Nejnovější komentáře
Devatenáct pařátů a jeden temný pták
„Těžko hodnotit, některé povídky mě silné zaujaly, byly temné, děsivé a zapamatovatelné, jiné mě úplně minuly (hlavně ty ultra krátké). Autorka však psát umí a to velmi dobře, její styl je úderný, úsečný, strohý. Pochvalu zaslouží i zpracování knihy od přebalu, záložky až k samotným ilustracím.“... celý text
— Politre
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Četla jsem kvůli čtenářské výzvě 2024. Kniha je vedena jako rozhovor mezi moderátorem a záchranářem Markem. Přiznám se, že nemám ráda knihy vedené jako rozhovory, ale tahle byla jiná. Ačkoliv všechny takové knihy odkládám, do této jsem se hned zacetla. Byli tam opravdu zajímavé informace, ale i příběhy Marka (jeho zažité nehody, u kterých byl, jak se vůbec stal záchranářem atp). Na konci knihy je ještě spousta barevných fotografií, kterou celou knihu ještě více zpříjemní. Děkuji a doporučuji. Já si asi přečtu další podobné díly. :)“... celý text
— kristyna.havlov
Síla pozitivních lidí se skrývá v 10 větách
„Kniha je dobrá a je dobré se řídit jejich 10ti radami, ale co mě hodně vadí že kniha zavádí do MLM Amway. Druhá věc která mě velice vadila je, jak kniha zavádí k tomu aby jsme věřily v boha a upřednostnily ho před sebou a rodinou.“... celý text
— michalkvarda
Kult svatého ohně
„Souhlasím s hlasy ze všech stran o dokonalé malbě. Opravdu jsem byl uchvácen umem autora. Jen by to mohlo míti minimálně o 10 stran více. Rozhodně mi budou zajímat i další díly.“... celý text
— Badger
Jiné místo
„Opravdu mě to bavilo. Jen trochu nedotažený konec.
Mrazivá atmosféra, mlha a mlha..
Souhlasím v Mariarachel že "Bylo tu sice popsáno každé zapraskání větvičky, ale na úkor postav."“... celý text
— schvomis
Jak jsem dobyl Nový Zéland a jak Nový Zéland dobyl mě
„Jako první jsem si v knihovně půjčil Jak jsem dobyl Londýn... , a to číst nešlo .
Pak jsem jen letmo nahlédl do Jak jsem dobyl NZ... , a to je to samé .
Rádoby vtipné historky z pařeb (a je jedno kde) , co se dělo pře nimi a co se dělo po nich . Je opravdu nutné jet až na Nový Zéland kvůli tomu , abych se permanentně ožíral , hulil a probouzel se po škarpách a u popelnic ??“... celý text
— pif69
Gazely
„Kniha se četla sama, děj pěkně "odsejpal".
Jedná se příběh tří kamarádek ze střední školy, dnes už je jim 45let a každá si prožívá ten svůj běžný týden.
Docela zbytečné mi přišlo opakované připomínání opruzenin pod prsy, to bylo až trapné. Jakoby zrovna tohle autora zaujalo a měl potřebu se k tomu vracet....proč...?
Je to taková typická "Hartlovka", tak na dovolenou nebo na pláž. Jak píše čtenářka pode mnou, jen ať se mě nikdo neptá, o čem to vlastně bylo :-D
Na 15roků lásky nebo Malý pražský erotikon tohle nemá ani omylem....
Přijde mi nejslabší hned za knihou Prvok, Šampon, Tečka a Karel....tu jsem přečetla a prodala.“... celý text
— 1casper
Královna Margot
„Po přečtení Dumasova románu Královna Margot a po opětovném zhlédnutí jeho filmové verze s Isabelle Adjani (podařilo se mi najít původní dlouhou verzi!) jsem si řekl, že by mě zajímalo, jak to bylo s fascinující postavou Markéty z Valois řečené Margot (1553 - 1615), královny navarrské a francouzské, doopravdy, protože, jak víme, Dumas si s historií hlavu příliš nelámal ("Historie je jen hřebík, na který věším své příběhy."). Je to navíc mé oblíbené historické období už od dospívání, kdy jsem postupně hltal Merleho ságu Dědictví otců. Doma mám knihu o Kateřině Medicejské, což byla matka Margot, ale zatím jsem dal přednost útlejšímu životopisu Královna Margot od francouzského spisovatele André Castelota.
Margotin život byl tak pestrý a bohatý a její postelí prošlo tolik milenců, že není divu, že se o ní píšou romány a točí filmy. O její nymfomanii a promiskuitě Dumas kupodivu mlčí, ve filmu to naopak zdůrazněno je. Kniha přibližuje Margotin život od dětství, které poznamenala smrt otce Jindřicha II. v souboji v roce 1559. Na trůně se pak postupně vystřídali tři její bratři, František II., Karel IX. a Jindřich III. Ani jeden z nich neměl legitimního mužského potomka, a tak rod Valois vymřel po meči a na trůn v roce 1589 nastoupil Jindřich Navarrský jako Jindřich IV. Právě za něj, za hugenota, byla Margot provdána v roce 1572, takže nejprve byla královnou navarrskou a od roku 1589 pak i francouzskou.
Oslavy jejich svatby v srpnu 1572 vyvrcholily tragickou bartolomějskou nocí, tedy vražděním hugenotů v Paříži. Jindřich konvertoval ke katolictví, pak uprchnul a vrátil se k protestantské víře. S Margot si nikdy nebyli věrní, on měl četné milenky, ona zástupy milenců včetně hraběte de La Mole, s nímž to bylo trochu jinak, než jak je tomu v Dumasově románu. Později nechal Jindřich IV. nepohodlnou Markétu uvěznit na zámku Usson, kde strávila takřka devatenáct let. V roce 1599 bylo jejich bezdětné manželství rozvedeno a Jindřich se oženil s Marií Medicejskou, s níž zplodil budoucího Ludvíka XIII.
Margot přežila jak své bratry, tak i Jindřicha, který byl v roce 1610 zavražděn. Krásná Margot byla vzdělaná, uměla latinsky a další jazyky, četla, psala básně a ve stáří napsala i paměti. Vskutku pozoruhodná žena!
(Na obálce knihy Isabelle Adjani ve filmu Královna Margot z roku 1994.)“... celý text
— milan.valden
Jak jsem dobyl Londýn a jak Londýn rozbil mě
„Ač velmi útlá knížečka , nedokázal jsem ji dočíst .
"Veselé" příhody huliče a chaotika z domova i ciziny .“
— pif69
Strašení v Rookwardu
„Darcy má ten dar upoutat člověka u knihy a pustit až na konci. Na druhou stranu jich má už tolik, že nijak zvlášť nepřekvapí. Musím tuto ale uznat jako jednu z těch lepších.“... celý text
— Evkaha
Balzamovač
„Kniha se četla dobře, akorát konec mi přišel uspěchaný, všechno rychle vysvětleno na pár stránkách. Ale bavila mě.“
— SimonaP
Město strachu
„Opět výborně popsaná fantazie. Napínavé a zajímavé. Ačkoliv tuto literaturu prakticky nečtu, musím ocenit ohromnou představivost autora. Těším se na poslední díl.“... celý text
— Pavlína2019
Nádherně krutý
„Skvělé. Přestože jsem za poslední rok přečetla mnoho romantických knih s mafiánskou tématikou, tato patří na přední příčky! Zpočátku to vypadá, že nás autorka nemá čím překvapit, ale skutečnost je jiná. Nenechte se odradit pomalým rozjezdem, druhá polovina knihy vás přesvědčí, že za přečtení stojí. Těším se na další díly.“... celý text
— Hatshepsut
To prší moře
„Kniha mě nijak nezaujala. Hlavní hrdinka je těžce nesympatická jako popravdě všechny postavy v knize. Měla jsem opravdu problém se vcítit do jakékoliv z nich. Na druhou stranu bylo aspoň jejich jednání konzistentní a dávalo smysl v rámci postavy. Přesto je škoda, že se vlastně nikam neposunuly. Příběh byl dost utahaný a celkově mě zklamal. Konec mě překvapil, ale mé mínění o příběhu to moc nezlepšilo.“... celý text
— Mojemaličkost
Pan primář v praxi
„Jelikož jsme častý návštěvník lékařských zařízení a sama si z toho všeho dělám ráda srandu, protože pak už mnohdy zbývá pouze brečet, tak tuhle knížku jsem zkrátka musela mít.
Břitký, drzý, černý a hodně ironický humor, to je přesně můj šálek kávy.
Na každé dvojstránce je vícero vtípků, které se týkají lékařství. Ať je to o pacientech, různých (ne)vtipných situacích v nemocnici, co lékaři zažívají, nebo přímo sarkastické poznámky na systém a celkově zdravotnictví. U každého jsem se ale opravdu nasmála.
Knížka je samozřejmě slupnutá za pár chvilek, přeci jen jde o komiks, ale rezonuje ve mně už od začátku března a i jsem se k ní stihla vrátit. Humorné knihy nemám a tohle je fakt povedené.
Na závěr si dáme pár ukázek, ať vás trochu nalákám.
"V rozhovoru o workoholismu jsem četl, že být hrdý na to, když pracujete osmnáct hodin denně, je jako chlubit se, že vypijete flašku vodky každý den. Já vám nevím. Minulý týden jsem zkusil oboje a po té práci mi bylo rozhodně hůř."
"Některé překlepy v dokumentaci není potřeba opravovat. Nemění totiž význam sdělení. Třeba chirurg může konzervativní terapii indikovat slovem neřešte i neřežte."
Celkově knihu rozhodně doporučuji, obzvláště personálu ve zdravotnictví .“... celý text
— Jidu
Válka s Mloky
„Čekala jsem něco úplně jiného. A to, co jsem místo toho dostala, mě dost překvapilo. Vlastně neumím říct, jestli mile nebo ne.
Z literárního hlediska je kniha rozhodně neobyčejná. Hutný text, míchání několika žánrů, vše ale velmi uvěřitelně zpracované a aktuální i téměř sto let po tom, co kniha vyšla.
Pokud bych ale měla dát jen na své pocity, čtení mě nijak moc extra nebavilo. Na druhou stranu mě ale hodně zajímalo, jak se bude příběh vyvíjet, takže jsem těch 218 stránek přeci jen zdárně dočetla do konce.
Jsem ráda, že jsem tuhle klasiku přečetla, ale není to pro mě subjektivně nějaká extra třída. Literárně je to ale pecka, o tom bez debat.“... celý text
— jejda.majda
Vdáváme matku a jiné povídky
„Geralda Durrella mám opravdu ráda a nad jeho knížkami se královsky bavím. Povídky ráda nemám a jejich sbírky čtu zpravidla z povinnosti a se skřípěním zubů. Bohužel v tomto případě se ukázalo, že B je správně.
Povídky jsou, jak jinak, psány ich formou, a ačkoli nás autor na začátku upozorní, že ne všechny se přihodily jemu, víceméně nejsem schopna odlišit, které jsou převzaté. Na druhou stranu vyjma titulní Vdáváme matku jsem ve všech ostatních postrádala autorův typický jadrný humor a laskavou toleranci vůči podivnůstkám spoluobčanů. A úplně scházela fascinace zvířecí říší, zábavné příhody s nejroztodivnějšími tvory.
V té souvislosti mi trochu skřípe obrázek labužnické Esmeraldy z první povídky s titulkem v nohách, kdy jsem si čuníka spojila s tou matkou, a nezapůsobilo to na mě úplně dobře.
Historka o praseti byla ještě jakž takž zábavná, případný dojem britské arogance jsem dokázala lehce potlačit celkovou bizarností chování všech zúčastněných. Druhá povídka Fred se mi vytratila z mysli ještě dřív, než jsem dočetla celou sbírku. Povídka Důchod je nezvykle teskná, ovšem už z ní jako ostny z dikobraza trčí autorova nečekaná arogance.
Vdáváme matku je jediná vtipná a víceméně odkazující na starého dobrého Gerryho včetně maximálně vybroušené pointy.
Zbytek knihy představoval už jednu plynulou katastrofu, přičemž asi nejhorším kusem byl právě Ludwig. Vypravěč, ctihodný Brit, nejchytřejší a nejvtipnější a nejúžasnější tvor ve vesmíru a přilehlém okolí, jinak alkoholik, který začínal den několika panáky a v přísunu hektolitrů alkoholu pokračoval nepřetržitě dál, je neomalený a hrubý vůči ochotnému a laskavému cizinci. Porota - opět studie alkoholismu, Papoušek pro změnu přehlídka vrcholové arogance a bezcitnosti, Šaty totální bizár, nad nímž bych se možná smilovala, kdyby mě zbytek neotrávil tak důkladně.
Knihu odnáším do knihobudky.“... celý text
— SBH
Papírová princezna
„Příběh se mi líbil. Bylo to čtivé a tím, že knížka nemá moc stránek tak se přečetla rychle. Neměla jsem žádné vysoké nároky na knížku takže mě knížka ani tak nezklamala. Nicméně že by mi hlavní postavy přirostly k srdci se říct nedá. Ella se mi líbila že byla bojovnice a co na srdci to na jazyku.“... celý text
— Nikusscha
Vzhůru do divočiny
„Říkejte si co chcete, ale Kočičí Válečníci budou už navždy moje srcovka. Celou první sérii jsem přečetla tak desetkrát za celej svůj život a plánuju se k ní vrátit a pak si dát i rereading druhé a třetí, kterou nemám tolik načtenou. Ale teď už zpátky ke knize. Je to nádhernej a drsnej příběh o životě v přírodě. Postavy jsou skvělé, hlavní trio si nejde neoblíbit. Nenechte se odradit seznamem jmen na začátku, do všeho toho se dostáváte postupně tak, aby se vám nic nepletlo.
Já to prostě žeru
5*“... celý text
— Bookworm345
Nekonečná síla
„Obohacující, plné zajímavých nápadů. Poměrně detailní návod, jak práci s mozkem a také celkově s vlastní osobností aplikovat v reálném životě. Mně také imponuje, že autor skutečně žije svůj příběh a je charismatickou a inspirující osobností. Nesmírně ráda bych se zúčastnila nekterého z jeho seminářů. Knihu doporučuji všem, kteří chtějí život ovládat a vytvářet ho.“... celý text
— LadaLil
Za zamčenými dveřmi
„Pomocnici jsem nečetla, takže srovnávat nemohu. Ale bylo to čtivé, autorka dokáže udržet napětí. Jen jsem se ne vždy dokázala srovnat s uvažováním Nory. Tedy naštěstí jsem nikdy nebyla v podobné roli, ale i tak. Přečtené jsem to měla za dva dny a v žádném případě jsem se nenudila.“... celý text
— iška
Závod s časem
„Opět skvělá Lisa Regan, která nezklame. Jen mi už některé věci přijdou hodně nereálné. I tak se ale moc těším na další díly, bylo to super!“
— Petra00
Profesionálové aneb Stručný manuál pro příznivce stejnojmenného televizního seriálu
„Seriál mám rád, takže bylo celkem logickou volbou přečíst si tuhle knížku. Zvolená koncepce je v pořádku. Jenom jsem očekával trochu bližší a podrobnější informace k jednotlivým epizodám. Chápu, že získat takové detaily je po tolika letech obtížné.
Naopak je zde velké množství textu, vysvětlujícího pronesené výroky, které postavy v seriálu použijí. Mnoho je jich nadbytečných, protože jejich význam je až notoricky známý.
Přesto přečtení knihy bylo fajn a té trochy času nad ní nelituji.“... celý text
— ThomasRuhe
Věž zajatců
„Ne a ne a ne se zacist. Ackoli se v knize neustale neco deje, pripadalo mi to tak nejak nudne. Jednotlive postavy mi pripadaly ploche, nebyly nicim natolik charakteristicke, aby byly na prvni dobrou odlisitelne - splyvaly mi dohromady. Bavil me ale ten postapo svet, evoluce a Squidove. Doufam, ze rozuzleni bude stat za to...“... celý text
— thezelda
Srpny
„Silný příběh plný emocí. Přečteno jedním dechem.“
— Petra00
Láska na dvoch kolesách
„Nedočítala som. Príbeh je taký stupídny, že už len pri predstave, že by som mala knihu dočítať až do konca, ma striasa odporom, takže končím na strane 85. Tých zvyšných vyše 200 strán proste nedám.
Dej je úplne o ničom, dialógy sú totálne od veci. Aj tu máme hlavnú hrdinku, ktorú každú chvíľu niekto sexuálne obťažuje, a hlavného hrdinu, ktorý ju zachraňuje. Zaujímalo by ma, či má autorka zlú skúsenosť s dotieravými mužmi, alebo či proste sníva o tom, že ju každú chvíľu budú muži sexuálne obťažovať a pokúšať sa ju znásilniť.
A najstupídnejšie na tom všetkom je, že keď Alex zachráni Karinu pred znásilnením, o pár minút jej povie: „Máš pekné prsia. Nepredpokladal som, že budú až také pekné.“
A fakt hrozne čudné je, že Karina je akosi úplne v pohode vzhľadom na to, že sa takmer stala obeťou znásilnenia.
Ďalej som vôbec nechápala, načo sa Alex pri Karine pristavuje furt, keď sa im skrížia cesty, keďže o ňu nemá záujem a dokonca jej sám povedal, že nestojí o babu, ktorá nevie čo so sebou, lebo sa jej búria hormóny. Vzápätí ju označil za fľandru, ktorá zohrieva posteľ kadekomu. Ale napriek tomu sa pri nej zas a znova pristavuje, hoci by mohol na tom svojom bicykli okolo nej len tak bez povšimnutia prefrnknúť. Alebo ju pokojne zďaleka obísť.
Toto ma fakt nebaví, takýto guláš totálnych hlúpostí.“... celý text
— E.T.007
Sirotčinec v údolí
„Fracassi umi psat, to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi.
Snazil jsem se to opravdu docist.“
— Däniken
Špinavá tajemství
„Knížka měla spád, velice dobře se četla. V postavách se bez problémů vyznáte i když je jich tu hodně a každá má nějaké to nepříjemné tajemství. Určitě stojí za přečtení, bavila mě.“... celý text
— Danago
Osamělá noc
„Pěkně se to četlo, ač o hnusných věcech.
Psychopat, kt. zcela kontrolované a promyšleně ničí životy všech okolo. To je noční můra.
Nechápu, proč se policisté vždy vydávají na osamělá místa a nikomu nic neřeknou, aby je pak v minutě dvanácté někdo zachránil. Asi pro efekt napětí.
Sonda do duší lidí, co zažírají svou prázdnotu.
Někdo pije, někdo fetuje, někdo se precpává.
Jojo, člověk je tvor slabý a nicotný. Chce jen své místo na slunci.
Spousta kriminalistů volí život v osamění, aby nikdo nemohl ublížit jejich případné rodině, dětem, milovanému, nelze se divit, kdejaký psychouš je může zranit právě touto cestou.“... celý text
— Aghatte
Prorok a Lady Kosice
„Zajímavý námět na pohled lidí, co se může stát, když se dostane k moci chamtivý člověk a pracuje jako starosta městečka. Nařídí sociální experiment po vzoru ptáků kosů. Co by to všem přineslo? Lepší efektivitu práce nebo naopak úplnou katastrofu. Můžou se lidé začít chovat jako jiný živočišný druh?
Pavel pracuje ve stejné budově jako starosta. Když projekt schválí, nemůže tomu uvěřit. To se všichni museli zbláznit? Copak to jde takhle rozdělit rodiny? A co děti nebo staří lidé. Z novinových článků až mrazí.
Místy mi příběh připomínal svými opatřeními covidovou dobu. Různé tresty, zákazy, testy. Kniha střídá vyprávění Pavla a jeho doby a vyprávění Jidáše a Ježíše z dřívější doby. Událost minulosti se tak mohla stát maličko jinak. A pak je tu prorok, který to má uvést na pravou míru.
Aby se z toho nezbláznil, čte hodně knih. Nejraději pohádky a také čte bibli příběh Jidáše, který je jinak vypodobněný, než normálně známe. A vše se na konci spojí. Jenže mě Epilog zklamal. Nesedělo mi to. Úplně mi to zkazilo celý dojem z knihy.
Knihu chválím hlavně pro její neotřelý a zajímavý nápad. Lidé jsou tak bláznivý, že by to klidně mohlo někoho napadnout. Nebo něco jiného stejně divného.“... celý text
— EvikU.