Nejnovější komentáře

„To bylo milé, pohodové čtení, romantiky tak akorát. Sice to mělo předvídatelnou milostnou zápletku, ale zas ten nádherný porcelán... :)“
— bookcase

„Knížka neobsahuje žádné nové objevné myšlenky, přesto dokáže pohladit po duši, dodat odvahu, sebedůvěru. Knížka spíše připomíná deník či sběr článků a myšlenek týkajících se právě útěchy. Je jedno, zda máte jen špatný den, blbou náladu nebo se nedaří v lásce či v práci. Myslím si, že se v nějakém útržku se najde každý, a tak nalezne tu svoji potřebnou útěchu, nadhled a sílu jít dál. Z knížky je cítit osobní zkušenost, není to jen sbírka náhodných textů. Kolikrát planá slova více rozčílí než pomohou. Tady se dá říci, že opravdu obejmou, povzbudí, zahřejí. Že má smysl jít dál.“... celý text
— MarNe

„Knížka se četla velmi dobře a bylo to pěkné shrnutí první série.“
— Charming

„Konečně došlo na posledního z bratrů, a to Emmetta (38) a jeho "náhodnou" známost Novu (32). Ze začátku mi Nova neseděla, možná proto, jak rovnou vpadla do děje a do života Emmetta. Následně, po odkrytí minulosti a rodinných vazeb, a když mi došlo, jak to je se sledováním exmanželky a dvou Tuckerových dcer, současně jak se Nova postupně odhalovala, to byla důstojná královna pro tohle eso. I když se tu míhali všichni přátelé, tak přece jen někteří nedostali tolik prostoru, až na stálice Dashe a Lea. Už takto muselo být náročné vecpat sem všechny vč. protějšků a potomků. :) Krásná série a parádní obálky. Doufám, že si někdy přečtu i příběh Nicka a Emmeline a nejen takto se do Clifton Forge jednou vrátím.“... celý text
— Kudík

„dlouho jsem se k této knize neměla a byla to chyba.kniha je skvělá příběh se mi hrozně líbil. je skvělá pro starší děti kterým by se líbila“
— Jarmila97

„No teda, to byla atmosféra! Úžasně zachycená malebnost místní krajiny zkombinovaná a propojená s životem jednoho člověka bojujícím se svými démony, zejména s odtažitou matkou, posléze s osamělostí a pocity viny. Výborné na postavách v knize je to, že každá z nich postupně prezentuje svůj pohled na věc a čtenář tak dostává možnost pochopit jejich chování a nikoho z nich neodsuzuje. Micheál mi byl blízký, až mě to trochu děsilo :-) Původně jsem se bála, že kniha bude příliš depresivní, ale nakonec ve mně vyvolávala různé jiné emoce. Rozhodně doporučuji.“... celý text
— jopp

„Takové horší tři hvězdy. Začátek se četl suprově, uvedení do děje bylo fajn, seznámení s postavami také, ale postupně začly docházet stránky a dějově se v knížce pořád nic moc úplně nedělo, tak jsem se začal obávat, že autor konec uspěchá a nebude to nic moc. To se mi taky potvrdilo, spoustu příběhových linek autor nechal nevyužitými. Duchařina mi nevadí, ale tohle kdyby byla moje první zkušenost s tímto žánrem, tak na něj asi hodně rychle zanevřu. Konec byl přitažený za vlasy a zbytečně uspěchaný. Myslím, že by knize prospělo ještě dalších cca 150 stran nebo rozdělení do dvou dílů.“... celý text
— Metuje

„Nečtu často tyto knihy o seberozvoji, vztazích atd, takže nemám příliš srovnání... Nicméně: kniha se četla poměrně dobře, příběh na pozadí je úplně jednoduchý, ale popravdě bych řekla, že o příběh tady úplně nejde... Někdy ta moudra o životě a vztazích přicházejí tak trochu moc na sílu, ale to se u tohoto typu knihy dá očekávat. Z knihy jsem si odnesla pár zajímavých vět, myšlenek, bodů k zamyšlení... Vcelku mohu doporučit k přečtení, pokud vás tento typ knih zajímá.“... celý text
— KK22

„"Městečko Svět si pomalu vydechlo." Já jsem tedy nedýchala u pasáží s Tomem a jeho nemocí...tak konečné a definitivní,že mě to zabolelo. Popis i celý příběh je tak skvěle vyprávěný, až jsem měla pocit,že sedím se Shelby v altánu a hltám každé její slovo. A jestli hluboký sníh skryje svá tajemství,to se dozvíte po přečtení...“... celý text
— fis.rena

„Letní příběhy Percy a Sama. Od svých třinácti let se každé léto potkávají na prázdniny u jezera. Sam tam žije celoročně s bratrem a matkou. Rodiče Percy si vedle nich koupí chatu. Sledovali jsme tak každé jejich léto, a to jak se mění a vyvíjí vztah mezi nimi. V příběhu se proplétají dvě roviny vyprávění, tehdy a teď, když je jen třicet a 12 let se neviděli. První polovina mi přišla zbytečně popisná až nudná. V každé kapitole jsme doslova zakopávali o "to velké tajemství", které jim změnilo život, a o kterém Percy nedokáže mluvit ani po letech. Od druhé poloviny už to mělo lepší náboj a napětí, už jsme se někam posunovali. Kdyby byla první část lepší (nebo celá kniha kratší), dám i vyšší hodnocení.“... celý text
— KatieKuli

„Tenhle psycho thriller mě teda okamžitě tak pohltil, až jsem si říkala čím to je. Pak mi to ale došlo, příběh o sousedech, ve čtvrti kde se nikdy nic nestalo. Tohle prostě funguje dobře, protože se to opravdu děje. Všude milý sousedi, kteří se skoro ani neznají ale jsou k sobě slušní, už jen kvůli dětem a nebo práci ze které se znají. Pak se ale něco stane a hází špínu jeden na druhého, a říkají o sobě věci, které se ani nestali. Myslím si, že je tam i dost věcí k zamyšlení a to se mi v knihách opravdu líbí. Příběh je určitě super ke konci jsem opravdu byla překvapená, kdo za tím vším stojí a jak to celé dopadlo. Za mě tady pět hvězdiček, sice vím, že už se ke knize znovu nevrátím ale byla napsaná opravdu dobře. Škoda jen toho konce, tam by mě opravdu zajímalo jak to dopadlo.“... celý text
— Zuzíček77

„Státní tajemník vrazí do kanceláře premiéra Par..... a udýchaně hlásí, „Pane premiére, nesu důležitou zprávu, před pár okamžiky byl zastřelen mafián František Mrázek!“ „Ježišmarjá“, leká se premiér, „to už je osm?“ Téměř dvacet let uplynulo od smrti proslulého gangstera, a my ovčani stále nevíme kdo, za kolik, a v čí prospěch (neboli cui bono, jak říkají právníci)? Ale nestahujeme kalhoty, když Český Brod je ještě daleko, my to nevíme, ale my to tušíme!“... celý text
— heavy66

„4,5*/5* Édouard Louis pro mě byl autorem, od kterého jsem si něco chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem tak udělala. Musím říct, že na to, jak je knížka krátká mi trvala přečíst poměrně dlouho. Několik dní jsem u ní strávila, nevím, zda to bylo mým chaotickým životem v době kdy jsem jí četla nebo tím že byl příběh tematicky tak těžký, že to nešlo přečíst na jeden zátah. Hned od začátku jsem byla překvapená kolik tady toho je, jaký to je masakr a jak moc je to na plnou hubu. Autor se s ničím nemaže, stejně jako se život nepáral s ním. Krátké kapitoly jsou úderné, mají trefné pojmenování a každá vás zasáhne jiným způsobem. Vždycky jsem si říkala to je brutus to už nemůže být horší a pak bang! A měla jsem další pecku, ještě brutálnější. Co všechno se může v životě jednoho člověka stát, to mi přijde až neskutečné. I přes to, jak mě tahle knížka několikrát dostala mám ale pocit, že mě nesložila tak moc, jak jsem chtěla. Asi to bude stylem psaní, nebo nevím, ale po dočtení nemám pocit, že by toho ve mně zanechala zase tolik. Líbilo se mi, jak to bylo na plnou hubu, že si to na nic nechraje. Nemám ale pocit, že by ve mně knížka zanechala nějakou hlubokou ránu, což já u knížek ráda. Proto nedávám úplně plný počet, ale nadšená jsem velmi a na další díla autora se určitě chystám.“... celý text
— Akléda_

„Velice ráda chodím na Vinohrady,proto jsem v roce 2007 našla oba díly pod stromečkem.1 díl se věnuje především vzniku,historii divadla,všem ředitelům do roku 2007,zákulisí,které knihu zdobí fotografiemi a i kresbami. Milovníkům divadla doporučuji přečíst.“... celý text
— martinaandulka

„Taková slaďárna, ve které je velmi brzy jasné, kudy se děj bude ubírat. Hlavní hrdinka opakovaně unikne z životu nebezpečných situací, padouch přesně ví, kde se kdy nachází. Postavy jsou buď superkladné nebo superzáporné. Druhá polovina mě překvapivě chytla a přečetla jsem ji na jeden zátah, abych se dověděla, kdo za vším stojí a jak to s otcem vlastně bylo. Takže tak špatné to zas nebylo, i když jiné knihy autorky mě bavily o poznání víc.“... celý text
— ostranka

„Aj keď som chcel dať pôvodne hodnotenie 3*, musím uznať, že mi je tento komiksový projekt veľmi sympatický. Predsa len tu máme rôznych autorov z rôznych častí sveta a tým pádom tu máme aj odlišné štýly kresby a rôzne príbehy. Je to také zaujímavé exotické čítanie, kde sa kresba neustále mení a každý príbeh má aj iné pointy. Daň za tú rôznorodosť je samozrejme nevyrovnaná kvalita príbehov. Najviac by som vyzdvihol hlavne ten od našich bratov z Česka, ktorý ma príbehom bavil najviac, ale kvalitne to odštartoval celé aj hneď prvý príbeh z USA s názvom Epilog je prolog. Kresbou sa mi najviac páčil príbeh Dvojník z Južnej Kórei. Celkovo spokojnosť, ale niektoré príbehy by som sem vôbec nedával (Turecko, Taliansko, Brazília) a iným by som zasa pridal na stranách.“... celý text
— GoodGames

„Můj oblibeny autor a opět nezklamal.Skvele to bylo. Jen mě mrzí, že jsem 1 díl četla před rokem .Takže mi chvilku trvalo než jsem si vzpomněla na Shelby.Kdo nečetl doporučuji číst hned po sobě“... celý text
— Paja1709

„Tato kniha, mě totálně uhranula svou nádhernou obálkou. Fantasy miluju, hlavně to kde se vyskytují upíři takže volba byla jasná, tohle prostě musím přečíst. Ovšem když jsem číst začala, tak jsem si říkala a jéje po čem jsem to sáhla tohle asi nebude úplně ono. Do strany 50 jsem se s tím vážně prala abych vůbec četla dál, nějak mě to do té doby nezaujalo. Naštěstí se to po zahájení Kejari prolomilo a v tu chvíli mě kniha začala opravdu bavit. Vykreslení světa bylo popsané hezky, glosář byl opravdu detailně popsaný což bylo za mě fajn. Oraya se mi líbila, hlavně v tom jak byla skvěle vycvičená na to že byla pouze člověk. Tam kde vyrůstala musela být opatrná, nikomu nevěřit a hlavně být pořád ve střehu. Raihn mě samozřejmě hned okouzlil a vážně jsem si ho oblíbila. K Oraye se choval moc hezky po celou dobu a jeho charakter byl opravdu super. Ovšem na konci se toho semlelo tolik, že jsem vlastně nevěděla co se to k čertu vlastně děje a kdo je tedy ten hodný nebo zlý nebo cože. Nakonec dávám knize čtyři hvězdy, hlavně díky tomu Kejari, které tedy bylo popsané božsky. Jsem zvědavá co se bude odehrávat v díle dalším. Jinak mi tedy úplně nesedli křídla u upírů to mi tam trochu vadilo. Z knihy: - Strach je jen přehlídka fyzických reakcí. - „Dělá tvrďáka, ale někoho potřebuje. A ty se mu líbíš." Kdepak nelíbím chtěla jsem jí říct. Neměla bych se mu líbit. To nejhorší, co by mohl udělat, je dovolit, abych se mu líbila. - Já toho muže budu muset zabít. A nevím jestli to dokážu. - „Ty se mě pořád bojíš? I po tom všem? Do prdele, já nejsem žádný zvíře, Orayo," - Některé okamžiky během pár vteřin vyprchají, zatímco jiné se mu nesmazatelně otisknou do duše.“... celý text
— Zuzíček77

„Knížka čtená dceři. Tak tohle mě velmi mile překvapilo! Ani nevím, kde jsem na knížku narazila, měla jsem ji na seznamu knih pro děti k přečtení a u nás v knihovně ji zrovna měli k dispozici. Přečetli jsme ji na jeden zátah, je to opravdu malá knižní jednohubka. Jedná se o veršovaný příběh (poklona překladatelce Anně Řebíčkové, dle mého je překlad zdařilý, verše dávaly smysl a nikde to tzv. nedrhlo), který je nádherně ilustrovaný. Malý lenochod se snaží objevit svůj talent, který chce předvést na talentové soutěži. Jestli se mu to podaří si přečtěte už sami, doufám, že se vám bude kniha líbit stejně jako nám. Určitě doporučujeme k přečtení (pro děti 3+).“... celý text
— Luciluc

„Poutavý a napínavý příběh, který velice poctivě a mnohovrstevnatě ukazuje náročnou práci kriminalistů. Jen pořád těžko chápu, že slovenští kriminalisté tolik holdují alkoholu a to i během služby a pomalu "s jednou rukou na volantu" :-)“... celý text
— Riccia

„tak tohle bylo něco, celou sérii jsem nečetla, začala jsem Churchem a na tuhle knihu se velmi těšila a stálo to za to.“
— barcav

„Myslím si, že táto kniha je povinnosťou pre každého fanúšika Tolkiena. Nedokončené príbehy dopĺňajú Silmarillion. Nachádzajú sa tu príbehy z každého veku. Človek sa môže dozvedieť niečo viac o Rohane a Gondore. Hlavne o tom, ako vzniklo ich spojenectvo. Mnoho príbehov už vyšlo v samostatných knihách. Či sú to Hurínove deti, Pád Gondolinu, Beren a Lúthien. Tieto príbehy čitateľ môže preskočiť, pretože boli už niekoľkokrát prerozprávané v novších knihách. Samozrejme, sú tu aj zaujímavejšie príbehy. Hlavne spisy o palantíroch alebo vzťah Galadriel a Celeborna. Je to dobré doplnkové čítanie, ak máte v pláne pozerať seriál Pán prsteňov.“... celý text
— NemmamSlov

„Knížka čtená dceři. Popravdě nevím, jak tuto knihu s vesmírnou tematikou hodnotit. Je z edice Čtení (nejen) pro prvňáčky, takže obsahuje velká písmena a jednotlivé kapitoly jsou rozsahově zhruba na jednu a půl stránky, obsahuje i dost ilustrací. To je plus. Co se ale týká obsahu, tak mě knížka příliš nezaujala, i když věřím, že dětem se to nejspíš líbit bude. Za mě byly v ději velké skoky, někdy až zbytečné pasáže, příběh nešel moc do hloubky. K hlavním hrdinům, ani k Zetíkovi, jsem si nevytvořila žádný vztah. Není to nenásilně naučná knížka, kde by se čtenáři o vesmíru něco dozvěděli, je to „jen“ příběh o tom, jak dopravit mimozemšťana Zetíka ze Země, kde ztroskotal, zpátky na jeho planetu Zet. Slabší 3*“... celý text
— Luciluc

„Z prvního dílu Nadace by to mohlo vypadat, že se Sheldon dostal do víru dění až v pokročilém věku. Že do té doby ušel pozornosti a v klidu tvořil svou psychohistorii. Nejspíše tomu tak i bylo. A to zhruba do okamžiku, než se Asimov rozhodl vydat další knihu. Moc dobře udělal ten Asimov, protože s mladým Sheldonem se rozhodně nenudíme. Příběh je jedna velká detektivka ve stylu Eliáš a Deneel. Akorát tady nehledáme vraha, ale použitelnost psychohistorie. Pár zajímavostí z knihy: 1. Společensky přijatelná sebevražda: "Existují daleko pohodlnější způsoby. Kromě toho, sebevražda je na Trantoru společensky přijatelná. Člověk může ukončit svůj život různými oficiálními metodami v centrech, která byla k tomuto účelu zřízena, pokud je ochoten před tím podstoupit psychoterapeutickou kůru." 2. Znaky úpadku společnosti: "Rychlost technického pokroku se začala snižovat už před stoletími. Teď se pokrok sotva plazí, v některých odvětvích se zastavil úplně." 3. Dostupnost MHD: "Nikde nebylo vidět vozidla… Nejsou vlastně ani potřeba, je tady rychlodráha a pro cestování na kratší vzdálenosti pohyblivé schody. Na ještě kratší vzdálenosti jsou tu chodníky a naše nohy." 4. Velká armáda je znak úpadku společnosti: "Flotila je mnohem větší a dražší, než bývala. …vojáci jsou dobře placení a nestojí o snížení svých platů jen proto, že je náhodou mír. … Takže peníze stále tečou neproduktivně do armády a životně důležité oblasti společenských potřeb dostanou jen tolik, kolik zbyde." 5. O přílišné specializaci: " Přílišná specializace je na škodu. Ořezává znalosti na milionech míst, ze kterých pak teče krev."“... celý text
— jirijanovotny

„„Co dnes máme pít? Krev. Krev musíme pít. A co smíme políbit? Jen ďáblovu řiť!“ „Není nad hlášení o počtech obětí hned po ránu.“ (POZOR! CELÝ KOMENTÁŘ JE PROTKÁN CITÁTY, TAK ŽE MŮŽE DOCHÁZET K PROZRAZENÍ DĚJE A UDÁLOSTÍ) Začal jsem dramaticky. Písní z počátku příběhu, kterou zpívá v městě Atlantida postava, která se v opeře nazývá „Duch Života“. Nutno dodat, že příběh je černobílý, jakoby na něj Měsíc temně kvílil. Znuděná a stará Smrt je fakt zajímavá postava. Ani Ducha Života zabít nechce. Taky proč? „Kolik ti je? Sotva tři sta let?“ „A já tuhle pitomost dělám od začátku věků“ – pravila Smrt. A já si uvědomil, že tohle není komiks mířený na mou skutečnost. Tohle bude na mě moc vážný. Raději se bavím imaginární smrtí, než tou skutečnou, ač je skutečně imaginární. Malá ochutnávka: Já, císař Overall, bohem vyvolený, zaručuji každému vojákovi, který si to zaslouží, život věčný. Každý, kdo toho bude hoden, bude imunní vůči smrti. Žádné zranění ani nemoc vás nezastaví. A já budu vděčný za vaši nehynoucí podporu. DO BOJE! Jenže pak Smrt provede akt, který zvedá chlupy po celém těle. Vstoupí do stávky. „Žádný mír, žádná smrt!“ Ne nadarmo jsem si vzpomněl na jeden velmi starý Český film*, kdy se kohoutovi vracela odseknutá hlava zpět na tělo. Tady se totiž uskutečnilo to, co jsem si přečetl v anotaci. Zombi éra právě začala. Meč Smrti byl zlomen, ale pohled do minulosti přináší další strasti. „Budete nejspíš velmi nekompetentní, když nedokáže někoho zabít za 82 minut, že?“ „Dejte nám chvilku. Smrt má kvůli vší té válce napilno. Není tak rychlá, jako bývala.“ Pokud někomu vadí, že píšu komentář v citátech, omlouvám se, ale všechna ta smrt mi vyhnala slova z těla. Doporučuji – zajímavé, smrtící, mrazivé. Citát: Ve stínu jeho věže se živí nesmějí a umírající nenaříkají. Ještě něco málo k příběhu a této knize. Tak trochu mi tam vadily ty drony, ale to už je úděl současné literatury. V příběhu je strašně moc moudra. A také velmi zajímavých výroků. Pár jsem jich poslal panu Maasovi do jeho profilu v sekci „Citáty“. Navíc, jako bonus najdete na konci knihy skoro až vyčerpávající informace od tvůrců této knihy. Je přidáno i pár fotografií a některé zajímavé kresby. Citát: Už dávno jsem neviděla knihu, která by nehořela. * Dařbuján a Pandrhola (Martin Frič 1959)“... celý text
— Terva

„„Nemůžeme nechat něco náhodě jenom proto, že věříš v symboliku frndy.“ Musím uznat, že Černá luna se mi četla lépe než Černá smečka. Netuším ani pořádně proč, když se vlastně jedná o pokračování rozjetého příběhu. Rozdíl je jen v tom, že děj se odehrává ve „světě“ a ne v Čechách. Možná to byl ten rozhodující fakt, který pro mne učinil příběh přijatelnější a možná i zajímavější. Je to propracovanější. Ano, mohu bazírovat na tom, že Kotek by to zvládnul lépe než Satanův syn, že mohlo být i více humoru (Terminátor to nezachrání) a ne jen jednostranné ironické připomínky a že toho sexu mohlo být méně, aby to bylo stravitelnější, ale s tím vlastně nic nenadělám. Malá ochutnávka: V životě jsem už navštívil všelijaká vězení, jedno horší než druhé, a jestli měla něco společného, pak smrad. Páchla. Nemytá těla, špatně větrané prostory, levná desinfekce, potkaní bobky a myší chcanky, to všechno se vždy smíchalo v jeden velmi intenzivní všudy přítomný puch. Rozdíl v kvalitě vězení už jenom nastavoval intenzitu zápachu. Pan Kotleta se rozhodl vydat tímto směrem, čímž se totálně vykašlal na Swingers, Spad nebo Nářez a jde další možnou cestou. Zda je tato cesta lepší než například Husté nářezy, to musí rozhodnout čtenář sám. Ale mám pocit, že Černou smečkou nebo lunou nepřiláká větší množství čtenářů. Jakoby se zasekl a planýruje jen své minulé příběhy. Prostě jen; Zabiju tě, umučím tě, zabiju tě, umučím tě, chvilkama to bylo až moc jednotvárné. Ovšem pro ty, kteří od pana spisovatele ještě nic nečetly, to může být rozhodně zajímavé a sexy dobrodružství. Citát: Platan nepije ani Satan.“... celý text
— Terva

„O slovenské preklady Orwellových kníh sa v posledných rokoch veľmi dobre stará vydavateľstvo Premedia. Hneď udrie do očí, že táto kniha vybočuje z radu, lebo vychádza vo VSSS. Tí lepšie informovaní vedia, že za týmto vydavateľstvom stojí istý pán poslanec za SNS, vo voľnom čase konšpirátor, na infovojne pečený - varený. Potom sa človek v tiráži na začiatku knihy dozvie, že redakciu riešila pani I.V.R. – hoaxerka, antivaxerka, bojovníčka proti 5G a Harabínová fanúšička. Je teda zrejmé, že vydavateľ a redaktorka sú na rovnakej vlnovej dĺžke (dúfajme, že nie 5G). Niečo spoločné majú aj redaktorka a prekladateľka, konkrétne priezvisko, z čoho možno dedukovať príbuzenský vzťah. To bola asi aj hlavná kvalifikácia pani prekladateľky (podľa googlu veľmi neskúsenej). No a táto zostava ľudí si povedala: „Poďme vydať Orwella!“. Neviem sa rozhodnúť, či táto bizarnosť by viac zapadla do Zvieracej farmy alebo do 1984. Priznávam, že po týchto zisteniach som bol dosť skepticky nastavený. No Orwell je Orwell, takže po obsahovej stránke má kniha stále, čo ponúknuť. Aj keď mne osobne Orwell sedí viac ako esejista, než žurnalista. Po formálnej stránke je to s knihou horšie. Aj mne s úrovňou angličtiny niekde medzi B1 a B2 bolo jasné, že na preklade niečo nesedí. Keby bolo čítanie šoférovaním, povedal by som, že to niekedy išlo ako so zatiahnutou ručnou brzdou. Moje obavy sa potvrdili, keď si pani prekladateľka zamenila pojmy humánny a humanitárny (overené v anglickej verzii), keď si vymýšľala nové slová ako napr. Manžursko namiesto Mandžusko (to jej niekto zakričal z druhej izby?), alebo keď používa dvojité zápory (...nemôžeme predpokladať, že do zimy nevznikne vážne odbojové hnutie... - takéto vety si musíte prečítať viackrát, aby ste ich pochopili). Ak sa k tomu pridá ešte veľké množstvo preklepov a chýbajúcich písmen, je jasné, že z vidiny silného čitateľského zážitku zostali len RUINY. Ak by som mal hodnotiť iba Orwella, bolo by to za 4 hviezdy. Zvlášť posledné tri články sú výborné a vizionárske (brilantná analýza Hitlera, či predpoveď z marca 1940 o porušení paktu o neútočení zo strany Hitlera). Knihe ako celku však s prižmúrením oboch očí môžem dať maximálne 3 hviezdy. 5/10“... celý text
— Recidivista

„4,5*/5* Naprosto chápu, proč je tohle dílo zařazováno do klasik. Je to jedna z těch knížek, kterou by si za život měl přečíst naprosto každý. Nebo poslechnout, jako jsem to udělala já. Trochu jsem se toho bála, knížku jsem objevila v akci a tak jsem si jí pořídila. A teda, žasla jsem, jak geniálně namluvené to bylo. Michal Jagelka tam tolik prostoru neměl, ale těch jeho pár částí bylo super. Nad čím jsem ale naprosto žasla to byla práce Viktorie Taberyové. Tleskám. Protože jak ta zvládla na jednu stranu mladou Christianu a na druhou stranu její matku, přičemž obě měly širokou škálu emocí... Wow. Kolikrát jsem se musela jen zastavit a poslouchat, což teda při práci nebylo úplně ideální. Ale k příběhu jako takovému. Samozřejmě je hrozné, že se něco takového opravdu stalo a dost pravděpodobně pořád děje, ale o to důležitější mi to celé přišlo. To, jak jednoduše se do toho dá spadnout, ať už poprvé nebo po každém dalším odvykání, to mi přišlo naprosto šílené. V druhé půlce už mi knížka přišla trochu repetitivní, což ale nechci úplně hanit, protože to vzhledem k tomu s čím se Christiana potýkala dává naprostý smysl. Jen už mi to pak přišlo trochu dlouhé. Taky jsem asi doufala že dostanu nějaký lepší konec, že to bude více ukončené. Ale vím že je ještě další knížka od autorky, tak se po ní určitě mrknu. Sama jsem byla velký neznalec ohledně drog, nevěděla jsem žádnou terminologii, nic podobného. Byla jsem ráda že v tomhle mě knížka trochu dovzdělala, i když nic úplně nevysvětluje, minimálně drogovou mluvu tu "přeloží". Pro mě tohle bylo neskutečné silné čtení, které mi otevřelo oči, zároveň mě něco naučilo a já jsem moc ráda že jsem si ho poslechnula. Kolikrát to nebylo příjemné, ale o to důležitější mi to přijde. Rozhodně to stojí za to, tohle je děsivě nezapomenutelný příběh.“... celý text
— Akléda_

„Doufám, že si autoři s dalším dílem pospíší. Člověk vždycky málem zapomene, co bylo předtím...“
— moni.ka

„Jak se zbavit lásky je ukázková kniha krásného zamilovaného příběhu s trochou magie. Gemma se rozešla s přítelem po 4 letém vztahu. Který nebyl ideální, ale byla to jistota. Její teta umí kouzla. Za úplňku provedou jedno zaklínadlo, kdy je přítomná ještě sestra a její nejlepší kamarád Dax. Který by ale možná mohl být něco víc. Po opilé seanci se vzbudí v cizí posteli a nic nepoznává. Její čtyři roky života jsou pryč. Nikdy nechodila se Stuartem, ale tím pádem nenastali ani jiné věci. Například s kamarádem Daxem se musí znovu seznámit. Má práci, kterou neměla, jejich kouzlo, ale změnilo i život všem lidem okolo ní. A ne vždy k dobrému. Zatímco Gemma je šťastná, zamilovaná, Daxon má v jiném světě smůlu a její sestře se taky nedaří tak jako před čtyřmi lety. Kouzlo jde vrátit zpět, pokud se sejdou všichni o dalším úplňku. Trhá jí to srdce, protože má vše,.co kdy chtěla, ovšem vidět trpět lidi, které miluje jí bolí víc. Risk je někdy zisk. Co má ksakru udělat? Zajímavé je, že změnu pocítí jen ona. Ostatní její známý jí v životě zůstanou, ale nechápou, proč je zmatená. Kniha se čte sama, příjemná oddechovka s pohádkovou dokonalou láskou.“... celý text
— EvikU.