Nejnovější komentáře

„Luxusní kousek, a ten konec .Wau“
— Katulinka69

„Skvěle vyjádřená složitost dospívání, nejistota zamilovanosti, kombinovaná s hledáním sexuální orientace. S přiznáním si své odlišnosti. Chtělo by se mi rýpnout si, že těch odlišných je tu víc, než standardních, ale vzhledem k tomu, že to je téma knihy, že autorka vyzvedává sílu přátelství, podporu rodiny, ukazuje těžkost odlišnosti tak citlivě, hodnotím všemi hvězdami. A doporučuji přečíst i rodičům!“... celý text
— kopeceli

„Audiokniha Oddechová kniha, na některých místech jsem sama byla, takže jsem při poslechu vzpomínala.“
— katpas76

„Toto je patrně nejlepší pojednání o alchymii a hermetických vědách obecně, jaké jsem kdy četl. V prvních kapitolách knihy autor srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje podstatu předvědeckého uvažování, které není podřadné přístupu současné vědy, nýbrž prostě jen stojí na zcela odlišných základech a vlastně představuje mnohem ucelenější a moudřejší přístup ke světu. Ve zbytku knihy pak osvětluje postupně základní aspekty alchymie a stručně popisuje fáze alchymického procesu. Jelikož autor byl orientalista, není překvapivé, že místy upozorňuje i na analogie s indickou a čínskou duchovní filosofií a praxí. Zcela samozřejmě je text plný odkazů na arabské alchymisty. Osobně již dlouho vnímám silnou paralelu mezi alchymií a tantrou (a zřejmě též kabalou) a tato kniha mi opět prohloubila chápání těchto souvislostí, ačkoliv nepřímo (autor přímo o tantře nemluví a ani o kabale se nezmiňuje). Přesto s autorem nesouzním úplně; velmi mne zaskočilo jeho tvrzení, že "nejvyšší smysl, který je ve znaku Marsu a který alchymii daleko přesahuje, je "vtělení Božího Slova", jež přináší v jistém smyslu snížení božského...". Buďto je to důsledek mého stále ještě příliš povrchního chápání alchymického procesu nebo autor přece jen nedospěl ve svém poznání dost daleko nebo obojí. Nevím. Bez ohledu na to se jedná o skvělé pojednání pro každého, kdo se chce na alchymii podívat jinak, než jako na primitivní pavědeckou předchůdkyni chemie.“... celý text
— asakz

„Krásné pokračování, jen to nebylo tak jako předchozí kniha, od které jsem se nemohla odlepit. Jde se na další díl.“
— martinkaLLL

„Kniha sice avizuje tažení Jana Banéra a bitvu u Přísečnice (ani o jednom jsem toho moc nevěděl, prakticky nic), ale věnuje se jim jen velice dílčím způsobem, řekl bych na jednotkách stran až v závěru knihy. Ostatní text je lehké uvedení do problematiky tažení, kvartýrování a obecně dopadům válek na obyvatelstvo, resp. vývoje vojenství. Autor toho jistě o tématu hodně ví, ale pro čtenáře kniha příliš čtivá není.“... celý text
— ondra2

„Kniha se čte hezky. Laťka od série HP je opravdu vysoko a toto je jen doplňková kniha série. Nejzajímavější bajka je navíc obsažena v knize HP 7, což mě trochu zklamalo. Jiné bajky byly zajímavé, ale ne top. Brumbálovy komentáře byly fajn! Jazyk je velice čtivý a příjemný, 4/5! :))“... celý text
— Taufa

„Případ dobře vystavený, napínavý i přesto, že vraha známe od začátku. Ale dvě hvězdičky jsem ubrala za brutální detailní popisy vražd.“
— Miro67

„Velice zajímavý příběh, kdy již od počátku víme, co potká vyšetřovatele, známého pod přezdívkou Kraken, ale mně osobně to nevadí. Právě naopak mě to pohánělo číst dále. Příběh je zajímavý, zápletka skvěle vymyšlená. Historie města mě bavila, stejně tak jejich svátky. Kde je vrah, respektive s kým tráví nejvíce času, to jsem věděla, ale když padlo jméno, to jsem nečekala. Rozhodně si přečtu i další dva díly. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet osobní život Krakena a Estíbaliz. Jak ráda bych viděla ty dva spolu. Čtenářská výzva 2024: Téma 19. Kniha, která má na obálce hodiny.“... celý text
— Kekik

„Moje první kniha od Petry Soukupové a bylo to tedy pořádné psycho. Na styl psaní jsem si chvíli musela zvyknout, ale jakmile se tak po pár stránkách stalo, nemohla jsem se odtrhnout. Výborná sonda do života jedné obyčejné rodiny. Postava hlavní hrdinky Veroniky je až brutálně vystavena mnoha životním výzvám, které život přináší. A znovu se zde potvrzuje, jak důležité ( možná nejdůležitější) je to, co si odnášíme do dalšího života z dětství, jak se snažíme neopakovat vzorce chování svých rodičů, byť někde v podvědomí se jich nedokážeme zbavit. Žijeme si ten zdánlivě poklidný život, ale čas pracuje proti nám. Rodiče stárnou, děti se dostávají do puberty, obě kategorie se projevují značnou mírou sobeckosti, zvláště dospívání dcery a syna, je zde popsáno velmi naturalisticky. Nevím jak Vy, ale já se v některých situacích našla, výchova dětí je alchymie a ne vždy víte, kdy je dobře mlčet a kdy už zasáhnout. Navíc se z těch Vašich miláčků stanou na pár let nepříjemní cizinci, kteří Vás k sobě pustí jen sporadicky a neochotně a Vy nevíte jak s tím naložit. Zajímavá je i postava manžela Veroniky, nemohu se rozhodnout, zda byla kladná anebo ji i ona ( svým způsobem) dostala do bodu zlomu, z něhož se pracně, a někdy vůbec, vracíte na cestu, která Vás dovede k cíli, který hledáte a často i potřebujete. Moc jsem Veronice držela palce, přes konec, který mnohé naznačil, ale chci věřit, že naděje tu je a člověk by se jí měl, přes všechny problémy a životní kopance, držet do poslední chvíle a nevzdávat to. Umírá přece poslední. Syrové čtení, které se mi dostalo pod kůži a jak jinak, musím se kouknout po dalších knihách autorky .“... celý text
— Mandlevest

„Jednoduché čtení o době, která už zanikla... děti chodily ráno samo pro mléko přímo do kravína, toulaly se nočním lesem, jezdily na valníku a těšily se na koláče. Ryska uměl psát pro malé děti, ovšem ty se za ta léta proměnily, takže nelze očekávat, že by je svět minulý bavil tak, jako nás.“... celý text
— Pebra

„Tak dlouho jsem se Mornstajnove vyhýbala,až si mě stejně našla. Měla jsem strach,že to na mě bude těžké téma. Ale ve finále to byl opravdu příběh ze života,jakých tady žilo miliony lidí. Možná jsem čekala trošku jiný konec.“... celý text
— Nunynka

„Za mě hodně povedená knížka, o které se moc nemluví. Čeho si čtenář všimne nejdříve, je krásně ilustrovaná obálka, která navozuje dojem young adult žánru. Za mě je to někde na pomezí - vraždění a erotika, i když dost umírněná a jen na pár stránkách, tíhne spíše ke starším čtenářům. Už začátek byl celkem masakr, ale nic není takové, jak se zdá. Proměna Lary byla pozvolná, děj se odehrává v řádu měsíců, takže je to uvěřitelné. Prakticky asi nemůžu nic vytknout. Nechyběl tam ani humor a vtipné hlášky, mělo to hlavu a patu a jen jsem doufala, že všechno klapne. Konec pravda otevřený, ale to se dalo čekat vzhledem k tomu, že jde o první díl série. Tak doufám, že pokračování vyjde brzy.“... celý text
— Tesset

„Bylo mi smutno, když jsem knihu četla. Vrátily se velmi živé vzpomínky ze začátku 90.let kdy jsem nastoupila hned po maturitě jako sestřička do největší pražské nemocnice.Tak obludná šikana, výsměch, ponižování, naschvály atd. si umí málokdo představit. Proto mi bylo těžko u každého příběhu.“... celý text
— Noopi

„Na letošním Světě knih jsem objevil autorku detektivek Marii Horovou a hned její první kniha ze série o psychologu Steinovi se mi moc líbila. Koupil jsem si i další dva tituly s tímto hrdinou a těším se na ně. Mám rád současnou českou detektivku a jsem rád,že kromě Jarmily Pospíšilové,Nadi Horákové a dalších autorek a autorů jsem objevil nové jméno.“... celý text
— Pall11

„Hlavně se zde pojednává o boji proti rasové segregaci v USA v 60. letech 20. století. S tím je spojena i tragická mezirasová láska a nenávistné jednání okolí jedné z hlavních hrdinek. Hodnotím jako snad objektivní popis tehdejší situace, trochu se lišící od hutných románů na toto téma z minula. Zde je více popisů rodinných a přátelských vztahů a také méně ideologie. Zajímavé čtení a porovnání s dnešním vnímáním rasových problémů.“... celý text
— čef

„,,Tohle je moje práce, dávat věci do pořádku. Vracet je do takového stavu, v jakém mají být a v jakém byly předtím, než se k nim někdo zachoval špatně." To byl teda příběh...Poppy si prožila svoje a neměla to zrovna lehké. To sice ani Hudson i jeho minulost byla v celku drsná.. ale jakmile spatřil ji,byla to láska na první pohled...v tomto díle se mluví snad o celé bande a ty epilogy prostě skvěle..“... celý text
— petulkapeta

„Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy - i na základě většinou hezkých hodnocení a komentářů. Trochu mě odrazovalo, že je to žánr fantasy, který skoro nečtu. Ale toto bylo jiné fantasy, než jakého jsem se obávala. Bylo to prostě skvělé. Zrovna mi ta knížka sedla. I filozofická, v podstatě poučná, ale takovým příjemným způsobem. Prostě mě to všechno bavilo a moc oceňuji přesah knížky. Přiměje člověka se zamyslet i nad svým životem a - prostě je ta knížka skvělá a doporučuji.“... celý text
— Jessica007

„Moc pěkná knížka. Celkem stručná, ale zajímavá a poučná. A s nádhernými ilustracemi.“
— maha75

„Vytrvalostní běh byl vždycky moje noční můra, nohy by běžely, ale plíce nezvládaly. Ulevilo se mně, když na VŠ po mně už sportovní výkony podobného typu nikdo nechtěl, respektive dalo se tomu vyhnout, třeba zvedáním činek v posilovně :-). Ale kdoví, kdyby ta kniha existovala už tenkrát, možná bych běh vzala ještě na milost, abych prozkoumala, co na něm tolik lidí vidí... Vždyť je to jen "trochu rychlejší" pohyb než rychlá chůze – a tu jsem měla ráda vždycky a mám dosud. Byl to takový neplánovaný nákup. Knížka ve slevě, hodila se do objednávky kvůli poštovnému zdarma. Na knížce mě přitáhla obálka – rozesmátý Emil v obleku – a v běhu, prostě Emil Běžec. Nakonec mě donutila přečíst knihu poměrně brzy po zakoupení, přestože "ve frontě" už dlouho čeká mnoho jiných knížek. A byla to šťastná volba. Poslední týdny přepracovaná, utahaná, bez možnosti odpočinku, dokud neodevzdám to a to, už včera bylo pozdě. I když se moje práce týká psaní, nikoli běhání, přesto mě kniha výkonostně tak nějak nabudila. Aspoň její první část, kdy se Emilovi daří a jeho výkony se zlepšují. Takže knížku můžu doporučit jako pozitivní motivaci k čemukoli. Ale musíte být rychlejší v tom, co děláte, než ve čtení. Protože alespoň já jsem pocítila, že jakmile se Emilovy výkony začaly zhoršovat, ani mně už moje psaní tolik nešlo. Náhoda? Nějaké podivné souznění? Zvláštní je, že ta poslední část moje pracovní nasazení až tolik neovlivnila. Zřejmě proto, že s životem jako na houpačce mám sama bohaté zkušenosti, ač se Emilem se rozhodně srovnávat nemohu. Někdy si připadám jako totální nemehlo (v původním i přeneseném slova smyslu) – a když si pak přečtu, že i velmi známý a slavný člověk měl v životě svoje slabé chvilky, můžu si říct, že to je lidské... Po dlouhé době kniha, kterou bych si raději nechala k dalšímu přečtení, než poslala dál... nu, ještě uvidím... knihovna je přeplněná, ale... :-).“... celý text
— BabaJaga11

„Tři muži nad čtyřicet let, jejichž životy nejsou v takové kondici, aby na ně mohli být pyšní. Všichni se potácí se do jedné prohry ke druhé, ale i přes spoustu neuvěřitelných náhod, naschválů a podivných situací, kterými si projdou, je dobré vědět, že na každého někde čeká jeho štěstí. Cesta k němu je většinou klikatá a nelehká, protože jinak by si člověk dosaženého cíle patřičně nevážil. Černý humor (dalo by se říci "extra dark", když použiju spojení používané na hořkých čokoládách, tedy snad i hořký humor), který v dnešní hyperkorektní době (Finsko není USA, naštěstí) už nebývá úplně běžný. Ve spoustě banalit a bláznivých situací se ukrývají sem tam rozeseté životní pravdy. Překvapí nás svojí jednoduchostí a přímočarostí. Všichni je známe, nosíme je v sobě roky, jen nám možná chybí výrazové prostředky, abychom je přesně formulovali a vyslovili. Díky za ně.“... celý text
— tanuki

„John Green je mistr v psaní pro teenagery, protože tak jako on nedokáže vystihnout jejich pocity, myšlenky a dojmy skoro nikdo. V téhle knížce se k tomu ale ještě přidává velmi silné dobrodružství, které nutí číst dál a dál, proto se tahle knížka snadno stane jednohubkou na večer. Kromě toho se objevují i opravdu vtipné pasáže, jako u téhle knížky jsem se dlouho nesmála. I konec je povedený, typicky greenovský.“... celý text
— Beltrix

„Tak tahle knížka byla úžasná! Pořídila jsem si ji spíš, protože obálka... Musela jsem si vygooglit, co je vlastně slovo "queer", protože když mi bylo šestnáct až dvacet, zajimaly mě knihy s tématikou "lgbt"... A ono se tomu teď říká jinak :D Už jsem asi fakt stará.. Původně jsem chtěla dát knize 4/5, protože byla vesmírně (...) čtivá, styl krátkých zápisků každý den/ deníku byl důmyslným tahem, protože mě to chytilo a nechtělo pustit, jako někdo, kdo nesmí zavřít knihu s rozečtenou kapitolou, jsem si mohla knihu otevřít kdekoli jsem chtěla (takže ideál pro mou práci, kde se nezastavím, pokud není na lince malá mezírka), celý ten styl humoru mi dost sedl a já se často zasmála, zároveň to bylo takové jiné a mně sympatické a co se týče lásky, byla nenásilná, netlačilo se na pilu, takže to celé vyplynulo tak přirozeně a něžně. Jednu hvězdičku jsem chtěla dát dolů za to, že když bych to shrnula, tak obálka, styl humoru i deníkový styl je top, ale ten příběh je oproti jiným příběhům ve finále takový... méně nabitý? Zkrátka si z něj asi moc nevezmete, když nepočítám nějaká různá fakta a moudra. Po přečtení posledních komentářů zde jsem se ale rozhodla dát plný počet hvězd. Někdo zde napsal, že je to taková "chill" knížka a to souhlasím. Proto i doporučuji všem, kteří hledají oddechovou knihu, kde se i můžou zasmát. PS: Ve Phoebe jsem se občas trochu viděla. (Sebe v těch -nácti) Všechny postavy byly skvělé.“... celý text
— Satyrka

„Havran je symbolem mysli, vědění a inteligence. Je považován za strážce tajemství a duchovního učitele. Doprovodný text ke kartám je přímočaře jednoduchý, což ocení jistě začátečníci. Kvalita karet je průměrná, výtvarné provedení mě zatím neupoutalo. Oceňuji doporučený výklad na osm karet. Nechte se tedy zlákat mystickou silou havrana a spolu s ním otevřete dveře svojí fantazii, intuici. Spolu s ním proleťte magickým závojem sebepoznání...“... celý text
— evelýny

„Kvalita tohoto románu odpovídá zdějšímu mimořádně vysokému hodnocení. Neotřelá "love story" Tomáše a Anežky, kteří pocházejí ze zcela rozdílných společenských vrstev, k tomu skvěle vystihnutá dobová atmosféra expandujícího Zlína a obuvnického impéria Baťa. V druhém časovém plánu zažíváme revoluční události r. 1989 z první ruky, přímo z ulice. Příběh je rozvětvěný a mnohovrstevnatý, přesto velmi čtivý a napínavý. Jeho jednotlivé dílky do sebe nakonec dokonale zapadnou. Velice působivá kniha!“... celý text
— Junaori

„Další kniha rozhovorů, tentokrát s lidmi, kteří se nějakým způsobem věnují výtvarnému umění. Nejvíc mě zaujal pan Salák pro jeho lásku k přírodě, inteligenci a hravost. Má svůj vlastní svět, který, jak sám říká, je potravou pro jeho fantazii, krásně vyjádřeno. Bavili mě stručné, jasné a zcela srozumitelné odpovědi Lorenza, kluka s Aspergerovým syndromem zcela zaujatého dopravou a obdivujícího impresionisty. A nakonec Kuchařovi, pan Karel, který je po úrazu na vozíku a má téměř ochrnuté ruce, ale díky velké vnitřní síle a odhodlání zvládne téměř vše a jeho manželka, která i přes těžkou minulost zůstala pohodová a lidská. Výtku mám snad jen k některým položeným otázkám, které odvedly od mnohem zajímavějších informací a časté dotazy točící se kolem náboženství a víry.“... celý text
— Calinda

„Íliada se velice těžko hodnotí. Z hlediska příběhu, doby sepsání a významu pro západní kulturu je to šestihvězdičková záležitost, která zastrašujícím způsobem dominuje literární tradici. Jenže při bližším pohledu se objevují malé prasklinky, které se při delším potýkání proměňují na hluboké jizvy. Íliada je bez začátku a bez konce, takže jako popis Trojské války je stěží dostatečná. Jenže Homér - pokud vůbec existoval, byl bezpochyby génius. Odvyprávěl totiž báseň, jejímž středobodem není válka, ale lidská emoce. Pýcha, zlost, touha prosadit se, bolest, pomsta, bezmoc a láska. To jsou hlavní postavy. Jejich nositelé jsou jen loutky v rukách osudu. Díky jeho vypravěčskému umu se jim ovšem dostalo nesmrtelnosti slíbené bohy. Achilleova odvaha byla obdivována ještě v době, kdy svět na existenci Tróje dávno zapomněl, a dokud budou existovat lidé vyprávějící příběhy, bude v nich pyšný válečník žít. Četl jsem vydání nakladatelství Leda z roku 2021. I když Vladimír Šrámek odvedl při převodu archaického textu do moderní doby skvělou práci, vydavatel naopak odvedl práci mizernou. Chybí předmluva, doslov, poznámky i rejstřík. Dobrý poznámkový aparát by přitom pozvedl příběh na další úroveň, protože bez něj zůstává spousta drobných událostí čtenářem nepochopena nebo přehlédnuta. Je mi skoro trapné to přiznat, ale o Trojské válce jsem se dozvěděl víc z Ílionu Dana Simmonse, než z originálního textu.“... celý text
— hanak_v_exilu

„Na túto knihu som bola naozaj zvedavá a musím povedať, že som si ju užila. Aj keď poslednú dobu sa mi už YA knihy veľmi nepáčia, tak táto je naozaj výnimkou. Ryn je skvelá hlavná postava, tak správne drsná a má zmysel pre humor. Ellis bol tiež fajn, skvelo jej sekundoval. No a samotný príbeh ma naozaj bavil. Výprava cez tajomný les s cieľom nájsť akýsi hrad, po ceste sa neustále potýkať s nejakými zombíkmi... Ale nie sú na to sami, pretože im pomáha koza :D. Keď som si čítala pár recenzií, tak som nechápala, čo s tou kozou všetci majú, ale ona je naozaj najlepšou postavou celého príbehu. A čo oceňujem najviac, nebolo tu veľa romantiky, len tak decentne. Miesto toho tu bola mierne strašidelná atmosféra, čo sa mi naozaj páčilo. Príbeh bol ináč vcelku jednoduchý, ale napriek tomu originálny a napísaný tak, že sa mi to čítalo veľmi dobre a ťažko sa mi od knihy odtrhávalo. Teším sa na ďalšiu autorkinu knihu.“... celý text
— Deia

„Na začiatok musím povedať, že aj keď Harryho Pottera zbožňujem, tak len toho knižného. Filmy som ani nevidela všetky a Draco Malfoy mi nikdy k srdcu neprirástol. Ale na túto knihu som všade videla samé pozitívne ohlasy, tak som bola zvedavá. A teda, čakala som niečo viac. Hneď od začiatku mi vadil až príliš jednoduchý spôsob písania - chápem, že Tom nie je spisovateľ, ale mierne mi to vadilo. Taktiež som čakala, že tam bude viac príbehov z natáčania Harryho Pottera, ale toho mi tam prišlo nejak primálo. Celkovo sa mi to zdalo, že sú to len také útržky, že na čo alebo na koho si práve Tom spomenul, tak o tom práve napísal. A všetko bolo až príliš pozitívne, miestami to na mňa ani nepôsobilo úprimne. Vadilo mi aj, ako Tom písal, že bol trošku grázel a podobne, ale v podstate nebol a príliš často skloňované spojenie normálny život. Neviem, proste to celé ku mne vôbec nepreniklo. Čítalo sa mi to dobre, rýchlo, bolo tam pár zaujímavých momentov, ale žiadny hlbší dojem vo mne kniha nezanechala, pretože mám pocit, že iba kĺzala po povrchu. A taktiež si nemyslím, že by ľudia mali písať svoje autobiografie v tak mladom veku.“... celý text
— Deia

„jakoby dětská reflexe nevlídného světa dospělých, nápad dobrý, ale provedení takové odnikud nikam, některé nápadité postřehy a ironické hlášky možná zaujmou, ale jednak neodpovídají zvolenému dětskému mluvčímu, jednak nezakládají žádný příběh, jen se volně řadí za sebou a brzy nudí; má-li vulgarita v doprovodu kritiky katolické církve úspěch v Polsku, tak mě - ateistické české nekřtěňátko - ničím neoslovila jo, a za mě i mimořádně hnusné ilustrace“... celý text
— los