los komentáře u knih

taky máte všechny příznaky?

víte, jak vést překotný porod ve vlaku?

samozřejmě dnes kniha velmi zastaralá a plná (úsměvných) bludů, současným hypochondrům poskytuje nesrovnatelně širší vyžití internet

ALE: v době vydání u mne zafungovala jako nečekaný nástroj výchovy a prevence! (jasně že jsem v ní v nepřítomnosti dospělých tajně hledal obrázky a informace o "rozmnožování"): jsou v ní totiž fotografie projevů různých chorob (byť malé a ve špatném rozlišení) a tady jsem poprvé ve svém životě (a snad taky naposled) uviděl syfilitický vřed na žaludu - ten obrázek mne pronásledoval celé dospívání!

7 11.07.2023

poetické obrazy vzpomínek na dětství v posledních letech první války, motiv stolu jako středobodu chalupy - rodiny, kolem nějž a na němž se odehrává vše, co je v životě venkovanů podstatné: společné jídlo, čtení a psaní, vyprávění, draní peří, šití, pečení koláčů, námluvy, smlouvy, prodeje, (ne)vítaní hosté, opora při prvních krůčcích i podklad pro tělo nebožtíka

Hrubín nevypráví, ale maluje krásnými slovy, a přitom to nejsou črty sentimentální, ale mnohdy plné bolesti, ponížení či křivdy, opracované však něhou smíření

...a paján za dědečka, kdo chce víc, viz Romance pro křídlovku

7 21.05.2023

srozumitelně psaná i argumentovaná sonda do stavu současné české společnosti, mnoho námětů k zamyšlení, oponování i diskusi:

* kultura privatismu (narcismu), postoj typický pro občany většiny postsocialistických zemí, maskovaná jako ekonomický liberalismus
*konflikt město vs. venkov není geografický, nýbrž hodnotový
*kult autenticity
*revoluce jako dokončení společenské změny, která již proběhla
*neefektivitu státu způsobuje požadavek na rovné zacházení s velkým počtem nerovných osob

velkou nevýhodou je ovšem rychlé zastarávání této a všech podobných publikací: kniha vyšla roku 2021, často se vrací k tématu covid-19, které od té doby překrylo spoustu naléhavějších problémů

7 09.05.2023

pomaličké milé vyprávění z islandského venkova a jeho uzavřeném (nejen myšlenkovém) světě, společenskokritický trn se skrývá hluboko pod dějovou linií; jsou to takové "islandské Figurky" nebo "severské Povídky malostranské": příběhy vlastně nikdy nekončí, pokračují ještě dlouho po tom, co za nimi uděláme tečku, postavičky obíhají jako na orloji, protože už na začátku lze presumovat jejich směr a determinanty

"hvězdy člověka nikdy neopustí, což se o Bohu říct nedá"

7 03.05.2023

tato kniha by neměla chybět v knihovně studentů přírodních oborů, poskytuje hluboký vhled do problematiky; dovedně, s notnou dávkou skepse i lehce kousavého humoru se vyhraňuje proti spekulacím a krajním hypotézám, ale i tak upozorňuje na jejich existenci; bohužel je v koncepci knihy znát ta série kotrmelců při vzniku definitivní verze - překlady částí z češtiny do němčiny a zpět, přidávání kapitol, pozdější vložení infoboxů do plynulého výkladu, který byl původně koncipován jako přednáška, oborová různorodost autorů atd.; troufám si hádat, že první část je laikům nejpřístupnější, následující už vyžadují určitou znalost problematiky

7 19.04.2023

Ishigurovy romány jsou podivně "hluché", jako bych se díval na film bez hudebního podkresu: z Kláry a Slunce jsem trochu zklamán, Klára je spíše interaktivní robotická hračka pro děti na solární pohon než UI (několikrát se v textu zmiňuje vysavač, asi se myslí taková ta malá věc ve tvaru disku na kolečkách, co jezdí sama po bytě);

podobně jako v románu Neopouštěj mě i v tomto vyprávění nalézám spoustu nelogičností až pitomostí, ač je vyvažuje vysoká míra nedořečenosti (co je podstatou povýšení privilegovaných? v čem spočívá, že se jejich proměna nepovede?);

pozoruhodný je popis způsobu vnímání Kláry/UI a hodně dobrý je závěrečný etický apel (jak "umírá" solární robot?), ovšem chybí tu samotný proces učení (není logické, aby UI měla o světě tak zkreslené, resp. jednostranně vyhraněné představy); linka naznačující dokonalou imitaci lidského vědomí umělou inteligencí a jejich vložení do jakéhosi biorobotického těla bohužel vyšumí doztracena, škoda

7 12.04.2023

meziválečná psychologická próza, často srovnávaná s díly bratří Čapků, Olbrachtem, Glazarovou, Pujmanovou... (u mne ovšem stále vede Havlíček); na Koptově Hlídači je znát ranost beletrizovaného psychologického popisu: místy zdlouhavé, místy příliš zkratkovité, jinde to zase trochu vrže, ale vcelku je obraz Františkova nitra zachycený jemně a přesvědčivě

nejvíc spekulací vyvolává (i zde mezi čtenáři níže) věrohodnost zápletky: zda a jak dlouho může člověk předstírat hluchotu? myslím, že může, a myslím, že dlouho (z osobní zkušenosti něco podobného a přísahám, že nekecám: 30 let jsme u blízkého kamaráda nikdo nepoznali, že téměř neslyší, prostě se občas zachoval jako podivín nebo mluvil mimo kontext - prozradil ho až rapidní nárůst mobilové komunikace)

uvěřitelná se mi zdá právě ta katastrofu spouštějící náhoda na začátku (nedorozumění mezi mladými milenci), nejvíc se mi líbila pasáž Františka před vojenskými lékaři a pak "jarmareční" závěr - o síle lidské pomluvy (nádherné vyvrcholení a poslání příběhu!)

7 08.03.2023

Čapek si téma umělé inteligence dost zjednodušil tím, že své "pracanty" stvořil antropomorfní, čímž si otevřel paralelu k alegoriím a k řešením otázek, co je to člověk

snad jsem četl znovu nepozorně, ale stále nerozumím, jak to autor myslel: zpočátku robot na rozdíl od člověka nemá vědomí, resp. city, pocity, vůli, a není sám schopen reprodukce; postupem času (vývojem - evolucí?) se ale u robotů vědomí vyvine (všiml jsem si dobře, že zprvu to jsou emoce negativní? vztek a zloba?), v závěru si dva roboti, kteří ovšem pouze tvarem svého hartwaru připomínají jeden muže a druhý ženu lidského druhu, vzájemně projeví soucit, čímž se jinotajně stávají novým Adamem a Evou a předpokládá se, že založí nové lidstvo - říkám si: jak? a taky mě napadá, jak bychom se dojímali nad novým lidstvem, kdyby Čapek stvořil roboty třeba v podobě žížaly nebo mamuta...

7 12.02.2023

souhlasím se čtenářkou sisanakq níže, že knize chybí kompozice a žánrové zaměření: buď chci číst "zápisky z cest", kde předpokládám subjektivní přístup autora-svědka-reportéra, názorové a emocionální vyhranění a taky trochu napětí, zábavy a překvapení, a především pak zacílení na abnormality a komparativní náhled na extrémně odlišnou kulturu; anebo hledám odborné, tj. objektivně pojaté pojednání profesionálního politologa, etno/kulturologa či historika (což Špitálníková není), v obou případech však očekávám aspoň částečný respekt k odlišné mentalitě a tradici

7 29.01.2023

no to bylo divný, uff... po dlouhé době jsem četl skutečně "naturalistický" román, v němž se díváme na svět očima dítěte - raného pubescenta, který vyrůstá v bublině sociálně slabší a silně bigotní katolické rodiny; vyprávění zaujme živočišností, pudovostí, otevřeným popisem objevování rodící se sexuality, přirozené dětské agrese, sobectví a krutosti - oproti živočišnosti a přirozenosti dospívání se výrazně tematizuje tragická, nepřirozená smrt: sourozence, krav (epidemie v kraji), plánování sebevraždy + ponižované dítě si kompenzuje svou slabost na ještě slabším (zabíjí drobná zvířata, trápí mladší děti)

děj je zasazen do současné doby, a proto se pozastavujeme nad "citově chladnou" výchovou, domnívám se ale, že ještě před 20 lety by takový přístup k dětem nikdo neřešil

po celou dobu četby jsem musel pořád myslet na Betonovou zahradu

nedoporučuju slabším povahám: v textu se objevují podrobné popisy snad úplně všech (nejen) lidských tělesných výměšků a často i bizarních operací s nimi

7 13.12.2022

do výboru byly zahrnuty povídky současných českých spisovatelek a spisovatelů, kteří patří k těm nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším, takže o literární kvalitě příspěvků není třeba diskutovat: autorský styl a téma jednotlivých textů jsou na první pohled rozpoznatelné a nezaměnitelné; mě ovšem zklamala jistá schematičnost představovaného světa - povídky byly psány na společné téma (příběhy z let 1948-1989), a kromě jediné - od Ondřeje Neffa Dvacet devět zlodějů (doporučuju!) - jsou to jen znovunaplňované šablony, tisíckrát opakované varianty černobíle rozvržených polí a názorů, žádný přesah, žádná invence, žádná kontroverze; autor(ka) jen předkládá čtenáři to, co se všeobecně očekává - sentimentální dojímání a potvrzování v tradičním pohledu na věc; od skutečně dobré povídky čekám překvapení, kontroverzi, polemiku

7 06.11.2022

poprvé jsem "přečetl" celé komiksy o "příchodu bohů" a "Malém bohu" a zavzpomínal, jak jsem mnohdy nesehnal nové číslo ABC (nebo si ho zrovna nemohl dovolit), a tak jsem si chybějící pokračování různě domýšlel; bylo to pěkné, protože dávno; novější komiksy v této knize mne tedy vůbec nezaujaly, to už není pro mne

7 03.11.2022

z asijské literatury jsem četl jen máloco z toho mála, co je přeložené do češtiny, a jsem přesvědčen, že převod z tak odlišného jazyka a kultury nutně stvoří nové literární dílo: Denis Molčanov v doslovu knihy komentuje svůj překladatelský počin a vysvětluje, proč překládal se zřetelem k modelovému čtenáři, souhlasím - a jsem mu vděčný (už proto, že se orientuju jen v základních odlišnostech orientální symboliky a metaforiky, a tady jsem nemusel tolik domýšlet nebo googlovat)

takže česká verze Krve a mlíka pro mne byla úžasným a žasnoucím vhledem do (určitě netradiční) čínské historické fikce, románové generační kroniky s dvěma pikareskními hrdiny, nejmladším a mírně úchylným bratrem osmi sester a s jejich matkou-amazonkou, drcených v průběhu desetiletí důsledky velkých dějinných událostí tak, že z nich až nepříjemně často teče nejen krev a mlíko, ale i mnohé další tělesné tekutiny

je to snad nejsynestetičtější a nejnehygieničtější černohumorné vyprávění, jaké jsem doposud četl (Mo Jen sám prozrazuje vliv Garcíi Márquezova magického realismu), a výborně jsem se bavil, doporučuju zvláště obsedantně kompulzivním ňadrofilům

7 15.08.2022

Jan Skácel a Josef Čapek, to se chválí samo

tuhle knížku doporučuju přečíst i v dospělosti, ve Skácelových verších pro děti se najednou otevře úplně nový rozměr, jen je trochu smutný a bolavý

7 13.06.2022

doporučuju i pro dnešní děti, říkanky jsou nejen pěkné, děcka si je rychle zapamatují, ale plní i ten logopedický účel, já se to zatracený Ř nakonec taky naučil (řeřuřka a vůbec...)

kvantovou teorií poučený čtenář se sice nedozví nic nového, ale v krátkých, přehledně strukturovaných kapitolách si zopakuje historii vývoje matematického sjednocování čtyř základních sil ve vesmíru a pilování té nejsymetričtější ze symetrických rovnic; nováček bude jistě okouzlen a díky stručnosti a jednoduchosti výkladu určitě rychle pronikne do problematiky

Kaku je nekompromisním zastáncem strunové teorie a jeho výklad je z tohoto hlediska dost tendenční, správnost teorie obhajuje "harmonickou" symetrií výpočtu, tzn. žádné anomálie, žádná nekonečna, minimum neznámých, na této tezi také vystavil celou kompozici knihy, takže ve výkladu neustále sleduje a posuzuje symetričnost prvních a dřívějších řešení, aby pak v závěru efektně představil supersymetrii strun a membrán (dokonce tak dokonalou, že dokáže sloučit i křesťanství s buddhismem !!!) - a jen tak na okraji zmínil, že ji bohužel nelze testovat... (nabízí se otázka, jestli spolu kategorie dokonalosti a kategorie správnosti nutně kauzálně souvisejí, tedy jestli z dokonalosti skutečně plyne správnost)

apropos, v kolika rozměrech hodláte dnes ráno existovat? nu, zkusme to s Kakuem vypočítat, doporučuju

7 13.06.2022

Guenassia umí věrohodně zachytit dobovou atmosféru, takže čtenáře okamžitě vcucne do příběhu; zaujala mne taky nápaditá kompozice románu - do retrospektivního vyprávění van Goghovy milenky (fikce) jsou vloženy úryvky z malířovy soukromé korespondence a ze zpravodajství dobových francouzských periodik (realita); přišlo mi, že dívčí naivita se autorovi podařila vykreslit autenticky, podobně jako van Goghovo zaujetí pouze a výhradně jen pro malbu s roztržitými odbočkami podivína do světa běžných maloměšťáků; i když zmíněné dobové reálie mě zaujaly asi nejvíc, je to příjemné čtení

7 19.05.2022

z počátečního nadšení velké zklamání: mohu se míjet s autorovým filozofickým, politickým i ekologickým přesvědčením, nemusím souhlasit s jeho názory, to o kvalitě díla nerozhoduje, ale vadí mi logické lapsy vyprávění, někdy úplné nesmysly či absurdity; Vopěnka vykrádá sám sebe, když opakuje stará témata a neobměňuje je, nerozvíjí (osamění, dvojnictví, homosexualita, manželské odcizení a nevěra, vražda/zabití), navíc tentokrát metaforika inspirovaná kvantovou fyzikou do příběhu vůbec nezapadá, působí naroubovaná až příliš násilně; myslím, že i anotace přehání - jak psychologie, tak pornografie vypadají jinak; na začátku mě sice bavilo tragikomické líčení druhé mízy, ale kde byl redaktor pak? podobně, jak si všimli čtenáři níže (zejména kuruteku), nechápu, jak může nadšený ekolog bojující s uhlíkovou stopou těžit bitcoiny, létat letadlem, jezdit autem pomalu i do ledničky, užívat si exotické dovolené, stavět vily s bazény atd.; nerozumím motivaci jednání postav, jejich linky nejsou dotažené (dvojnictví, investice, dokonalá vražda, rozvod, přednášky, ...), všechno jde nějak doztracena; děj se odehrává na přelomu let 2018/2019, ale Jirkovo pornokrálovství je jak vystřižené v počátku devadesátek; kurva je kurvou, až když dá všem, jen ne Markovi ("miluju tě, lásko, jenom tebe, kup mi vilu"); dítě by určitě nikomu neřeklo, že si s ním hraje nový strejda; nepravděpodobná - náhodná Jirkova smrt; název románu se rozchází se závěrečnou pointou (tak Hamburk, nebo Jižní Amerika?) - a ten závěr mě otrávil asi nejvíc: jednak obrozený bojovník za zdraví planety letí přes půl zeměkoule, aby dceři KOUPIL kus deštného pralesa, když si pískne "tati, mám tě ráda, kup mi prales" (za peníze, které vydělal spekulováním s kryptoměnou, jejíž těžba spotřebovala obrovské množství energie - takže jen jiná forma odpustků?), jednak vize mladé, nastupující a vinou nezatížené generace, které není lhostejný osud přírody a která spěje ke krásným zítřkům (to už tady jednou bylo v rudým)

7 18.05.2022

pěkný výběr z Balzacových fantastických povídek, několik jich dokonce vychází v českém překladu poprvé a některé jsou první (časopiseckou) verzí, již později autor včlenil do delších próz

při znalosti dobového kontextu se kromě poutavého příběhu čtenář baví i kousavou ironií a neohlazenou kritikou, s níž se Balzac trefuje do kazů a ubohosti soudobé společnosti, politických i uměleckých kruhů

pokud vám hoví vyprávění evropských prozaiků první poloviny 19. století (příběh v příběhu, rozsáhlé popisy dějiště stejně jako detailní zachycení mysli, fyziognomie i obleku protagonistů a hlavně vyprávěcí metoda "žádný spěch"), doporučuju

7 16.04.2022

k současné literatuře pro děti a mládež bych často potřeboval vysvětlivky, a z komentářů níže se bavím, jak Hůlová zaskočila malé princezničky vychované v modelu idealizovaného feudalismu, jejichž jediným životním cílem je získat krásné šaty a provdat se za bohatého prince

v životě by mě nenapadlo, že budu číst o Dubčekových teplácích a menstruační krvi, ale o víkendu se určitě vydám do Prokopského údolí a zkusím projít časoprostorovou zkratkou do roku 1968

7 13.04.2022