Nejnovější komentáře
Po zralé úvaze
„Zajímavý autor“
— palka452
Hory zpívají
„V knize jsem se dozvěděla hodně o historii a kultuře Vietnamu, čímž mě obohatila. V příběhu mi ale chyběla emocionální hloubka. Autorka se hodně věnovala popisu událostí, kterých není málo. Celou dobu jsem ale měla pocit, že příběh jen klouže po povrchu a nedokázala jsem se do babičky Diue Lan ani její vnučky Huong dostatečně vcítit. Díky pravidelnému střidání vyprávění babičky a vnučky se kniha dobře četla, ale i to mě občas mátlo. Zajímalo mě například, jak život babičky šel dál, jak se poprala s tragickou událostí, ovšem následovala kapitola vnučky, která zpracovávala úplně jinou dobu a tak tragický moment vzal za své.
Své nejspíš odvedlo i mé vysoké očekávání, kdy jsem od knihy čekala silnou emocionální centrifugu, jako nabízí například Šikmý kostel. Pravdou ovšem zůstává, že kultura Vietnamu je jiná, jsou více ukáznění, méně excentričtí a rodinna vždy drží pospolu.
Přesto bych knihu doporučila, protože poznání vietnamské kultury a historii bylo opravdu přínosné.“... celý text
— annettka1098
Comics
„Byl to bohém“
— palka452
Aenarionova krev
„Za mě opravdu super kniha.
U Kinga jsem ani nic jiného nečekal, ale dokonce bych řekl, že jedna z jeho nejlepších.
Bráchové jsou dobré postavy, jeden vyvažuje druhého.
Žádná falešná skromnost, když vím, že jsem dobrý, tak proč se tvářit, že ne.
Když mě někdo vyzve na souboj na smrt a já mám na to ho porazit, tak skončí s mečem v břiše.
V dnešních knihách takové situace spíš končí tím, že ho hlavní hrdina ušetří, protože je dobrák od kosti atd.
Jsem zvědavý na další díl“... celý text
— Predator3313
Stříbrný holub
„Zajímavé lyrické vyprávění, plné krásného jazyka, poetických popisů a svérázných postav. Autor velmi barvitě popisuje Rusko na přelomu 19. a 20. století v zapomenutých dědinách kdesi za Moskvou. Nízkost a obhroublost obyčejných lidí se mísí s aroganci a nadutostí mocných. V takovém prostředí se rodí podivná křesťanská sekta Stříbrných holubů, do jejíž spárů se dostává i hlavní hrdina. Kniha je rozhodně zajímavá, jen tempo je dost nevyvážené a pointa není příliš originální. Koho ale fascinuje podivná, někdy hluboká, někdy děsivě krutá, ruská duše, bude spokojen.“... celý text
— KapitánSmrt
Zápisky šílencovy
„Poslouchala jsem audio knihu namluvenou Ivanem Mládkem ,zasmála jsem se.“
— Kerberos
Americká královna
„Ta první část, kdy se skákalo tam a zpět mě ukrutně nezbavila, ta druhá část už byla fajn, tu jsem přečetla na jeden zátah.“
— Gaabii
Mort
„Smrť se rozhodne, že potřebuje svého zástupce tak si za učně vybere mladého Morta, který s nadšením řemeslo přijímá. Ovšem do doby než se Mort zamiluje, láska mu zamotá hlavu a začne opět bláznivé dobrodružství. Mort si není nejvtipnější z knih Terryho Pratchetta, ale přesto je to hodně zábavná a skvělá kniha, Smrť je moje jedna z neojblíbenějších postav Zeměplochy, neboť ....
NENÍ SPRAVEDLNOST.
JSME JENOM MY.“... celý text
— n.ezn.amy
Eseje o lidských duších a společnosti II.
„„je dobré vědět, že v lidských dějinách je spíš pravidlem než výjimkou, že skořápky a nálepky zůstávají, ale obsahy se mezitím mění, někdy dost radikálně“ (S. Komárek)
Stanislav Komárek je, jak je uvedeno výše, filozof, sociolog, antropolog, etolog, biolog _ a taky je, mj. žákem A. Portmana _ „jde o to, že zde stojíme před tajemstvím toho „sebe“, jehož vždy novým, jedinečným uskutečněním je každé jednotlivé individuum, každá samostatná živá bytost“ (A. Portman).
Četla jsem různě několik jeho prací (hlavně v době studia) a čas od času si ráda od něj znovu něco přečtu (připomenu si, protože mi je jeho způsob uvažování dost blízký). Do rukou se mi tak dostaly tyto eseje, a tak jsem se do nich pustila.
Stanislav Komárek se v nich na člověka a společnost dívá kulturní optikou a to, že je všestranný – viz výše – je ve výsledku velkým plusem. Jeho eseje čtivou (popularizační) formou popisují důležité fenomény lidské duše – a jejího vztahu ke společnosti a přírodě. Uvažuje totiž o deformacích lidské přirozenosti – zvažuje objektivní realitu lidské kultury a přemýšlí o jejích zákonitostech.
Čtení je to spíš na pokračování, každá jednotlivá esej vás totiž donutí přemýšlet a možná pak spolu s autorem objevíte často se vyskytující absurditu lidského počínání (hlavně v společenském dění).
Témat, kterým se věnuje, je hodně, tak možná jen namátkou:
_o principech (společnosti)
_o propletení (osudů)
_o procesech (degradace)
_o pocitech (degenerace)
_o příznacích (intelektu)
_o povaze (charisma)
_o poutech (v nás)
_o předobrazech (lidskosti)
_o pomstě (ducha)
_o pláči (Bohů)
_o povaze (civilizace)
_o protivenství (údělu).
Ale věřte, že je toho daleko víc!
Co mě zaujalo, byly třeba úvahy o kolektivním nevědomí, „které vede národy do zkázy“ (myslím, že to je téma více než aktuální – je to právě válka, která má jeden z nejhlubších dopadů na lidské chování a ovlivňuje definování morálních a etických hodnot jednotlivých společenství) a individuálním nevědomí, „které, když je správně pochopeno a je mu dán prostor, vyhmatává pro jednotlivce ten správný životní prostor“. _ (a jsme pěkně u milého Freuda a Junga :-).
S vysvětlením se začíná (jak jsem psala, autor je mj. přírodovědec a etolog) u nižších organismů – nadindividuálních, jako jsou včely nebo mravenci (a to je pro mě hodně zajímavé téma, tyto myšlenky jsou často využívány v literatuře, a pokud se něco takového vyskytne, vždycky si to ráda přečtu – jako např. Mravenci od p. Webera, nebo teď mě napadá Šepot včel a jeho magický realismus) – od nich a jejich společenství (které je řízeno, zdá se právě kolektivním nevědomím, se možná máme co učit :-) – a tady je dobře vidět právě ta absurdita v našem lidském způsobu zacházení s ním :-/.
_“Kolektivní nevědomí však funguje velmi dobře i u lidí, kde se vztahuje nejen na rodiny či instituce, ale třeba i na celé národy. Nemohu si odpustit příklad, který máme v sousedním Německu přímo na očích, kolektivní nevědomí tam ostatně bylo vždycky mocné (historicky každý ví – ach jo :-/). _Na jedné straně tam přechází mateřství s jeho relativní bezmocností a pečovacími instinkty z jednotlivých reálných žen na stát jako celek, který leží jako obrovská kojící samice k všeobecné dispozici (i u pavouků rodu Eresus pavoučata matku nakonec vysají) - není tedy vcelku překvapivé, že stát tohoto typu je reprezentován bezdětnou kancléřkou.“ „Na straně druhé instinkt velí dovážet v rámci „Willkommenskultur“ spolu s lidmi ze zahraničí to, čeho se v těch vlastních akutně nedostává: touhu se rozmnožovat a udržovat rodinu, neproblematickou náboženskost či představu o odlišných rolích pohlaví ve společnosti. Nejen plžům a včelám, ale i celým národům nevědomí našeptává, kudy vede cesta.“ (S. Komárek)
Až tak budete hledat, ten správný prostor pro sebe, nezapomeňte, že _„když jsme příliš vtaženi do toho, co se děje ve světě kolem nás, tak si ani neuvědomujeme co se děje v našem vnitřním světě a jak se to vněm odráží. Když se ale naše pozice ve světě hroutí, _máme problémy v práci, když se mění celková hospodářská situace _ máme pocit, že jsme ve slepé uličce. Pak se všechna energie dostane do nitra a aktivuje hlubší hladiny v nevědomí a lidé začnou prožívat mimořádné zážitky, které normálně nemívají“ _pozor, to může být cesta k nespokojenosti a depresím!
A ještě jedna poznámka ke kolektivnímu nevědomí _“pokud například lidé dlouhodobě vnímají politické autority jako zloděje, lháře a podvodníky, může se stát, že v příštích volbách zvítězí někdo s podobným profilem“ _to je dost nebezpečný vzorec, že! _ navíc může lehce přecházet do všech možných odvětví – činností v našich životech! _ a ještě navíc „si můžeme zvyknout na to, že je s námi manipulováno a nevědomě hledat podobné" _do dalších budoucích nejen společenských vztahů!
A na závěr – ještě něco o lítosti, která je také naší přirozenou součástí _“lítost nad našimi činy a touha po jejich zpětné nápravě, patří k počinům už zcela integrované „dospělé“ mysli, která už ochutnala ze stromu poznání – toho dobrého i zlého! _k dospělosti patří, že za své činy neseme odpovědnost!““... celý text
— alef
Stíny nad Prahou
„Ačkoli to není můj běžný žánr, knihu jsem si velmi užila. Byla jsem napjatá do samého konce. Jedná se o propracovaný příběh, který vám - ať chcete, nebo nechcete - nasadí brouka do hlavy. Co když na tom něco je?“... celý text
— Daisy21
Stříbrný vítr
„Příběh vyžaduje od čtenáře zvláštní rozpoložení a správné naladění s velkou dávkou vzpomínání, sentimentu a možná i toho sladkého snění, kterým se necháme unášet. Samozřejmě věk i vyzrálost zde hraje svou roli. Nám starším zbývají jen krásné vzpomínky. Ty jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Čím budeme starší, tím více se budeme věnovat vzpomínání. Jan Ratkin byl velmi citlivý a vnímavý. Sledujeme jeho přerod z chlapce v muže. To sebou přináší i střety a nepochopení. Pro takovou citlivou a vnímavou duši to bylo těžké. Celé vyprávění je o pocitech, náladách, prožitcích a myšlenkách.“... celý text
— RMarkéta
Tulák po hvězdách
„Člověk má jméno London spojeného především s Bílým tesákem a tím školní znalosti končí. Očekávala jsem příběh psaný námořníkem o... vlastně čemkoli jiném, než Tulák po hvězdách je. Myšlenka na minulé životy, jejich rozmanitost a zpracování. Úchvatné. Ano, kniha je hodně krutá, ale právě ta krutost podtrhuje její poselství. Neskutečné, že něco takového bylo napsáno před více než sto lety.
Nejvíce mě zaujal trosečník na pustém a nehostinném ostrově. Ta houževnatost a odhodlání přežít.
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole a od té doby se k ní pravidelně vracím. Vřele doporučuji.“... celý text
— Vuokko
Poslední člověk na planetě Zemi
„Na dvě hvězdičky. Hvězda navíc, na podporu českých autorů.
Ještě tak jednu dvě revize a ta kniha by byla o hodně lepší. Třeba ten nápad s muzikou do uší, mi přijde nedotažený, nebo alespoň nedovysvětlený. Stejně tak důvod, proč při ohrožení města jako první věc neshodili ochrannou zeď, aby lidi mohli zdrhat. A trochu mi chyběla podoba současného světa. Vzhledem k tomu kolik prostoru je věnováno myšlenkovým pochodům hrdiny, pár odstavců navíc by nemuselo zaškodit. Vždyť se přece jenom blízce seznámili s lidmi, kteří venku nějakou dobu žili.
Také způsob, jak řeší nízkou plodnost lidstva mi přijde mimo. Připadá mi nesmyslné, že by lidé s tak pokročilými technologiemi, jako je čtení myšlenek, tak nějak zapomněli, nebo nedokázali znovu objevit oplodnění in vitro, darování vajíček a všechny ty způsoby, kterými si už v současné době dokážeme pomoct.“... celý text
— roso.mak
Jenom ne Rich
„Tohle bylo tak špatné. Nečekala jsem od knížky moc už jen kvůli komentářům tady na databázy, ale tohle jsem nečekala. Bylo to čiré utrpení a v jednu chvíli už jsem chtěla knížku odložit a dát jí do kategorie toho nejhoršího co jsem četla. Ale asi si svým způsopbem ráda ubližuju nebo co a knížku jsem dočetla. Mezi Richem a Kirou to nefungovalo a příběh byl nudný a dlouhý jak týden před výplatou.
Jediné co chci ocenit jsou vedlejší postavy. Nebýt Cada a Nicka není ani co hodnotit. Takže jedna * je za Cada a druhá za Nicka :-) A jen proto, že další díl má být právě o Cadovi, tak budu v sérii pokračovat.“... celý text
— Vaiolet
Maxim Kammerer
„Tento příběh stojí za přečtení je dobře napsaný čte se sám“
— Luigi1
Heavy Duty: Dny a noci v Judas Priest
„Několikrát avizované odhalení šokujících pravd o tom, jak to v Judas Priest vlastně bylo, se nekoná.
Pokud jste četli nějakou biografii kapely, ať už oficiální či neoficiální, tak vás Downingův pohled na dějiny Judas Priest ničím nepřekvapí. Naopak - narodíl od biografie Roba Halforda, Downing není tolik upřímný a neodhaluje ani zdaleka tolik osobních věcí.
Bylo v podstatě fajn si opět pročíst historii jedné ze zásadních kapel Heavy Metalu, ale nic nového mi to nedalo a působilo to na mě stylem "letem světem to všechno narychlo projedeme..."“... celý text
— Gordonlord
Formulista
„Pardon, bohuzel nadseni nesdilim. Anthony mi byl nesympaticky. Odtazite chovani nebo rovnou ignor, nemluveni, to mi fakt vadi. Nelibilo se mi, ze Vanessa vlastne musela porad cekat, jakou ze to naladu Tony bude mit a podle toho se zaridit. Prisla mi proste v nevyhode a moc na nem visela. On ji zadnou lasku ani naklonnost neprojevoval vlastne az do prvniho sexu. Proste ten jeho poker face byl moc za hranou. Zadnou chemii jsem necitila, dokonce ani po jejich sblizeni ne. Kniha mi neprisla ani treba vtipna a taky kdyz uz tam probihal nejaky dialog mezi Tonym a Vanessou, bylo to odbito jen v par vetach.
Jinak formulistu jsem si predstavovala jako Zaca Efrona. :))
Jo a miluju Susan Elizabeth Phillips, kdo neznate jeji tvorbu, okamzite se s ni seznamte! Hlavne Polibek andela.“... celý text
— bezzink
Les / Je těžké být bohem
„Jedna z nejlepších knich kterou jsem od nich četl“
— Luigi1
Devět křížů
„Uff, je to za mnou. Na knihu jsem se těšila, ale spíš jsem čekala asi něco víc historického. Dostala jsem příběh rodiny cestující na výlet k Devíti křížům a pak teprve do Zoo a říkala jsem si to jako vážně? Proboha proč? Ale to jsem pochopila až na konci.
Nicméně historická linka se mi zas až tak nelíbila, byla odlišná od skutečnosti, některé věci mi přišly přitažené za vlasy.
Konec to zachránil.“... celý text
— Jessybelle
Otevírání hrobu
„Beletrizovaná rekonstrukce vyšetřování autentických zločinů, které se odehrály na Ostravsku v 60. letech. A protože spoluautorem byl náčelník odboru kriminání služby krajské vébé, slouží zde jako ilustrace černobílé fotky z vyšetřovacích spisů. Je zajímavé číst, jak vypadalo vyšetřování, hledání důkazů a vylučování podezřelých v době předpočítačové, když např. pro zjistění přítomnosti podezřelého v dané chvíli a místě museli kriminalisté ručně vytřídit, přečíst a porovnat desetitisíce papírových neschopenek.
Docela mne to zaujalo.“... celý text
— Koka
Všechny cesty vedou do Santiaga
„Krása..“
— ivanaga
Dům v plamenech
„Nakonec to bylo hodně zamotala. Po prvních stránkách to vypadá jednoznačné, ale kdepak.“
— Vlaďkaa4
Aristokratka u královského dvora
„1. Aristokratka na koni, 2. Poslední aristokratka, 3. Aristokratka ve varu, 4. Aristokratka a vlna zločinnosti 5. Aristokratka u královského dvora.....moc pěkný! čte se to úplně samo a je to na chvilku.“... celý text
— zimka.r
Malé ženy
„Dlouho mi odolával příběh Meg, Jo, Beth a Amy Marschových a celé jejich rodiny a přátel. Ale dostala jsem se k němu a dala si pěkně na čas s vychutnáním příběhu. Chtěla jsem si knihu přečíst dřív, než se podívám na film s Emmou Watson, abych mohla porovnávat. Musím říct, že mi trvalo se chvilku zabrat do příběhu, ale jak se mi to povedlo, začala jsem si vyprávění užívat. Je nádherné sledovat, jak slečny vyrůstají, jak je maminka vychovává, jak prožívají odchod otce do války a vlastně nám tím poskytují celý obraz té doby. Co jedli, pili, jak se k sobě chovali, jak fungovala doprava, nákupy, prostě cokoliv. Je to nádherné a neuvěřitelně povedené dílo. Ano je malinko obsáhlejší a rozvleklejší, ale stojí za to se jím prokousat až do konce. Doufám, že z filmu budu stejně nadšená jako z knihy. Nikdo nečekejte knihu, ze které budete vzdychat a chytat se za hlavu nebo si nervózně kousat nehty. Je to klidný, příjemně plynoucí příběh, kterým se rádi necháte unášet dějem spolu se sestrami a jejich blízkými.“... celý text
— NymphMaeve
Primární důvěra - prst na spoušti
„Audiokniha:
Perfektní jízda,jsem napnutá,jak tohle skončí...jdu na další část a už teď jsem v háji, protože vím, že je poslední...snad už brzy vyjde druhá řada...“... celý text
— hana1039
Tenkrát v noci
„Uff, hodně emocionální kniha s dobrým spádem a mými oblíbenými postavami. Ačkoliv bych už brala nějaký díl, ve kterém není nikdo z hrdinů osobně angažovaný, tak musím říct, že takový vztek jsem při čtení dlouho neměla. Vztek za Sáru a za ostatní ženy a zároveň obdiv, jak moc se v některých situacích držela. Za mě jedna z nelepších knih této série, protože to šlapalo hned od začátku a žádná z hlavních postav nebyla upozaděna. Zároveň mě bavila Amanda a její neobratné oťukávání svatby. A je to jen můj pocit nebo by se opravdu mohla do budoucna rýsovat nová série s Jeremym?“... celý text
— Shanib
Vražedná čísla
„60%
Všichni musí poznat krutou, mrazivou pravdu. Nadešel čas, aby otevřeli oči a pohlédli zpříma na realitu. Bylo potřeba poslat zprávu - lhářům i těm, co zůstávají slepí.
A on se o to postará.
___________________________________________________________________________
Nenáročná detektivka určená pro ty, kteří chtějí při čtení vypnout a příliš nepřemýšlet. Úplný konec se mi moc líbil.
Není nutné číst díly po sobě.
Doporučuji.“... celý text
— ArwenAragorn
Truchlivý Bůh
„Podivný příběh s podivnou postavou. V podstatě neví, co s vlastním životem, zdá se, že dokáže být přímý v jednání, ale na druhou stranu je docela traumatizován při konfrontaci s lidmi z vlastní rodiny. Takovéhle hlubokomyslné příběhy jsem četla ve věku studijním, dnes už se k nim stavím poněkud váhavě.“... celý text
— Stanas513
Vyprávěj mi o komunismu
„Celkem jsem se dovzdělala, kniha se čte snadno, ale jako podcast by byla asi o něco poutavější. Oceňuji široký záběr, kdy se kniha věnuje situaci povšechně.
"Václav Klaus napsal moc hezkou esej o nefunkčnosti ekonomického systému, který si stanovil jako svůj fetiš stoprocentní zaměstnanost."
"Jako je umění včas přijít, je i nemenší umění včas odejít. Ten, kdo to pochopí, odchází možná někdy i tragicky, ale vždycky důstojně."
"Naše mládež tu hrdost necítí. Neví, že Karlova univerzita byla založena dříve, než byla objevena Amerika. Změňme morální a duchovní klima naší vlasti, a změníme tím i mnoho jiného, k lepšímu, nepochybně."
"Malost lidí je v tom, že když se naštvou na boha, zabijou kostelníka."
"Komunismus podporoval v celé společnosti lidovost, plebejství, a tím taky zaostalost."
"Nejhorší pozůstatek komunismu je představa, že se má o všechno postarat stát."
"Fungující společnost má stát na kultuře zodpovědnosti každého člověka za svůj osud."
"Antikomunisté tvrdí, že komunismus se nepodařilo vybudovat proto, že jde o nesmyslnou teorii, která v praxi vede ke zločinům a destrukci fungování společnosti."“... celý text
— KaLiBi
Černá perla
„Opět velká poklona autorce.
Další osudy členů rodiny Morlandů jsou opět velmi pestré, zajímavé, smutné i veselé. Autorce se daří i přes větší počet postav udržet příběh srozumitelný.
Dává čtenáři možnost přenést se do Anglie sedmnáctého století, porozumět lidem a jejich konání, porozumět době a tehdejším zvykům. Mám ráda beletrizovanou historii a tato je opravdu povedená.“... celý text
— raty