Nejnovější komentáře
„O vzpouře vévodů se nic moc nedozvíme, jsou zde však hojně provětrány rodinné problémy Rozoumků z Vilštejna a také trochu i krále Karla. Zajímavé historické události jsou odbyty na úkor dlouhých rozprav, kdo koho jak miluje nebo nemiluje, jak proběhl jaký porod, nebo čí je kdo dítě apod. Možná jsem neměl před tímto románkem číst Kroniku Lucemburků od p. Vondrušky, která je na moje gusto zaměřena lépe.“... celý text
— čef
„Knihu jsem četla už poněkolikáté během několika desetiletí. Také jsem viděla filmový seriál Ptáci v trní. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, včetně filmového podání.
Oblíbila jsem si všechny hlavní postavy, i když k některým mám své výhrady. Meggie, jakkoliv mi byla sympatická, sdílela jsem její bolest z neuskutečněné a zakázané lásky, v její dospělosti bych jí vyčetla mnoho chyb. Jak unáhlený sňatek s Lukem, tak i konečné rozhodnutí, nesdělit Ralfovi, kdo je skutečným otcem jejího milovaného syna Dana. Zároveň mohu vytknout Ralfovi jeho touhu po povýšení a kariéře v římskokatolické církvi, na úkor lásky. Stejně tak jeho neschopnost pochopit, nebo aspoň uvažovat, zda by nemohl on sám být otcem Meggyina syna. Jako vysoce inteligentní člověk mohl umět počítat. Nebo aspoň pojat podezření, když si byl vědom, že v době, kdy měl být její syn počat, žil intimně s Meggy.
Kniha se mi velmi líbila, i když její přečtení mi zabralo delší dobu, než jiné knihy. Toto nebyla odpočinková četba, která se dá přečíst za krátkou dobu. Hodila se mi do čtenářské výzvy, tak jsem si ji moc ráda znovu přečetla.“... celý text
— Rose-Mary
„Ačkoliv jsem vždy obdivoval Stephen Kinga za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu, setkání s "Dlouhým pochodem" od Richarda Bachmana pro mě bylo poněkud odlišným zážitkem. Jelikož mám rád dystopická témata a příběhy, které se obejdou bez explicitních sci-fi prvků, měl i k této novele vysoká očekávání. Ačkoli King-Bachman zde prozkoumává téma lidské vytrvalosti a morálních dilemat v extrémních podmínkách, nějakým způsobem se mi zdálo, že kniha je příliš rozvláčná a v určitém smyslu i klaustrofobická díky jejímu omezenému dějišti na úzké cestě, jež se vine napříč USA. Přestože jsem oceňoval hloubku, s jakou King-Bachman zkouší nastínit psychiku svých postav, cítil jsem, že příběhu něco chybí, byť nedokážu přesně specifikovat, co to je. Možná právě absence jasného směřování nebo hlubšího propojení s větším kontextem? I tak je Dlouhý pochod zajímavým, avšak poněkud nevyrovnaným příspěvkem do Kingova repertoáru. A který mě nenechal úplně spokojeným, jak jsem doufal.“... celý text
— nattotoast
„Andy McNab, s jeho bohatými zkušenostmi z vojenského života, obvykle přináší čtivé a napínavé příběhy, které jsou jako stvořené pro takové to domácí čtení. Jeho díla, ač nejsou extra literárními skvosty, mají své místo v knihovně každého, kdo má rád vojenské thrillery. Tento však bohužel nedokázal tuto tradici udržet. Moje očekávání byla vysoká, především kvůli ostatním knihám a i hře, ale již před polovinou knihy jsem musel čtení ukončit. Styl psaní mi přišel na McNaba nezvykle zbrklý a povrchní. Přestože bylo patrné úsilí o hloubkové zpracování tématu, výsledek působil křečovitě a nedostatečně promyšleně. V této knize se McNab možná odchýlil od svého "obvyklého" stylu, nebo může za mé rozčarování stát překlad, to nechám na posouzení jiných. Přesto však nelze popřít, že tentokrát kniha nesplnila očekávání, na která jsem byl zvyklý u McNabových děl a již se k ní asi nevrátím.“... celý text
— nattotoast
„Nemohu ohodnotit více i když bych opravdu moc chtěl.Pánové si sice hezky povídají o tom, jak je to s tím českým bohem a "něcismem",ale očekával jsem trochu víc,to "NĚCO",co by mne plně zaujalo.
To že jde naše česká společnost do kytek a ta západní už tam je dávno, to už tak trochu vnímavější člověk tuší. Důvody uváděné v knize platí asi všechny, ovšem ten nejhlavnější asi bude ten, že jsme se rozhodli opustit křesťanské hodnoty a ideje kvůli apatii a lhostejnosti, k čemuž nám v našem prostředí vydatně pomohla sovětská okupace a přiznejme si,lenost jistých plných talířů normalizačního období, která;a to je jeden z mála postřehů který mne plně zaujal;přesahuje až dodnes.
Ale jinak v tom povídání o víře v naší historii se dá najít pár zajímavých drobnůstek.“... celý text
— tonysojka
„Stephen King v tomto díle ponořil do komplexního příběhu o cestování v čase, přičemž rozvíjí příběh, který se dotýká otázek možností a omezení tohoto fenoménu, vlivu jednotlivce na historii a zda je vůbec žádoucí minulost měnit. Žádné Clarkovské Sci-Fi však nečekejte. I přes svou obvyklou tendenci k rozsáhlému portrétování postav a jejich propletených osudů, v Dallas 63 King skládá kompaktnější, ale stejně silnou mozaiku charakterů. Příběh, odehrávající se především v malém městečku, udržuje soubor postav kompaktní a tím se kniha stává zaměřenější na své hlavní téma - zkoumání důsledků rozhodnutí při manipulaci s historií. Celý román jsem přečetl jedním dechem, přičemž jeho závěr, typicky "Kingovský", byl hořkosladký a pro pravidelné čtenáře tohoto autora víceméně předvídatelný.“... celý text
— nattotoast
„shoduju se s hodnocením čtenářů níže: myslím, že rozumím autorčinu poselství, které chtěla popisem nebývale brutální šikany ve školním kolektivu vyjádřit, avšak symbolicky složité a myšlenkově náročné podobenství zásadně oslabuje věrohodnost a realističnost vyprávění (zejména v přímé řeči školáků a pak ta závěrečná scéna v parku), byť je japonská mentalita a mezilidské vztahy od západního modelu v mnohém odlišná, považuju (snad oprávněně) povědomí o hranicích lidské důstojnosti za univerzální napříč kulturami
vedle šikany Šilhavce, který trpí ponižováním pro svou vrozenou tělesnou vadu, je tu šikana Kodžimové, která si svou "odlišnost" zvolila dobrovolně, trochu jako pózu, sama si "nastavuje pravidla" sebeponižování, aby tím, že se bude chovat jako nemajetná (což není, na rozdíl od Šilhavce) a nebude se mýt, vyjádřila svůj soucit se skutečně chudým biologickým otcem = Kawakami tak na poměrně malém prostoru inscenuje různá morální dilemata, jež není vůbec jednoduché posuzovat, např. Šilhavec se nakonec rozhodne pro operaci, vyhoví tedy společenskému tlaku na "normalitu" jedince, na druhou stranu je to korekce v jeho vlastní prospěch (viz úplný závěr a pointa příběhu = sejmutí obvazu a omamující pocit z prostorového vidění, tedy doslova "prozření"), u Kodžimové jsem se zamýšlel, kdy má společnost respektovat svobodné rozhodnutí jedince nakládat se sebou samým a kdy přestat podporovat jeho sebeklamy (má vůbec právo zabránit jí v sebetrýznění?)
opět mě ve východoasijské literatuře překvapilo líčení mezigeneračních vztahů, myslím to, s jakou úctou se děti (nejen -náctiletí, ale i -cetiletí) chovají k rodičům, že třeba i přes zjevné konflikty a averze striktně respektují autoritu“... celý text
— los
„Skvělé. Dynamické, krásné, vzrušující i napínavé. Těším se na další díl a jsem moc vděčná, že jsem se do série pustila. Je to přesně ta kniha o které přemýšlíte, i když ji zrovna nečtete.“... celý text
— tereziehl
„podle názvu a obálky jsem čekal nějaký vztahový šmodrchanec, partnerský, milenecký konflikt mezi mužem a ženou, a překvapilo mne (mile) nečekané setkání dvou nevlastních sourozenců v docela kuriózní situaci;
krátké, ale o to intenzivnější vyprávění o starostech dospívání, které se dotýká mnoha rodinných a sociálních problémů (puberta syna - autisty?, nedořešené bývalé vztahy rodičů, drogová závislost sestry, umírající babička v hospicu; vztahy dětí ve školním kolektivu, nerovnost společenského postavení atd.), velmi uvěřitelné!
epizodní, ale výmluvná scéna generačního dialogu: když Lorenzo sedí u babiččiny nemocniční postele a vypráví jí svou fantazii“... celý text
— los
„Nejsem kritik abych rozebírala literární hodnotu knihy. Přečteno za dva večery vůbec ne špatné i když osoba pisatelky je všeobecně známa a často i negativně hodnocena, její názor jak z dětí nevychovat rozmazlené spratky je opravdu dobrý. Neškodilo by aby si ji rodiče kteří nekriticky a někdy na vlastní úkor hýčkají děti přečetli. Dostala jsem ji k přečtení od dcery která ji sama zatím nečetla ale v některých případech se k dceři chovala stejně jako spisovatelka.“... celý text
— jirina4159
„Strhující příběh z policejního prostředí.
Jarda Horák je šťastný městský policista. Jeho práce ho baví, s manželkou čekají miminko. Náhle se však všechno změní s Jardovou diagnózou a zdá se, že přišel o všechno. A rozhodne se pomstít.
Zápletka je tak nějak řečena už dopředu, přesto mě děj nesmírně bavil a musela jsem knihu dočíst a neodložit. S hlavním hrdinou jsem do určité chvíle dokázala soucítit.
Hra o přežití se mi líbila víc, ale i tak rozhodně doporučuji přečíst.“... celý text
— ZuzanaZ83
„Právě jsem tuto knihu dočetla. Prostě bomba. Druhý díl o životě slečny Beadyové jsem zhltla jedním dechem a kdyby záleželo na mě, klidně bych četla dál a dál a moc ráda bych se chtěla dozvědět víc a víc. Dál bych četla o dalších chirurgických pokrocích, o dalších výzkumech, operacích o dalším osudu doktorky Nory a její kliniky v této době. Když přeskočím zřejmé a to, že děj je skvělý a propracovaný. Musím vyzdvihnout i popis historické Itálie a prostě miluji Anglii a to i tu viktoriánskou. Pokud cca za dva roky vyjde další díl, budu velice ráda :-)“... celý text
— lenka5798
„Na každé stránce je jednoduchá veršovaná říkačka, kde je vynechaný název oblečení, který mají čtenáři za úkol doplnit podle ilustrace a rýmu. Některý jsou horší, ale některý pobaví ... a ta radost, když přijdete na to správné slovo. Tříleťáka to moc baví. Za mě velmi povedená knížka.“... celý text
— ZůzaSomolka
„Opět zábavné, odpočinkové čtení. Na mě funguje a proto za 5*.“
— Allena24
„Z knížek s vetřelčí tématikou patří Řeka bolesti, vtipně přeložená do češtiny jako Peklo (a opravdu by mne zajímalo, kam překladatelé na ty nápady chodí), k těm lepším.
Prakticky mi stačí shrnout komentáře předchůdců: první půlka se vleče, ve druhé dostanete všechno to, co jste chtěli, ale ne víc. Domnívám se, že celá frančíza odstartovaná prvními dvěma ikonickými filmy nabízí hodně potenciálu, který ale jako by nedokázali tvůrci - filmoví či knižní - vytěžit. Možná je to kladení přílišného důrazu na akci, možná protože sami tvůrci jsou fanoušci a tím pádem se nechávají strhnout zavedenou šablonou. Je to škoda, protože kdyby se pracovalo více s postavami a příběh dostal i další roviny, mohla by to jednou být pecka. Takto nezbývá, než čekat...“... celý text
— work
„Těm, kteří na nějaké sociální síti sledují Jaroslava Konáše, muselo být okamžitě jasné, jakým směrem se bude jeho literární prvotina ubírat. Proto není překvapení, že v ní převažuje tajemná a hodně osobitá atmosféra Prahy a jejího genia loci, který ožívá ale jen na některých místech a v době, kdy nechodí moc turistů. Právě tato atmosféra je tím stěžejním, co drží román nad vodou a co je na něm nejzajímavější. Procházet s hlavním hrdinou některá zákoutí je moc fajn a čtenář má chvílemi pocit, že tam stojí s ním. Příběhově tedy nejde o nic originálního a je zkrátka znát, že autor se inspiruje svými oblíbenými literáty, což ale vůbec nevadí, protože to dělá citlivě, nikoho nenapodobuje a snaží se budovat svůj styl. Trochu daní debutu je slabší příběh, v němž je dost motivů, z nichž některé se ale absolutně nevyřeší (co byl zač Cubanti? opravdu mu může jen tak projít vražda? proč se pracovalo s postavou trpaslíka?) a jsou tu navíc, chvílemi se také autor neubrání lehce zbytečnému sdělování informací, které si viditelně nastudoval, opět to ale zase tolik nevadí, protože rozsah knihy není nikterak smrtící. Dominika je tak ve výsledku hodně příjemná prvotina, která si na nic nehraje a přesně vystihuje osobu svého autora. Jen tak dál! 70 %“... celý text
— callahanh
„Hezké počteníčko“
— palka452
„Velmi povedená kniha o světech, které možná přijdou. Určitě si nejdříve přečtěte jeho povídky v knize Žárlivost, ať nejste moc v šoku. Tato kniha obsahuje povídky ze sféry utopie a sci-fi světů. Chápu, že pro mnohé čtenáře nejsou povídky moc uchopitelné, jsou opravdu hodně těžké a chce to od čtenáře empatii a chuť pustit se do něčeho nového, co od svého oblíbeného autora nečeká... Po přečtení každé z povídek máte každopádně o čem přemýšlet, a to je pro mě ten hlavní znak DOBRÉ literatury.“... celý text
— Bára0770
„Ta knížka jako celek je skvělá, mrzí mě, že příběh Apexe a vlkana neměl konec, trochu jsem nepobrala v začátku to množství reklam (jako proč to aspoň nerozložila do celé knihy) no a nakonec bych poslední díly vyjmula ze sekce erotika. Autorka ubírá a ubírá... I přesto jsou knihy ale skvělé a nikdy nelituji investice. Kéž by baronet rychleji tvořil překlady, Ward totiž nejsem absolutně schopná číst v originále. Chválím epilog, chválím, že konec byl obsáhlejší než jedna stránka. Někdy mám i Ward pocit, že jí ty knihy někdo nuceně zkracuje...“... celý text
— LucijeT
„"Někdy člověk někoho nenávidí tak moc, až se zamiluje."
Pomene temný, avšak stále rozprávkový príbeh, ktorý je od začiatku do konca založený na silno zakorenenom vzťahu hlavných postáv - hate to love.
Veštkyňa Violet a princ Cyrus sú ukážkový príklad neustálych nezhôd a vzájomnej nevraživosti. Samozrejme to medzi nimi na pozadí dosť zjavne iskrí ;-)
Príbeh je pomerne pokojný - dosť politický a určite nečakajte žiadne veľké akcie.
Neustále sa potýkame k kliatbou/veštbou, ktorá je uvalená na princa Cyrusa. Violet, ktorá pomocou dotyku vidí vlákna minulosti ale aj budúcnosti sa snaží pomôcť kráľovstvu, ukončiť kliatbu, zabrániť vojne a dokonca pomôcť princovi nájsť jeho pravú lásku, ktorá ma byť pre kliatbu kľúčová.
Príbeh končí akosi v polčase, takže hoci mi v príbehu chýbala akcia, sem tam som sa už trošku nudila, nakoľko sa dej stále točil trošku dookola, vynahradili mi to príjemné uštipačné dialógy, chémia hlavných postáv, zaujímavé vedľajšie postavy - a teda, prosím si pokračovanie - dúfam nejaké bude :)
Hodnotím ako slabšie 4*
"Vím, že mě chce stejně, jako mě nenávidí: jsem tříska v jeho srdci, která se do nej boří hloubeji s každým pokusem mě odstranit."“... celý text
— Matri
„Vím o existenci této knihy z dob na střední škole, neboť byla zahrnuta v povinné četbě. Nyní jsem si jí připomněla v podobě aknihy. Kniha spadá do období romantismu a má skutečně jeho prvky. Hlavní postava postiženého Quasimoda místy zastiinila cikanka Esmeralda, která svou krásou očarovala více mužů. Pěkný ač smutný příběh.“... celý text
— Naďa2411
„Od autora jsem četla Ztracené střípky a ty se mi líbily. Než se ponořím do série s Davidem Rakerem, chtěla vyzkoušet ještě něco kratšího. Tahle povídka mi padla do noty.
A když si ještě uvědomím, za jakých okolností a podle jakých pravidel vznikala, dopadlo to nad míru dobře.“... celý text
— Belanna
„Za mě hrozné zklamání. Hlavní postavy nesympatické a tak strašně otravné, že mě to až fyzicky bolelo to číst.“
— zsykorova
„Číst a srovnávat knihy z pera světových diktátorů je vlastně i zajímavá disciplína a u Velkého Kormidelníka jsem si i místy říkal, jak zlatý je vlastně Mein Kampf. A čím to vlastně je? Malá rudá knížka je tvrdou propagandou, která představuje to nejhorší z čínského marxismu. Válku nechceme... ale válku můžeme ukončit jedině válkou. Kdo má pušky, má moc. Děsivé myšlenky. Opravdu. Hitler alespoň místy konstruktivně zkritizoval politický stav nebo se podělil o své vlastní zkušenosti ze života. Tohle je jen směs marxistických motivačních citátů, které mnohdy celé myšlence jednotného lidu vlastně i protiřečí.“... celý text
— ArkAngel
„Pouť pozůstalého jsem četl až po mezigalaktické výpravě, což byla nejspíše chyba. Tato kniha totiž sázela na mysteriózní atmosféru, která však tolik nefunguje u ,,loru znalých'' a takový člověk tak nachází nejednu pasáž, která je tam ,,navíc.''
Na nic víc si však stěžovat nemohu, chemie mezi Lukem a Marou překvapivě vždy funguje a obzvlášť mě bavily pasáže s Chissy.“... celý text
— V.Skywalker
„Stingla znám hlavně z jeho knih o Indiánech, které jsem četl někdy v dávných 80. letech. Cesty po tichomořských ostrovech, které popisuje tahle knížka (a její druhý díl), nejsou o nic méně zajímavé. Dozvíte se spoustu informací o tomhle ráji na Zemi, o jeho minulosti, o různorodých národech a nárůdcích, které v něm žijí. A to včetně jejich někdy zvláštních zvyků, především široce oblíbeného kanibalismu. Řeknu vám, když si člověk přečte třeba pasáž o tom, jaké konzervy fasovali před bitvou maorští bojovníci, žasne, že ragbyový zápas Fiji - Tonga nebo Nový Zéland - Samoa končí podáním rukou a nikoliv tradiční zabíjačkou.
Malé mínus vidím v tom, že jde o cesty, které pan Stingl podnikl někdy v 60. či 70. letech, a svět se od té doby samozřejmě moc a moc změnil. Některé pasáže jsou sice trošku aktualizované a doplněné, ale srovnání tichomořských ostrovů 70. let se současností 21. století by na škodu nebylo. To už bych chtěl po panu Stinglovi ale asi moc, v době vydání téhle knihy už mu tuším bylo přes 80.“... celý text
— Finn69
„Kniha má zajímavý námět. Ale nedokážu říct, zda se mi líbí nebo nelíbí. Spíše mi na ni něco chybělo...“
— adela2230
„Příběh se mi dobře četl - i když se ze začátku rozjížděl trochu pomaleji, tak nakonec nabral spád. Je dostatečně napínavý a zajímavé je i prostředí módního průmyslu, ve kterém se částečně odehrává. Zajímavá je i zápletka a nechybí některá překvapivá rozuzlení. Musím říci, že knížka se mi líbila. Myslím, že těm, kteří mají rádi napínavé příběhy, ji mohu s klidným srdcem doporučit.“... celý text
— 13werka
„Úplně jiný typ knihy než ostatní knihy autorky. Nebylo to špatné, ale spíše taková červená knihovna...“
— verculka
„Co člověk nevysloví, to proti němu nikdo nemůže později použít.
Někdy je opravdu dobré nad věcmi tolik nepřemýšlet.
Výhodou toho být nezávislá žena je to, že člověk může, ale nemusí dělat všechno sám.
Prostě skvělé. Jen doufám, že bude další příběh.“... celý text
— Kristy.Seb