Nejnovější komentáře
Žiju bez dětí
„Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného, možná právě to očekávání bylo pak u čtení trochu překážkou, nevím... Bylo zajímavé podívat se trochu mimo tu svou sociální bublinu. Rozhodně byly některé příběhy, nebo jejich části, hodně zajímavé i dojemné. U některých rozhovorů mi naopak přišlo, že toho prostoru dostaly zbytečně moc a chvílemi mě to přestávalo bavit. Ten pohled je asi hodně individuální. Já jsem byla trochu zklamaná, že jsem od knihy nedostala úplně to, co jsem čekala.“... celý text
— Marfulka007
Dar života
„„Nedokážeš-li něco dělat celým svým srdcem, nikdy se to nenaučíš dělat svýma rukama.“
Tato knížka si rozhodně zaslouží plný počet hvězdiček! Je to velice zajímavý příběh o statečné ženě, která se nikdy nezalekla žádné překážky, všem problémům čelila s hlavou vztyčenou a vykonala mnoho dobrého pro zdravotnictví v rozvojových zemích. Její knihu určitě doporučuji k přečtení.“... celý text
— Kokoska92
Královna ničeho
„Předchozí díl byl lepší, v poslední knížce této roztomilé trilogie mi pár věcí lezlo na nervy..
Tak především menší nesrovnalosti, které v předchozích dvou svazcích byly úplně jinak, jako třeba to, že si Madoc ráchal v krvi nepřátel plášť, ovšem v Královně ničeho se najednou jednalo o jakousi čepici, kterou zřejmě disponují všechny karkulinky. Dále v prvním díle autorka/překlad zmiňuje, že Jude schází poslední článek levého prsteníku, avšak teď najednou mluvíme o malíčku.
Dále si pak Jude vyčítá svou hloupost v případech, kdy šlo její postup velmi snadno odůvodnit, třeba když pádila do paláce čekat na Přízraka, nebo když na začátku tohoto dílu s posměchem uvažovala nad královskou milostí, to mi pilo krev, její skutečná rozhodnutí mě osobně smysl dávala..
Jinak super zakončení příběhu, celkem vzato se mi to fakt líbilo a těším se na ilustrovaný pohádkový dodatek.:)“... celý text
— Micho86
Svět nagualu
„Kniha je poplatná době, kdy vznikla a kdy přístup k informacím o ninjutsu byl minimální. Ne se vším v knize se dá souhlasit, nicméně jsou tam věci a myšlenky, co stojí za přemýšlení...“... celý text
— MirrorIsis
Poslední bitva
„Bitva o zámek Itter jistě nebyla tou úplně poslední na evropském kontinentu, vždyť třeba německý generál Carl von Pückler-Burghauss svou Bitvu u Slivice svedl dokonce až mezi 11. a 12. květnem. Nebyla to bitva ani nikterak významná, ale rozhodně to byla bitva pozoruhodná. Po boku malé skupiny amerických vojáků zde bojovala nevelká jednotka německého wehrmachtu, převážně rakouského původu, vedená majorem Josefem Ganglem a dokonce jeden kapitán SS (Hauptsturmführer) Kurt-Siegfried Schrader. Mezi francouzskými, privilegovanými vězni (Ehrenhäftlinge), jež měla tato nesourodá bojová formace, kterou vedl kapitán John C. Lee ochránit, byl i českému čtenáři povědomý francouzský politik Édouard Daladier. V popisovaném ději je velmi dobře zobrazena atmosféra i částečný chaos, který provázel konec tohoto obřího, světového konfliktu. Velmi chválím, jak si autor pečlivě téma nastudoval, knihu doplnil četnými poznámkami, literárními prameny, rejstříkem a navíc ještě nastínil poválečné osudy jednotlivých postav. Knihu doporučuji všem zájemcům o dějiny druhé světové války.
Citace: Následně se Lee, Gangl a Schrader společně radili o možném dalším postupu. Tato jejich rozprava přerostla ve vzrušenou diskusi o válce a křehkosti budoucího míru. Zcela jistě se jednalo o velmi neobvyklou situaci - tankista ze státu New York a dva zkušení němečtí důstojníci sedí u stolu v sále středověkého hradu ve světle svící a tichým hlasem si navzájem popisují své zkušenosti z ozbrojeného konfliktu, o němž se domnívají, že již za několik hodin skončí.“... celý text
— Eicherik
Carrie Soto se vrací
„Máte rádi tenis??? Carrie Soto se vrací vás bude hodně bavit. Nemáte rádi tenis? Carrie Soto se vrací si i tak přečtěte, je to krásný příběh!
Carrie Soto je tenistka v “důchodu. Je to šampionka s největším počtem grandslamových titulů. Teď ji však šlape na paty mlada Nicky Chanova a Carrie se vrací, aby to zastavila.
Úžasný příběh o lásce ke sportu, odvaze a touze po vítězství vás pohltí. Musím říct, ze mě ze začátku Carrie trochu štvala. Ale postupem času jsem ji začla hodně fandit! Není to jen kniha o cestě za tenisovými tituly ale i o vztazích a o tom jak je důležité žít naplno!
Díky moc za knihu v rámci spolupráce a protože miluju tenis a Taylor Jenkins taky dávám 5/5.“... celý text
— Magdalenkačte
Carrie Soto se vrací
„Carrie Soto je moje čtvrtá kniha od Taylor Jenkins Reid a každá si zaslouží víc než jenom pět hvězdiček. Snad u každé hlavní postavy v jejich knihách mám pocit ze opravdu existovali a ze to nebyl jenom příběh ale ze všechny ty příběhy se stali“... celý text
— Karlík27
Ďáblova cesta
„Dobrá oddechovka, takový autorův průměr.“
— alabra
Co už nikdy nepřebolí
„Zvolila jsem si tento román pro "holky" díky vysokému hodnocení a pro změnu repertoáru. Souhlasím s předešlým komentářem, také z těch skoro 500 stran s Kopretinkou a Vikingem bych klidně takových sto postrádala - bez pár zbytečných pasáží a hloupých konfliktů. Určitě v příběhu excelují super hlášky i oblíbení aktéři jako Waylay, Stef, Nash, Justice, zaměstnanci Honky Tonk. Naomi je v závěsu své sestry, problémového dvojčete, ale přesto je to nejsilnější hrdinka co do počtu eliminovaných svízelných situací. Knox nemá rád vztahy, komplikace, povinnosti, nechce řešit žádnou budoucnost, a to je mu přes čtyřicet, ach jo. Navzdory tomu všemu mezi nimi funguje oboustranná chemie. V knize je vnímáno vše, co je důležité - rodina, přátelé, láska, vztahy i maloměstský život.“... celý text
— jeny-v
Ready Player Two: Nová hra začíná
„Po skvělé jedničce jsem celkem nemile překvapená. Autor se snažil novým zajímavým způsobem oživit příběh horní pětky, ale celkově jsem k dílu dost skeptická. Kniha se točí většinou kolem Tolkiena a sem tam zabrousí i k jiným arkádovým zajímavostem. Co mě trochu dostalo, tak i sem jsme museli zahrnout nebinární a "jako co se dnes cítím" nešvar dnešní doby. Nemám proti tomu nic, ale spíš nemám ráda, když se to uměle vytahuje a odůvodňuje. Asi by mi přišlo milejší, kdyby to bylo napsáno jako fakt a ne k tomu kupa okecávaček. Celkově se to přečíst dalo, hon na Sirénu byl zajímavý a i zakončení nebylo špatné. Vyšší hodnocení ale dát nemohu.“... celý text
— Alex.rrr
Těla
„Vlasáková mě před několika roky zaujala svou prvotinou Praskliny: od té doby na ni narážím docela často. Je to autorka angažovaná, hojně komentuje a píše, má na kontě komiks, scénář k filmu apod., prakticky neuplyne měsíc, abych někde nenarazil na její text. Se vším nebo skoro se vším souhlasím, souzním s ní. Ale ta Těla – nevím. Cítím z toho snahu literárně zpracovat téma, nad kterým přemýšlí, které jí přijde důležité, o kterém by se mělo psát a diskutovat, ale samotné téma dobrou knihu nedělá, respektive je to málo, nestačí to. Je to pro mě podobné jako u jiné silně medializované knihy loňského roku – Rozložíš paměť. Chápu tu snahu, ale téma nestačí a od knih nominovaných na M. Literu mám bohužel jiná očekávání. V Tělech téma absolutně přebíjí formu. Je to pro mě umělecky málo přesvědčivé, prošpikované zvláštními metaforami, motivicky ne zcela důmyslně vystavěné a tedy vlastně dost očekávatelné. Splňuje to kritéria pohodlné četby, velmi přístupné, u které se čtenář v patřičných pasážích pozastaví a zasouhlasí si, protože kult mládí existuje a stará těla jsou neviditelná. Ale to jsme věděli už po padesáti stranách – a ve zbytku kniha dojíždí v očekávaných mantinelech a končí veskrze očekávaným koncem. Není to málo?“... celý text
— pistalka
Stráže! Stráže!
„Vtipné, chytré, a člověk jako vždy vidí odraz společnosti. Jednu hvězdičku ubírají jen části konce, co mi trochu nesedly. :)“
— BlueberryMuffin
Nový začátek
„Obávám se, že to nedokážu dočíst.
Wilhelm byl příšerný už v prvním díle. A teď? Musím si dát od čtení pauzu.“
— karolina0346
Clařino tajemství
„Mám ráda rodinné ságy. Pokračuji dalším dílem.“
— AlenaF
Kouzelná flétna
„Jedna z jeho knih, u které si nesmíte říct, že dočtete větu a poběžíte na toaletu, protože se vám už opravdu chce. Tady dočtete větu a zjistíte, že jste o půl hodiny blíž smrti. O ní a o pátém patře píše mistr několikrát. Je to opravdu jen náhoda??? Bolestné a smutné čtení.“... celý text
— Česneksmedem
Černý kafe
„Bezvadné čtení. Napínavé, lehce rozvláčne, ale to k tomu patřilo. Doporučuji.“
— AlenaF
Knihkupectví ztrát a nálezů
„Krasný, milý příběh a co se mi hodně libilo jaký měla Natalie vztah se svým dědečkem. A minulost rodiny, to byl mazec ty dopisy...a Peache jsem si oblibila i s dcerkou :)“... celý text
— petulkapeta
Jeruzalem
„Hoci má román názov Jeruzalem, väčšina deja sa odohráva vo švédskom kraji Dalarna, v jednotlivých sedliackych usadlostiach, lesoch a na poliach. Možno preto, aby čitateľ pochopil nasledujúce udalosti a hĺbku, či prejavy vzťahov medzi ľuďmi, najmä medzi mužmi a ženami. Aby bolo ľahšie zdôvodniť spoločný popud skupiny ľudí zbaliť sa a navždy opustiť rodnú zem, vydať sa na život ohrozujúcu cestu do svätej zeme a znovu zapustiť korene v neznámom a nehostinnom kraji. Paradoxy hľadania "pravého" Jeruzalema autorka popisuje v pocitoch pútnika, ktorý očakáva, že nájde základy z jaspisu a múry zo zlata, nakoniec zomiera v presvedčení, že pravý Jeruzalem nikdy neuvidel, keďže všade videl iba púšť, prach a ruiny. A domáci Palestínčan by chcel vidieť Jeruzalem jednotnejší, bez inokrajných nadvlád, ochudobňujúcich krajinu a mesto o najhodnotnejšie remeslá, krásu a schopností národa, rovnako končí v pocite, že pravý Jeruzalem nikdy neuvidí.
Po dočítaní som mala pocit, že Jeruzalem je vlastne chiméra, nikdy nesplniteľný sen, za ktorým sa ženú jednoduchí i bohatí a nikdy ho nedosiahnu. Ako kedysi Rím. Štýl autorky aj preklad do slovenčiny sú výborné, čo dokázalo udržať moju pozornosť pri staršom texte. Odhliadnuc od náboženského podtextu, kto si rád prečíta aj iný, ako moderný román, smelo do toho.“... celý text
— Dada077
Kokrhací hodiny
„Kniha je opravdu kouzelná a může se líbit dětem i dospělým i když každému z jiného důvodu. Dětem pro mile absurdní příběhy a dospělým, zvlášť pamětníkům, pro spoustu narážek na předlistopadový režim. Četla jsem ji jako dítě a pak až po mnoha letech jako dospělá. A nestačila jsem se divit.“... celý text
— Alix
Směna
„Četla jsem jedním dechem. Zajímalo mě téma, ale líbil se mi i použitý literární jazyk.
Hlavní postava se zmítá mezi povinnostmi, které ji přibíjí k zemi a uměleckou duší, která by se chtěla vznášet. A jako obvykle spokojenost přijde až s nalezením nějakého středu - kus jistoty a přitom možnost tvorby.
Neotřelá, netuctová kniha, takhle si představuji dobrou literaturu.“... celý text
— kopeceli
Kde jsi, když nejsi
„Opět výborná kniha a s krásným přebalem (i v něj ukryté malé detaily).
Od knihy se téměř nedá odtrhnout, je velmi čtivá.
Z prvotního pocitu na sebe kapitolu moc nenavazují, ale opak je pravdou, navazují dokonale a ještě více umocní vaše pocity.
Celou dobu jsem si jen říkala, seber děti a uteč... Kniha opravdu dokáže probudit emoce.
Miluju tu knihu a určitě jsem ji nečetla naposledy.“... celý text
— hana17.1.
Vítězové
„Tak jak me první dil nadchnul, druhy absolutně odzbrojil, tak trati dil me asi pekelný zklamal. Látka byla holt vysoko posazena.“
— Pengi
Hlemýžď Čilišnek
„Pavel Šrut je jedním z mých neoblíbenějších autorů básní pro děti. Moc se mi líbí jeho hravost, lehkost a humor, nečekané úhly pohledu.
Tentokrát jsem ale byla tak trochu zklamaná. Sbírka je totiž dost nevyvážená. Skvělé texty se střídají s těmi průměrnými a spoustu básní (což není chyba sbírky, ale moje, protože jiné jsem prostě četla dřív) jsem znala odjinud, takže se nedostavilo překvapení a kouzlo nového.
Nejvíc mě zaujaly básničky o různých příšerkách a nadpřirozených bytostech, ty Šrut opravdu umí. Naopak titulní Čilišnek, který se některými texty mihnul, mě bohužel většinou spíše minul.
A při vší úctě k Jiřímu Šalamounovi, Galina Miklínová je co se týče ilustrací úplně jiný level.
Stížnost
Králi pekel, Belzebubu,
zakázali v nočním klubu
bubnovat a dělat bubu.
Přišla stížnost, že prý...
zkrátka...
že tím budí pekelňátka.“... celý text
— Litocha
Pod Ďáblovým mostem
„Pod ďáblovým mostem...
Doposud jsem od Loreth Anne White četl dvě knihy, které patří do série Temné vábení... Tato kniha je úplně mimo sérii, takže nemusíte mít obavy, že byste o něco přišli... ;-) No, jen tak mimochodem, knihy Temné vábení, Temné ozvěny by si určitě také zasloužily Vaší pozornost... ;-)
K samotné knize...
Trinity Scottová je podcasterka, která se nyní soustředí na rozhovor s Claytonem Jayem Pelleym... Ten je odsouzen na doživotí za vraždu čtrnáctileté Leeny Raiové... Od skutku uplynulo již více než 20 let... V rozhovoru s Trinity Scottovou však znásilnění i vraždu Leeny Raiové popřel... Kde je tedy pravda? Je skutečný vrah stále na svobodě? Proč by se ale k činu Pelley přiznal? Chcete znát odpovědi na tyto otázky? Tak se pohodlně usaďte, otevřete knihu a čeká na Vás 320 stran napětí...
Věřte mi, že to bude stát za to...“... celý text
— klokan.1905
Mŕtvy na Pekelnom vrchu
„Pro mne nový autor, nové prostředí časové (končící 16.století) a prostorové (děj probíhá v hornické oblasti Slovenska, tehdy součástí rakouské říše) a nová série historických detektivek. Pěkné zobrazení tehdejších vztahů s novým týmem historických "detektivů".“... celý text
— konicekbily
Rod nebes a dechu
„Začátek ve vyhlazovacím táboře je takový podivný. Na jednu stranu autorka čerpá ze skutečných událostí, na stranu druhou tomu nepřiznává tolik hrůzy, kolik by tábor zasluhoval. Představení neznámé postavy v táboře začíná tím, že si jde pro snídani, což bez detailů nezní nijak hrozně. Stejně jako u minulého dílu mohla vzor v reálném světě lépe zaobalit a přetvořit. Taky jsem ještě nezažila nudnější prolog - postavu nikdo nezná, nemáme důvod k zájmu, na konci prologu postava umírá a to vše na ubíjejícím počtu stran, které popisují zbytečně mnoho a zbytečně detailně. Autor si prolog samozřejmě může psát podle sebe, ovšem jsou to první stránky, kterými by měl zaujmout a vtáhnout. Já jsem třikrát odložila, než jsem se dostala k první kapitole. Myslím, že by bylo daleko údernější, kdyby to bylo o kus kratší a bez toho brutálního infodumpingu formou popisných oznamovacích vět.
Jak jsem první díl pochválila, že je to napsané lépe jak série trůnu, tohle zase provázela nálož chyb, podivných a odporujících si popisů, slovosled byl občas dost mimo a samozřejmě skloňování jmen... bez komentáře.
Co se týče erotického obsahu, tak nejsem žádná květinka, ale tohle bylo trochu nechutné. Nejhorší bylo asi oblizování každého zpoceného záhybu těla, čím zpocenější, tím dle autorky více sexy. A pak stojí za zatracení některá sledování typu: „když sledovala, jak svaly jeho mohutné silné šíje pracují, zatímco polyká."
Pohled Thariona mě neskutečně nudil, příběh nijak neposouval (případně minimálně), jeho scény byly dlouhé a nezáživné, brzdily děj. Navíc většinou přicházely po nějakém cliffhangeru, což mu nijak nepomohlo.
„myslela jsem, že Kladivo má být nějakej sadisticekj drsnolín" - vtipné momenty - ale na to navazuje nelogické drzé chování v napjatých situacích
PŘEKOMBINOVANOST - jde o vteřiny, ona se teleportuje ven, aby našla bránu, u které nikdo není (tj. se několikrát teleportovala, i když se celou dobu hraje na to, jak je ten počet omezený), aby ji použila jako rozhlas, kterým by přilákala jejich druhořadé nepřátele k pomoci...ale nebyla hloupá, použila aplikaci na změnu hlasu a pohybovala se u toho tak rychle, že bude na kameře jenom šmouha...to nedává smysl. Jak tam můžou mít tak špatné kamery, když se většina obyvatel pohybuje rychlostí šmouhy, k čemu jim to pak je? A jak to udělala, když u bran kamery jsou. Jak to stihla přehrát. A hlavně, kdyby to aspoň v největší akci nevysvětlovala (T_T)
Nic nezůstane nevysvětleno, Baxian jim ukáže tajnou chodbu a místo toho, aby se tam nechal prostor pro čtenářovu fantazii, tak se dozvídáme celou backstory k tomu, jak to vlastně zjistil.
Poslední třetina byla peklo, mega se to táhlo, absolutně mě to nezajímalo a modlila jsem se, ať už je konec. Překombinované, neuvěřitelné, natahované, opakování scén, rozhovorů, vnitřních uvědomění a obav.
Finální akce mě však bavila, nebyla bez chyby, ale dobrý, četla jsem s chutí. Finální FINÁLNÍ odhalení mě potěšilo, jelikož mám dvory ráda a tak nějak jsem doufala, že se prozkoumají jiné světy už od toho, kdy se odhalilo, že je Amren prastará a z jiného světa. Maas tohle prostě umí - knížky zbytečně natahuje, až to člověka otráví, ale finále je vždycky brutální, takže nezbývá, než číst dál.“... celý text
— VeDny
Okolo měsíce
„Mám pocit, že všichni tři přátelé se zavřeli do dělového náboje jen proto, aby mohli čtenáře unudit zdlouhavými odbornými poznatky, co vyčetli z tehdejších vědeckých knih. Fascinující je jejich lehkomyslnost, kdy teprve v průběhu letu začnou řešit to, co budou dělat, když na Měsíci žádný vzduch a voda nebude? Kniha také není nic pro milovníky zvířat, navíc pes prokázal svou věrnost, i po vykázání z náboje dál letěl za nimi, no jak pejsek.“... celý text
— Pytlík
Svatojánské ořechy
„Ani jsem nečekala nic jiného, nežli skvělý čtenářský zážitek...ostatně i jako u dvou předchozích dílů :) Skvěle propletené osudy všech aktérů, na povrch vyplouvající události dob minulých. Doporučuji všema deseti :)“... celý text
— sweeney
Má lady Jane
„Tato kniha mě moc bavila. Líbí se mi propletení právě kusu historie, a zároveň kapky magie a vtipných komentářů přímo od autorek.“
— Šárušš
Tenhle pokoj se nedá sníst
„Rozečetla jsem a vzdala jsem to. Vůbec mě to nechytlo, nebavilo.“
— manasx