Nejnovější komentáře
Slovodějky
„Po dočtení přemýšlím, co bylo na tomto rukopise kchůl natolik, aby jej vydalo nakladatelství s tímto výrazem v názvu. Inu nenapadá mě nic jiného než fakt, že se s obdobnými příběhy knihovnic v poslední době roztrhl pytel.
Překvapivě se mi systém rostliny s vědomím a magickou mízou prorůstající chrámem/knihovnou hodně líbil. Na rozdíl od ostatních komentujících jsem si užívala podivný svět s kulisami počátku dvacátého století včetně módních tanců či hudby, šmrncnutý kouzly a smyšlenou geografií.
A čestně přiznávám, že se mi líbila i hlavní hrdinka Amálie. Chovala se rozumně, logicky a konzistentně, což je vysoce nad průměrem soudobé YA fantasy. Romantická linka, vlastně obě byly přirozené a milé. Například popis Amáliina prvního polibku vynechal veškeré anatomické detaily a díky tomu byl cituplný a něžný.
Otázce feminismu se kniha nevěnovala lehce, ale přímo zásadně. Chvílemi mě z podlého chování pana Rady a mocných mužů města úplně mrazilo. Zároveň si ale nejsem jistá, zda i tento aspekt je dostatečně kchůl na uvažované cílové publikum. Podle zdejších komentářů bych tipla, že nikoli.
Dostáváme se k záporům. Lehký až střední patos bych ještě rozdýchala, ačkoli bych ocenila víc vtípků a ironie. Krásné vztahy mezi jednotlivými členy Amáliiny rodiny jsou kýčovité a nereálné, ale opravdu hezky se o nich četlo. Dokonce i stavba narativu mi moc neskřípala a neměla jsem pocit kdovíjaké vaty.
Bohužel obrovské závady vidím dvě. V nejvypjatější scéně u magického zdroje by si pro změnu měli hrdinové různé špičkování a legrácky odpustit, když s nimi jinak tak úzkostlivě šetřili. A dlouhosáhlé filosofování už vůbec nebylo na místě. Veškerý akční náboj situace tím přišel vniveč.
Co už vůbec neodpustím, je opravdu ukázkově mizerná redakční práce. Tolik pravopisných a stylistických chyb na centimetr čtvereční je na pováženou a bohužel kvůli tomu snižuji hodnocení. Autorka je v tom možná nevinně, ale kniha je holt kolektivní dílo, sorry jako.
Hrůza to nebyla, ale zázrak taky ne.“... celý text
— SBH
Jablka ze stromu nepadají
„Bylo pro mě těžké se do knihy začíst, prokousala jsem se nakonec, ale za mě to autorka umí i lépe.“
— Evule *
Černá věž
„Mám pocit, že už jsem tenhle titul jednou četla, ale daleko víc si vybavuju kdysi sledovaný seriál, a to včetně závěru a důvodů celé zápletky - a nějak mi připadal působivější než maličko zdlouhavý text knihy. Ale kvalita autorky se nezapře, dočetla jsem bez větších zádrhelů a jsem ráda, že jsem tenhle příběh zažila i v textové podobě, měl taky jistý půvab...“... celý text
— Vojslava
Rubikon II: Kostky jsou vrženy
„Super kniha. Četla se jedním dechem. S každou další kapitolou nabírala na tempu. Střídání příběhu a postav udržuje čtenáře ve střehu. Navíc dává čtenáři možnost nahlédnout do prostředí a hlavně pocitů postav, které jsou z trans a lgbt komunity.
Těším se na pokračování...a knihu určitě doporučuji.“... celý text
— JaVa7
Aristokratka ve varu
„*audioknížka* byla zase super, vtipy nezevšednily, ale klidně bych druhý díl spojila s prvním. Pokud si chce ale čtenář odpočinout od krimi příběhů a detektivek, tahle jednohubka je perfektní volbou.“... celý text
— michaela.97
Chlapec, kterého chovali jako psa
„Kniha jak pro odborníky, tak pro laiky, kteří se chtějí dozvědět víc o práci s traumatem, tauma-informované péči a vůbec péči o dítě. Mělo by se jednat o stěžejní knihu pro lékaře, pedagogy, sociální pracovníky, pěstouny a adoptivní rodiče. Kniha je napsána čtivě, přestože obsahuje složité životní příběhy, ty nejsou napsány s touhou šokovat, ale naopak s potřebou představit neurosekvenční model jako funkční koncept a způsob práce s dětmi a lidmi, kteří prožili trauma, a to ovlivnilo jejich život.“... celý text
— stanislava7096
Samotářky
„Můj druhý víkend s knihou Barbory Šťastné (první Hotel Atlantic) a opět přečteno prakticky jedním dechem. Smutné téma, nicméně z konce dýchá naděje...“
— Amanita
Poslední knihkupectví
„Příběh o Grace, která se ocitla v malém knihkupectví v době druhé světové války. Knížka se četla dobře, byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Byl by to super námět na film :-)“... celý text
— Amneris
Ztracen na Hedvábné stezce
„Hodně obsažné až rozvláčné vyprávění, bez podrobných mapek (jen jedna velmi rámcová) a plánů cesty (kolikrát se opakovalo, že vůbec neví, kde bude ten den spát, a jak ho to vůbec netrápí..., vždyť po cestě se vše jistě vyřeší samo, hodných lidí je kolem hodně - jak v tomhle závidím polovině lidstva, která může takhle bezstarostně, osamoceně, brázdit neznámé končiny a nijak zvlášť se o sebe neobávat).
Zamiloval si Turecko a chtěl do Persie, ... nakonec prostě po stopách Hedvábné stezky (v úvodu je zmíněno, v kterých zemích byl předtím, jak dlouho, takže to nebyl jen mladický dobrodružný nápad odnikud, bez znalosti světa).
Je to prostě vyprávění, kresby hlavně lidí, barevné fotky s popisky, ale ne moc (zejména u zmíněných mimořádně úchvatných míst fotky nebývají).
Příliš velkolepá výprava je zbytečná a kontraproduktivní: kniha o téměř 600 stranách s velkými prázdnými okraji stran, tlustým křídovým papírem, přitom malým fontem (a ještě menším na modrém podkladu u vsuvek zeměpisných podrobností), se nedá skoro udržet v ruce, natož pořádně otevřít.
A ty hrubky ... jako první mne přímo uhodil do očí _vysutý_ most. Přitom na knihu mne upozornil sám autor v povídání na TV Noe, kde rozprávěl o novějších zážitcích ve východní Asii a líbilo se mi zajímavé, nepodbízivé, živé, a přitom pěkně spisovné vyjadřování...“... celý text
— soukroma
Na dušičky zomrieš
„Jojoo, tohle já můžu. Zkrátka Markova odporná klasika. Prostě masakr hadr.
Upřímně ani nevím, co víc napsat, dneska to bude asi dosti krátké. Kdo Markovi knihy čte, tak ví, co čekat. Totálně zvrácená hlavní postava, která začne řádit. A to pořádně.
Líbilo se mi, že tady dost dlouho figurovalo dítě. Co si budeme, to je hodně hodně strašidelný. Od roztomilého chlapečka byste ledacos faakt nečekali.¨
Další zápletka je tady krásně popsána, Lou jsem si moc oblíbila. Maličko mi připomínala mě. Vždy "ta jiná" zakřiknutá holka, co si drží věci v sobě. Jo, ta mi fakt sedla. Její kamarádka teda vůbec, tu bych pro změnu propleskla, ale i to sem patří, a že mi dokázala tak lézt na nervy je známka toho, že byla popsána dobře.
Knížka je opravdu malinká, slupla jsem ji za jedno odpoledne, takže i rozsahem super. Já se v tomto žánru zase déle držet nechci. Je to fajn proložení, ale číst to déle, tak mi asi začne kapat na maják.
Uznávám, že tady je velká podoba s jedním filmem, úplně to v tom vidím, na název si nevzpomenu, ale nijak mi to zásadně nevadilo. Každý se někde inspiruje.
Mark má za mě lepší knihy, ale určitě i horší, tohle si v oblíbenosti řadím někam do zlatého středu a musím říct, že jsem spokojená a vřele doporučuji.“... celý text
— Jidu
Kongo
„Asi jsem čekal něco jiného, nemohl jsem se začíst. Dobrodružné příběhy mám rád ale příběh musí mít spád. To ovšem není případ této knihy, je to velká škoda námět je dobrý ale bohužel výsledek je hodně slabý.“... celý text
— rafan65
V pekle jsme všichni Hébert
„Madla Pospíšilová Karasová - V pekle jsme všichni HEBERT
Počet strán: 110
Vydavateľstvo: @goldendogbooks
Žáner: #horor
Čo si predstavujete pod najhorším peklom?
Ja osud hlavnej postavy tejto útlej knižky zo znakom #zrnkatemnoty
S krásneho detstva doslova peklo na zemi.
Hébert, ktorý bol prevezený do sirotcinca, niekde kde mu mali pomôcť a aj pomohly! Ale nie k zdárnemu dospievaniu a života plného naplnenia.
Teda naplnený rozhodne bol ale nie láskou a nehou!
O to je to horšie, že v tých dobách ako píše autorka v závere tieto zverstvá existovali a nik! NIK! sa nezastal malých ubolených duší, ktoré si zaslúžili viac ako len bitky a zlobu, vybijanie si niečoho, čo asi nikdy nepochopím.
Velmi smutná a silná kniha a je verim a dúfam, ze v tejto dobe slúžia sirotčince na nieco lepšie a kde sa deti maju dobre :(
Za štafetu ďakujem @terr_books
Kniha č. 64/2024
Štafeta 152/2
#recenzieTerka #kniznastafeta #kniznarecenzia #stafetovyzavislak #kniznizavislaci #podporujemeceskeautory #ctuhoror #madlapospisilova #hebert #skbookstagram #milujemeknihy2
Obsah:
#matkaadieťa #sirotinec #minulosť
Pro dítě chce přece každý to nejlepší. A tak když už se matka o své ratolesti starat nedokáže, bude pro ně tím správným řešením ústavní péče, bez ohledu na to, že otec stále žije.
Vše je posvěceno vírou, takže je to v pořádku. Nebo by mělo být
Jak to vypadalo v kanadských křesťanských sirotčincích v ne až tak vzdálené minulosti? Ne, nejedná se o lehké čtení. Někdo jim uloupil dětství a vlastně i zbytek života.“... celý text
— TerkinKnižnySve
Vinice ve Francii
„Tak tahle knížka že série Romantické úterky mě hodně bavila. Hattie I Luc byli oba velmi sympatičtí. Navíc se příběh odehrává ve Francii, kde se hodně dbá na dobré jídlo a pití :-)“... celý text
— Amneris
Ženy českých panovníků 2
„Kniha byla čtivá, ale moc informací v jednom. Takže si budu muset něco v rychlosti skouknout znovu.“
— Honzin
Dávno
„Upřímné a pokorné vzpomínky člověka, který toho v životě hodně dokázal, hodně měl, ztratil i našel. Jeden z mála případů, kdy bych si vážně rád poslechl i audioverzi.“... celý text
— DennisMoore
Jalové myšlenky lenivého člověka
„Od humoristy jsem čekala něco víc, no, humorného. Až na několik výjimek byly úvahy v této sbírce velmi melancholické, smutné až depresivní. Rozhodně nedoporučuji někomu, kdo se zrovna cítí pod psa. Musím zkonstatovat, že i sbírka střípků z pohřebního ústavu, "Upřímnou soustrast" od Guillauma Baillyho, byla veselejší než tohle.“... celý text
— drakamena
Smrt v oblacích
„Tak tady jsem pachatele vůbec ale vůbec neodhadla. Hm. Zajímavé. Mám ráda, když mě detektivka dokáže překvapit. Na druhou stranu mě první půlka knihy dost nudila a Poirotovo zarputilé odmítání sdílet, co ví, mi postupně začalo jít hodně na nervy. Odmítal své jednání vysvětlit, a přitom očekával, že všichni budou skákat, jak píská. Hrdina může být výstřední, ale nemá být protivný.“... celý text
— drakamena
Dokonalé městečko
„Četla jsem všechny knížky autorky a tato se mi líbí nejvíc. Všechny její knihy mají prvky mystery,ale tady mi přišlo všechno představitelné. A děsivé. Ne ve smyslu, že se při četbě budu třást strachem, ale spíš v tom, že se to vlastně může stát. A možná už brzy.. Je dokonalost opravdu smyslem našeho života? Myslím, že v každé touze po dokonalosti je něco patologického a děsivého. Pro mně určitě knížka, která má i jiný dosah. Dávám plný počet hvězd:)“... celý text
— nonaim
Pod tíhou měsíce
„Básně jsou v knize uvedeny nejen v českém překladu, nýbrž i v původním japonském znění, a to jak v kandži, tak v rómadži. Překlad je velmi povedený a navíc doplněný vysvětlivkami skrytých významů, které by českému čtenáři jinak unikly. Líbilo se mi, že Šikiho životopis byl uveden až na konci, takže se čtenář nemusel hned na začátku prokousat dvaceti stránkami textu, než se dostal k básním. Poněkud nadbytečný mi přišel dlouhý text o malířství v době Meidži. Byl dle mého názoru přehnaně podrobný, a třebaže fungoval jako jisté doplnění k objasnění situace ve společnosti v době, kdy Šiki Masaoka tvořil, ve své podstatě byl nadbytečný.“... celý text
— drakamena
Pohádky s angličtinou
„Předčítáno a slovíčka procvičena.“
— Luky110812
Fantastická zvířata a kde je najít
„další zajímavá kniha ke světu harry Pottra“
— ivca84
Temnější než noc
„Slušná série. Moc se mi to líbilo, akorát mě štve, že u nás v knihovně nemají všechny díly. No budu si muset pořídit po bazarech. Pěkné počteníčko, vůbec jsem se nenudila. Doporučuji 85%.“... celý text
— Olous1
Žádné stopy
„Milá oddechovka, přitom precizní, jak jsem u knížek FF zvyklý. Těšil jsem se na pointu a zvažoval, jak by to mohlo dopadnout. Za mě nejlepší Žádné stopy, Výsada a Pečlivý člověk.“... celý text
— borsalino_csfd
Šestnáct stromů na Sommě
„Na můj vkus příliš srdceryvné a okázalé, příliš mnoho velkých témat, až to ztrácí na uvěřitelnosti. Ale bavilo mě to, taková oddechová četba, také se mi líbilo prostředí Shetland. Kdo má rád velké rodinné příběhy plné smrti, lásky, tragických osudů a války, bude spokojený.“... celý text
— Teclaireddy
Tři malá prasátka
„Tak tenhle díl byl opět parádní a konečně se tu řešila ta Billie kde je. Jsem ráda, že jsem se k sérii zase dostala a nechápu, že jsem to měsíce odkládala. Na další čtvrtý díl, půjdu co nejdřív. Příběh byl zase super, tenhle díl sice padlo méně vtipků, než v dílech minulých, ale ani se nedivím, přece jen Kett určitě na legrácky ani nepomyslel, když řešil co řešil. Ve finále se divím, že to vůbec přežil všechno, vzhledem k tomu jak ke konci byl popsán. Jestli Billie našel nebo ne, jestli zemřela nebo je živá, si musíte přečíst tenhle díl, abyste se to dozvěděli.“... celý text
— FejKýý
Legendy & latéčka
„Chtěla jsem vědět, co všichni na této knize mají.. čekala jsem nějaký bombastický příběh, který mě uchvátí.. no a nestalo se tak.. jakože ok, takový nenáročný děj, neobvyklé postavy, co si splní sen a otevřou si kavárnu.. úplně špatné to nebylo, ale odvázaná z toho taky nejsem, takový lepší průměr :-) Spíš jsem dostávala chuť na sladké Knoflíkovo pečení než na kávu :-)“... celý text
— Nuttelka
Bratři Karamazovi
„Právem patří tato kniha do jednoho z nejvýznamnějších děl světové literatury. Za oblíbený a největší román všech dob ji považovali Franz Kafka, Zigmund Freud, Albert Einstein, Peterson, Clintonová...Je tam toho tolik, že se musíte ke mnoha věcem vracet a číst je znovu. I když se nám všem chce myslet, že jsme Aljošové, jsme v podstatě hlubocí Miťové :) Velký inkvizitor byl napsán ještě před Nietzschovou "Tak pravil Zaratustra", kde německý filozof v podstatě plně zformuloval onou ateistickou "Smrt Boha", Dostojevskij ale byl první a šel hodně hluboko.
Co znamená ten konec ve velkém inkvizitorovi? Inkvizitor po Ježíšově polibku mu dá pusu a nechá ho v šoku. A ten ho nakonec pustí, i když ho chtěl zase ztrestat. Já to čtu jako vyrovnaný zápas dobra a zla. Ježiš přišel a rozdával své zázraky, ale byl uvězněn, a bylo mu sděleno, ať odejde a už se nikdy nevrací. Takže všeho nedosáhl, ale zas ho nekřižovali. Inkvizitor ale naopak ho původně ukřižovat chtěl, ale nakonec i on ustoupil. A to vše v jedné krátké povídce, kterou sám Ivan považuje za nesmysl, který za moc nestojí :)
Samotná linie boje ďábla a boha o Ivana samozřejmě vrcholí jeho dialogem s čertem, který se snaží (a to je krásně vidět i ve filmových adaptacích, za mě nejlepší je ta sovětská s Kirilem Lavrovem) prolomit tu poslední Ivanovu božskou baštu, tedy svědomí a skoro se mu to podaří, až ho nakonec zachrání Aljoša. Mimochodem Bulgakov svého Wolanda dost opsal nejenom z Fausta, ale právě z Ivanova čerta. Ani u Fausta, ani u Schillera, ani u Dantého jsem nenašel, že by se čert/ďábel trápil s revmou :) A jeho dialog s Ivanem je, mírně řečeno, přímou inspiraci pro dialog Wolanda s Matoušem Levijem...On celkem Dostojevskij ovlivnil neuvěřitelné množství pozdějších velkých autorů svým stylem a úvahami. Přirovnat se to dá asi jen ke hudebníkovi Igoru Stravinskému a jeho slávě a vlivu na celou hudbu 20 století.
No a samozřejmě, byť v Běsích je to hlubší, tak Krasotkin je skoro vyšitý Lenin...Smělý a drzý socialista, neváhající lhát lidem ve jménu "lepšího blaha", bez otce, schopný, odhodlaný, drze útočící na národní fámy a zvyky. Jak nešťastnému Iljušovi podstrčí toho psa a ukazuje kousky je vlastně jedná velká metafora a varování Dostojevského před socialismem. Socialismem, který oklame prostý lid, něžný a nemocný, umírající i kvůli vině (u Iljuši za mučení toho psa).
Víra v Boha a ďábel, otázky víry a církve, společnosti a viny, zodpovědnosti a posedlosti nějakou ideou, morální kázně, lásky, ambicí a hlouposti, to všechno Fjodor Michajlovič popisuje na té nejvyšší úrovni. Jo, a nevěřte nikomu, kdo Vám říká, že četl Dostojevského a pak zjistí, že vy také, a mlčí. Opravdového čtenáře poznáte snadno, bude s Vámi chtít o románech FMD diskutovat :)“... celý text
— moh4p
Psanec
„Ani u třetího dílu se nemůžu rozhodnout, jak knížky hodnotit. Příběh se mi líbí, ale to, co se tam děje ženám, jak je oslovují a jak s nimi jednají (i King a Bear) je mi silně proti srsti. Plus to až zbytečné množství vulgarismů. Na druhou stranu je to o "white trash" takže co jiného čekat? Možná i proto je to autentické a prostě to sedí. Každopádně z toho mám rozporuplné pocity.“... celý text
— Tesset
V troskách tornáda
„Opět zajímavý případ mé oblíbené Kate Burholderové, opět se prolínají linie případu a její osobního života, opět čtivý příběh nepostrádající napětí a spád.“... celý text
— Toňula
Ostrov
„Jo! Takhle si představuji oddechovou detektivku. Vlastně k tomu nemám moc co víc říct. Bavilo mě to, dobře se to četlo. Jsem ráda, že mě autor nezklamal. A zároveň doufám, že ještě něco s Holgerem a Miou napíše.“... celý text
— tereza_p