nějaké Havlovy hry..." Užíval jsem si, zde již zmiňované, postmoderní postupy, černý humor atd. To ovšem stále mluvím o (zhruba) první polovině knihy, kterou bych ocenil plným počtem supernov. Ve druhé půli se to však celé jaksi rozplizlo. Příběh katovské "šúle" se téměř vytratil, byv nahrazen trampotami (rodinnými a jinými) páně Vlka. A závěrečné zkoušky s excelující hlavní "němou" protagonistkou (její bezchybný "ruk cuk") a jejím následným skoro nanebevzetím mě už nedokázaly nakopnout. (Možná by tak teď učinil autor, au!)... Čau!

3 21.11.2023

Není to dobrý román. "Identické" osudy autora a jeho hrdiny mi přijdou bezúčelné. Co s tím? Kniha mě absolutně nevtáhla. Z počátku (to bylo asi nejhorší) se jednalo o jakési věčné expozice postav + jejich rodin, čímž se k nezáživnosti připojil ještě chaos. Často jsem už nevěděl, o které postavě je řeč, tím méně, abych si k takovým figurkám vytvořil nějaký vztah. Dále se sice začlo něco dít, ovšem ona road movie stejně nebyla pro mě to pravé. Neustále se tu zpytovalo svědomí nebo se až s patologickou náruživostí a detailností popisoval rakovinný proces. Děkuji.

1 12.11.2023

Izrael a Palestina. A kdo je lepší? Má jít o tohle, ne? Po 70 stranách to vzdávám. Už mě to prostě nezajímá. Krajně zaujatý autor (a je úplně jedno, má-li tzv. "pravdu") si bude bezesporu ještě stovky stran stát za svým. No a co? "Vy, bílí muži, chcete vědět, kdo je lepší a kdo je horší, jenže to jsou jenom vaše konstrukty, to není reálný svět. Howgh!!"

Fakt, že jsem knížku přečetl (včetně prohlížení obrázků) asi za pět minut, by ani tak nevadil. Myšlenka o čekání na "pomalou" duši taky dobrá, ovšem řečeno to bylo přece jen jaksi z mosta do prosta, takže jsem poněkud v rozpacích...

21.10.2023

(Za)jímavý lyricko astrologicko detektivní příběh, kde je hlavní hrdinka nekompromisní astroložka a rozhodná "aktivistka".

5 21.10.2023

První půle byla čtivá a vcelku svižná, avšak asi v polovině (od kapitoly "obrat") začal autor filozofovat (lépe řečeno blouznit) pořád dokolečka o již prožitých událostech, a taky postavách, které byly spíše jakýmisi mlžnými přízraky bez psychologie. Vždy se jen zjevily, postrašily a zase zmizely. A to se týkalo i hrdinovy lásky Aurélie, i ona byla jen takové strašidlo. Druhá půlka nebyla za mě už ke čtení. V dnešní době se autoři myslím obecně vyhýbají nějakým sáhodlouhým popisům hrdinova bouřícího nitra, a tak bych řekl, že tu jde přímo o mentální bariéru, která stojí mezi textem a dnešním čtenářem. Howgh!

08.10.2023

Ahoj Jardo, bavil jsem se skvěle (u "Údolí tupých hlav" jsem učůrával). Závěrečná katarze to celé povznesla ještě výš, až do punkově normalizačního nebíčka, takže gut, takže danke!

3 02.10.2023

Je to takové povrchně dobrodružné. Psychologie postav je absolutně černobílá a zároveň jaksi vágní. Kapitoly s Afanásií byly za mě až nesnesitelné. Nudné a ukecané. A líbily se mi tím méně, jak si je sám autor neustále vychvaloval ústy Franklinovými.

26.09.2023