josefina_silena komentáře u knih

Mě obě novely bavily. Nedosahovaly sice kvalit Murakamiho pozdějších děl, ale splnily moje očekávání a jsem ráda, že jsem mohla porovnat autorovu ranou tvorbu s tou pozdější, kterou už mám z části načtenou. Asi bych to nedoporučila jako první četbu od Marukamiho, ale fanoušci by rozhodně tuhle dvojknihu neměli vynechat. V anglickém překladu je text velmi jednoduchý, takže zvládne i ten, kdo si v angličtině moc nevěří.

1 02.11.2020

Knihu považuju za jednu z nejlepších, kterou jsem tento rok četla. Naprosto fantastický psychologický thriller, který jde jen těžko popsat bez spoilerů. Rozhodně se nejedná o příběh, který vám autor jen tak naservíruje. U této knihy se musí čtenář zamyslet na každé stránce a všímat si malých detailů, hledat symboly a skryté nápovědy. V průběhu knihy vás napadne mnoho možných variant, ale v poslední kapitole je už celkem jasné, jak to všechno je. Doporučila bych všech náročnějším čtenářům nebo milovníkům psychologických dramat, thrillerů a hororů.

Po dočtení také doporučuji zhlédnout filmové zpracování Charlieho Kaufmana, který si s dílem poradil mistrovsky.

3 01.11.2020

Je nutno podotknout, že se nejedná o autentický příběh opravdového uprchlíka, který by ve čtenáři vyvolával opravdové emoce, nýbrž o "strhující" fikci, která je zasazena do reálného prostředí a nabízí vše, co lze od tohoto žánru očekávat - napětí, dobrodružství, násilí, romanci i nová přátelství. Téma se mi zdá zpracované velmi povrchně a příběh nenabízí příliš prostoru pro vlastní fantazii nebo názor. Sama jsem se s knihou hodně trápila. Děj mi moc neubíhal, ale kvůli velmi traumatizujícímu úvodu bylo velmi těžké knihu odložit. Něco mě nutilo knihu dočíst a příběh v sobě uzavřít. Autorčin styl mě nijak zvlášť nenadchl. Jako člověku, který neumí španělsky, mi navíc vadilo množství španělských slov v textu (to se ale poslední dobou v moderní literatuře objevuje poměrně často, takže si asi budu muset na tento styl zvyknout).

Pokud by kniha v USA nevyvolala takovou vlnu kontroverze z důvodu zpracování příběhu latinskoamerických uprchlíků bělošskou autorkou, myslím, že by se kniha jen těžko dostala do rukou čtenářům v českém překladu (autorka napsala několik knih předtím, ale žádná z nich nebyla doposud do češtiny přeložena).

Osobně hodnotím 45 %.

01.11.2020

Kniha byla sice v roce 2017 v užším výběru na Manbookerovu cenu, ale rozhodně nesplňovala kvality, na které jsem v této kategorii zvyklá.

Podle anotace jsem očekávala knihu ve stylu coming-of-age YA, která se odehrává v zapadlé vesnici uprostřed Minnesoty, což není na škodu, protože já mám tento typ YA literatury docela ráda.

Nejsem si vůbec jistá, komu bych knihu doporučila, protože i přes to, že se kniha tváří jako YA, nevím, jestli by pro náctileté čtenářky byla zajímavá. Jako dospělému čtenáři mi zase přišla kniha nedotažená. Ačkoliv kniha upozorňuje na mnoho různých společenských problémů, každého se dotkne vlastně jen okrajově a nejde nijak do hloubky, což myslím knize velmi uškodilo.

Skoky v čase postrádaly veškerou logiku a někdy se mi zdály úplně zbytečné. Hlavní linka příběhu je vyprávěna z pohledu 14leté Lindy, ale půlce kapitol nás autorka často zavede do minulosti i budoucnosti. V těchto časových odbočkách nás seznamuje s dalšími a dalšími postavami, které ale jsou ale často pro další vývoje událostí úplně irelevantní a nebylo jimi potřeba čtenáři plést hlavu.

Dále mě při čtení frustrovalo neustálé zmiňování obchodních značek, kterých bylo v knize zmíněno alespoň 15 a několik z nich opakovaně. Nevím, zda to byl umělecký záměr nebo product placement, ale mě osobně to při čtení velmi rušilo.

Za nešťastný považuji také český překlad. Několik frází mi znělo česky velmi uměle a poznámky překladatele vloženy přímo do textu mi také přišly nadbytečné a rušivé. Vzhledem k tomu, že bylo dílo nominované na Manbooker prize, lze očekávat, že čtenářské publikum bude dostatečně inteligentní na to, aby si poradilo s výrazem jako Still Lake, jehož překlad nebyl pro vývoj příběhu vůbec nutný. Takových poznámek překladatelem bylo v textu více, a za mě opět velmi rušivé.

Na druhou stranu se autorce podařilo v textu hezky vykreslit minnesotskou přírodu a že mi čtení docela ubíhalo. Jen to asi prostě nebyl můj šálek kávy. Celkově hodnotím 30 %.

Ještě na konec jeden spoiler: Rozhodně není vhodné pro dospívající milovnice vlků, protože v tomhle příběhu vlci vystupují jen jako metafora.

2 13.10.2020

Trochu historický román, trochu detektivka, trochu thriller a všechny tyhle žánry společně v tomhle případě fungují skvěle. Autorovi se podařilo popsat všemožné pachy tak dokonale, že je budete cítit i při čtení, a to i ty nejméně vábivé. Jedná se o náročnější čtení, které svého čtenáře donutí přemýšlet a rozhodně ho nenudí.

4 28.09.2020

Velmi náročná kniha svým tématem i zpracováním. Rozhodně to není četba pro každého a člověk musí být velmi vyspělým čtenářem, aby si četbu užil. Na čtení si je potřeba vyhradit čas a opravdu přemýšlet o každém zmíněném detailu. Při nepozorném čtení by vám mohlo ujít spoustu symboliky obsažené v knize, což by byla škoda. Neuvěřitelně silné dílo, které by nemělo být zapomenuto.

2 28.09.2020

Skvělá kniha ve svém žánru, která zaujme mladší čtenáře i dospělé. Pokud bych knihu dávala přečítat mladším čtenářům, doporučila bych s nimi mluvit o americké historii a rasové problematice, aby nedošlo ke špatnému vyložení některých částí (především týkajících se postavy Tita). Myslím, že zakomponování malého černošského chlapce bylo nadbytečné a podle mě si tím kniha zazdila dveře pro překlad do angličtiny. Nejsem si jistá, že se autor s touto postavou zvládl správně vypořádat. Za to jsem musela ubrat jednu hvězdu. Jinak ovšem měla kniha, vše co by tento typ četby měl obsahovat - silná přátelství, napětí a dechberoucí dobrodružství. Konečné rozuzlení bylo možná až moc rychlé, ale mě osobně to tolik nevadilo, jelikož jsem si spíše užívala samotnou cestu než cílovou rovinku příběhu.

4 16.09.2020

(SPOILER) Rozhodně neočekávejte drama, při kterém se tají dech. Kniha popisuje životní příběh jednoho introverta s nízkým sebevědomím, který má rád svou práci, rád by si našel ženu a žil úplně obyčejný nevýrazný život. Bohužel se však podceňuje a není s to v sobě vidět kvality, kterých si na něm váží ostatní. V průběhu knihy se Cukuru snaží na popud své nové známosti vyřešit si svou minulost, aby mohl vstoupit do další životní etapy. Tempo knihy je velmi pomalé, čtenáře ovšem nenudí. Naopak se je stále na co těšit. Otevřený závěr v tomto případě funguje skvěle a dává čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii.

6 11.06.2020

Ačkoliv je Min Jin Lee původem Jihokorejka, její literární styl je příliš americký (což je pochopitelné, vzhledem k tomu že v USA strávila většinu svého života). Dílo je sice zasazeno do nadmíru zajímavého historického kontextu, ale tím klady této knihy končí. Příběh i postavy jsou velmi ploché. První část působila docela slibně, jelikož seznamovala čtenáře s tehdejšími poměry a korejským stylem života, ale s příchodem Isaaca se vše začalo stávat méně uvěřitelné a příběh začal upadat. Třetí část jsem dočítala už jen z principu. Čekala jsem, že závěr vrátí knize hloubku, což se ale bohužel nestalo. O nic bych nepřišla, kdybych knihu odložila v kterékoliv části. Otevřený konec v tomto případě vůbec nefungoval, ale obávám se, že tady by nepomohl sebelepší závěr.

Jedna hvězdička za zajímavý historický kontext a druhá za několik zajímavých pohledů na japonskou kulturu. Děj sám o sobě nebyl příliš atraktivní a kniha rozhodně nemusela být tak rozsáhlá - typických 300 stran by bohatě stačilo. Zklamal mě i český překlad (především překlad spojení udělal jsem si domácí úkoly, dobré pro tebe a jsem pro něho ráda mě velmi iritoval) a aby toho nebylo málo, našla jsem i pár překlepů.

Pokud vás však bavily Tiché roky nebo Hana, pak se vám určitě zalíbí i tato kniha. Pačinko je totiž Alena Mornštajnová v hanboku.

6 23.05.2020

Jednoduché a srozumitelné čtení o složitých problémech rodiny, která žije v době, kdy se lidé teprve učí být tolerantní k menšinám a kdy ženy teprve hledají své místo ve společnosti. Kniha o tom, jak moc velký vliv mají rodiče na své děti a jak velká traumata si mohou lidé z dětství odnášet, o tom jak důležitá je komunikace a o tom, že je někdy těžké být sám sebou, ale mnohem těžší je být tím, kým být nechceme.

5 04.05.2020

Vegetariánka není o vegetariánství, nýbrž o svobodě jedince být tím, kým chce být. Vegetariánka pro mě představovala pouze metaforu pro jakoukoliv odlišnost, kterou není společnost připravena přijmout. Jistě by se mohlo jednat o homosexualitu, odlišné náboženské vyznání nebo jen jiný způsob života, který nepovažujeme za správný. Kniha přináší zamyšlení nad tím, jak moc mohou naše předsudky a naše vlastní omezenost uškodit těm, kteří jen nezapadají do žádných nám známých škatulek a jak mohou člověka, který jen chtěl být sám sebou kvůli nepochopení odstrčit na kraj společnosti. Myslím, že se jedná o dílo, které při každém dalším čtení přinese čtenáři něco nového. Knihu bych si klidně za pár měsíců přečetla znovu.

7 24.04.2020

Úžasné povídání dvou velmi inteligentních dam o životě v minulém režimu, o vzestupech a pádech, o práci, rodině a přátelství. Původně jsem si řekla, že si budu jednotlivé rozhovory, kterých je v knize 14, dávkovat postupně, ale nakonec mě životní příběh paní Moučkové tak chytil, že jsem celou knihu přečetla téměř jedním dechem. Vzhledem k tomu, že jsem dítě narozené ve svobodě a události srpna 68 jsou pro mě vzdálenou historií, tak mi povídání paní Moučkové pomohlo opět o něco lépe porozumět tomu, co se tu vlastně odehrálo a jaké to mělo důsledky. Opravdu moc povedená kniha a ačkoliv se některé věci opakují (takže raději doporučuji, číst rozhovory posupně), byla velmi čtivá a mnohé jsem si z ní odnesla. Obě autorky jsem navíc měla tu čest potkat a nechat si od nich výtisk podepsat, takže takhle kniha mou knihovnu jen tak neopustí. Věřím, že ji jednou za čas otevřu a nějakou její část si s radostí opět přečtu.

2 12.04.2020

Jsem velmi překvapená, že má kniha takové nízké hodnocení, protože mě naprosto uchvátila. Bavil mě autorčin styl, syrovost děje i to, že vlastně nevím kdy a kde se děj odehrává. Osobně jsem si představovala jihovýchodní Asii, ale kdo ví. Původně jsem myslela, že se kniha bude věnovat tématu, v dnešní české moderní literatuře, tak typickému jako jsou povrchní mezilidské vztahy vyspělé moderní společnosti, ale v tomhle díle šla autorka mnohem hlouběji a do, pro čtenáře asi, neznámých vod. Nečekejte žádnou líbivou tuctovku, tenhle příběh má mnoho vrstev a já mám skoro chuť si ho hned přečíst znovu!

8 08.04.2020

Poměrně humorná kniha, která mi stylem trochu připomínala Hotýlek od A. Mornštajnové. Příběhy jednotlivých obyvatel malého brazilského sousedství slouží jako části skládačky, prostřednictvím kterých se čtenář dozvídá, že sousedství není tak klidné, jak se možná na první pohled může zdát. Kniha podle mého názoru neurazí, ale ani příliš nenadchne.

27.03.2020

Hodnotím 4* ne proto, že by se jednalo o nějaký významný literární počin, ale protože kdybych uměla japonsky, byla by autorka moje nejlepší kamarádka. Stejně jako mi přináší velikou radost a uspokojení věci uklízet, třídit, vyhazovat a hledat jim místo, tak i čtení o uklízení mi přinášelo podobné uspokojení. Znám mnoho lidí, kteří by si knihu měli přečíst a zkusit se metodou KonMari řídit, ale to jsou přesně ti, kteří tuto knihu nikdy nevezmou do ruky, což je škoda. Myslím, že kniha osloví především všechny typy ala Monika z Přátel, kteří při čtení budou mít konečně pocit, že jejich spřízněná duše někde existuje, ale nic nového jim nepřinese. Já si ale čtení užila a ke knize se asi budu muset vrátit po každém neúspěšném pokusu naladit manžela na stejnou vlnu :)

21.03.2020

Jestli jsem Hotýlek hodnotila 3*, tak tady musím klesnout ještě o jednu dolů. Dala jsem si pozor, abych mezi jednotlivými knihami autorky měla dlouhé rozestupy, ale v tomto případě to nepomohlo. Autorka si umí skvěle pohrát se slovy a hezky čtenáři vykreslit děj, ale zdá se mi, že její styl zůstává stále stejný a že jako spisovatelka už příliš neroste. Tiché roky mi rozhodně zpříjemnily karanténu, ale bohužel mě jinak moc neobohatily, a proto musím být s hodnocením skoupá.

5 20.03.2020

Backman psát rozhodně umí, o tom nás nemusí přesvědčovat. Tento text měl však zůstat pouze jako článek ve víkendové literární příloze novin a ne se vydávat knižně a následně prodávat za 249 Kč. Trochu se bojím, aby brzo nevydali i Backmanův nákupní seznam, jen aby se z jeho jména něco utržilo. Oceňuji milé ilustrace, ale s klidným srdcem tuto jednohubku zase vrátím do knihovny.

6 03.03.2020

Knihy Josteina Gaardera mě provázely celé dětství. Četla jsem snad všechny jeho knihy a asi mě jeho styl víc bavil, když jsem byla mladší. Tohle dílo mi příliš připomínalo Dívku s pomeranči, kterou jsem jeden čas četla pořád dokola. Kniha zkrátka nebyla ani špatná, ani dobrá. Byla prostě tak akorát.

5 02.03.2020

Bravurně napsaná kniha, která vás vtáhne do děje. Není děsivá, ale rozhodně je děsivé pomyšlení, že se jedná o popis a vyprávění skutečných událostí. Musím přiznat, že jsem během čtení neměla nejlepší spaní a slabším povahám ani nedoporučuji dívat se na film. Každopádně se jedná o úžasný čtenářský zážitek. Kniha nabízí mnoho podnětů k zamyšlení a případné diskuzi.

9 27.02.2020

Jednoduchá kniha o jedné životní etapě autorky. Není to žádný literární skvost, ale jako oddechovka je to příjemné čtení. Na můj vkus bylo dílo trochu až moc spirituální, ale nevadilo mi si zase jednou přečíst neobyčejný životní příběh jedné úplně obyčejné ženy, která je shodou okolností spisovatelka. Knihu jsem četla v angličtině kvůli výzvě, jinak bych asi neměla tak velkou motivaci knihu dočíst. Nelze asi říct, jestli je to dobrá nebo špatná kniha, prostě vám buď v období čtení sedne nebo ne.