Nejnovější komentáře
Olomoucký bestiář
„Čtu tuto sérii knih proto, abych si odpočinula od přemýšlení :) K tomu jsou příběhy prokurátora Oldřicha z Chlumu jako stvořené :) Děj odsýpá, indicie jsou postupně odhalovány, čtenář si může tipnout, jak to dopadne. Nehledala bych tam hlubokomyslné myšlenky. A je jedno, jak moc je to uvěřitelné. Čtu to pro pobavení, tak proč si nad tím lámat hlavu? Tohle lehké čtení je moc fajn, když chcete jen tak čistit hlavu od složitých příběhů.
Teď trochu spoileru:
Docela mi v tomto dílu vadilo chování Oty a že se to vlastně nijak neřešilo, úplně to vyšumělo (třeba to bude mít dozvuky v dalších dílech, pak bych to chápala). Možná to bylo v té době zvykem, ale když někoho zabiju, čekala bych více výčitek svědomí.“... celý text
— Bety.Černická
Polib mě
„Ivy se mi jako hrdinka moc líbila, byla správně praštěná, byla svá. Snažila se najít si vlastní cestu životem, přestože její rodiče jí to nechtěli dovolit, chtěli za ni o všem rozhodovat. Bylo hrozné, jak se k ní chovali. A Ryan? Byl taky moc fajn. Přestože zezačátku měl s určením své první práce problém, dělal všechno, co šlo, aby ji dělal na 100%. A pak začal dělat mnohem víc. Oba věděli, že spolu nemohou být, ale jejich city, které se projevily dřív, než zjistili, kdo ten druhý je, byly silnější. Jejich první setkání, chvíle, okamžiky - všechno bylo pěkné. A Jeff s Alexem ? Tak ti byli suproví.
Je tu náznak nebezpečí, odhalování nějakého toho tajemství, rozdíly mezi společenskými vrstvami. Byla to milá oddechovka, přesně to, co jsem po předchozích knihách potřebovala“... celý text
— kniha_je_laska
Pýthie
„Já to nedočetla. Fakt nechápu proč tahle kniha má nálepku fantasy, protože ten "svět nadpřirozených" je stejnej jak ten normální. A autorka to nijak nevysvětlila. Veronika Černá by se asi měla naučit rozlišovat žánry, než aby tomuhle bulshitu dala nálepku "fantasy". Ale ať zase nejsem tak moc toxická, styl psaní má vážně skvělý. Chápu, že někomu to sedlo a baví ho tyhle typy příběhů, ale mě ne. Já radši fantasy, jako normální fantasy, klidně s romantikou, ale tohle pro mě bylo naprosto ujetý. Z popisu na obálce(která je naprosto nádherná) "fantastická romance v nezapomenutelném fantasy světě" je pravda jenom jedno slovo, romance. Ale, notak lidi kdo sakra vymýšlel tenhle popis.
Buď to vymýšleli podle obálky, že se jenom koukli na obálku a hnedka jeli:"Jo, to bude určitě nějaká fantasy romance kniha s rozsáhle a dobře vysvětleným originálním světem!"
Hmmmmmmmm
Nebo to tam prostě napsali, aby to zaujalo.....což se povedlo, ještě s kombinací tý obálky. Lituju každého stromu, který pokáceli, aby tenhle literární "skvost" mohl vzniknout.
Kdybych neočekávala fantasy, tak bych tomu dala víc, než ten odpad.“... celý text
— Bookworm345
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Skvěle odvyprávěné, zajímavé a místy silně dojímavé čtení.“
— roso.mak
Postní kuchařka: Od kořene po nať
„Od kořene po nať. Ha ha. "Miluju" zdravé recepty, které obsahují: vložte vývar. A kde ho mám vzít? Ještě, že mohu dát do tohoto zdravého receptu tu vysoce průmyslové zpracovanou kostku od vitany, kterou mam ve spíži. Trochu to kazí celé snažení, ale co už.
A když už se vracime k těm kořenům toho postního období, k jídlu našich předků, zkusíme to třeba receptem s garam maslala, nebo topinamburem. Protože i moje babička, stejně jako ta vaše, pocházela z jižní Asie.
A také je důležité to všechno hezky nafotit. Nevíte, co jsou sakra ty kulicky, co vypadaji jako velká hořčice a zdobí skoto Každé! jídlo, aniž by byly součástí receptu?“... celý text
— roso.mak
Oko čarodějnice
„„V dobách,
kdy ještě neexistoval čas,
Bůh stvořil anděla
a dal mu jméno
Lucifer.“
Příběh se velmi pozvolna rozjíždí, ale konec mě velmi překvapil. Už jsem jednou v komentářích použil slovo cukumogami. Zrcadlo, které má Sofiina máma doma pověšené mi to trochu připomínalo. Ale nejde o to, zda to pojmenovat japonsky, nebo zůstat u klasického českého ducha. Tento je ovšem dost krutý a tak trochu mi současné rodiny bylo líto. Příběh má vše, co by měla duchařina mít. Napětí, krev, lásku, smrt a jistou dávku brutality.
Malá ochutnávka:
OPAVA Pohřešovaná Drahoslava Kejřová byla naposledy viděna svou matkou v pátek 13. září, jak v 7:30 vychází z domu na ulici Stalková a míří do školy. Tam ovšem nikdy nedorazila. „nechápu, co se mohlo přihodit. Nikdy by neutekla,“ říká její plačící matka.
Jako o zodpovědném dítěti hovoří o dívce také její třídní učitelka.
Ovšem, co mi na příběhu samotném dost vadilo, je přemíra německého jazyka. Nechce se mi moc číst nějaký příběh a v tom spousty cizích slov, bez vysvětlení pod čarou. A hledat v nějakém slovníku, co jaké slovo znamená – inu, do toho se mi nechtělo a nevím hlavně proč bych to vůbec dělat měl. Uvítal bych například na konci knihy místo Playlistu třeba nějaký slovník. Chtěl jsem dát průměr, šedesát procent, ale ten super konec si vysloužil o dvacet víc. 80%
Citát: Dneska se na ženy všechno šije tak nechutně úzké, že nevzhledné boule dělá i zastrčená pětikoruna.“... celý text
— Terva
Závod s časem
„Zase jsem byla uchvácena!
Zase jiné!
Zase napínavé!
Zase poslední stránka, co vyrazí dech!
Zase si mě autorka povodila jako loutku!
Zase jsem ji na všechno skočila a
uvěřila!
Zase indicie jako kráva a já tupěna je neviděla!
Zase! :-)“... celý text
— lucakuca
Magnetická bouře
„„Pokud si ještě
pamatujete nějakou modlitbičku,
začněte si ji říkat,
protože během několika minut
budeme na atomy.“
„Jednoho dne stejně musíme zemřít.“
Toto je další příběh ve kterém nevystupuje Mark Stone ani jeho věrný robot Ray. V tomto dobrodružství má hlavní roli kapitán Jess Kan. Jess Kan je rebel, dezertér a ochránce nevyvinutých primitivních civilizací. Jak se k tomu všemu dostal se dozvíte v tomto prvním dobrodružství s tímto sympatickým džentlmenem. Nebyl problém jej přijmout místo Marka Stonea. A vlastně se tento příběh odehrává ještě před vznikem Služby pro dohled nad primitivními planetami.
Malá ochutnávka:
Yag se posadil na postel. Úzkým okénkem vnikalo dovnitř zapadající slunce a osvětlovalo pokoj. Slastně se protáhl. Delší odpolední klid mu udělal dobře. Pohlédl na mladou otrokyni, která klečela u postele a chvěla se strachy. Na chvíli ho napadlo, že by si s ní mohl zalaškovat. Hlatal pohledem pevná ňadra a pravidelné rysy jejího obličeje, ale potom od svého úmyslu upustil . . .
Ovšem s touto „výměnou“ nastává tak trochu zmatečné literální prolínání. On totiž tak nějak pan spisovatel Jean-Pierre Garen nechce opustit myšlenku příběhů Marka Stonea a tak Jess Kan dostává skoro stejné schopnosti jako Mark. (ve skutečnosti je to obráceně) V neposlední řadě je to schopnost telepatické komunikace, která je později navýšena díky jedné mimozemské postavě. Že vám to něco připomíná? Ano, takhle začínal Mark Stone, tak jak knihy vycházejí u nás. Rozhodně to však neznamená, že by tohle byl nějaký podřadný příběh.
Citát: První pravidlo po přistání na neznámé planetě zní, že se má všemu nedůvěřovat.
Ubyl humor, protože kapitán Jess Kan nemá věrného robota. Je tu možná více akce, ale prostředí je stále stejné - primitivní planety. Akorát se tu trochu otočila politika. Jess Kan bojuje proti velkým korporacím a zabraňuje jim plenit planety s primitivními domorodci. Vlastně tak připravuje půdu pro vznik úřadu Služby pro dohled nad primitivními planetami. Je na místě prozradit, že se s kapitánem Jessem Kanem ještě v budoucnu setkáme. Tohle bylo na sto procent. A opět jen upozorním, že v reálném světě byl Jess Kan napsaný dříve než Mark Stone.
Citát: Rozhodl jsem se, že nesmíte umřít.“... celý text
— Terva
Manželé odvedle
„Kniha sice obsahovala čtivé a napínavé pasáže z hlediska líčení děje, na druhou stranu, jak tady zaznívá v komentářích, jiné pasáže byly plytké, taková "vata", kdy jsem si říkal, už aby byl konec knihy. Také k postavám si člověk nemá důvod vytvořit nějaký bližší vztah, jsou buď takové unylé nebo jejich vylíčení autorkou je odbyté. Konec knihy je po zdánlivém relativním happy endu skutečně nečekaný, ale připadal mi takový samoúčelný. Rovněž se připojuji k názorům, že text, co se týká podoby vět, volby slov a slohu, je mírně řečeno nepropracovaný. Je otázkou, jestli to je problém už autorky, nebo překladatelky nebo se na tom podílely obě. S přimhouřením oka 2,5 hvězdičky“... celý text
— sarkafarka1900
Muž, který chtěl být milován, a kocour, který se do něj zamiloval
„Krásný filozofický příběh k zamyšlení, který se mi moc líbil.V příběhu se dočteme o muži ,který byl bohatý,mohl si koupit vše na co si vzpomněl,ale přesto nebyl spokojený.Jeho život se od základu změnil,když se vydá žít do přírody a najde zde svůj klid i díky kocourkovi začne znovu žít.
Malá ukázka z knihy,jak se sblížili: Konečně jsem se ocitl pouhý krok od odhalení neznámého návštěvníka.Zdalo se ,že zvuky náhle utichly,nahlédl jsem klíčovou dírkou,ale nic podezřelého jsem neviděl.Vší silou jsem rozrazil dveře-naproti mě seděl zrzavý ustrašený kocourek s přenádhernýma modrými očima.:Kde ty jsi se tady vzal?"zeptal jsem se,jako bych očekával odpověď.Vydal jsem se k němu vystraseně zamňoukal a zasyčel,až jsem zahlédl dva hezké špičaté zoubky a malinké,avšak velmi ostré drápky, které opatrně natahoval a zase zatahoval.Na každé mé slovo reagoval kroucením hlavičky,jako by chtěl očima zahlédnout každou zvukovou vlnu,která doléhala k jeho nastaveným ouškám.Abych získal jeho důvěru,začal jsem na něj mluvit uklidňující tónem.Na malý okamžik zaváhal,ale potom své tlapky položil na mé prsty a začal je zkoumat.Vypadalo to ,jako by prožíval tytéž pocity jako já.To nádherné stvoření Matky přírody položilo své tlačítky do mé dlaně a silně se o mě otřel.Poprvé v životě jsem se cítil být ,součástí živé přírody.“... celý text
— alnahu
Černočerné srdce
„Velice povedené.
Pokud jste při čtení této série došli až k 6. dílu, věřím, že již patříte do Fandomu!
Jiný systém vyšetřování-jde přeci jen o kyberprostor- ovšem jinak méně poutavé. Spousta chatování, spousta postav a možných podezřelých. Myslím si, že velmi aktuální téma, autorka tím krásně upozorňuje, jak může internetový prostor zničit mladou duši.
Už teď se nemohu dočkat dalšího příběhu, snad nebudeme zase čekat dva roky...“... celý text
— Kami.Hacken
Nevědění
„Toto je moje, myslím, třetí kniha od Kundery. Tato byla taková víc filosofická...dějově se tam toho nestane. Mně se ale moc líbí Kunderovy úvahy, líbí se mi jak pracuje s jazykem. Kolikrát se při čtení chytnu, jak si říkám: ty jo, to mě nenapadlo to vidět takto...“... celý text
— Kackac77
Tancuj, tancuj, tancuj
„Hezké vyvrcholení celé série o Myšákovi.
Předchozí díl měl taky něco do sebe, ale tohle bylo už víc "Murakami" styl. Havaj, tajemství, alkohol, ženy a můj oblíbený Ovčí mužík..
Na ději tak nezáleží, ale má to spoustu fajn myšlenek a když se začtete, tak hezky protancujete s hlavním protagonistou až do cíle...
Návod jak "protancovat" životem?“... celý text
— AdamB.
Signály z vesmíru
„sharik má pravdu, jisté je že člověk to prostě navnímá jinak než autor chtěl. Ani to dokonce nemám autorovi v rámci kontextu doby za zlé ( tolik ) .
Zaujaly mě pěkné, nebo líbivé ilustrace, které podrthovali celou tu atmosferu knihy. Neurazilo mě to natolik abych si nepřečetla druhý díl. V dětství jsem to neobjevila a dětskou knihu nebo knihu pro mládež mi to evokovalo.“... celý text
— Atuin
Kocour, který zachraňoval knihy
„Knížku jsem si koupil, protože mám rád kočky i knihy, takže mě ten název vyloženě uchvátil. Kniha mi ale přišla spíš jako určená pro mládež, která si vztah k četbě teprve buduje, nám, starým zkušeným čtenářům, toho moc nepřinese, i když námět je celkem zajímavý. Ani dialogy 14letých mi moc neseděly, ale třeba je to v Japonsku normální. Takže pro mladé dobrá volba, pro starší už méně.“... celý text
— PepeA
Nesejdeš z cesty
„Zajímavé téma. Smutné, jak si může člověk sám sobě ve svojí hlavě vyrobit takové problémy.“
— Hakri
Kdo má pod čepicí a jiné povídky
„Povídky se zdály být napsané ještě v odlehčenějším duchu než dlouhé romány. Líbily se mi všechny, takže chválím velmi. Skvělá byla ta se sestrou Miroslavou jako detektivem a také poslední, kde Josefína hlídá babičku Dostálových.
Ráda doporučuji.“... celý text
— alzbeta4340
Poledne, XXII. století
„Dobře jsem si početl zajímavé“
— Luigi1
Pohádka o Trojce
„Humoru přehršle moc jsem se pobavil doporučuji“
— Luigi1
Buď jako řeka
„(audiokniha)
Takhle krásně poeticky napsaná kniha se mi nedostala do rukou už hodně dlouho... Mladičká Victorie, která už nemá maminku, se zamiluje do Wilsona Moona, chlapce s indiánským původem - a právě z tohoto důvodu je jejich láska zakázaná. Po určité době otěhotní a Wila zabije (jak se dlouhé roky zdá) její bratr. Victorie z domova odchází, aniž by měl někdo z jejích příbuzných o jejím stavu byť jen to sebemenší tušení. A když po určité době porodí chlapečka, přenechává ho jiným lidem za účelem lepšího života (hlavně) pro něj...
Tento hluboce lidský a zároveň tak smutný příběh se mi vryl do srdce a ještě ve mně dlouho rezonoval. A kdyby to bylo možné, dala bych určitě i víc než pouhých pět hvězdiček, které si kniha plným právem zaslouží. Doporučuji a pevně doufám, že autorka brzy napíše další, možná podobně silný příběh.“... celý text
— 85098211
Pondělí začíná v sobotu
„Čtení plné humoru dobré čtení“
— Luigi1
Invaze
„No co na to říci. Po jedničce jsem se těšil. Tenhle svět démonů mě hodně zaujal. No a boj Nebe s Peklem? No prostě must have and read.
Jenže...
Nebe s anděli vykresleno dobře, peklo (inferno) také. Ale to mezi? Různé "mezinebe" pro islamisty, kde poskakuje nějaká aktivistka za práva žen a podobně. Prostě autor se zachoval krapet jako grafoman a na stovkách stran nás krmí popisem svých fantazií. Sice je pravda, že umí vyprávět, ale čeho je moc, toho je moc. Když se cca v půlce stále nic nedělo, už jsem chtěl knihu odložit (ebook z tabletu vymazat). Ale řekl jsem si, že se to snad zlomí. Vydržel jsem, čtení se mi hodně natáhlo, ale asi nelituji. Nicméně to na co jsem se nejvíce těšil, tak autor "odbyl" v poslední cca 1/4 de facto na pár stránkách.
Co mi také hodně vadilo, to byly různé popisy ala "kadění", "pšouky" a podobně.
Nicméně autor umí vyprávět, jak nám už několikrát dokázal. Takže věřím, že když vypustí balast, udrží akci a spád, bude to zase příště pecka...“... celý text
— Tazz1
Buď jako řeka
„Nechápu časté přirovnání ke knize Kde zpívají raci. Každá z nich je úplně jiná. Buď jako řeka mě ze začátku bavila, pak jsem měla delší čtecí období, kdy jsem se do čtení nutila a pak mě bavil až konec, kdy se toho spousta vysvětlí. Ale kniha mě zklamala, dle zdejšího hodnocení jsem očekávala mnohem více než co je čtenáři nabídnuto.“... celý text
— monushka
Planeta nachových mračen
„Kniha potěšila dobře se četla“
— Luigi1
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
„Moje nejoblíbenější postava z Přátel byl právě Chandler Bing ,kterého skvěle ztvárnil Matthew Perry. Hodně mě překvapilo, při četbě této knihy, jaké velké problémy měl se závislosti na lécích a alkoholu. Někdy jsem se divil, že to jeho tělo vůbec vydrželo. Není to veselá četba, ale pro fanoušky Přátel menší povinnost.“... celý text
— jiri77
Půlnoční knihovna
„Dobré téma, které vede k zamyšlení, jaké životy jsme bývali mohli žít, a uvědomění si jedinečnosti života, jaký žijeme. Styl vyprávění už mě sice tak nenadchl a ke knížce ani k autorovi se neplánuju vracet, ale vcelku šlo o čtivou a nenáročnou oddechovku.“... celý text
— Renatka11
Váleční psi
„Psi mě provází celý život takže kniha mě zaujala, ale jde o velmi smutné čtení, válka je lidská záležitost a psi se nevinně válek po boku člověka zúčastňovali od starověku. V úvodu knihy je malý náhled do dějin , za první bojové psi se považuje plemeno mastifů z Tibetu, které používali Peršané, Římané, Řekové jako útočnou zbraň, často psi vyhrávali starověké bitvy , ale nikdy válku. Masové nasazení psů přinesla až první světová válka kde třeba na německé straně sloužilo 30 tisíc psů jako strážní, sanitáři ( vyhledávali raněné), kurýři, tažní psy (převáželi munici) v neposlední řadě jako maskoti jednotek. USA použilo v 1. světové válce jen pár stovek psů jako tažná zvířata (malamuti). Zbytek knihy je o nasazení psů v americké armádě v období 2. světové války, válka v Koreji a Vietnamu. Smutný osud psů je z vietnamské války, většina zde zemřela na tropické choroby, uštknutí hady, zabita nepřítelem a USA rozhodla, že většina psů z vietnamské války bude utracena, trpěli tropickými chorobami. Zajímavá je zmínka o rakovině varlat u psů, podobně jako u amerických vojáků díky používání deofoliantu agent Orange, který USA ve vietnamské válce používala. Velmi poutavé čtení ale zároveň velmi smutné.“... celý text
— vvikingg
Chodci v soumraku
„Spisovatele jsem neznala, ani tuto knihu. Bylo to proto pro mne milé překvapení. Je to podáno z pohledu malého chlapce, který miluje své prarodiče. I když dědeček si rád vypije a babičce nechce odevzdávat vydělané peníze, když dojde na lámaní chleba, dovede se vzepřít a dokonce i štamprli odmítnout.
Jako největší šmejd z celé knihy na mne působí Jura, bratr jeho maminky.
Ano, rubání v dole není jednoduchá práce, hodně horníků se odreagovává alkoholem (koneckonců i dědeček). Ale chování Jury už je přes čáru.“... celý text
— fénix56
NAŠE JÍDLO - přirozeně!
„neurazí, nenadchne“
— JancaMia
To jsme, prosím, nebrali
„První velká láska , střední zemědělská která Pavlu baví a křižovatky života.“
— JancaMia