Kopretina_aku
komentáře u knih
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Zajímavá žena, zasluhující obdiv a uznání, zajímavé čtení, ale styl psaní mi asi nesedl. Četla jsem dlouho a po pár stránkách.
Drak spí
Michaela Klevisová
Vůbec mi nevadil rozvážný začátek, kdy 100 stran čtenář čeká na to, až k něčemu dojde a začne akce. Já jsem si naopak užívala ty temné lesy, blata, tajemné pohraničí a ráda jsem se seznámila s tou hrstkou obyvatel opuštěné vesničky. Bavilo mě, jak se věci začaly postupně rozplétat a přesto jsem za pachatele považovala někoho jiného. Tento díl jsem si velmi užila a snad budou do budoucna i další knihy do série s Bergmanem a Sedlákovou.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Kouzelná sentimentální kniha o knihách, o krásách ostrova Guernsey, o přátelství. Ale i o životě a těžkostech tamních obyvatel za okupace a bezprostředně po válce. Přistihla jsem se, že jim ten literární spolek závidím. Nebylo to žádné literární veledílo, ale bylo to milé a okouzlující. Až na konec, ten byl trochu uspěchaný.
Klid je síla, řek tatínek
Zdenka Fantlová
Nezbývá než hluboce smeknout před každým, kdo v sobě našel klid a sílu přežít. Tatínek paní Zdenky byl moudrý muž a je dobře, že jeho slova jí dodávaly odvahu a touhu po životě, že nezanevřela na svět a své vzpomínky vložila do této jedinečné knihy.
Mlýn
Michal Vaněček
Navzdory vysokému hodnocení, na mne kniha tak skvěle nezapůsobila. Styl psaní mi vůbec nesedl. Od 3/4 jsem přestala číst úryvky z Rudého práva, protože mě nebavily a rušily od příběhu bratrů ze mlýna. Kniha celkově nepůsobila moc románově, ale spíš učebnicově, takže zajímavé téma mě přesto místy vůbec neoslovilo. Dala bych 3,5* kdyby to šlo.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
První část mě zaujala víc. Tento díl byl na můj vkus moc zdlouhavý a příliš autor tlačil na pilu s politikařením. Občas jsem měla pocit, že už autor neví kudy kam a opakuje dokola to samé. Ta kniha je od začátku do konce tak silně protkaná totalitním režimem a jeho praktikami, že v ní nezbylo místo téměř na nic jiného. Nenašla jsem tam vůbec nic pozitivního.
Papírové domky
Jiří Klečka
Po knize s označením mystery bych asi nikdy nesáhla, kdyby mě svou obálkou nepřitahovala stejně, jako hlavní hrdiny Dveře. I tak bych byla spokojená bez tajemného nadpřirozena, protože námětů na hlubší rozvinutí bylo v knize dost, takže jsem litovala, že se to začalo stáčet jinam. Líbil se mi styl psaní a postupné odhalování, kniha se četla velmi dobře. A proto si zaslouží čtyři*.
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha o dospívání, prvních a dalších láskách a o rodinném životě v převážně 70. a 80. letech. Pro čtenáře, kteří tu dobu nezažili to bude možná k neuvěření, že lidé byli schopni vstoupit do manželství i kvůli získání bytu. V první části jsem měla trochu pocit, že v případě Kamily a Janeckého je linka hodně podobná knize Prosím vás, sestřičko. Autorka má talent dokonale vykreslit partnerské vztahy, ať už dobré nebo ty zlé. I když v jejím případě všechny její knihy spojují spíš ty komplikované vztahy. A všechny se velmi dobře čtou.
Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Velmi zdařilý kriminální román, který není plný násilí a brutality, ubíhá svým pomalým tempem, které ale není rušivé. Stařík hrající si na detektiva mě i bavil. Ačkoliv se mohlo zdát, že čtenář bude na konci už dávno znát pachatele, tak pro mne tam bylo i nečekané rozuzlení. Výborně vykreslené prostředí a příroda ostrova, stejně tak zoufalost matky chlapce.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Bavilo mě to. Svižné tempo, napínavé, akční, mělo to spád a asi vše, co detektivka má mít.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Občas mi během čtení vadilo množství postav, skákání z jedné na druhou, ale všechny dohromady utvořily celek, který dával smysl a vše do sebe zapadlo. V každé době se najdou Václavové, kteří chtějí proplout životem bez kotrmelců a problémů. Ale i Leopoldů, Marcelek a Renat se najde všude plno. Autorka dokázala skvěle ukázat na množství a rozdílnost lidských povah.
Klekánice
Tereza Bartošová
Považuji za skvělý nápad, že autorka používá ve svých knihách námět z Erbenovy Kytice, i když jen tématicky a okrajově. A je to škoda, protože téma Klekánice by určitě zasloužilo vetší rozvinutí a ve finále by asi bylo více pravděpodobné v naší zemi než téma, ke kterému autorka sklouzla. Za konec by se nemusel stydět žádný tvůrce amerických béčkových filmů.
Pláňata
Petra Dvořáková
Tato kniha rozhodně vyvolá víc otazníků a přemýšlení nad tím, co autorka chtěla vyjádřit, než její předchozí knihy. Ve mně osobně vyvolala spoustu pocitů a vzpomínek, protože jsem stejně stará jako Pavlína. Takže jsem znovu prožila svůj život 80. a 90. let a v mnohém byl podobný. Velmi se mi líbí užívání metafor. Kniha se četla velmi lehce, i když téma bylo hořké. Autorka si umí ve svých knihách pohrát s komplikovanými povahami a rozehrát ponurou atmosféru takovým stylem, že si občas při čtení říkám, kolik ještě dokáže hlavní postava na svých bedrech unést?
U severní zdi
Petra Klabouchová
Román Prameny Vltavy byl pro mne zklamáním, ale tato kniha je naprosto jiná. Autorka dokázala dokonale vykreslit atmosféru 50. let, která vyvolává až mrazení. Uvědomění si, že ta mozaika různých osudů se skládá jen ze zla a všechny mají stejný konec, zůstane dlouho po přečtení viset ve vzduchu.
Paví hody
Jan Štifter
Váhám, jak knihu vlastě ohodnotit. Až v poslední třetině jsem začala více chápat postavy a jejich propletence a časové skoky. Nebyl to žádný příběh plný zvratů, někdy jsem měla pocit, že to úplně stojí na místě a nechápala jsem smysl příběhu. Ke konci jsem si to dokázala zpětně poskládat, ale zřejmě je potřeba u této knihy hledat nějakou hloubku a to jsem nenašla. Nebo mi jen nesedl styl psaní. Oceňuji ilustrace, ty jsou velice zdařilé.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Oproti románu Kyselé třešně pozvolnější, i když ani tento román z poválečného Přerova není příliš optimistický díky době a nástupu komunistického režimu. Symbol jablka, který má více významů provází celou knihu až do samotného závěru. Autorka velmi dobře pracuje s historickými událostmi a obyvatele Přerova musí její knihy obzvlášť potěšit.
Šachové figurky
Peter May
Výborně zakončená trilogie. Možná obsahově nejméně zajímavá a nejméně napínavá, ale kvalitou se vyrovná předchozím dílům. Krásy divoké skotské scenérie mě pokaždé nadchly a pokud by měl autor v záloze další knihu s Finem, ihned po ní skočím.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Bavily mě zápisky z cest, občas jsem se musela smát. O poznání méně mě oslovily časti s kazáním. Někdy jsem se tím musela horko těžko prokousat a stejně jsem si z toho nic neodnesla. Což je ale můj osobní problém, který rozhodně nebudou mít věřící, ať už věří nebo zatím tápou. Úryvky z různých rozhovorů byly zajímavou součástí knihy. Já jsem asi čekala víc těch deníkových záznamů o životě farařky a méně toho kolem.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Moje první setkání s autorkou. Měla jsem obavy, co očekávat od české detektivky a byla jsem mile překvapena. Děj zasazen do Vsetínských vrchů měl spád, žádné zbytečné chození kolem horké kaše, v postavách se dalo lehce orientovat a jsem ráda, že konec nebyl od prvních stran předvídatelný.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Jak je možné, že na 134 stranách může vzniknout takový příběh nabitý emocemi, který je obsáhlejší než některé knihy o 300 stranách? Poválečný příběh ze Sudet bez jakéhokoliv přikrášlení vypráví o tom, jak zlé dokáží být krutost a touha po pomstě. Jak dokáží ničit pokojné domovy a šťastné rodiny.
