Nejnovější komentáře

„Sharon J. Bolton je má oblíbená autorka, její knihy mě provází celou mou „čtecí kariérou“ a vždycky si je nesmírně užiju. Odhadla bych to tak, že skoro každý rok si od ní přečtu aspoň jednu knihu. Vše začalo sérii s Lacey Flintovou, té jsem propadla a od té doby velmi ráda dávám šanci i jejím dalším příběhům. Její dar čtenáře ukotvit u příběhu je výjimečný. Nenudila jsem se ani na chvilku jen jsem obracela stránky a lapala po dechu. Možná trochu překombinované, ale mě to vůbec nevadilo, hltala jsem příběh takový, jaký si pro nás autorka připravila. Skvělý psychothriller, který je ozvláštněný několika časovými rovinami. Musela jsem číst pozorně, děj byl tak rychlý, že jakékoliv usnutí na vavřínech by mě posunulo zpět a já bych musela číst znova. V knize je docela dost postav a každá je svým způsobem nějak intrikánská, že nevíte komu vlastně věřit a kde až chtějí zajít. Ale až se dostanete na konec, zjistíte, že vše do sebe krásně zapadne a nelitujete ani jedné stránky. Už teď se moc těším na další knihu paní Bolton – jsem zvědavá, co si pro nás vymyslí. Určitě doporučuji, užila jsem si ji moc.“... celý text
— nada3314

„Tuto sérii začínám číst po druhé s odstupem dvou let. A líbí se mi stále stejně. Což je dobře. Stává se mi, že jsem knihou nadšená, ale časem přečtu několik knih na podobné téma a pak mi již zapadne nebo mě tolik nebaví. To se mi u Elle Kennedy prostě nestává. Je to autorka se stabilními výkony a knihy jsou čtivé i opakovaně. Hokejové téma je oblíbené u řady z nás, tedy neprohloupíte, pokud se do série pustíte. Přemýšlím, který pár se mi v sérii líbí víc, ale každý má své kouzlo. Příběhy jsou rozličné, každý má své téma, svou zápletku, jinou povahu, pozadí. Moc oceňuji, že autorka dává příběhu nádech povah, které v knize jsou. Každá kniha pak má jiný náboj. Oceňuji citlivost Garretta a i to jak Hanna zvládla terapií svůj sexuální a i další život po znásilnění. Kostlivci ve vztahu Garrett a jeho otec jsou také příšerní. Tyto situace je oba velmi posílily. Jsou sobě i svým přátelům oporou. Kniha se mi moc líbila a myslím, že ji po letech otevřu a přečtu po třetí, čtvrté a páté. Jsou to příběhy, ke kterým se můžete vrátit ať už se chcete zamyslet nebo si oddechnout.“... celý text
— monika0181

„Moje druhá kniha od Markéty Lukáškové a tahle mi vyrazila dech. Nadšená jsem byla zejména z propojení příběhů a dvou možností reality. Chvílemi mi to přišlo jako napínavá detektivka a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha příjemně překvapila, do poslední chvíle jsem netušila konec, ale během čtení ve mně vzešlo mnoho otázek, na které autorka neodpověděla. Za mě zatím top kniha letošního roku!“... celý text
— Kara28

„Mnohem lepší než první díl. Líbilo se mi, že se celá kniha odehrává v Jinosvětě. Trochu mi to připomínalo styl Holly Black, ovšem víc propracované. Callie a Des jsou „šílená“ dvojice, ale skvěle jim to funguje. Těším se na další díl, o překvapení tu evidentně nebude nouze.“... celý text
— Dani3

„S ohlédnutím na to, jak se ke mně kniha Amazonie dostala, můžu bezostyšně tvrdit, že upoutat mou pozornost knihou není zase tak velká námaha. V antikvariátu se mi líbila obálka, a tak jsem ji koupil. A rozhodně jsem nelitoval. Amazonie je svižný příběh odehrávající se v srdci Amazonského pralesa, kdy se spolu s hlavními hrdiny vydáváme na výpravu, která má získat od domorodého indiánského kmene lék na šířící se epidemii. Při výpravě na hrdiny však čeká nejedno tajemství, které prales ukrývá...“... celý text
— Murlock77

„Je to pěkná kniha, bohužel na úroveň knihy Moudrost vlků zdaleka nedosahuje. Pejsky mám rád a zrovna mám štěně, takže nějaké poznatky byly přínosné a zajímavé. Se vším v knize nesouhlasím a zvláště poslední kapitoly o hřbitovech a urnách jsou spíše ujeté než zajímavé! 4/5!“... celý text
— Taufa

„Jack Steel: Za kráľovnú a vlasť! Škótsky vojak Jack Steel, podľa ktorého je celá trilógia aj pomenovaná, v službách Jej Veličenstva anglickej kráľovnej Anny Stuartovej. Prvý diel prezentuje historickú fikciu na pozadí skutočných udalostí, ktoré sa odohrali v júli-auguste roku 1704 v Bavorsku, kedy sa spojenecké vojská Angličanov, Škótov, Dánov, Holanďanov, Prusov, Hessencov i Hannoverčanov, vedené vojvodom z Marlborough, postavili armáde Francúzov a Bavorov. Zaujímavé, dobrodružné, vojenské, plné bitiek, krutosti, zrady, klamstva, pomsty, ale aj zmyslu pre česť a spravodlivosť. Ak máte radi historické romány, skúste. Ja som bol milo prekvapený a už sa teším na druhý príbeh. P. S.: Len tak na okraj, jedným z potomkov vojvodu z Marlborough bol Winston Churchill.“... celý text
— PitoR

„Kniha mě moc neoslovila, pořád jsem čekala, že se „něco“ stane a ono nic. A jaké bylo moje rozčarování na konci, když jsem zjistila, že to má ještě další díl. Otevřený konec je svým způsobem také konec, takže do další ho dílu se už pouštět nebudu. Ústřední dvojice byla sympatická, nicméně romantickou linku držely nad vodou jen chaty a telefonáty mezi Rosie a Adamem. Panická ataka i alkoholismus jsou vážné problémy, ale tady je to všechno popsané strašně odlehčeně. Zasloužilo by si to lepší zpracování.“... celý text
— Dani3

„Trh je presýtený takýmto tipom kníh. Aby autor vazne zaujal musi ist na plne gule, v tejto serii to bolo nemastne neslane, ani vela ani malo. Jessi bola divna, slaba postava. Na zaciatku chcela bojovať a odolavat a nahle bum bac jedna strana a ona ho miluje,sex nieje problem a este si ho aj uziva, totalne rozmaznaná princezna bez charakteru , ktora mi liezna len na nervy... Liam na začiatku magor ktoreho sme vsetci zrali, striela ludi podla nalady,sexi alfa samec,ma vsetko pod palcom... Ale pride druha cast a tam sa to pohnoji, stava sa z neho citlivy mlady muz, miluje svoju partnerku, matku ktoru nenavydel pozyva na obed a obetuje sa koly nej, sponzoruje nemocnice a pomaha chorim. Cisty blaf! Tesila som sa na tuto seriu a som maximálne sklamana, este k tomu ta obalka! Ako vazne?“... celý text
— LenkaNovotna32

„Tak jako úplná nuda to nebyla, hodně jsem se dozvěděla o čínské historii. Jen ty jména se furt pletly , takže by se třeba v zadu hodil slovník.“
— jaja1989

„Pěkné, pěkné... Jednohubka, která je takovým milým doplňkem k Winterbergově poslední cestě. Nevadilo by mi takových "doplňků" číst víc. Je tam vše, záchvaty historie, tratě, nádražím, vlaky i pivo, různé nehezké mrtvoly. Plus krásné kresby.“... celý text
— bosorka

„Ačkoli tenhle typ literatury nevyhledávám, a tudíž jsem byla skeptická, poslech audioknihy jsem si užila a nechtěla ji ani odkládat. Je to skvěle namluvené a i příběh je plný vzrušení a vtipu. Nebo možná jen nemám ráda bezduchou červenou knihovnu, což o tomhle neplatí. Trochu proti své vůli jsem zvědavá na další díly.“... celý text
— ZůzaSomolka

„Tvorbu Petra Borkovce mám nesmírně rád, a byť jsem od něj zatím nečetl úplně všechno, k některým jeho dílům se opakovaně vracím. S radostí jsem si tedy pořídil a přečetl tuto jeho nejnovější, raritní knížečku (pouhých 150 výtisků, navíc zjevně zatím nešla do běžné distribuce). Troufám si říct, že jsem jedním z ideálních cílových čtenářů, jelikož i u mě se snoubí zájem o entomologii (byť mnohem poučený a zapálený než u Petra Borkovce) s vášní pro poezii. Tím nechci říct, že by si četbu nemohli užít i jiní, ale koho hmyz nechává chladným, nebo se mu dokonce hnusí, možná tyto Borkovcovy texty tolik nedocení. Napadá mě přirovnání k půvabné knížce Miloslava Nevrlého Moje ptačí roky, ovšem s tím, že Borkovcovy texty jsou vycizelovanější, jemnější (třebaže Nevrlý je zdatný stylista) a platí to i pro vypravení celého svazku. Nesnadno se to formuluje, ale základním rysem veškeré Borkovcovy tvorby pro mě byl vždycky ostře tesaný (což neznamená, že by byl prostý subtilnosti), vyzrálý a suverénní výraz, který je výslednicí obdobného nahlížení, vidění. I v přítomné knížce autor v jednom z textů líčí, kterak především pozoruje to, co je („jsem tak ustrojen, že nevidím dobře pod povrch“), a nikoli primárně to, co jest (ač to v té jeho zrakovosti, ornamentice v nejlepším slova smyslu, samozřejmě také je, avšak nikoli coby výsledek plánovité reflexe, nýbrž spíš jako jakýsi smysl výtvarna). Touží vnímat a pojímat, aniž by ho to nutilo „v hlavě srovnávat, porovnávat a přirovnávat na všechny strany“, touží se vzepřít metafoře coby výsledku lidského rozumování, „zůstat ohromený, a mlčet!“ Byť si samozřejmě uvědomuje limity, potažmo nemožnost takového usilování. Na každý pád jsem si teprve při četbě Křehké knížky uvědomil, nakolik má Borkovcova tvůrčí metoda (tak jak si ji představuju – rekonostruuju při četbě) blízko k čisté, precizní, „křehké“ práci sběratele a preparátora drobounkého hmyzu. O to působivější je tragická tónina, kterou determinuje hned první text knihy, v němž se dočítáme: „Jak moji entomologičtí přátelé vědí, ztratil jsem před rokem, ve svých téměř čtyřiapadesáti letech náhle zrak a byl nucen s aktivním sběrem brouků úplně přestat. Ale zbytky zraku (jsou to bohužel jen jednotky procent a moje vidění připomíná průhled přes zažloutlý velice tlustý achát) mi stále přinášejí, jak rád poznamenávám, nezvyklé entomologické zážitky. Barevné a lesknoucí se stíny s jakoby tlustým lemováním na pravém oku silně připomínají krovky krasce Chrysochroa Ocellata a stojaté bílé mžitky na černém pozadí, které tak zřetelně vidím levým okem, mají už navždy hranatý a s ničím nezaměnitelný obrys vzteklého a dravého krajníka pižmového (Calosoma sycophanta).“ Tímto prizmatem vnímáme i jeho texty o sběratelských začátcích, noční svícení, vzpomínky na burzy, nigerijské zlatohlávky-goliáše s notnou dávkou nostalgické melancholie. Jediné, co mě na této jinak půvabně vypravené knížečce zamrzelo, bylo několik textových chyb (*ke břehu zarostlého vodními travami – s. 27; *Hřmot se blížil se a sílil – s. 59; na zadní straně obálky je reprodukce textu ze Lhotského Křehké krásy přerušena v půlce slova, což byl patrně záměr, resp. to vydavateli či autorovi nevadilo, leč působí to divně, také jako omyl). Ty lze přičítat nejspíš poněkud nadšeneckému rázu celé edice, kdy v podstatě celou výrobu knihy měly na starosti pouhé dvě osoby. Škoda. Nicméně i tak je to krásný a vzácný počin.“... celý text
— V_M

„Moje druhá kniha od autorky (po Kořisti) a stejně jako předtím: Darcy dokáže absolutně skvěle budovat atmosféru, pohrávat si se čtenáři a vnutit jim strach. Taky má velmi rozmanité, snadno zapamatovatelné postavy, které člověku rychle přirostou k srdci. Nicméně v tomhle případě byl už závěr možná příliš natahovaný. Od asi poloviny knihy už nepřišel žádný velký šok ani strach a člověk jen čekal, jak postavy vyplavou. Navíc, vzhledem k okolnostem, už spolu postavy moc nemohou komunikovat a je to spíš akce, což...tomu taky trochu ubírá. Celkově, ale super.“... celý text
— Marty.M293

„Tahle kniha má všechno, co má mít ... scénář nekonečného seriálu na TV (doplňte si libovolnou komerční televizi), včetně podsunutých reklam v textu. Budiž přičteno k dobru, že product placement je tentokrát méně debilní, než byl v Nejlepším víkendu. Máme tu dobře zajištěného chlápka, který hledá, kde by mohl mít problém, děj se odehrává v trestuhodně malém městě, jako je Praha, a je totálně mimo realitu. (Nebo jsem mimo já, protože žiju jen na vesnici s 400 tis. obyvateli a nechápu ten velký svět celebrit a cizozemských ideálů). Nedokázala jsem vlastně pochopit ani jednu postavu, neměla jsem se s kým ztotožnit. Jejich problémy mě nedojaly ani nijak nepřekvapily. Ale tradičně se to čte dobře, jako konzumní čtivo, když máte zrovna hlad po čtení. Nenadchne, ale neurazí, nemusíte u toho vůbec přemýšlet. Naopak, myšlení by bylo spíš na škodu. Jestli jste fandové Ordinace v růžové zahradě nebo takového typu seriálu, asi budete nadšení.“... celý text
— jaroiva

„Zákulisie britskej kráľovskej rodiny z pohľadu jej člena. Vždy som si o Harrym myslel, že je tak trochu nevďačný že sa odtrhol od rodiny a vzdal privilégií. Čo by iní za to dali. Teraz to už vidím trochu inak. Z jeho pohľadu. Neviem kto mu s písaním knihy pomáhal, ale vyzerá, že niekto kto už napísal pár riadkov. Opisy udalostí sú dostatočne obrazné, aby sa čitateľ (poslucháč) vedel preniesť do deja. Čo sa týka spracovania audioknihy, to je špičkové. Jeden z najlepších prednesov aké som počul, povyšujú audio verziu nad knihu.“... celý text
— MarkCarter

„Napínavé,skvělé se mi to četlo“
— Venouš51

„Nenáročná četba o lásce. Na dovolenou úplně ideální.“
— VevodkyneLinda

„první český překlad Lenzova souboru povídek, haleluja! těšil jsem se jak malej harant na Štědrej den... vzorový postmodernistický relativismus, z kterého severoněmecky mrazí: drsné, překvapivé pointy jsou skryté mezi řádky a v plné síle čekají často až úplně na posledním slovu a pak dolehnou rázně jak pár facek nejen titulní povídka Einstein přeplouvá Labe u Hamburku, ale snad ještě typičtější, řekl bych přímo fowlesovská, je závěrečná Fantazie se třemi paralelními pohledy na jednu situaci, jen na tu by se dala napsat výborná diplomová práce! povídky jsou seřazeny chronologicky a čteny v tomto sledu krásně dokumentují vývoj Lenzova autorského stylu i tematiky/motiviky (viz třeba povídka Případ na hranici) jediné, co mě dost prudilo, je překlad - už před deseti lety jsem se podivoval, že se Zoubková pustila do Kafkova Zámku - vidím, že překládá "věrně originálu" (na to mi dnes stačí DeepL), jenže v beletrii z toho pak lezou nesmysly nebo se ztrácí souvislosti = třeba když překládám Einbildungsvermögen, aby mi tam zůstal ten Bild, jako obrazotvornost, a mohl naznačit spojitost Bild s Wort a tím se dostal k Sinn a Bedeutung, tak pak nemohu celou povídku nazvat Fantazie = beletrii prostě musí překládat člověk s einbildungskraftem a bohatým wortšatcem“... celý text
— los

„Velmi zdařilá kniha, která vykresluje pomalu rostoucí přátelství dvou dívek ze dvou naprosto odlišných rodin na pozadí historických událostí. Osobně jsem nejvíc ocenila, jak je mladším čtenářům přiblížena černobylská katastrofa a především dennodenní život v Rusku před revolucí. Navíc jsem ráda, že se v současné literatuře píše o problémech (nejen) dětí, kterým knihy mohou dodat odvahy říct si o pomoc.“... celý text
— Lenisk@

„Ráda si občas přečtu takhle rozhovory napsané v knize:) A když jsem u nás v knihovně objevila knihu s Markem Dvořákem, tak jsem neváhala:) Kniha je perfektně napsaná, čte se jedním dechem i když jsou to jen otázky a odpovědi:) Ale jaké odpovědi, pokud vás zajímá práce na urgentu, ve vrtulníku a sanitce tak rozhodně nesáhnete vedle, a ještě když odpovídá Marek Dvořák tak zajistě nešlápnete ani dvakrát vedle:) Z knihy cítím, jak je do své práce zažraný, jak ji má opravdu rád a je pro něho vším, co ho bavilo a bavit bude vždycky, přála bych každému,aby našel práci,která ho bude naplňovat opravdu každou minutou svého života,tak jak to cítím v této knize.“... celý text
— Ivanule

„Horší hodnocení mě trochu udivuje. Za mě to byla dobrá detektivka, nic převratného, ale pěkně se četla.“
— iveta3689

„Do knihy jsem šla s tím, že je všude a neměla jsem očekávání. Příběh byl fajn, zápletka předvídatelná, ale zpracováním úplně v pohodě. Co mi vadilo moc, bylo neustálé vzdychání dvacetileté Violet o tom, jak je ten temný a zlý mladík sexy, úžasný a krásný. Moje nejoblíbenější postavy jsou jednoznačně Tairn a Andarna.“... celý text
— ZuzanaZ83

„Překvapivě dobrá knížka. Moc jsem od ní nečekala, maximálně nějaké klišé plné inkluzivity, ale vyloupl se z toho celkem zajímavý příběh. Líbí se mi, jak jsou kapitoly psané z pohledu jednotlivých postav, což při čísle sedm může být docela těžké ukočírovat tak, aby to děj posouvalo vpřed, ale autorům se to podařilo. Když knize odpustíte typické vyzdvihování pubertálních hrdinů (Aneb je-li vám víc jak 25, zažádejte si o důchod) a jistou tragickou událost na konci (stejně jako Nelly doufám, že to ještě půjde nějak spravit), tak se můžete těšit na svižnou a místy i relativně vtipnou oddechovku, kdy nebudete vědět, komu držet palce dřív. :)“... celý text
— Inugoya

„Od autorky jsem četla Mengeleho děvče, byla jsem zvědavá na další její dílo. Tak tohle bylo něco! Knih okolo atentátu na Heydricha jsem přečetla hodně, není snad nic, co by pro mě bylo nového. Až tahle kniha. Popis celého života - od raného dětství - Kubiše a Gabčíka jsem četla poprvé.... Popisuje i životy dalších, důležitých lidí, o kterých se moc nemluví a moc se o nich neví. Kolik lidí se zachovalo neskutečně statečně.....až jsem měla husí kůži. Sami nacisté z toho byli překvapení a nepočítali s tím, že nikdo z Čechů nikoho neudá.... Po čase přiznali, že kdyby parašutisty Čurda neudal, nikdy by je nenašli..... Většina parašutistů byla hodně mladí lidé, dnes neuvěřitelné.... Kniha se četla úplně sama, je psaná hodně čtivě. Je to tedy i k zamyšlení....bránil by ještě dnes někdo takhle naši vlast?? Velmi oceňuji fotky v knize. Knihu bych rozhodně doporučila jako povinnou četbu.“... celý text
— 1casper

„Len tri hviezdičky dávam za seba nie preto, že by kniha nebola dobrá. May zle asi písať ani nedokáže. Postavy, dej zasadený do historických súvislostí, reálne prostredie - to všetko je ako vždy perfektné. Len pre mňa osobne bola napr. séria z ostrova Lewis zaujímavejšia. Takže ide skôr o moje neprijatie iného žánru od autora, než o to, že by sa mu nedajbože táto kniha nevydarila. Je dobrodružná, napínavá a nabitá informáciami, o ktorých väčšina ľudí doteraz možno mala len nič moc alebo vôbec žiadny prehľad.“... celý text
— Čand@

„Skvělá příručka pro orientaci v dané problematice. Jen ty věčné chyby v sazbě... Vydavatel by si měl dát více záležet na korekturách.“
— stepan-kare

„Povídky napsané či vydané v roce 1962. Macondo rozpálené, v němž uvíznete, ani nevíte jak, v němž se nekrade, protože vaší matce hrozí trest nejvyšší, jen tu a tam se vám ztratí koule (biliárové), vzniknou nejkrásnější klece na světě, a tak se zbavíte bot, z nebe budou padat mrtví ptáci, farář bude kázat o Věčném Židovi a vybírat na nový klobouk... a pokud vám ujede vlak, spočítáte odpadky, které zůstanou z Velké matky po jejím pohřbu...“... celý text
— petrarka72

„Tuhle knížku jsem si přečetla jenom proto, že jako autor knihy je přiřazen Karel Čapek, jehož dílo jsem se rozhodla přečíst celé. Jsem zklamaná z tohoto vydání. Čapkovu povídku jsem četla již v jiné knize, takže je to jenom taková recyklace. Líbily se mi ilustrace.“... celý text
— tittanie

„Petr nezklamal, ale ani nepřekvapil (což není nutně špatně). Živočichové se z jednoho místa na jiné mohou přemisťovat skutečně nejroztodivnějšími způsoby a autor uvádí stovky, ne-li tisíce příkladů, aby to doložil. Je fajn, že všechny ty věci, které jsou roztroušené po jeho ohromném množství populárních článků, sesumíroval do jedné knihy a ještě doplnil dalšími postřehy, ale někdy je těch informací trochu moc. Čtenář s otevřenou hubou pokračuje od jednoho odstavce k druhému, od jednoho tvora k úplně jinému, ale v podstatě nikdy se to nezastaví a údiv převládá nad hlubším proniknutím do tématu. Proto bych doporučil dát si to na noční stolek a učítat po kouskách. Jakmile si člověk dá padesát stran v jednom zátahu, může začít znovu, protože poslat tolik věcí z krátkodobé paměti dál prostě nejde, navíc dopaminu taky nemáme nekonečně, takže ani ten „wau efekt“ už pak nefunguje. Ale jinak super!“... celý text
— TheRaven