Nejnovější komentáře
Nebezpečný pacient
„Téma není vůbec špatné, ale zpracování mi nevyhovovalo. Styl psaní se mi zdál dost odosobnělý a jednotlivé postavy mnohdy jednaly nesmyslně nelogicky. Taky konec byl zrychlený, podrobnosti se dozvíme z epilogu.
Možná bude jiným čtenářům Nebezpečný pacient vyhovovat více, za mě čistý průměr.“... celý text
— alzbeta4340
Pomněnkové matky
„Moje první setkání s autorkou - a rozhodně né poslední.
Velmi čtivě napsaná kniha. O síle mateřské lásky, o lidském zoufalství i o tom, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné a věci ani zdaleka nemusejí být takové, jaké se na první pohled zdají.
Hvězdičku odebírám za tu spoustu postav, ve kterých jsem se místy ztrácela.
Konec mě šokoval, ale taky úplně neuspokojil - na můj vkus byl příliš rychlý a mám příliš mnoho nezodpovězených otázek. Potřebovala bych pár stran navíc.
Autorce ale nemohu upřít, že umí psát. A umí to dobře.“... celý text
— KatkaHutyrová
Žít sama a užít si to
„Pár vtipných chvilek. Jinak nuda, tak trochu o ničem.“
— Atalera
Přání
„Klasický Sparks. Ale tato kniha byla hodně předvídatelná.“
— aljoska83
Vesničanka
„Jsem ráda, že jsem nedala na první dojem z knihy a neodložila ji.
Rozvinul se totiž přede mnou příběh, který se prožít dá a určitě jej někdo i prožil. O tomto život je, jde jednou nahoru a jednou dolů.
Kdo má rád šokující zvraty, překvapivé momenty, zde je nečekejte. Maximálně zdvižené obočí, kdy si řeknete ,,aha,,.“... celý text
— WaN635
Hra na nikdy
„Detektivka z herního prostředí, ale čekala jsem od toho víc. Trochu jsem se v tom ztrácela. Zas až tak moc mě to nebavilo. Jeffery Deavera jsem měla ráda, ale nakonec se mi líbily jen příběhy s Lincolnem Rhymem. Všechno ostatní už nemělo ten spád.“... celý text
— sirojezkin
Šašek
„Začátek knihy pro mě byl nemastný, neslaný, podivně poskládaný, kdy se autorka do důležitých informací snažila vměstnat minulost členů motorkářského klubu a připomenout rodinné vazby, ale celé to bylo podivně chaotické. Leo s Cassandrou se na svůj věk chovali jako nevyspělí jedinci a já jsem z jejich dialogů, chování a pocitů, šílela. Postupem čtení se ale příběh začal zlepšovat a já už tolik nekroutila očima. Tušila jsem, kam se celý příběh bude vyvíjet, protože je to romantická série, takže nemohu očekávat nějaké hluboké myšlenky. Od poloviny knihy přišlo několik zvratů, které udělaly příběh čtivější. Stále jsem si připomínala, že čtu o drsném motorkářském klubu, kde prostě zákony fungují trochu jinak a dochází k vyřizování účtů. I vztahy mezi páry byly prostě jiné a muži si své ženy bedlivě hlídali, protože měli stále pocit, že jsou v nebezpečí. Prostě drsný život nebezpečného, ač zaniklého klubu. Minulost však smazat nejde.
Konec knihy mě nepřekvapil, protože už z předchozích dílů si čtenář odvodí kam autorka míří. Každopádně jako odpočinkový román, kdy vám příběh plyne před očima, Šaška doporučuji.“... celý text
— Ctenar1202
Program Nosferatu
„Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal.
Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá!
Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.“... celý text
— Morbidus
Dceřina kletba
„Možná jsem dle recenzí očekávala mnohem víc a místo toho nastoupilo docela zklamání...kniha mi přišla vleklá ,hned na záčátku jsem měla problém se zorientovat ve velkém množství jmen a vztahů,....občas jsem se přistihla že pouze jen čtu písmenka a děj jaksi mizí kdesi v dáli aniž bych děj vnímala...některé pasáže mi přišly nudné. Vlastně nejzajímavější byly ty dvě debilky co měly potřebu ničit šťastné vztahy lidí.... (v dnešní době stále aktuálnější téma a dopady znuděných puberťáků) ...kniha nebyla špatná ale další knihu od autorky si rozmyslím“... celý text
— Ka-čí
Co dělat, když prší
„"...krev není všechno, rodinu si člověk může vybrat; láska nepřichází sama od sebe a ani by neměla; a když se člověk rozhodne milovat, je to často lepší, než kdyby miloval jen z povinnosti."
Původně jsem si myslela, že dám knize mnohem nižší hodnocení, ale při čtení rozhovoru s autorkou, jsem změnila názor. Možná by na konci každé knihy mohl být krátký rozhovor s člověkem, který knihu napsal. Možná by to mnohé vysvětlilo.
Tohle je kniha na dvě zimní odpoledne, nebo jednu bezesnou noc. Pokud Vás vtáhne od začátku, víte, že už se od ní nedokážete odtrhnout.
Ze začátku je trochu těžší zorientovat se v jednotlivých příbězích, ale ve chvíli, kdy se příběhy propojí, se už jen necháváte unášet a přemýšlíte, jetli je život tak předvídatelný, jako příběh Gabe a Mae, a pak vás kniha zase vyvede z omylu, že nic není takové, jak se na první pohled zdá.
Jednou jsem knihu otevřela a po pár stránkách zavřela nedočtenou. Tentokrát jsem se chytila do jejích sítí, jako moucha která neopatrně prolétá kolem pavučiny a už se z ní nedostane.
Vzhledem k tomu, že jsem sama nedávno přišla o své již druhé nenarozené dítě, jsem od chvíle, kdy se Mae dozvěděla, že je těhotná, jen a jen plakala a doufala, že její příběh dopadne šťastně.
Konec mě ale překvapil, ovšem nevyzradím proč. Přečtěte si tu knihu a ideálně v tom odpoledni, kdy je venku nevlídno a prší. Možná vám dodá i pár tipů, Co dělat, když prší a nemusíte být zrovna v Alexandria Bay.“... celý text
— Gweny
Dokonalé městečko
„Do knížky jsem se pustila s chutí, od prvních stránek mě zaujala a přečtenou jsem ji měla velice rychle. Námět mě hodně bavil a byla jsem zvědavá s čím nás autorka překvapí. V čem bude spočívat ten háček?
Bohužel mi přišlo, že se autorce nepodařilo na papír přenést dost znepokojivé atmosféry. Dovedu si představit, že pomocí hudby a filmového střihu by to, co je napsáno, dostalo šťávu. Ale z papíru to úplně nesálalo. Nevadí mi, když zůstávají některé věci nevyřčené a je na čtenáři, aby zapracovala jeho vlastní fantazie. Tady toho ale bylo vysvětleno opravdu dost málo. Celkově jsem měla ke konci dojem uspěchanosti.
Abych ale nekončila negativně. Knížka je napsaná čtivě. Líbí se mi autorky styl psaní i nápady. V české literatuře si určitě nachází své místo. Její další knížku si přečtu ráda.“... celý text
— jahlina
Hodná sestra
„Opravdu bezvadná kniha, kterou jsem přečetla za 24 hodin. Moc mě to bavilo. Ta hodná sestra zas tak hodná nebyla...“
— sirojezkin
Vítězové
„Za mě nejslabší z celé trilogie, myslím, že zkrácení o polovinu by tomu prospělo. Místy se mi už styl Backamanova stylu psaní zajídal.“
— Jane333
Znovu a lépe
„Celkem pohodové romantické čtení s detektivní zápletkou.Je to o třech kamarádkách, které se sejdou na třídním srazu po deseti letech v jejich rodném městě.Tento díl patří Mel a její dceři Hope,další bude zřejmě o Zoe a Jo.“... celý text
— Ála1968
Vzpoura v Treblince
„Výborně popsaný život ,takový jaký skutečně byl v Treblince. Autor měl neskutečně velké množství dílčích kousků štěstí, díky kterým přežil toto peklo.
V knize jsou navíc autorovy vyfotografované umělecké sošky, které sám vytvořil aby se nezapomnělo. Doporučuji k přečtení.“... celý text
— streles
Šeptající mrtví
„Darcy mám rada. Tohle bylo jiné. Taková pohádka, řekla bych. Měla jsem velký problém se začíst, ale pak už to odsejpalo. Zajímavý nápad, snad se v dalších dílech dozvíme o Keire víc.“... celý text
— mondulinecka
Akvárium
„Suvorov psát umí a ve svých knihách se zabývá zajímavými tématy k zamyšlení z bývalého SSSR, které byla před rokem 1989 tabu, nebo jsme znali jen kusé informace. GRU spolu s KGB měli prsty i v ,,Pražském jaru,, v roce 1968 nemluvě o SPECNAZ, kteří už před srpnem byli v Praze v hojném počtu, v létě navštívili město jako turisté. V knize je popsána hierarchie v GRU, chrti, verbíři, šifranti, navigátoři atd. Kniha z podobným tématech je od Ch. Andrew, V. Mitrochin Neznámé špionážní akce KGB Mitrochinův archiv. Pro zajímavost tehdejší šéf KGB Andropov, chtěl odvrátit světovou pozornost od ,, Pražského jara,, sabotážní akci na ropovodu mezi NSR a Rakouskem a tím způsobit ekologickou katastrofu v Bodamském jezeru, akci měli odnést ekologičtí aktivisté, k akci nakonec nedošlo. Podezřívám Suvorova, že je trochu i mystifikátor, ale jeho knihy se čtou dobře.“... celý text
— vvikingg
Šťastně až navěky
„Šlo o mé seznámení s autorkou a dopadlo hezky. Poutavý příběh s moc pěkným koncem.“
— pip11
Nebezpečné sny
„Pokračování série se tentokrát zabývá institutem snění. Nebude chybět napětí, vydírání a nějaké ty vraždy. Maggie a Sam se rychle stanou sehranou dvojicí, která se snaží odhalit pravdu. V knize se krátce objeví Luther a Raina, na mě až příliš krátce, škoda. Teď už jen doufám, že se dočkám sedmého dílu.“... celý text
— pip11
Srdcem mojí babičky
„Je príma, že jsem měla pozorně přečten titul "Jménem mojí sestry", kde nás autorka seznámila nejen s dramatickými událostmi období protektorátu, ale pečlivě vykreslila charakteristiky jednotlivých členů celé rodiny a dalších aktérů z blízkého okolí sester. Ač jsem z prvního dílu měla pocit, že Ester je oproti svému dvojčeti jen "ubohá fňukna" a prospěchářka, v tomto titulu jsem měla možnost pozorovat její částečnou proměnu a začala jí fandit. Z množství přečtených titulů z období 2. sv. války a holocaustu jsem už do jisté míry "psychicky zocelená", přesto jsem byla ráda, že autorka nezabíhala do častého detailního popisu válečných hrůz.“... celý text
— Karolína7
Jezero
„Zajímavý námět, ale občas dost hluchá místa.“
— hanap
Vražedná pole
„Velmi, velmi silná kniha. Nebudu zastírat, i slzy se u mne objevily. Konec kapitoly "Překročit moře" mne hodně dostal. Totální hrůzovláda, kde mne ale zaujalo, že Rudí Khmerové se vůbec nedopouštěli "tradičního" násilí na ženách. Toho jsme se dočkali až po "osvobození". Haing Ngor nebyl jednoduchý člověk, jak vyplývá z Epilogu, který je sám o sobě fascinující.
Díky za Johna Malkoviche.“... celý text
— Maraiser
Krajina nočních jezdců
„Závěr tetralogie byl pěkný, i když už dost opakující se. Boj, vítězství, klaďas zvítězí nad záporákem a do toho husitská vojska, karavany, Žižka, vlci a středověk. Pan Niedl to psát umí, i když někdy už dost šablonovitě.
Co mi zde vadilo, tak to neustálé opakování toho, co kdy Tas udělal. Zde to bylo opakovaně a to mi kazilo čtení. Ale co už.“... celý text
— ondras666
Noc jako stvořená pro nevěru
„Já se vždy u p Frýbové strašně bavím.Tohle byla pro mne asi poslední její kniha,která se dá číst.Pak strašně tahala do knih politiku viz Klaus apod.Ty její manželské peripetie v tvorbě zvládala na výbornou.Zde Mojmír, to bylo fakt pako.Ale ty ženské mu ukázaly...Knihu jsem přečetl a jsem velmi spokojený.Nejvíc z její tvorby se mi líbí Falešní hráči a Z neznámých důvodů.“... celý text
— rodak
Ida
„Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Ivany Huspekové. Zajímavý příběh o drsném a těžkém životě na české vesnici v poválečné době v období kolektivizace.“... celý text
— Anavi8912
Jménem mojí sestry
„Četlo se mi velice dobře. Ač děj probíhal převážně v období 2. světové války, kvitovala jsem, že autorka nezabíhala příliš často do drastického líčení událostí heidrychiády, holocaustu. Jediné, co mi vadilo, byly ty zdrobněliny - vyjadřovat se stále o osobě alkoholické matky jako o maminečce mi připadalo kapku zvláštní, pokrytecké.“... celý text
— Karolína7
Temná krása
„Uzavření celého příběhu je tady. O čtivosti se asi bavit nemusíme - všechny 3 díly sem dokončila za 6 dní a nemohla sem se odtrhnout. Sama se nad tím až pozastavuji, protože když se ohlédnu zpět za třema knihama, mám pocit že se tam prakticky nic nedělo. Celé je to prostě pojato formou dobrodružného románu a za mě to tedy určitě nějak zázračně fungovalo. Sympatické hlavní postavy, badass hrdinka, vedlejší postavy které si musíte oblíbit. Konec mi připadal nakonec trochu uspěchaný, ale myslím, že žádná dějová linka nezůstala úplně otevřená. Hned se musím vrhnout na Zlodějský tanec.“... celý text
— DannyLady
Za zamčenými dveřmi
„Přestože je opět kniha trochu nadstřelená (aspoň doufám, že se obdobné věci nedějí ), napsána je skvěle. Čte se "jedním dechem". Příjemně strašidelně strávené odpoledne.“... celý text
— vladimir5170
Srdcerváči. Kniha 4
„Jak je řečeno, je to pořád takové miloučké a sladké, ale čtvrtý díl už začíná být vcelku vážný a ukazuje se, že ani naprosto ukázkový funkční vztah není zárukou šťastného života na věky věků.
Začíná to být dost smutné, protože Charlie je vcelku milá a nevinná postava, která si toho už vyžrala dost, a bohužel se to jako každé reálné i fiktivní trauma objevuje až později. A docela se to podepisuje i na celém příběhu, protože jednak poprvé dochází k poměrně velkým časovým skokům, zároveň je tímhle problémem ovlivněná velká část knihy. Ale je to z hlediska příběhu zajímavé zpestření a konečně i nějaká jiná akce než jen bezelstná romantika...
Na druhou stranu tu jsou i další příběhy, ať dějové linky kolem kamarádů, z nichž mě bohužel až na Taru a Darcy asi nikdo příliš nezajímá, tak Nick a jeho vlastní problémy, což je v podstatě sice jen coming out a starší bratr. Nicméně coming out minimálně před rodinou byl celkem zajímavý. Sice pak nejsem přívrženec Tori, ale jak se za kluky postavila, to bylo pěkné. Jinak mě asi nejvíc zaujal příběh učitelů, ten se mi fakt líbí.
Srdcerváči jsou stále taková nenápadná série, která ukazuje, že gay vztahy nejsou jen o problémech a sexu a divočině, ale že to může být taky hezké, klapat a vlastně dost roztomilé. Čemuž napomáhá i věk postav, ale zase na druhou stranu, kdo by nechtěl něco takového prožít v jakémkoliv věku... Je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších a nejmilejších sérií, co v tomhle žánru jsou. :)“... celý text
— fvalek
Nikdo není sám
„Jo zajímavý, realistický, ale četlo se pomalu a vlastně se nic moc nestalo“
— valeria0031