Nejnovější komentáře
Až pravda zvítězí
„Čas nezahoji rány. Jen tě naučí, jak s nimi žít.
Život je krátký a promrhané šance trápí mnohem víc než ty nezdařené.
Naprosté skvělá série! Tohle se opravdu moc povedlo. Napětí, žár, láska.“... celý text
— Kristy.Seb
Čokoláda
„Film milujem a dobre si obsahom poradil. Kniha mala podobný nádych, aj keď s úplne iným koncom. Bolo to príjemné čítanie, no ďalšie pokračovania si nechám ujsť. Asi si nechcem kaziť dojem :)“... celý text
— goofinkaa
Dcera sněhu
„Mrzí mě to, ale na rozdíl od mnoha komentářů já nadšení z této knížky nesdílím. Možná nedokážu najít konkrétní důvody, ale po dočtení cítím jakousi pachuť, jako bych byla podvedená. Přijde mi, jako by autorka nevěděla, o čem to chce napsat a v jakém žánru. To, o čem píše anotace (pohádkovost, možná magický realismus) je jen kus knížky (a je opravdu nádherný). Jenže pak člověk dostane ránu mezi oči, že nene, to všechno je reálné, drsně lidské a vysvětlitelné, a pak zase nene, hleďme na ta kouzla - atd., několikrát dokola. V reálných kusech mi překážela pohádková prvoplánovost a ne-uvěřitelnost postav a jejich vývoje.
Z pohádky a reálu udělala autorka roládu a několikrát nás nachytá, že to je přeci reálno a pak zas, že to přeci není reálno – jako by si pohrávala s čtenářovou důvěřivostí a vždycky z něj udělala hlupáka, že jí na to zase skočil. Pro mě to přelévání mezi nimi pohádkou a reálnem tam a zase zpátky nefungovalo, nedrželo to pohromadě.
Tohle tančení mezi žánry a tahání čtenáře za nos chce mistrovskou lehkost a eleganci, aby se čtenář zasmál sám sobě, což se tady podle mne nepovedlo. Jako by autorka chtěla zvládnout víc, než na co stačí.
Asi si radši najdu a přečtu onu starou ruskou pohádku o Sněguročce.“... celý text
— meluzena
Krámek se starožitnostmi
„Čtivá, místy napínavá kniha. Co se mě na ní nelíbilo, byl popis rozsudku Alicinýho táty. Myslím, že dost kruté i na tehdejší dobu. A také ty návraty do budoucnosti, možná měla Paula trochu ubrat. Rozhodně si však nenechám ujít druhý a třetí díl této série.“... celý text
— Zlatinka.Emilly
Námi to začíná
„Oddychovka, ale jak už bylo řečeno...až moc ideální..téměř bez zápletky“
— luckomar
Muž bez tváře
„Tak tohle bylo skvělý. Kvalitní severská detektivka se super dvojkou detektivů. A jelikož mi Rudi chybí už teď, chvátám pro druhej díl!“
— ChristineGilgun
Muž jménem Ove
„Prvních pár kapitol jsem přemýšlela, jestli to opravdu chci číst, protože Ove mě neskutečně vytáčel tím, jaký je pedant. Na mě jeho chování působilo jako psychická porucha a přišlo mi celkem nepravděpodobné, že by s ním někdo vydržel. Nicméně tuto nechuť jsem překonala a dále mi kniha přišla dojemná a milá, místy i vtipná. Přesto příběh hodnotím jako nereálný a tak trochu umělý. Doporučuju pro ty čtenáře, kteří mají náladu na milou, nenáročnou až sentimentální knihu.“... celý text
— jopp
Divergence
„Mě se to líbilo. Ale zase to tolik a nehajpuju. Je to fajn příběh co zabaví, ale má svoje mouchy. Třeba ten retardovaný systém. Doslova rozdělit společnost do pěti frakcí, aby se "zabránilo válce" když si frakce stejně navzájem lezou do zadku a nakonec se začnou i rafat, to je postižený nápad/plán hodný Aelin Galathynius a Brumbála. Na druhou stranu se mi líbila ta myšlenka toho, že v tomhle světě prostě chcete a musíte někam patřit, jinak skončíte na ulici jako chudí a frustrovaní odpadlíci. A to je věc, kterou si dokážeme převést i do našeho světa.
Romantická linka u mě tady vyhrává titul té nejvíc shitové romantické linky z knih co jsem četla tenhle tok. Ten vztah mezi Tobiasem(Čtyřkou) a Tris působí tak strašně divně. Ani nedokážu úplně přesně popsat proč.
Tobias se teda chová hrozně divně. Chvíli si ní chce být a chvíli je to necitlivej parchant.(Upřímně se omlouvám všem fanynkám, který na něj mají fiktivní crush.) A Tris...o té moc nevím co si mám myslet. Mě nijak neštvala, ani mě nějak extra nezaujala. Ke všem postavám tady jsem si prostě nic moc nevybudovala.
Bavil mě ten trénink u Odvážných, jak si Tris postupně začala vést dobře a jak se mezi nimi začala cítit dobře a že tam patří. Ta scéna s lanovkou obzvlášt.
Jinak má celkem dobře autorka celkem dobře rozehráno na další díl, závěrečný útěk/souboj mě bavil.
Ale stejně zatím 3*“... celý text
— Bookworm345
Krev pro divoženku
„Moc pěkná kniha a doufám, že časem se dočkáme dalšího dílu. Jediné co je trochu škoda je délka kapitol jinak je to opravdu bez chybičky a zvraty jsou naprosto parádní.“... celý text
— Johny_H.
Změň svůj dech a začnou se dít věci
„Jsem rád a vděčný, že jsem narazil na tuto knihu. Již dříve dýchánky a teď tato kniha.
Jednoduše napsáno, bez obalu a přikrášlení. Přesně, výstižně vyjádřené. Kdo chce na sobě pracovat tak má možnost. Je čistě na něm kdy začne.
Tato kniha mě pohltila. Za tři dny už jsem chodil a nacvičoval dechová cvičení dle dýchánků.
Jen práce, praxe ukáže. Mě ukázala cestu na kterou se vydávám rád, s chutí, elánem, v klidu, pohodě. Dech je život a funkční dech je úžasná cesta za poznáním sebe.
Nyní už jsem dál a rád pomohu nastartovat další. Je na každém co si zvolí. Vše je na dobrovolnosti. Každý člověk má svobodnou volbu.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Ruda“... celý text
— RudyJizerky
Někdo se dívá
„Oddechový krimi thriller do kapsy s kapkou tajemna. Já jsem spokojená. Když chce člověk jednou za čas knižní jednohubku místo knižní bichle, tak neprohloupí, jestli sáhne po této knize. Skvělá na cesty do práce například...“... celý text
— Ennie
Mrtvé od Tichého jezera
„Knížka se mi moc líbila. Ani jsem to nečekala, že to bude tak dobré.
Děj pěkné ubíhal, hlavní postavy byly sympatické. Vraha jsem odhadla správně , což se mi moc často nestává.
A konec byl tak akorát. Nic přehnaného a překombinovaného.“... celý text
— Tereez8662
Deník japonské manželky
„Oddechové nenáročné čtení.
Dozvěděla jsem se řadu pro mě nových informací o životě v Japonsku, odlišnostech mezi naší a tamní kulturou i o tom, jak Japonci vidí nás.
Veronika mi zprvu úplně sympatická nebyla, pak jsem si k ní ale našla cestu a vlastně jsem ji dost obdivovala za její odvahu a odhodlání žít v úplně cizí zemi, nám tolik cizí kultuře, úplně sama bez nikoho známého - krom manžela, který byl pořád pryč a stejně jí příliš nepomáhal.
Nejvíc zajímavý mi přišel ten rozpor ve společnosti - na jedné straně je kladen extrémní důraz na zdvořilost, řád, pořádek, úslužnost, perfektní služby apod., na straně druhé v běžném životě nenapadne muže podržet ženě dveře, pustit sednout v autobuse těhotnou... zvláštní.
I když se mi japonská, potažmo asijská kultura líbí, žít bych tam nechtěla.“... celý text
— Cabiria
Svědectví o životě v KLDR
„Knihu bych doporučila každému. Trochu jsem se bála, jestli na mě realita KLDR nebude moc, ale autorka dokázala toto těžké téma zpracovat bez zbytečného emotivního ždímání čtenáře. Forma rozhovoru mi překvapivě sedla a knize není co vytknout.“... celý text
— bajulda
Kulka
„Čtivá, napínavá, konec nečekaný, doporučuji“
— blebuska
A co bylo dál
„Tato kniha byla takový bonbónek s našimi oblíbenými bratry..Musím říct, že první příběh mě bavil asi nejvíce a poslední nejméně...
Ale to už tak bylo i u čtení knih. Jako zakončení série stojí za přečtení....“... celý text
— Blanka29
Pán hory
„Skvělá kniha, přečetla jsem jedním dechem a do konce jsem netušila, kdo za tím stojí, což se mi nestává... Doporučuji“
— blebuska
Ďábelské hry
„Druhej díl s Kim a začíná se mi strašně líbit :D tohle byla fakt jízda jako nečekala jsem to:D mohu doporučit“
— KnihoSny
Epigramy
„Tento národní buditel, jehož jmené je opředeno aurou velikosti, ve svých epigramech glosuje politiku, náboženství a kulturu, osoby nám již dávno neznámé i situace, které nikdy nepřestanou být aktuální. Věnuje své epigramy církvi, králi, vlasti, múzám ale také světu jako takovému. První epigram v této knize je pak s úšklebkem, který je autorovi vlastní, věnovám Cenzuře.“... celý text
— anonymní.Ilja
Kedrigern a kouzelná hůlka
„Tento díl Kedrigerna je další oddechová kniha. Jde o nenáročné čtení, je tu napětí, magie, hrdinové, sbabělci, padouši, prostě vše co do pohádkového příběhu patří. Je tu i pár drsnějších scén, takže to do dětské literatury zařadit nejde.“... celý text
— DuncanIdaho
Za zamčenými dveřmi
„Skvělá knížka dobra zápletka .“
— nicole1990
Červená, bílá a královsky modrá
„Téma a usazení příběhu do místa a času je zajímavě vybráno. Jen mám pocit, že dneska po dočtení knížky neusnu tím světlem, co vychází z těch duhových stránek několika posledních kapitol. Ale nakonec za sebe můžu říct, že příběh a osudy hlavních hrdinů mě velice zaujaly.
Edit: film si dejte až po knížce. Knížka se mi zdá lepší.“... celý text
— JiříM
Sedem bývalých
„Esther touží mít partnera, dokonalou polovičku co jí v nejtemnějších chvílích dodá tunu čokolády a vřelé objetí. Táhne jí na třicítku a biologické hodiny tikají jak splašené. Vnímá jakou velké selhání, že ještě nevybírá kočárek.
A tak začne svůj hon na sedm bývalých..na svoji první lásku, promarněnou příležitost, vážný vztah, kamarádství s benefity i pracovní omyl...
Všechny je chce potkat a přesvědčit se, že neudělala chybu a nepřehlédla tenkrát svou velkou šanci na lásku...
Její hon za sedmi ex je úsměvný a zábavný. Celkem i důmyslný, jelikož je vidět jak své partnery vnímáme jinak v každém věku...
Esther díky tomu i dospěje a trošku vyroste ze své naivity. Jenže předtím stihne hodit za hlavu vše ostatní,kamarádky i práci za hlavu a z hledání lásky posedlost. A to mi z knihy pokazilo zážitek. Hlavní hrdinka by totiž potřebovala pořádně se probrat a naučit se šťastně žít i sama se sebou.“... celý text
— Aires
Až najdu klíč
„Nějak mi to úplně nesedlo. Hlavní hrdinka celkem zajímavá, ale to ostatní mě vlastně skoro vůbec nebavilo. Styl psaní na mě byl příliš rozvleklý, a celkový námět mě nezaujal. I hlavní hrdinka se bohužel stávala čím dál tím víc otravnou a v podstatě se její postava omezila jen na fnukání po ex manželovi, a její zbrklost a urychlenost v jednání. Pořád se to tam opakovalo a mě to už začalo lízt na nervy.
Nevím vlastně co víc říct. Neříkám, že to není kvalitní kniha, nebo že neumí spisovatelé psát, jen zkrátka mě to nebavilo číst, což většinou znamená, že tu knihu prostě odložím protože jsou tu další bambiliony knížek, které mám na svém seznamu.“... celý text
— knihomolka27
53 dopisů pro moji lásku
„Anotace nelže. Není to typická romance. A není černobílá. Což cením. Život není černobílý. Někdy ubližujeme lidem, kteří nejsou záporáci. A ti co ubližují taky nemusí být záporáci. Díky tomu, jak originálně je kniha postavená, nemáme vůbec tušení, co přijde. Je nepředvídatelná a to je u romancí výjimečné. Příběh hodnotím 4* a za originalitu a odklonění se od romantického klišé přidávám tu pátou, i když to na Papírovou labuť nemělo.“... celý text
— Leído
Sto tváří lásky
„Prý mozek uchovává všechno, co jsme viděli, slyšeli, prožili... Vzpomínky, i ty, o nichž už nevíme, jsou uložené v jeho sklepeních, labyrintech, katakombách... Nic není zapomenuto, jen si to nevybavujeme. Ale občas se nějaká taková ukrytá vzpomínka, bůhví z jakého popudu, ze sklepení vynoří...
Moje nečekaná vzpomínka na Sto tváří lásky:
Sa'dí (zkráceno)
Ó, nevyprávěj o své lásce těm,
jež láska nikdy nezabolí.
Na délku noci nedoptáš se kohokoli.
Těch ptej se, kteří noci probděli.
Paul Verlaine - Spleen
Ty růže celé rudé byly
a břečťan celý černý byl.
Na krok se vzdalte - a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil.
A příliš modré bylo nebe
a příliš ticho ve vzduchu.
Že nenajdu vás vedle sebe,
takovou mám vždy předtuchu.
Cesmína, její lesklé listy
a třpytící se zimostráz,
i moře, nad ním obzor čistý,
to vše mne nudí - kromě vás!
Tato nádherná báseň byla zhudebněna a použita, i když nemám úplnou jistotu, v jedné z filmových verzí příběhu Kráska a zvíře.
Moteta - Eugenio Montale
Víš, nemohu, a přec tě zase ztratím.
Jak rána do černého jitří mě
každý krok, každý výkřik, ba i slaný
dech, který stoupá k chřípí
přes hráze mol a zakaluje jaro
janovské Sottoripy.
Krajina železa a lesy ráhen
v soumračném prachu. Táhlý hukot z dálky
jak nehet po skle. Hledám bez naděje
ztracené znamení, tu jedinou
jedinou zástavu, co jsi mi dala
v lásce.
A peklo zeje.
Moteta (co to asi je?) je moje nejoblíbenější. A tato kniha veršů je takový malý poklad.
Ach jo... ta láska, vždyť to je vlastně jen taková chiméra :-).“... celý text
— alekis
Blouznivci
„Číst sto let starou češtinu je opravdu výkon. Ale jinak pěkná novela o telegrafistovi v nějakém norském zapadákově, který flirtuje se všemi krásnými ženami ve svém okolí, plete jim hlavu, nevyzná se sám v sobě a současně pracuje na vynálezu jakéhosi syntetického rybího klihu, jímž chce konkurovat místnímu boháči, jenž toto "klí" vyrábí z ryb... Je to netradiční a na svou dobu jistě odvážné jak formou, tak zápletkou. Na velmi malém prostoru ani ne 90 stran roztomilého salátového vydání (brožovaný výtisk za 1. rep. znamenal zřejmě volně ložené listy -- nebo klí vyschlo?) se rozehrává typicky hamsunovský složitý spletenec milostných vztahů a romantických nadějí. Líbil se mi i otevřený konec, kdy továrníkova dcera na oslavě svých zásnub s kapitánem ho odmítne a o půlnoci odchází s naším hrdinou, jenž úspěšně převzal fabriku jejího otce, ačkoli on pár hodin předtím napsal své někdejší snoubence, která ho dříve opustila jednak kvůli jeho flirtování s jinými ženami, jednak kvůli krádeži, které se měl dopustit, ale jak se později ukázalo, ve skutečnosti nedopustil, aby se k němu vrátila. Hamsun má velký talent plasticky vykreslit charakter postav několika stručnými rysy.“... celý text
— jozik_v_tumane
Krvavé stíny
„Ja som veľmi spokojná. Je to originálny nápad, štýl písania a rozprávania mi sedí, takže sa mi príbeh čítal ľahko a bavil ma. A aj keď dej ubieha rýchlo, tak si stihnete vytvoriť k postavám sympatie, čo je podľa mňa u knihy dosť doležité. Je pravda, že pri rozuzlení som si vravela, či to už nie je náhodou veľmi prekombinované. Jeden zvrat vystrieda druhý, prvé vysvetlenie ešte nie je konečné, ale následne je vysvetlené ešte druhým vysvetlením. :D Avšak na konci dňa, mi to príde sympatické. Je vidieť, že autor sa zamýšľa, kombinuje, vysvetľuje, snaží sa, aby tá kniha mala vrstvy, ktoré sa postupne odhaľujú. Pri tom množstve kníh, ktoré je dnes na trhu, to nie je úplne častý jav, že sa autor fakt snaží vymyslieť niečo originálne a následne sa to aj snaží čitateľovi vysvetliť.“... celý text
— IVANA143
Toužím po tobě
„Haha smiala som sa este dobru pol hodku ked som docitala knihu.Kimber bola totalne na hlavu, stale naštvaná a neskutocne sarkasticka az niekedy vysinuta Ale bola perfektne strelena,boze a ta komunikácia s jej delohou!!! Hah bavila ma, Mateo bol snovy muz. Sexi vymakany Talian, a tie vlasy... mal dobru povahu a znasal dost vela ran od Kim. Pasovalo mi to,“... celý text
— LenkaNovotna32
Křehké srdce
„"Vypadala zkrátka jako Rosie. Ta holka s ledově modrýma očima, která mi nedala žádnou jinou možnost než tu, že se musí stát mou přítelkyní. Holka, která se probojovala tou spoustou vrstev, jimiž jsem obalil svoje nitro, až se dostala k jádru."
Prvý diel ma dosť emočne vyšťavil, lebo naozaj sa nejedná o klasickú "ľahkú romantiku". Príbeh Rosie a Adama je trpký, smutný, depresívny, emočne totálne na hrane. A opäť musím povedať, milujem to!!!
Nebudem klamať, z tohto príbehu mám mieru depresiu, som nahnevaná na svet médií, a hoci je to fiktívny príbeh, držím palce každému, kto sa musí potýkať s takouto špinou.
Rosie je miláčik a celú knihu som trpela s ňou :( Adamove trápenie je jedna vec, ale čo sa dialo Rosie by bolo veľa aj na koňa a ona na to bola väčšinou úplne sama.
Rosie a Adam za mňa vytvorili krásny pár, hoci vymyslený, ale ich vzťah autorka vystavala tak, až sa zdal úprimne reálny. Slow burn romantika v celej svojej kráse.
Celá duologia je pre mňa úžasný citlivý, trpký príbeh, ktorý z celého srdca odporúčam!
Už nikdy dům pro hosty.“
„Líbí se mi tvůj dům pro hosty,“ mumlala mi s ústy u krku.
„To mně taky. Ale je pro hosty. A ty už nejsi host.“
„A co teda jsem?“ zeptala se, když jsme došli k posteli.
„Ty jsi všechno. ““... celý text
— Matri