Amanita komentáře u knih
Knížka se velmi dobře čte. Mému zážitku z ní neuškodilo ani to, že ač je druhým dílem série, četla jsem ji jako první v pořadí. K prvnímu dílu se občas odkazuje, ale z mého pohledu je zde událost dostatečně připomenuta. Děj nabízí zajímavý náhled do poválečných let v rozděleném Německu - téma, o kterém jsem dosud vlastně nic moc nevěděla. Knihu doporučuji, i když jednička, dodatečně jsem si ji přečetla, je trošku lepší.
Velmi čtivá kniha, která mne vtáhla do děje prakticky od prvních řádků. Možná to bylo trošku i tím, že jsem nejdříve četla druhý díl série, neboť je v knihovně měly oddělené. Přehozené pořadí nikterak zážitku z četby neuškodilo. Příběhy obou hlavních postav jsou zajímavé a touha vědět jak to s nimi v tomto nelehkém období bude dál, mě nedovolila přestat číst. Knížku určitě doporučuji.
Text bez interpunkce pro mě měl neuvěřitelný spád. Hodně mě však ke čtení lákala i dějová linka, protože jsem prostě chtěla vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka mě neuvěřitelně štvala, jak stále znovu dopouštěla svému nejstaršímu synovi, ale taková má asi mateřská láska být - bezpodmínečná.
Krásná kniha, napsaná krásným jazykem (poklona i paní překladatelce). Už teď si říkám, že se k ní rozhodně ještě vrátím...
Můj druhý víkend s knihou Barbory Šťastné (první Hotel Atlantic) a opět přečteno prakticky jedním dechem. Smutné téma, nicméně z konce dýchá naděje...
Hezky napsaná kniha, do které se lze začíst hned od prvních řádků. Doporučuji.
Poutavě napsaná kniha, která se dobře čte. Příběh má spád a je zasazen do prostředí mexického venkova, což nebývá časté. Zase jednou pěkné počteníčko.
Krásně napsaná kniha povídek, které vzájemně propojují jednotlivé postavy. Mám moc ráda stejnojmenný film (na motivy knihy Jozova Hanule) a kniha mi dala blíže nahlédnout do osudů jednotlivých postav, které se v něm objevují. Přečtení jsem dlouho odkládala, měla jsem trochu strach, že to bude náročné, ale kniha je tak nádherně napsaná, že se čte jedním dechem.
Knížku jsem si koupila hlavně proto, že autorka je z Pardubic a děj se dotýká událostí, o kterých mi vyprávěli prarodiče. Po přečtení prvních stránek jsem měla chuť čtení vzdát, protože postava Soni mě neuvěřitelně štvala. No, vydržela jsem a nelituji.
Pěkný závěr trilogie. Řekla bych oslava rodiny, přátelství a mezilidských vztahů. Kdo by si nepřál takovou rodinu, v níž se všichni milují, podporují se a pomáhají si.
Skoro je mi líto, že už je konec...
To, jak mě kniha zaujala, mohu obvykle měřit svou chutí vstávat i o víkendu velmi brzy, abych stihla alespoň pár kapitol, než vstanou ostatní a začne šrumec. Musím říci, že u prvního dílu se mi vstávalo s větší chutí. Zde je příběh tak trochu jednobarevný - všem se dobře daří, mají se rádi... občas malinko nuda, ale i tak se těším na poslední díl.
V podstatě poklidné vyprávění o životě čtyř mladých žen v meziválečném období a v době 2. sv. války , které se vzájemně znají, nebo se v průběhu děje seznámí. Je zde i řada dalších, podle mě neméně důležitých postav, které patří do života hlavních hrdinek, nebo do něj vstoupí a obvykle v něm již zůstanou... osobně jsem si mnohem více oblíbila mnohé z těchto "vedlejších" postav, zejména pak mužských. Kniha se mi četla velmi dobře a s chutí snahám po druhém dílu.
Kniha mě zaujala ve výloze knihkupectví. Obal 2. vydání mi připomněl román Šikmý kostel, jehož oba díly jsem přečetla, tzv. jedním dechem, proto jsem si ji při nejbližší návštěvě knihovny hned vypůjčila Bohužel jsem byla tak trochu zklamaná. Zpočátku mě příběh moc nebavil. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu ( jak už níže píše v komentáři petr.trep ) prvorepublikový román pro ženy a dívky. No, nedočetla jsem, i když spíš proto, že jsem ji musela vrátit než, že by se to nedalo...
Dobře se mi četla zejména první část psaná formou dopisů mezi Annou Michorowskou a Janem Klenovským. Část vyprávěná prostřednictvím deníku Karly Bukůvkové mně přišla chvílemi zbytečně zdlouhavá a její vyprávění mi občas přišlo trochu telenovelní. Celkově knihu hodnotím kladně.
Knížku jsem si v rychlosti vybrala v knihovně - docela se mi líbil obal, i když samozřejmě vím, že nemám soudit knihu podle obalu ;-). Vcelku mile mě překvapila... a občas jsem se i nahlas zasmála.
Nemám moc ráda detektivky. Tuhle jsem dostala jako dárek, tak jsem ji přečetla. Mému vkusu vcelku vyhovovala. Je poměrně čtivá, děj má spád, není moc hrůzostrašná ani násilnická...rozuzleni je však snadno předvídatelné...takové dešťovíkendové čtení
Kniha se mi nečetla dobře. Souhlasím s a.k., že některé skutky Marlen jsou málo uvěřitelné a některé životní osudy spíš neuvěřitelné ;-).