Nejnovější komentáře
Safa
„Tato kniha se mi líbila ještě více než Květ pouště. Malá Safa byla roztomilá a bude mi moc chybět. Líbilo se mi, jaký měla k Waris vztah. Bylo to, jako by to byla matka s dcerou. Byl to čtivé, svižné a na knihu určitě jen tak nezapomenu.“... celý text
— KnihomolkaKatka
Cizinec
„Knihu jsem poprvé četl v roce 1995. Myslím, že tehdy jsem byl pro toto dílo v optimálním rozpoložení. Dodnes na tu noc (kdy jsem doslova hltal každé slovo Cizince) vzpomínám jako na jeden ze svých nejintenzivnějších čtenářských zážitků. Ke knize jsem se během let ještě několikrát vrátil, ale kouzlo už Bohužel pominulo. Hvězdičky samozřejmě dávám na základě původního dojmu...“... celý text
— GeorgiusClívus
Punisher 4
„Další příběhy ze života šíleného mstitele. Potěšila především noční jízda s novinářem, který opravdu dostal svou reportáž.“
— OldaB
Osm miliard přání
„Tenhle komiks mi doslova vyrazil dech. A to nejen úžasným příběhem, ale naprosto oslnivou kresbou, která je dost autorská, ale zároveň tak nějak obligátně realistická, aby z toho nebyl paskvil. A že osm miliard přání dokáže paskvil nadělat, ale myslím, že si to autoři užili a využili všechnu svou fantazii a volnost k tomu nakreslit takový svět, jaký je jen v těch nejdivočejších představách. No a navíc tam jsou ti malí roztomilí džinové, kteří jsou naprosto úchvatní a líbí se mi, jak do jisté míry parodují své přiřazené lidi.
Nicméně i z hlediska příběhu je kniha velkolepá. Osm miliard přání by šlo pojmout jako hezký přehled všech šíleností, co si kdo může přát... Ale tenhle komiks jde dál. Od spontánních a prvoplánových přání se dostává k tomu, jak by to ale vlastně mohlo všechno dohromady fungovat. Následně co se dá dělat, aby člověk vůbec přežil, jaké přání by bylo nejlepší a užitečné? No a pomalu se dostává až k tomu, co se stane, až se všechna tahle přání střetnou, a co ti, co zbudou? A nakonec se dostáváme až do daleké budoucnosti, což za mě bylo už příliš abstraktní, ale vlastně proč ne. Celkem pěkně to simuluje i fáze přemýšlení u čtenáře, kdy si nejdřív asi každý vymyslí, co by si přál, jaké přání by se mu nejvíc líbilo, co by chtěl hned, co si vždycky přál... Ale pak se dostane do interakce s ostatními a začne přemýšlet, jestli je logické si přát hned nějakou blbost, a není lepší si přání raději ponechat. A pak najednou člověk myslí na to, jak se ochránit před tím, co se děje venku, a jestli zároveň není škoda si přát něco na ochranu a přijít tím o možnost přát si něco, co chceme. No a pak se člověk musí zamyslet, jak by svět fungoval po tom všem a jak bychom my fungovali v takovém světě... A nakonec komiks přináší ještě otázku po TOM přání, po tom posledním, které by tedy mělo všechny spasit...
Je to reálně dost náročný a filozofický komiks, který nutí člověka vyjít ze svého komfortu sladkého přemýšlení o svém přání, a dostat se až k záchraně světa. Během čtení jsem se dostával do všech těch fází a skutečně jsem musel pečlivě přemýšlet, co si přát, jak by se to mohlo zvrtnout, jak udělat skutečně neprůstřelné přání, které udělá přesně to, co je potřeba... A to je celkem náročné katarzní čtení. :D
Postavy jsou také velmi dobré. Dlouhou dobu fungují spolu a máme možnost poznat je pod tlakem. Některé to dotáhnou až do doby, kdy už nic není jaké bylo, a poznáváme i jejich zkušené, životem ošlehané a zmoudřelé osobnosti. Od veteránů se dostáváme dokonce až k dětem, které se narodily krátce před, během nebo lehce po objevení džinů, takže i to je zajímavý pohled. Setkáváme se s dobráky, záporáky nebo prostě jen blázny. Do toho všeho malí rozkošní džinové, kteří jsou prostě dokonalí. Líbí se mi, že mají nějakou představu o tom, co je dobré, co ne, a sice se nevměšují, ale mají své lidi rádi, a když si to zaslouží, tak jim pomohou.
S Mighty Boys nemám úplně zkušenost, protože ceny jejich komiksů jsou někdy více než moc, ale tohle opravdu stojí za to. Knihu jsem četl jedním dechem a potěšily mě i bonusy z tvorby a alternativní obálky z jiných projektů. Určitě si Osm miliard přání někdy přečtu znovu, protože se to z polohy prvoplánového přání dostává skutečně až do filozofické velice hluboké podívané! :)“... celý text
— fvalek
Večírek s překvapením
„No knížka už má v názvu překvapení a bylo to překvapení, já si fakt myslela že to byl Toni.“
— Petra-Nela
Bereniké – dcera Kleopatry
„Kniha mě oslovila do té míry,že jsem se snažila z jiných zdrojů zjistit zda Berenika byla skutečnou dcerou slavných rodičů Kleopatry a Julia Caesara.Bohužel vím.že Kleopatra měla starší sestru Bereniku,kterou její otec Ptolemaios nechal popravit.Ale nic není nemožné,jak v závěru knihy uvádí autorka antičtí filozofové tuto skutečnost nepopírají.Milostný vztah Bereniky a císaře Augusta je překvapující , plný intrik a následného vyhnanství.“... celý text
— Paulika419
Návrat krále
„Tak i já mám trilogii dotčenou a super :-)“
— Janca007
Muslimské peklo – Skutečný příběh české ženy a její dcerky
„Je to nemyslitelné. A ještě více ten úvod druhého dílu. Proč?! Vůbec jsem se na druhý díl netěšila, protože si myslím, že Iva s malou Denny už si vytrpěly dost, ale problém s těmito příběhy je ten, že prostě nemůžete přestat číst. Je to horor, ale je to jako droga. Pořád vás to nutí číst dál. I když se bojíte, nechápete a společně s Ivou pláčete a trpíte.
Kniha je zároveň i poučná, protože slouží jako odstrašující příklad. Je hrozné, že tohle se fakt a není to fikce. Je mi z toho blbě. Jsem znechucená, smutná a totálně NAŠTVANÁ. Jak se tohle může dít v dnešní době?! Je to nelidské. Odporné. Iva má můj obdiv, že to takhle všechno zvládla a nezbláznila se. Nevím, co bych na jejím místě dělala...“... celý text
— KnihomolkaKatka
Botanikova dcera
„Kniha je senzačně napsaná.
Ze začátku se jeví jako klasický román, ale přejde do thrilleru.
Co je člověk schopen udělat pro peníze a slávu...
„Datura niger,“ zašeptal Hal do ticha knihovny. „Jejím domovem bývalo
svého času odlehlé údolí v centrálním Chile. Už téměř sto let je
považována na vyhynulou.
Kdysi dávno se řadila k nejmocnějším bylinám, jaké lidstvo znalo.
Při nevhodném použití způsobovala halucinace a smrt, ve správných
rukou však měla téměř zázračné léčivé účinky. Údajně se používala k léčbě zmatenosti a ztrátě paměti – nemoci, kterou dnes označujeme jako demenci.“
„Na Alzheimera?“ Anna si vzpomněla na babičku Gus.
Hal souhlasně pokývl hlavou. „A nejen to. Při vhodném dávkování dokáže tlumit bolesti, stejně jako laudanum, na rozdíl od něj však není návyková. Byla to vážně pozoruhodná rostlina – měla potenciál ulevit od bolesti a dost možná prodloužit život milionům, ne-li rovnou miliardám lidí.“... celý text
— evineckY
Padesát odstínů šedi
„Ano, tuhle knihu jsem nikdy nechtěla vzít do ruky. Přišla mi to trapná masovka. Avšak desetiletí se posunulo, já se stala matkou a najednou chci číst takovýhle věci. A za mě je tohle dobrý počin. Četla jsem to nadšeně a fandila oběma. Chuť na sex mi to taky dalo. Takže já jsem spokojená.“... celý text
— HankaJosefiova
Kouzlo
„Zajímavý příběh o běžných životech tří párů, které byly pozvány na Bílou večeři. Úvod a závěr knihy s touto neobvyklou tradicí mě přenáší do Paříže, do toho nádherného města a já vidím těch 2x8 tisíc lidé v bílém jak zasedají u společné večeře. A vidím se tam mezi nimi, bohužel jsem nebyla pozvána a takoví se tam nikdy nevtírali, takže zůstává jen u fantazie. To mě asi na té knize zaujalo nejvíc, myšlenka na Bílou večeři.“... celý text
— Zlatinka.Emilly
Piranesi
„Nesmírně zajímavá kniha. Upřímně, první půlka mě až tak moc nenadchla, přišla mi místy složitá a zdlouhavá. Avšak od poloviny knihy se to nesmírně rozjelo, všechno do sebe začalo zapadat a nemohla jsem se odtrhnout. Konec byl místy předvídatelný, ale zároveň ne. Moc mě to bavilo.“... celý text
— thekath
Bez zábran
„Musím přestat číst nebo zapomenout co už jsem četla, abych si tyto knihy užila. Třetí kniha ze série. Srovnatelná s prvními dvěmi.
Nenávidí se, přátelí se s výhodami, něco se pos pokazí, nenávidí se a pozor - happy end :)
Od začátku jsem čekala, kdy hlavní hrdinka vytáhne plátno. To mě štve, buď jsem extrémně chytrá nebo jsou tyto knihy extrémně předvídatelné.
Jako oddechovka dobrý, u když to měla zase dva miliony stránek, vzrušující s. scény a vlastně dobré konce se mi líbí. Musím vyzdvihnout super scény u kterých jsem se smála nahlas, to se během čtení dlouho nestalo.
Neurazí - nenadchne. Ráda čtu knihy opakovaně, ale k této sérii se pravděpodobně vracet nebudu.
Můj Instagram - bez_prebalu“... celý text
— bez_prebalu
Twisted Lies: Lži na ostří nože
„V každém díle byly vztahy mezi hlavní dvojicí nastavené jinak, vždycky to fungovalo a vždycky jsem se u čtení dobře bavila. Za mě velmi vydařená a kvalitativně vyrovnaná série.
Poslední Stella, intovertka a zároveň influencerka a Christian, nebezpečný generální ředitel bezpečnostní agentury. Oba od začátku ten druhý fascinuje. Když Stellu znovu začne pronásledovat stalker je jen logické, že si její bezpečí vezme na starost Christian. Společné trávení času a poznávání jeden druhého, obzvlášť pod tlakem událostí, oběma ukáže jak se vlivem jiné osoby dokážou jejich postoje a vlastnosti změnit.“... celý text
— KatieKuli
Boží hrob
„Další pokračování cesty Mii Corverové. Neméně akční, neméně napínavé, neméně drsné. A ten konec? Uf, to je ještě větší mindfu*k než v prvním díle!
Jediné u čeho si stále nejsem jistá, jestli mě víc baví nebo štve, jsou ty poznámky pod čarou.“... celý text
— dana_vrana
Octobriana
„Jelikož neznám ten kánon a předlohu, tak jsem to úplně nepochopil... Je těžké číst o vzniku Octobriany, když originál je nějaká socialistická záležitost, ale člověk se tak nějak chytne. Ale ve výsledku z toho není nic jiného než jen jeden velký prequel, který se převrhne téměř až do absolutního závěru lidstva.
Délka knihy je úžasná a sice zpočátku trošku zmatený přechod mezi prequelem a závěrem jejího příběhu je velkolepý. Abych pravdu řekl, Octobriana mě zaujala, ale není to ten typ hrdinky nebo příběhu, který bych vyhledával. Nemůžu ji zařadit, hrdinka to asi tak úplně nebude, antihrdinka taky ne... Je to spíš taková mocná žena, co si dělá, co se jí zamane. Není pro mě snadno pochopitelné, co je vlastně zač... Mísí se tam nějaký podivný původ, mimozemský, kdy pokrevní linií patří k nějakým těm prvním návštěvníkům, pak nějaký kouzelný had z lebky a další schopnosti, do toho nějaká proroctví a příslušnost k té temné bohyni... Je toho prostě moc a asi jsem tedy jednoduchý čtenář, ale nedokážu se v tom zorientovat. Asi o kánonu Octobrianny vím příliš málo a chybí mi to. Do toho tam je ta její nacistická horší kopie... Budu to muset prozkoumat daleko hlouběji, až někdy budu mít čas nebo bude nějaké pokračování.
Nicméně takhle izolovaně je to i tak dobrá kniha. Příběh je až na všechny ty odkazy a nutnost znalosti předlohy svižný, zajímavý, akční a dynamický. Zaujala mě už počáteční mise ve službách Sovětů, následně dobrodružství v pralesem, to bylo hodně zajímavé. Octobriana jako pirátka trošku strnulejší, ale celé finále absolutní bomba. Jen zkrátka složitější k pochopení. Uvidíme, snad se k tomu někdy dostanu...“... celý text
— fvalek
Obuvníkova žena
„Přečetla jsem knihu v rámci výzvy. Bohužel nesdílím nadšení s ostatními, pro mě se děj táhl, až konec byl zajímavější, ale pro změnu moc zhuštěný.“
— stajka
Pomocnice
„Velmi dobře napsaná kniha,tím způsobem, že se dobře čte a nenudí. Příběh zajímavý, úplně bych neřekla psychologický thriller,ale ty zvraty jsou super. To jsem úplně nečekala,ani ten konec. Doporučuji, přečteno za večer. Od autorky určitě přečtu ještě další knihu.“... celý text
— Lucy
Kráľovstvo podsvetia. Prvá časť
„Minulý měsíc spatřila světlo světa velmi očekávaná dark romance z mafiánského prostředí od slovenské autorky Leshiany Višňovské. Kráľovstvo podsvetia nenechalo mnohé chladnými nejen kvůli příběhu samotnému, ale také kvůli nádhernému vzhledu knihy, který z ní činí úplný skvost do knihovny. Nebudu nic zastírat, moje očekávání byla přímo obrovská, i přesto, že se jedná o autorčinu prvotinu. Tímto moc děkuji nakladatelství Venupress a autorce Leshianě Višňovské za možnost si tento příběh přečíst. Jaký je tedy můj názor?
Hlavní hrdinka Vivian je dcerou jednoho z hlavounů mafiánské rodiny, které ovládají Atlantic City. Vliv její rodiny rychle upadá, a z toho důvodu je Vivian nucena vzít si za manžela jednoho ze synů konkurenční rodiny. Vivian si i přes život v mafiánském prostředí uchovala svou dobrotu a citlivou duši, přesto si uvědomuje, jaké je její místo a co se od ní očekává. A právě to nemůže tak lehce přijmout, protože takový život pro sebe nikdy nechtěla.
Díky jedné události se její cesty zkříží s neznámým, potetovaným mužem. Kasian není mužem mnoha slov, přesto Vivian naprosto okouzlí. A jsem si jistá, že nejenom ji. Asi většina čtenářek kvůli tomuto muži nemohla knihu odložit. Co je Kasian zač a jaké jsou jeho plány? V příběhu totiž není nic tak, jak se na první pohled může zdát.
Musím říct, že poté, co jsem knihu dočetla, jsem ji musela chvíli vstřebat. Dlouho se mi totiž nestalo, že by v průběhu čtení vyvstalo tolik otázek, ale přitom jsme nezískali skoro žádné odpovědi. Autorce se povedlo vytvořit velmi zajímavý příběh, který mě naprosto strhnul. Styl jejího psaní je velice čtivý a příběh nemá žádná hluchá místa. Chemie mezi hlavními hrdiny byla doslova hmatatelná a takovou tu třešničku tomu dodal i Kasianův společník, pes Amudis. Ke knize nemám téměř žádné výhrady, až na pár drobností, které ale rozhodně neovlivnily celkový dojem z knihy. A ten závěr? Určitě nejsem jediná, kdo knihu končil se slovy: „No to snad ne, nutně potřebuju pokračování!“
Leshiana tímto dílem rozhodně nasadila laťku vysoko a já už se nemohu dočkat co přinese druhý díl.
Hodnotím 4,5 z 5 *“... celý text
— Ketfl
Teteliště zmrdů
„Vtipně a úderně napsaná reakce na situace, která v zemi panovala. Čtenář by měl znát, co se dělo v čase, na který autor reaguje, ale i když neznáte všechny souvislosti, narážky snadno pochopíte. Největší kouzlo textu je v tom, že s obměnou jmen by mohl fungovat v každé době.“... celý text
— Nicoletta1681
Semeniště zmrdů
„Vtipně a úderně napsaná reakce na situace, která v zemi panovala. Čtenář by měl znát, co se dělo v čase, na který autor reaguje, ale i když neznáte všechny souvislosti, narážky snadno pochopíte. Největší kouzlo textu je v tom, že s obměnou jmen by mohl fungovat v každé době.“... celý text
— Nicoletta1681
Srdcerváči. Kniha 5
„Pátý díl se celkem uklidnil po všech těch útrapách předchozího dílu a zase je to taková sladká idylka. Nicméně přikrádá se další problém, a to je odchod na vysokou a možný vztah na dálku. Nicméně se to v podstatě neukazuje jako problém, ale spíš taková věc, co se ještě bude řešit v budoucnu... No a jelikož víme, že Srdcerváči skončí šestým dílem, tak víme, v jakém budoucnu to bude. :D
Nicméně děj takový klasický, možná skutečně více odpočinkový než v minulých dílech. Charlie je sice teď takový křehký, ale všechno tak nějak funguje. S kamarády si zajdou na pláž, ve škole si plánují všechno možné, rande, učitelé, výběr vysoké... A konečně jedna velká věc, na kterou samozřejmě nijak nečekám, protože nejsem perverzák, ale přikrádá se i téma společného sexu, které je stejně jako vše ostatní řešení s maximální roztomilostí, idylkou a teen friendly. Jelikož jsem knihu četl už nějaký ten týden zpátky, nejsem si úplně vědom, jestli autorka řeší nějaké ochranné pomůcky apod., ale myslím, že ne a chybí mi to tam, bylo by to potřeba a sedlo by to k tématu i celkovému ladění komiksu, který tak nějak podporuje LGBT mládež. Ale pokud to tam zaznělo, tak fajn, jen to možná můžou řešit i víc. Je to důležitější téma, stejně jako už jakž takž řešení stravovací poruchy.
Opravdu se těším na poslední díl a už teď je mi líto, že série bude končit, ale mám v plánu ještě ty ostatní knihy autorky a všechny projekty okolo Srdcerváčů, takže to je alespoň nějaká útěcha. Jen doufám, že poslední díl nesklouzne do klišé neustálého řešení a depkaření ohledně vztahu na dálku, ale myslím, že to autorka nějak pěkně zvládne. :)“... celý text
— fvalek
Jablka ze stromu nepadají
„Ty kráso, asi bude ze mě odborník na tenis.
Děs a hrůza, zatím mě zaujala jen jedna její kniha. Zatím je to "na stejné brdo"“
— Lucina88
Stíny minulosti
„Sanderson je jednoducho pán spisovateľ fantasy, vytvára skvelé postavy, originálne príbehy a stále dokáže prekvapiť. V tejto časti sa objavili aj postavy z prvej trilógie a bolo to super. Za mňa výborné pokračovanie a ide sa ďalej. AJ“... celý text
— Karcoolka2210
Pokrevní cejch
„Pokračování mýtonošů mě téměř hned dostalo do svého světa. Tempo bylo pomalejší a někdy se mi zdálo, že se až zbytečně děj motá v kruhu.
Upřímně mě na celé knize nejvíce bavil vývoj vztahu mezi Bree a Selem (a ano jsem tým Sel, takže možná to bylo i pro to).
Pokrevní cejch byl pro mě prostě druhý díl série, který prostě bývá slabší a bavil mě jen pro napětí mezi Selem a Bree, ale to neznamená, že nesáhnu pro další díl, protože ho budu netrpělivě vyhlížet, ať už právě pro ty dva anebo pro ten otevřený konec.“... celý text
— Nicoletta1681
Všetky cesty vedú sem
„Jedna z najkrajších kníh Mariany Zapaty.
Príbeh sa odohráva v národnom parku v Colorade, v mestečku Pagosa Springs. Pozerala som si fotky na internete a je to krása.
Mariana má dar stvoriť kúzelný, pozvoľna sa vyvíjajúci ľúbostný príbeh. Áno, je to trošku naivné, trošku klišé, ale to k tomuto žánru patrí:).
Preklad spočiatku dosť krkolomný, postupne som si asi zvykla...
Celkovo sa mi to moc páčilo.
4,5 hviezdičiek.“... celý text
— Kaduri
Malý pražský erotikon
„Moje první přečtená kniha od Patrika Hartla se mi líbila z jeho tvorby nejvíc, jelikož je vtipná a čtivá. Samozřejmě záleží na tom, co od knihy očekáváte, není to naučná literatura nýbrž oddechové čtení, takže pokud se potřebujete odreagovat např. po náročných dnech v práci mohu jen doporučit.“... celý text
— čtenář017
Napsáno krví
„Moji předchůdci tu zmínili něco výtek, já musím také přidat pár drobností. Především - a to nechci nijak poodhalovat děj - si myslím, že zkušení kriminalisté a technický všeuměl jen těžko nebudou mít na pamětí, že dnes prakticky na každé zařízení existuje „protizařízení“ odhalující to první. Pak se nemohu zbavit dojmu, že se nám autor tak trochu zakoukal do Smrtonosné pasti 2; a do třetice - po tolika zkušenostech by se policie a především Hunterovo oddělení mohlo trochu porozhlédnout po městě po oněch opuštěných budovách. Vím, i američtí hrdinové se ohánějí socialistickým „nejsou lidi“, ale prověřit pár vybydlených komplexů by zcela určitě přineslo své ovoce.
Nic to samozřejmě nemění na výborně vygradovaném příběhu, jehož součástí mohou být pro někoho naprosto nečekaná překvapení.“... celý text
— RoBertino27
Alice
„S hlavní hrdinkou Alicí se seznamujeme v den jejích 33 narozenin. Tak jako každé ráno vyběhne ven protáhnout se během do nedalekého parku. Při běhu ji zapípá telefon - je to SMS od mámy, přání k jejím narozeninám. Alice nechce neosobně odepisovat a proto hned volá mámě zpátky. Ví, že to musí stihnout před začátkem její ordinace, matka je zubní lékařka a když nevyužije času hned, bude dostupná až večer. Vyslechne si od ní přání k narozeninám a také to, že už dlouho nebyla doma. Že by ji máma nejen ráda viděla, ale potřebuje s ní probrat něco důležitého. Alice domů moc nejezdí, stále má totiž v živé paměti, jak od nich odešel její táta. Byla tenkrát ještě malá a vůbec celou situaci neuměla pochopit. Cítila to celé jako velkou zradu a křivdu. Táta si jednou zabalil kufr a byl pryč, bez rozloučení, bez jediného slova a vysvětlení. Od té doby ho neviděla a celé své dětství se tím trápila. Nikdy to nepřebolelo. Proto také za mámou málo jezdí, všechno ji tam tátu připomíná a ona na to nechce myslet. Nikdy se s tím nevyrovnala. Že od nich táta odešel, založil si novou rodinu a má další děti. Nikdy se s ním od té doby nesešla, nepřečetla si od něj dopisy a taky mu nikdy sama nenapsala. Prostě si její táta tenkrát vybral.
Teď je ale dospělá, má svůj život a je přesvědčená, že dělá to, co ji baví a naplňuje. Provozuje vlastní psychoterapeutickou praxi a má částečný úvazek na vysoké škole, kde učí předmět Psychologie osobnosti. Taky má kamarádky, i muže, kterého má ráda. Sice to s ním není ideální, ví že je ženatý, ale kdo dneska má všechno. Vlastně ji nic ke spokojenosti nechybí. Ale život s ní má jiné plány.
Jednoho dne si ji do své kanceláře zavolá vedoucí katedry, který se rozhodl jít do důchodu a představí jí svého nástupce. Zároveň přijde s nabídkou, aby za něj učila jeho předmět Dějiny psychologie. Pro Alici by to byl velký posun, ale zároveň také velký závazek. Musí si vše pořádně promyslet. Je to velká výzva, která by ji mohla v profesním životě významně posunout. Rozhodne si vzít pár dní na promyšlení.
O víkendu se vypraví za svou mámou, která vždycky doufala, že se Alice rozhodne jít v jejích šlépějích a jednou budou společně provozovat zubařskou praxi. Máma ji čeká se svíčkovou a v dobré náladě. Sdělí ji, že se rozhodla odjet na čas do Indie, kde bude meditovat. Alice se nestačí divit, její vždy praktická máma, která znala jen svou práci a rozhodne se odjet, na víc někam do Indie? A co její ordinace, její praxe? Matka ale má vše promyšlené, o praxi se postará její kolega a po Alici potřebuje, aby občas zašla navštívit babičku v pečovatelském domě, zatím co bude ona pryč. Nakonec ji matka předá svazek dopisů, které ji její táta posílal celou dobu, co od nich odešel. První dopis Alice jako dítě bez čtení roztrhala, proto všechny ostatní matka schovávala a teď se rozhodla ji celý svazek předat spolu s telefonním číslem na tátu. Rád by se s ní viděl, mluvil s ní, rád by se stal znovu součástí jejího života. Alice mu ale stále neodpustila. Hlavně teď má spoustu práce. Rozhodne se, že nabídku výuky na katedře přijme. Ví že spoustu času bude muset věnovat přípravě, musí prostudovat spoustu knih, aby byla na přednášky dobře připravená. Ale je to výzva, i svou praxi zvládne. Všechno zvládne. Řešit tátu teď nemá ani čas, a vlastně ani chuť.
Ale život se jí začíná zamotávat. Už od začátku věděla, že je její přítel ženatý, že má malé děti. Nikdy se ale o tom spolu nebavili, brali oba to, co jim život nabízel. Užívali si společných chvil až do doby, kdy Alici dojde, že jedna její klientka, která k ní dochází na terapii je jeho žena. Svět jako by se v té chvíli zastavil. Je jí jasné, že udělala velkou a neodpustitelnou chybu. Nejen svým vztahem se ženatým, ale co je nejhorší, zapletla se s manželem své klientky. Ta k ní přišla pro pomoc, věřila ji a svěřovala se jí se svými pocity. A ona mezi tím...
Co bude dál, jak se s tím Alice popere, jak celou situaci zvládne? Jak dá svůj život do pořádku?
Kniha se četla velmi dobře, je to milé odpočinkové čtení ze života, jsem ráda, že jsem na autorku narazila. Doporučuji u čtení jsem si hezky odpočinula.“... celý text
— evaval
Kroniky prachu
„Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu.
Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano?
Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak.
Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy.
Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala.
Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla.
Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd
Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket.
Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem.
Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.“... celý text
— Butterfly340