Mychaela komentáře u knih

Slupla jsem ji jak malinu za pár večerů. Moc se mi líbila. Na odreagování, když chce člověk přijít na jiné myšlenky, ideální. Super čtivá.
Pro mě je to ideální příklad toho, že i knížky "pro ženy", byť nejde o hlubokomyslné čtení plné filozofických zamyšlení, nemusí být nutně nudné, plytké, přeslazené, povrchní a plné klišé (jako např. Láska a sýr v Paříži, Hotýlek na Islandu, knihy od C. Hoover apod.)
3 ženy a jejich "zavařené" životy. Všechny vám polezou na nervy, protože dělají jednu kravinu za druhou a jsou zralé na facku, ale stejně to s nimi všechno prožívate a chcete vědět, jak to nakonec dopadne :)
(Líbila se mi víc, než "Chci tě mít ve skříni", i když ani ta není špatná :)

5 29.04.2023

Já to mám přesně opačně než píše dagmar7365 - příběh jako takový se mi i docela líbil. Nepřikrášlený, syrový, obyčejný, občas trochu nudný jako skutečný život. Kdyby ho autorka navíc ještě trochu rozvedla a rozepsala se...
Ale chápu, že to záměrem nebylo.
Hlavní roli tu hraje poetický, umělecký jazyk, hluboké zamýšlení, symbolika. A to mě v knížkách nebaví. Přijde mi to strojené, nepřirozené...

19.04.2023

(SPOILER) Kniha určitě stojí za přečtení. Pokud máte rádi poetický jazyk, budete nadšení, pokud ne (jako já) budete trpět a bojovat s nutkáním knihu odložit a nedočíšt. Ale něco vás bude nutit to neudělat a dočíst, protože to za to tak nějak stojí.
Příběh sám o sobě není zase až tak originální - zakázaná láska mezi učitelem a žákem - něco navíc mu dodává fakt že se jedná o dva muže. A to v 60. letech 20. století.
Larse jsem nejdřív chápala, jeho zoufalství, pocity, kdy někoho tak moc chcete, ale máte pocit, že jste to jen vy, kdo se snaží, kdo čeká až si na něj ten druhý udělá čas. Bohužel se z něj postupem času stala neskutečná "drama queen" zralá na zabití... Cokoliv David udělal nebo řekl, si on ve své hlavě upravil k obrazu svému. Přišlo mi, že je vlastně hrozně zmatenej a neví, co chce. Chce jet domů, nebo zůstat? Chce Davida, nebo poznat i jiné muže...?
David: "...ne, tohle není ani trochu to, co říkám! Ty mě neposloucháš. Něco řeknu a ty slyšíš něco úplně jiného, vykládáš si moje slova po svém... Já vůbec nevím, jak s tebou mluvit..." Sám nevěděl, co vlastně chce
Z konce jsem zmatená. Vzhledem k začátku knihy, kde se dočítáme, že David žije na jednom ze švédských ostrovů, má tam dům a píše, to vypadá jako varianta možné budoucnosti č.1, o které Lars při návratu domů přemýšlel, o něm samotném tam ale nepadne ani slovo... Nesnáším otevřené konce!!! :D
Kdyby mě "neděsily" pasáže podobné této: "myslím tak trochu na všechno a na nic konkrétního. Myslím spíš na okamžiky než na skutečné chvíle. Spíše na pohledy než na rozhovory, spíše na začátek než na konec, anebo na ten dlouhý prostor někde uprostřed... Stát se může cokoliv. Nemusí se stát nic...", klidně bych si knihu přečetla ještě jednou. Některé z Larsových myšlenek a pocitů mi totiž (i když mi lezl na nervy) mluvily z duše.

4 26.03.2023

(SPOILER) Moc příjemné překvapení!
Ke knihám označeným jako "Světový bestseller" nemám zrovna důvěru (většinou stojí za prd, kam se hrabou na takovou naši Klevisku nebo Trpišovou) a navíc jsem už jednu knížku od autorky četla a byla to slabota. Ovšem toto!
Přijde mi, že většina současných thrillerů se snaží ve čtenáři vzbudit děs a hrůzu hlavně co nejnechutnějším a nejdetailnějším popisem mrtvol, hlavně hodně krve a vnitřností... Ale Nevítaný host ne, nemá to za potřebí - i tak na mě dokázal přenést onu paranoiu a strach, které vládly ze soboty na neděli v noci u krbu. Úplně jsem se do hlavních postav dokázala vcítit, bylo mi nepříjemně...
Vůbec jsem netušila, kdo může být vrah (možná by přece jen nějaké to vodítko během vyprávění nebylo na škodu) a byla jsem napnutá až do konce. Ten mi narozdíl od většiny čtenářů nevadil. Přišlo mi zbytečné příběh ještě nějak natahovat, byla jsem ráda, že to ze sebe vrah pěkně všechno vysypal a vysvětlil. Mimochodem, já tipovala, že je tam s nimi někdo další:))
Příběh je líčen tak trochu rozvláčně, hlavně rozjezd je dost pomalý, ale jako celek to fakt funguje - aspoň u mě ano :)

10 12.03.2023

Tak tohle nebylo lehké čtení.
(Ale čtivá kniha byla, o tom žádná.)
Alkoholismus a autismus pospolu v jedné útlé knížce a hlavně v jednom obyčejném manželství. To je trochu moc!
Stejně jako jiné čtenářce tady v komentářích se mi od včerejška, co jsem knihu dočetla, honí hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. A taky houpačka. Houpalo to s nimi se všemi slušně. Chvilku byli nahoře a hned zase dole.
Popravdě mi ani Vio ani Vil od začátku nebyli sympatičtí a do konce příběhu se to nezměnilo. Teda vlastně jo, Vildu jsem nesnášela stránku od stránky víc. Namachrovanej suverén a frajirek, žárlivec a alkoholik. A jeho rádoby dojemná péče o Emu (když měl zrovna čas a hodilo se mu to) a velká pompézní omluvná gesta to fakt nezachránily.
S alkoholismem mám celkově "problém", představa žití s takovým člověkem mě děsí a nechápu, jak to někdo může vydržet. No a autismus, to je kapitola sama pro sebe (jak už jsem psala v komentáři ke Zvukům probouzení, já se prostě na tyto děti nedokážu dívat a vidět je jako krásné, zakleté, výjimečné, které náš život obohacují. Klobouk dolů před všemi rodiči, kteří péči o ně zvládají...)
Potěšil mě závěr - happy end, člověk by mohl namítnout, že k tak depresivnímu a temnému příběhu se skoro nehodí, ale já ho beru :-).

Jak hezky napsala EvikU.: Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s ním žít. A snažit se být spokojený, ne šťastný, protože, jak píše Viliam Kryštofovi "...štěstí se strašně přeceňuje. Každý ho hledá a pokud ho nenachází, tak se cítí nenaplněný, bojí se, že je něco špatně. Být šťastný denně, to je prostě strašná blbost..."

6 06.03.2023

Neurazila, ale ani nijak nenadchla.
Island a atmosféra hotýlku byly vylíčeny přesvědčivě a lákavě, ale toť asi vše.
Romanťárny na odreagování mám ráda, ale tahle mě ničím nenadchla a chvílemi až nudila.
Asi potřebuju, aby i ty romanťárny šly aspoň trošku do hloubky a byly uvěřitelné...

6 26.02.2023

(SPOILER) Jako mnoho dalších jsem nevěděla do jakého tématu se pouštím, o co v knize půjde. Teda mohla jsem po Vránách a Chirurgovi čekat, že to žádná sluníčková záležitost nebude, že? Každopádně, skoro až do půlky to plyne skoro klidně jako voda, hledání sebe sama, odpovědi na otázku, kdo vlastně jsem, řešení osobnostní krize, "zahradní" terapie, navazování nových přátelství...a pak BUM! Pecka! Dvořáková je tady!
!!! SPOILER !!!
Je možné, aby si P. uvědomoval, že je P. a uvědomoval si, že je to špatně a dokázal to udržet na uzdě? Je reálné, že se opravdu zvládne celý život ovládat a nic "neprovést"? Že si vystačí "jen" s panenkami, internetem a svými představami? Několikrát se v knize opakuje, že nic neudělal - fyzicky opravdu ne, ale ono to nemusí být vždy fyzicky vidět...
Nedokážu si představit, jak bych se já sama k takovému člověku chovala...
Měla jsem to úplně stejně jako jedna čtenářka níže - na jednu stranu bych mu přinesla oběd v kastrůlku a objala ho a na druhou stranu bych před ním své vlastní děti držela co nejdál... Na jedné straně mi ho bylo hrozně líto, na druhou stranu se mi hnusil.
Konec se mi líbil, on by tam ani žádný happyend nešel. Na Dvořákovou je podle mě i toto zakončení optimistické až až :))
No, každopádně doporučuji! Mám o čem přemýšlet, mám z ní v hlavě pěkný bordel :D

16 08.02.2023

Dávám plný počet! Po dlouhé době mě zase nějaká knížka dostala! (A hrozně mě překvapují zdejší negativní komentáře a hodnocení, holt máme asi opravdu každý jiný vkus :)
Příběh vyprávěný ve dvou časových linkách ("minulost", i když pro nás spíš současnost) a ne až tak daleká budoucnost vyprávěná z pohledu hlavní hrdinky a jejich dětí. Kniha byla čtivá, ale ne povrchní, šla myšlenkami postav do hloubky, neklouzala jen po povrchu, jako většina knížek poslední dobou. Jaké to je, když člověk dostane v životě druhou šanci?
Líbilo se mi, jakým způsobem byla v knize vykreslená budoucnost, ne přehnaně růžově ani apokalypticky, zkrátka uvěřitelně a tak trochu depresivně (recepční Kara nemá chybu :D)
Od autorky jsem před pár měsíci četla Majonézu k snídani a byla jsem dost zklamaná, takže k Vlaštovce jsem přistupovala mírně skepticky a ona takováhle paráda. To snad ani nepsala stejná autorka :)

4 29.01.2023

Ačkoliv denně sleduju a čtu kriminálky a koukám na horory (takže si přijdu proti jakýmkoliv nechutnostem už celkem dost imunní a jen tak mě něco nerozhází), tak tahle knížka pro mě byla hodně silný kafe.
V jednom příspěvku se tu píše: "Prostě jen popis jatečního průmyslu, akorát z lidí" - NO PRÁVĚ, AKORÁT ŽE Z LIDÍ...!! Číst o chovných stanicích, o samicích, o lidských kůžích a (za mě jedna z nejhorších pasáží) o grilovaných žebírkách z malého kluka... Kdy je to všechno popsáno tak chladně, samozřejmě, nikdo se nad tím nepozastavuje...
I mě překvapilo, proč lidé nezůstali u rostlinné stravy, vždyť třeba takové luštěniny mají bílkovin habaděj. Ale člověk je zkrátka tvor masožravý, že.
Někdo tu zmiňoval, že to samé se děje už teď, ale se zvířaty - ano, přesně tak, se zvířaty. Ačkoliv zvířata miluju, ctím je a nikdy bych je netrápila a netýrala, tak stejně tak bych nikdy mezi ně a lidi nedávala rovnítko. Zvířata se chovají pro maso, pro obživu. Vždycky to tak bylo. Lidi se pro obživu a maso nechovají (a doufám, že se nikdy nedožiju chvíle, kdy se tak stane...)
Konec jsem popravdě moc nepochopila. Zarazil mě. Marně jsem hledala další stránky, které by to celé nějak uzavřely.

...nejhorší na celé té knize pro mě asi je, že dokážu uvěřit, že svět jednou takhle nějak podobně třeba fakt skončí.

5 20.01.2023

(SPOILER) Kniha byla čtivá. Náš učitel na VŠ nesnášel, když jsme při literární interpretaci nějaké knihy používali výraz "Dobře se četla", ale tady to sedělo :)
Jinak ale nic nového. Klasika, holka se zamiluje, pak ji druhá polovička zlomí srdce, holka je v depce, ale celé to končí happyendem, bo skoro hned na to pozná někoho jiného a ještě hezčího. Snaha o to, aby to bylo "jiné", je tu vyjádřena tím, že se ona holka zabouchne do holky.
Tak, asi dobře, pokud to byť jen trochu pomůže k boření homofobie.
Nemám nic proti Young adult literatuře, ani proti dívčím románům, ale tenhle mě ničím nedostal. Naopak mě štvalo, jak moc vzdálený byl příběh normálnímu životu. Holka v kritickém věku zjišťuje, že je lesbička, ale absolutně ji to nerozhodí, žádná emocionální krize, vezme to s naprostým klidem (stejně jako rodiče a babička), onu gay/bi frajerku pozná v městečku o 30 obyvatelích (jaká náhoda!). Když se rozejdou, tak defakto hned pozná další lesbičku - v Barceloně, je to Češka, je na stejné stáži... A to už nemluvím o totálním klišé typu "povinný gay kamarád".
Abych to shrnula, mě kniha nerozkrájela ani trochu. Možná je to věkem. A byla jsem na ni prostě moc stará (a poznamenaná reálným životem :D)

17.01.2023

V tomto komentáři budu asi hodně souhlasit :) - nejprve s Pavlina50 - taky miluji rodinné generační ságy (i když vyznat se ve všech dětech a vnucích při pasážích se současnosti se prostě nedalo - a nezvládla to očividně ani autorka :D), baví mě sledovat osudy rodin i jednotlivců v ubíhajícím čase, jak se lidi mění, co všechno je potkává, jak jim dává osud zabrat a jak se s tím perou...
Souhlasím s Noisette73 - tak nesympatickou hl. hrdinku aby člověk pohledal! Na začátku jsem jí jako dítě chvilku litovala, když žebrala, hladověla, doma neměla na růžích ustláno, ale pak už to bylo jenom horší a horší... Její absolutní nezájem a později srážení sebevědomí už tak zakomplexované nejstarší dcery, nezájem o další dvě děti a pak najednou obrat v matku roku malé Martičky. Nezájem o to, co bude s položidovkou Hedou, sobeckost, zahleděnost do sebe, arogance, já jsem herečka, co jste Vy? Hodně rychle zapomněla na to, jak si v dětství přála jediné - být vždycky sytá.
Ale jak psala Pavlina50 " …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?". Asi nemůže, ale to nemění nic na tom, že mi z ní bylo zle - už dlouho se mi nikdo takto neprotivil.
Ale i přesto jsem si čtení užila. Sice už jsem četla čtivější rodinné ságy, ale dostalo se mi toho, co jsem očekávala.
Souhlasím i s "katasukivasukim" - lepší než Hájovna. Propracovanější, rozsáhlejší. I když, jak psala zase Pavlina50, škoda, že se člověk nemohl dočíst víc o tom, jak žila třeba Katka a Eliška. Co prožíval v Kanadě Jenda. Ale to by prostě ta kniha měla 1000 stránek :D
PedroK to krásně vystihl: "...ať je doba jakákoliv, jsou stále mezi námi lidi dobří a špatní, že sobecké srdce nadělá škody, odcizí blízké, odsoudí nespravedlivě a ke štěstí stejně přijít nemusí."

7 11.12.2022

Autorku knihy (a její nejbližší rodinu) vzdáleně, od vidění znám. Mylně jsem se domnívala, že kniha bude plně autobiografická, že bude vyprávět o autorčině rodině, životě, jejich cestě do ČR a poté o jejich životě tady, že tak budu mít možnost poznat je o něco víc a z jiné stránky. Když ale došlo k "oné" události zhruba v polovině knihy, došlo mi, že to tak úplně nebude. A svým způsobem mě to dost zklamalo. Zbytek knihy po "oné" události mi pak přišel tak trochu zmatený, překombinovaný.
Těžko soudit charaktery a povahy lidí, kteří byli vystaveni tomu, co hlavní hrdinové v knize, nicméně, postava Máji mi dost pila krev - v knize byla popisovaná jako tvrdohlavá, ale vytrvalá, se smyslem pro spravedlnost, s chutí bojovat atd. Na mě ale působila jako nevychovaný spratek, co ví všechno nejlíp a který si dělá, co chce a na nikoho přitom nebere ohledy.
Srovnání Čechů a Jugoslávců co se týče povahy, kultury a způsobu života bylo sice zajímavé, ale zjednodušeně by se dalo shrnout jako "J. jsou hrdí, úžasní a umí žít, zato Č. jsou trapní, škudliví a bez vkusu".
Suma sumárum, z knihy mám rozporuplné pocity. Čekala jsem od ní něco trochu jiného a tím pádem jsem byla trochu zklamaná (ale to je můj problém). Ale za přečtení určitě stojí! Autorka umí psát.

2 11.12.2022

Tohle byla pro mě osobně strašně silná kniha. Chápu, že pro někoho, kdo měl to štěstí a nemusel s ničím, co hlavní hrdinka prožívá, nikdy bojovat, to bude jen další depresivní knížka o nesympatické divné holce, co se topí ve schízách.
Já se ale, bohužel, v příběhu až nebezpečně často poznávala, jako by mi Lucka mluvila z duše, až děsivě často jsem jí úplně rozuměla, co ji trápí, co cítí, jak by to cítit nechtěla, chtěla by bejt normální, jenže to nejde... Uf. Naštěstí do takových s*aček jako ona jsem nespadla a ani neprožila zdaleka tolik hrůz jako ona. Oproti ní jsem vlastně v pohodě. Relativně.
Byl to ale každopádně dost velký varovný prst, jakože takhle fakt skončit nechci, vzpamatuj se, Mychaelo!
Jak už tu bylo několikrát řečeno, zarazil mě závěr. Mimo jiné jsem tak nějak naivně čekala, že nakonec vyhledá pomoc. Že bude líp. Prostě happy end no.
Už jen proto, aby, kdyby si to četly nějaké mladé slečny, co se trápí podobnými věcmi a neví si rady, věděly, že pomoc existuje, že existuje z toho pekla cesta ven... Stačí si o tu pomoc jenom říct.

4 27.10.2022

Kniha byla čtivá, o tom žádná, jinak pro mě ale bylo popravdě dost těžké jí "uvěřit". Takové scifi trochu. Jakože fakt existuje ženská, která by si od chlapa nechala až takhle moc *rát na hlavu? Nechala si vyčítat, že se starala o umírající mámu, takže chlapovi vlastně nezbylo nic jiného, než se pelešit s jinou a je to tím pádem vlastně její vina? Fakt mám věřit tomu, že bystrá a údajně hezká ženská jako ona nesehnala v Praze (!!!) žádné jiné místo než na noční inventuře? Že byla tak blbá, že čekala celej půl rok až do posledního dne předplaceného podnájmu, než si začala hledat něco jinýho a levnějšího? Možná je to dané mou výchovou, že mi to přišlo tak přitažené za vlasy, nevím...
Je ale fakt, že na druhou stranu mě to čtení tak nějak svým způsobem uklidňovalo. Nevím, možná fakt, že nejen já, ale i druzí jsou někdy marní, neschopní, blbí a dělají chyby. A že já na tom možná vlastně až tak blbě nejsem...
Ale jo, byla to taková příjemná, trochu naivní oddechovka.
Ty noční inventury mě vrátily o pár let zpět do časů mých brigád - jj, býval to slušný opruz :D

6 23.10.2022

(SPOILER) Na to, že jde o českou detektivku, je to dost povedená záležitost! (Ne, Kleviska to není, ale tak ta je prostě jenom jedna no :D)
Kniha je sakra čtivá, pachatele sice už zhruba od první třetiny tušíte, ale i tak jste napnutí a děj se zamotává až do konce.
Líbí se mi a souhlasím s přirovnáním k českým kriminálkám, co běží v televizi, co tu zaznělo. Kriminálka Anděl hadr :)
Bohužel ale souhlasím i s tím, že v knize bylo docela dost plochých, zbytečných rozhovorů...
Chválím fakt, že jsem měla celou dobu hlavní vyšetřovatelky plné zuby a byla mi strašně protivná (protože podle mě i fakt, že autor dokáže vykreslit postavu v knížce tak, aby ji člověk nesnášel nebo si ji oblíbil, svědčí o talentu).
Jediné, co mi pilo krev fakt hodně a proč nedávám plný počet, jsou ty patetické, poetické pasáže a kydy, kterými je celá kniha proložená, nebo to, jak se Linhartka vciťuje do role oběti, to si autorka fakt mohla odpustit, působí to jak pěst na oko.
(- "Poslové špatných zpráv. Znesvětí jejich společnou minulost, zničí přítomnost a z budoucnosti udělají nedosažitelnou metu..."
- "Naposledy jsi vydechla na jevišti, jež ti bývalo druhým domovem. Na milovaném pódiu. Avšak s prázdným hledištěm.")

Každopádně, jestli hledáte neprvoplánovou detektivku na odreagování a nechcete sahat po nějakém zahraničním rádoby bestselleru, kterými se to teď všude hemží a jsou jak přes kopírák, tak Stvůra by se vám mohla líbit :).

11 22.10.2022

Tak je to fejk, nebo to není fejk, nebo jak jako, sakra? (Mimochodem, jsem docela překvapená, jak pár sprostých slov v knize dokáže leckoho rozohnit...)
Každopádně první zhruba polovina knihy se celkem vlekla, nicméně druhá půlka byla docela jízda. Až teda na chvílemi zbytečné okecávačky a natahovačky.
Kniha mě na jednu stranu nijak zvlášť nevyděsila, to ne, ale docela mě rozebrala. Zanechala ve mně, nevím, divný pocit, jsem z ní taková nějaká zaražená nebo co, blbě se to popisuje. Tím spíš, že pro mě je ten příběh uvěřitelný...
No, chvíli mi teda ještě v hlavě a žaludku ležet bude.
Za mě rozhodně stojí za přečtení. Ať už si pak na ni uděláte jakýkoliv názor.

10 26.08.2022

(SPOILER) Já jsem spokojená. Po delší době vcelku povedená záležitost.
Upřímně se u knížek nebojím, i když jde o horor žánr či něco podobného, ale tady jsem v některých pasážích (Dalibor a Gábina zavření ve tmě v autě a najednou mikina na stromě) byla docela našponovaná. Jako číst si to někde u lesa, ve stanu, v noci, to by byl s prominutím slušnej ná*** :-D.
Narozdíl od některých jsem vcelku spokojená i se závěrem. Souhlasím, že byl dost uspěchaný, ale líbilo se mi, že to autorka "nezabila" něčím mysteriózním a ufo a tak, ale že šlo o reálné, uvěřitelné vysvětlení, aspoň pro mě teda.
Jen bych si to teď teda potřebovala ideálně přečíst znovu a už bych se na některé pasáže dívala úplně jinak.

Každopádně za mě určitě stojí za přečtení!
...chystám se na Trhlinu :-)

14 24.06.2022

Zklamání. Vím, po jakém žánru jsem sáhla, neočekávala jsem nic světoborného, chtěla jsem se odreagovat a zasnít. Ale příběh byl pro mě, bohužel, až moc předvídatelný, naivní, povrchní a jednoduchý. Na co hlavní hrdinka sáhla, to se jí povedlo (až na to hnusné flat white, teda). Přestěhujete se na druhý konec světa a ubytování, práce, přátelé i sexy Francouzi se vám hned hrnou do cesty. Tak určitě.
Nehledě na to teda, že si fakt neumím představit, že by do sebe někdo dokázal cpát tolik tučných, kremových sýrů, kafí s mlékem a máslových croissantů s tlustou vrstvou másla a nepo***l by se z toho :-D. Intolerančníci laktózy asi trpěli stejně jako já :-D.

Každopádně, "romanťárny" mám občas moc ráda, ale musí to mít šmrnc, vtip a nápad. Třeba takové ZÁVITY ULIT doporučuji ;-)

2 20.06.2022

(SPOILER) Tak si upřímně nejsem jistá, jestli jsem četla stejnou knížku jako zdejší nadšená většina.

Autor prý mění pravidla žánru - pokud v tom smyslu, jak z thrilleru udělat něco nudného, nezáživného a šroubovaného, tak se povedlo! S bonusem navíc - geniální, životem raněnou, po pomstě toužící investigativní novinářkou (která bere spravedlnost do vlastních rukou), kterou byste nejradši odpráskli.

Neustálé skákání v čase úplně ničí napětí. (Teda ne, že by ta kniha zrovna dvakrát napínavá byla). Keira uteče otevřenými dveřmi, člověk by třeba i byl napnutý, co teď, najdou ji? Utekla daleko? Ale ne, konec kapitoly a vracíme se zase do úplně jiné časové a dějové linky a než se vrátíme ke Keiřinému útěku, vlastně skoro zapomeneme, že vůbec utekla a je nám to už tak nějak fuk...

Dialogy umělé, šroubované, bože, dyť tak nikdo nemluví! To má plynout, běžet, téct... Nebo stál za prd překlad?
Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne a jestli se Keira vrátí domů.
Gradace (??!), nebo spíš negradace na konci byla taky za trest, těžko uvěřitelná, autor si to pěkně zjednodušil.

Citáty na úvod každé kapitoly jsem po prvních 5ti přestala číst. Těma jsi to, Javiere, fakt nezachránil!

6 14.06.2022

Nemastné, neslané, bez větších emocí.
Přišlo mi, že příběh vůbec nešel do hloubky, spíš jen tak klouzal po povrchu.

23.05.2022