Nejnovější komentáře
Dobytí jižního hvězdnatého ráje
„Jméno Petr Horálek je v oboru astrofotografie opravdu pojem. Jeho úchvatné fotografie se pravidelně objevují na serveru astro.cz. Byl jsem trochu překvapený, když jsem v knihovně toto jméno uviděl na náhodně vybrané knížce z poličky s cestopisy. No tohle je trochu jiný druh cestopisu než by běžný čtenář čekal. Je zajímavé porovnávat jak se autor posunul v oboru jemu nejbližším. V psaní cestopisů se bohužel moc nezměnilo, text je poněkud nevyzrálý. Proto dávám jen průměrné hodnocení. Ale inspirace na návštěvu nějakého odlehlého místa na jižní polokouli je veliká. A konečně jsem se detailně dozvěděl jak správně pozorovat zatmění Slunce, jak to je se zodiakálním světlem, že atmosféra sama svítí a že světlo z Venuše opravdu vrhá stín.“... celý text
— Tomas@S
Kosti, pasti, slepice
„Tento příběh by se klidně mohl odehrát na Zeměploše a možná se autor u Pratchetta i trochu inspiroval. Zakoupeno jako ebook, dobrý průměr.“
— kokrokr
Černé světlo
„Tentokrát chybí nějaké hlavní odvětví, ale příběh je opět zajímavě postaven a ač Enzo skládal jednotlivé dílky skládačky až příliš snadno do sebe, plus měl vždy ohromné štěstí, bavilo to a opět se to svižně četlo. Potěší návrat známých postav. A jak píší ostatní, závěr je přímo otevřený dokořán, takže pokračování si musíte dát bez diskuzí.“... celý text
— Johncze
Františku, děkujeme za vše, co jsme skrze Tebe dostali!
„František Radkovský udělal v Plzni kus dobré práce. Má dar oslovovat lidi mimo křesťanské vody, umí spojovat, staví mosty. Osobně jsem jej zažila vícekrát a některé momenty se mi vryly do paměti navždy. Co mohu sdílet z těchto vzpomínek je, že otec biskup je hluboce lidský, velmi autentický a zároveň obrovská osobnost. Fokolarín, mimochodem. Všemi milován, oblíben a respektován. A na to se člověk musí hodně vynasnažit!!
Tato publikace je koncipována jako vyjádření díků od diecézanů, jsou to zcela osobní vzpomínky a přání. Je to pěkně zpracované, až mě mrazí, že je to již deset let...“... celý text
— Achillesaželva
Nesmrtelnost
„Jedno z fanouškovských rozšíření příběhu trilogie Vzpomínka na Zemi. Bylo tak úspěšné, že dostalo požehnání původního autora a mohlo vyjít i knižně.
Je pravda, že se tady Pao Šuovi povedlo poměrně věrně zachovat ducha původního díla, alespoň v některých pasážích. Myšlenky, které tahle kniha přináší nejsou tak úplně špatné a čtení některých pasáží mě ve finále docela bavilo.
Bohužel je tam spousta míst, kde se autor úplně nepotkal s mojí představou. Zejména trochu na sílu tlačená romance mezi postavami. A moc mi nesedlo ani to, že pokračoval v těch "nejšílenějších" částech původní trilogie. Zatímco v původní sérii šlo o skvělé hard sci-fi, tady se kniha už dostává daleko dál. Spoustu věcí se nesnaží jakkoliv vysvětlovat, některé věci nejsou moc logické, nebo obsahují různé rozpory. Celkově je to chvílemi tak bláznivé sci-fi, že přechází prakticky do fantasy žánru. Post epilog byl také naprosto zbytečný a dílo jen posouval dál divným směrem.
Dávám 3* knize, která se může některým fanouškům Vzpomínky na Zemi líbit, ale mě moc neoslovila. Chvílemi bylo velmi jasně znát, že jde o fanfiction. Nápady bych hodnotil jako mírný nadprůměr, provedení spíše podprůměrné. Nemohu úplně doporučovat, ale ani odrazovat.“... celý text
— Slezadav
Zlaté enklávy
„Zakončení série Scholomance bylo skvělý!
Všechny linky uzavřeny, všechno do sebe skvěle zapadlo, a navíc jsme se tentokrát podívali za zdi školy, což bylo osvěžující.
Ač mě totiž systém školy, která požírá své vlastní studenty fakt bavil, protože to bylo neskutečně originální, jsem ráda, že jsme mohli v posledním díle nahlédnout do magického systému jako celku.
Pokud vám seděly předchozí díly, nezklame vás ani ten poslední. Hlavní hrdinka je sice někdy trochu moc ukecaná (v myšlenkách), ale i tak děj neměl hluchá místa, mělo to spád a napětí a bavilo mě to od začátku do konce. Co víc si přát?
Zkrátka skvělý a celou sérii určitě moc doporučuju!“... celý text
— veriszv
Vzduch, který dýchá
„Do pr....to bylo tak skvělý.Ale na druhou stranu tak hrozně emočně vypjatý, že teď potřebuji nějaký den na vstřebání. Vlastně od začátku co jsem začala brečet, jsem až do konce nepřestala.Hned první díl a takový nářez, jsem zvědavá na další díly“... celý text
— Ála1968
Nahá žena
„Tuctovka“
— palka452
Unesená dědička
„Mafiánskou romantiku miluji a první díl byl úžasný.Tady bych řekla,že to trošku drhlo,ale přesto se mi to líbilo“
— Ála1968
Chvalte a dobrořečte
„Brožura krásná a k tomu opravdu užitečná a prakticky zpracovaná. Rozhodně nemusí zapadnout mezi klasické dárkové knížečky, na které sedá prach. Tato je jednoduše použitelná ;)
Pěkný mini-příspěvek k františkánskému tématu v českém prostředí. Tleskám!“... celý text
— Achillesaželva
Dokonalá partie
„První díl byl o něco lepší,ale i tady to byla krásná romantika.Je to prostě takové jednoduché romantické čtení“
— Ála1968
Na plovárně 3
„V posledních letech, kdy přibylo množství podcastů a jiných pořadů ve formátu rozhovorů s hosty a čím je jich víc, tím větší devalvace kvality, a to jak moderátorů, tak i pozvaných (dnes každý může hovořit o všem, ať už je objektivně kompetentní, či ne...). Tato kniha je zárukou, že jak Marek Eben, coby tazatel, tak i respondenti rozumí svému oboru, jsou to lidé, kteří už v životě něco zažili a mají tak co říct. Kniha je rozhodně obohacením. Doporučuji!“... celý text
— Achillesaželva
Moudrost Ježíšova
„Klasická dárková knížečka.“
— Achillesaželva
Krabička
„Trochu škoda času ... příběh o pár stranách s poučením na konci, jaký se vyplácí být. A co obsahuje podivná krabice nebo, co vůbec dělá v lese.“
— Knihomolka506
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Anotace zněla zajímavě, takže jsem se v rámci čtenářské výzvy do knihy pustila. Je krátká, ale čtení neplyne tak, jak bych si představovala. Ačkoli se děj zaměřuje na otázky a filozofování ohledně mezilidských vztahů a smrti, tak způsob vyprávění neumožní se nad vším víc zamyslet a vytvořit si vztah k vypravěči. Téma jako takové je zajímavé a věřím, že kdyby ho zpracoval někdo jiný a jinak, tak by z toho mohl vzniknout velmi zajímavý psychologicko-filozofický román.“... celý text
— Liss93
Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva
„Jednohubka, přečtená za odpoledne - naštěstí, protože to byla celkem ztráta času.
Jak již někdo trefně poznamenal, Viewegh píše, jako kdyby to už chtěl mít za sebou, a stejně tak jsem to já i četla. To je asi tak jediné v čem jsme na stejné vlně.
Nezastírám, že nemám tohoto spisovatele ráda, rozhodla jsem se mu ale zase po čase dát šanci, a to hlavně proto, že jsem knihu dostala jako dárek a bylo by mi líto ji poslat dál nepřečtenou...
Autor píše asi jako když jsme se spolužačkou na základce psaly společně román na pokračování - úroveň slohovky lepšího žáka osmé třídy.
Je to dost autobiografické, což mi zde z nějakého důvodu vadilo. Asi mě prostě nezajímá Vieweghův osobní život, jeho zdravotní problémy, problémy s erekcí apod. Pokud cítí potřebu to ventilovat, možná by si měl psát spíš deníček. Jeho psaní mi navíc přijde oplzlé, a to nemám pocit, že bych byla nějak prudérní. Ale on píše jaksi ...úchylně..?
Prvních padesát stran totálně o ničem, "vtipné" historky trapné. Hlavní nosný příběh by mohl mít velký potenciál, bohužel byl těžce odfláknutý, konec useknutý.
Podtrženo sečteno - celkem zbytečná kniha.“... celý text
— Cabiria
Nebe nezná vyvolených
„Je to smutné, když se člověk až nyní potká s E.M.R. a je to veliké štěstí, že jej konečně objevil! Bylo mi dopřáno prožít tak intenzivně bolestný život a nechat si ještě dlouho rezonovat otisk jeho duší. A jaký je ten náš?“... celý text
— Ada0004
Tajemství okamžitého léčení
„Přečetly jsme si to s kamarádkou a taky z toho ledacos vyzkoušely samy na sobě a jsme spokojené. Je to další možnost, jak se může člověk o sebe postarat sám a nenechat své zdraví jen v rukou lékařů. Zastavit myšlenky je jedna věc, ovšem najít mezi nimi tu mezeru, to dá už trochu zabrat. A zalíbil se mi autorův neologismus eucit. Navíc je to knížka tenká, což beru jako velký klad.“... celý text
— kamibe
Služka
„Takřka na den přesně před rokem jsem shlédla v kině filmové zpracování Služky, které se mi opravdu velmi líbilo. Po knize jsem tedy sáhla až po roce a těšila se, jak si film znovu připomenu. Nestačila jsem se divit. Kdyby na obálce nebyl záběr z filmu, který nás utvrzuje, že se skutečně jedná o knižní předlohu k filmu, domnívala bych se, že se jedná o úplně jiné dílo, jež nemá s filmem nic společné. Opravdu tak rozdílné příběhy film a kniha nabízí.
Zatímco ve filmu odchází mladičká Anka sloužit do Prahy, v knize se naopak vydává do služby do panského domu ve vídeňském Hietzingu. To je jen první z celé řady věcí, v čem se filmové a knižní zpracování rozchází, těch věcí je mnohem víc, spíš by se dalo říct, že jsou to dva rozdílné příběhy. Filmaři se knižní předlohy drželi jen velmi sporadicky, spíše vůbec ne.
Příběh jako takový má obrovský potenciál, zajímavé, poutavé a silné, emocionální téma. Bohužel to, jakým stylem je nám prostřednictvím paní Lasicové předložen, ho degraduje na strašně nízkou, troufám si říci až mizernou úroveň.
Snad to byl záměr autorky, kniha je koncipována jako retrospektivní, strašně chaotické vyprávění staré Anky, vracející se během jediné noci myšlenkami na svou službu ve Vídni, ve které strávila bezmála třicet let. Příběh je nám podán nesmírně únavnou, chaotickou formou, kdy o sobě Anka mluví hned v první osobě a v zápětí ve třetí, neustálé opakování již podaných informací, přeskakování v čase ve vyprávění příběhu i vracení se do aktuální přítomnosti. Celý příběh nás donekonečna provází věty typu „A ještě si vzpomínám,“ „A ještě jsem zapomněla říct,“ „A ještě říkal,“ „A jednou,“ a další, neustále se opakující věty. Opravdu úmorné čtení. Pokud to byl záměr, nejsem si jista, zda se podařil a příběhu prospěl, řekla bych že spíše nikoli.
„Dnes je poslední noc. Klopačka bude odteď odbíjet každé čtyři hodiny, až do rána.““... celý text
— Jana K
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Uvědomujete si, co je skutečně důležité?
Co byste dali za den života navíc?
Co byste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co byste dělali, kdyby se před vámi objevil Ďábel s nabídkou, že vám život prodlouží? Má to však jeden háček. Za každý den života navíc musí ze světa něco zmizet.
Smrt, smlouva s Ďáblem, pan Zelí, vzpomínky, skutečně důležité věci. Příběh o lásce a odpuštění.
Přečteno během jediného večera, místy mi bylo dost smutno, knížka vhodná k zamyšlení.
"Když chceš něco získat, musíš o něco přijít."
"Zblízka život vypadá jako tragédie, ale zdálky jako komedie."“... celý text
— Karoley
V šedých tónech
„Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
1941, sovětské čistky, deportace na Sibiř, nucené práce v kolchozu a za polárním kruhem. Život v šedých tónech.
Píše se rok 1941. Litva. Patnáctiletou Linu s rodinou odvleče z domova sovětská tajná policie. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství.
Moje druhá kniha od Ruty Sepetysové (Musím tě zradit, V šedých tónech) a opět skvělé čtení! Přečteno během jediného dne! Přidávám do oblíbených (knihu i autorku) a jdu si nachystat Sůl moře!“... celý text
— Karoley
Scum manifesto čili Šlem manifest
„Ať už si člověk o tomto svérázném manifestu myslí cokoli, je nepochybné, že se kdesi pod "řekou blití a horou sraček" skrývá spousta zajímavých, věcných a důležitých podnětů. Autorka zde například trefně vystihuje toxickou maskulinitu, naráží na otázky spojené se sexismem a na mnoha místech rovněž odkazuje na řadu zásadních společenských problémů, které jsou aktuální dodnes. To podstatné a potenciálně užitečné se ale bohužel ztrácí pod nezměrnou tíhou prvoplánové, nesystematické a repetitivní misandrie (vyobrazené nepříliš valným literárním umem), a tak výsledný produkt ve čtenáři zachovává dojem, že je Valerie Solanas tak trochu jenom fanatická "číča".“... celý text
— Sukdolakus7
Volání Cthulhu 1
„U svazku Volání Cthulhu jde opět, jak se Lovecraft autorsky posunul. Nejen, že se odvážil už i na delší texty, ale jsou i o něco smysluplnější. Ano, pořád se jedná o brakovou četbu, která je místy dost předvídatelná, ale má atmosféru a barvité popisy, na které by si mnoho autorů netrouflo. Co se Lovecraftovi nedá upřít, je originalita jeho vlastní mytologie... kterou následně vykrádají ostatní. Mě osobně zaujalo asi nejvíce Snové putování k neznámému Kadathu. Práce s ghúly mi přišla opravdu skvělá a jsem rád, že podobným bytostem nedává Lovecraft pouze negativní roli.“... celý text
— ArkAngel
Anna ze Zeleného domu
„To bylo krásné!
Ani jsem nečekala, že se mi bude tato dětská kniha tak moc líbit! Ona ale zase není tak úplně dětská, mám pocit, že řadu věcí člověk chápe asi až s věkem.
Zábavné a milé příběhy ze života trochu nezbedné a velmi upovídané Anny jsou prodchnuty poetickým a barvitým líčením krajiny, přírody a vesnice v různých ročních obdobích.
Člověk jakoby se s Annou vracel sám do dětství, do dětského způsobu uvažování a nazírání na svět očima dítěte, a z té nostalgie vás až místy píchne u srdce, že ten čas už je pryč...
Anna, svérázná a pozitivní osůbka s dobrým srdcem, mi přirostla k srdci a mám chuť si o jejích dalších osudech ještě přečíst, ač jsem původně neměla další díly v plánu.
Zajímavý byl také náhled do tehdejšího způsobu výchovy dětí, z dnešního pohledu dosti přísný.
" Těšit se na něco, to je půlka radosti, kterou z toho máme. Nemusíme všeho dosáhnout, ale nikdo nás nemůže připravit o požitek z toho, na co se těšíme."“... celý text
— Cabiria
Hosana - zpěvník křesťanských písní
„Je zvláštní, že Hosana nikdy nepatřila k mým top zpevnikům. Nejvíce jsem používala část písní z Taizé. Možná, že pro kytaristy byl nepraktický i ten formát knihy. Mnohem více jsem využívala Koinonii například. Neopustím si rýpanec ke komentáři od @vejmel. Na obálce je napsáno: Hosana - zpěvník křesťanských písní. Nikde tam nečtu - kytara patří do kostela ani nic podobného. Zpěvník jsem většinou viděla spíše na různých farách, táborech, v přírodě...a pokud v kostele, tak buď v rámci mší na víkendovém programu, dětských mších, popřípadě studentských. Chápu tu věčnou tahanici mezi kytaristy a varhaníky. A jsem v mnohém na straně varhaníků. Vůbec neschvaliji, aby někdo drnkal na tři rozladěné struny a nazýval to důstojným liturgickým doprovodem. Ale z mé zkušenosti máme v ČR opravdu kvalitní scholy, vynikající muzikanty a často i mladé kytaristy na výborné úrovni, takže to těm děckám a mladým lidem (ke kterým jsem ještě nedávno také patřila) vůbec nechci brát. Ale ano, veďme je i ke kráse varhanní hudby, kráse liturgie a je téměř jisté, že jednou kytaru spíše odloží, dozrají a dorostou i do těch varhan. Učme se, prosím, všichni vidět i větší celek a nesuďme a priori.. Propastí ve společnosti je už tolik...“... celý text
— Achillesaželva
Jmenuju se Ozzy
„(8/10) Rozhodně nic pro prudérní nebo útlocitné lidi. Mě kniha hned zpočátku velice chytla a říkal jsem si, že ji budu mít hned přečtenou, ale pak mi zatrnulo u incidentu s kočkama, přes to se prostě nedokážu úplně dostat a ač bych měl hodnotit knihu a ne činy, tak tohle je důvod, proč mám problém dát plné hodnocení. A k tomu ještě ty slepice a holubice... zajímavé, že ten nejznámější incident s netopýrem byl vlastně omyl. Takže ač jsem zas měl chuť knihu zahodit (což mám chuť i při smrti fiktivních koček), řekl jsem si, že to nevzdám, protože když pominu tohle, je to vážně čtivé a několikrát jsem se i zasmál. Co je k dobru, Ozzy to prostě popisuje tak, jak to bylo, nevykrucuje se z toho, nesnaží se své činy nějak trapně omlouvat a je to celkem jízda. Vlastně ani nechápu, jak tu nálož drog a chlastu po tak dlouhou dobu mohl přežít a jak to s ním Sharon vydržela, takže po této knize k té ženské cítím vážně obdiv.“... celý text
— Silber
Potápěč
„Lemire je dobrej, mám ho rád, ale tohle bylo slabý. Nebylo to špatný, to ne. Ale představit si to jako povídku, četl jsem spoustu lepších. Vlastně i to jeho výtvarno už mě nebaví. Ať se nikdo na mě nezlobí, ale to už jsou čmáranice. Sice jsem si na jeho styl zvykl, ale tady se nedalo skoro na to dívat. Nejvíc mě iritovaly ujíždějící oči. Žena hrdiny, MLADÁ žena hrdiny, vypadala na šedesát, po přejetí kombajnem. Bonus skic, byl k smíchu. Ano, jde to ještě hůř. Patlání v minulosti s nějakým vnuceným pocitem uvědomnění. Nuda“... celý text
— Covenant
Má to háček
„No jako jóó.. bylo to opět velmi čtivé. Nechyběla romantika, trocha napětí ani doják na závěr. Nejvíce se mi líbil pohledy do Foxovi hlavy a duše.
Protože nikdy nic není, tak jak to na první pohled vypadá.“... celý text
— SilviiM
Čarodějův učeň
„Máme tu několik momentů, kterým možná nechceme věnovat tolik pozornosti, protože mlynář je přeci jasná záporná postava. No jo, ale nemá zbytí - chce-li se zachovat při životě, musí obětovat jednoho z chlapců. Je to hnus, můžeme přemýšlet, proč se do takové situace dostal. Kdovíjaký příběh by nám o tom vyprávěl on sám?! Dokonce i na to, že v nečekané situaci zabil svého přítele, se taky dá nahlížet jinak. Pak se mi docela zamlouval jeho postoj při výuce - co se kdo naučí, je jedině žákova věc. Možná by někdy mohl vyprávět i o tom, jak přišel o jedno oko. A jak se vůbec stal mlynářem. Určitě to není jeho původní práce.
Dnešní děti by bylo nutno vzít někam do mlýna a všechno, o čem se tu píše, jim ukázat, aby měly alespoň nějakou představu, co ta práce obnášela. Je tu spousta nových slov, s kterými nepřicházejí do styku, slovo mlýn znají jen z vyjmenovaných slov po L.
Také jsem pozorovala vztahy mezi chlapci, jak opatrně a postupně se objevuje, jak je to vlastně s Jurovou hloupostí. A jak nám i v našem životě může někdo připadat tak trochu přihlouple, ale kdybychom si dali práci a poznali ho blíž, mohlo by nás ledacos překvapit.
Osobně přiznávám, že na mě působil velmi tísnivě a hrůzyplně jak Zemanův film, který jsem viděla před mnoha lety, tak i samotné čtení. Zažívala jsem to, jako bych byla malá holka. Četla jsem před spaním, vždy jen dvě kapitoly a někdy jsem pak měla potíž s usnutím. Při čtení jsem však neustále obdivovala autorův způsob, kterým příběh pro nás sestavil, líbilo se mi, jak docela podrobně popisuje práci, která se ve mlýně musela zastat, a že Pumphuta zmínil podruhé ve chvíli, kdy jsem si na něj už nevzpomněla. Také dávná velikonoční tradice půlnočního znění zvonů a dívčího zpěvu na mne příjemně působila. Našla bych tam ještě mnohé další věci, které mě nějak poutaly. Přečetla jsem si ten příběh až teď, i když knihu mám koupenou už dávno! Takže se mi hodí i do letošní čtenářské výzvy, kterou jsem ještě ani nezačala. Děkuji za cenný čtenářský zážitek.“... celý text
— kamibe
Billard
„Základy kulečníku včetně názorných obrázků. Už slyším zvuk napínavého souboje. Boduji vysoko nenápadnou brožurku, která prozrazuje , jak zabodovat.“
— zaz