Nejnovější komentáře
Páté jablko
„Příběh rodiny Franců, která žije na předměstí Přerova a má rodinný ovocný sad, o který všichni s láskou pečují, se odehrává na konci čtyřicátých let, kdy moc do svých rukou nekompromisně přebírají komunisté a ač Klement Gottwald všemožně živnostníkům slibuje podporu, realita je ovšem jiná. A kdo se jen trochu vzepře režimu, dopadne na něj tvrdá pěst dělnické třídy. V této skvělé knize naleznete lásku, zradu, odpovědnost k předkům, ale i varování pro budoucí generace, že komunistům nelze nikdy věřit.
Lenka Chalupová umí napsat skvělý příběh, který se od začátku nádherně čte a opět jako v Kyselých třešních přijde na konci velký zvrat, který naprosto nečekáte .... ale to už si přečtěte sami, protože to opravdu stojí za to. A vzpomeňte na boží páté přikázání ...“... celý text
— n.ezn.amy
Žáby na prameni
„No jo, to víte, autor už prošel dlouhou cestu od výchozího roku 38 a tehdejších reálií kde se postupně rozvíjela jistá větev možností a pravděpodobností až vla\stně k období II světové, která vlastně tak úplně nenastala. A tedy v tomhle díle je už všechno jinak. A tak začínají problémy, třeba s logikou, naše úspěch vycházejí z premis že co uděláme vše vyjde a protivník vždy vše zvorá a tak nějak to kazí zážitek. No, ono je to od začátku série Žabab, ale zdá se že to autor dříve zvládal lépe.
Monarchismus, ach.. Ach ano, před 150 lety ještě měl své místo, nicméně takový by v roce 1945 asi okolní velmoci nepřipustily. A konstituční monarchie jsou dnes jen na ozdobu a turistický ruch. Dokonce i evropští presidenti. Bohužel, tyhle časy v naší oblasti skončily.
No, zajímavé, Rusko i USA mají presidenty s obrovskými, přímo carskými pravomocemi a totéž Čína. A zdá se, že jejich občanům tohle vyhovuje. Jo, nakonec i králové bývali občas voleni, že. Ale tyhle země autor kupodivu nemá rád.“... celý text
— Racek213
Trhlina
„Mě se nějak nezdá, že by to mohlo mít skutečný základ. Kniha ve mně nic moc nezanechala.“
— VílaElvíra
Noční přísaha
„Závěrečný díl mě docela zklamal, Harper byla nepříjemná a protivná až do konce. Jules byl zlatíčko :)
Celkově hodnotím závěr trochu odbitý, možná kdyby se autorky soustředily na vypořádání s králi a královnou mohlo to fungovat víc než ufňukaný příběh Harper.
Za mě by měla mít víc prostoru dvojka Roxy a Shaw.
:)“... celý text
— Artep071
Zrcadla
„Jeden z povedenějších románů se světa ST. Má to dynamiku, zápletku, napětí a dobrý spád. Takové lehké čtení před spaním.“
— Palorizek85
Temné vábení
„"...setkání člověka nenávratně změní. Některá setkání jsou nenápadná jako dotyk barevné motýlice, která se vám usadí na dlani. Jiná způsobí otřes, zboří vám svět, vytvoří praskliny v samotném základu vašeho já..."
Prvních pár kapitol mi trvalo zorientovat se v postavách, ale nakonec byl fajn pohled na příběh od více lidí. Neskutečně čtivá kniha, kdy jsem se pořád chtěla dozvědět co bude dál.
Skvělá zápletka, konec lehce předvídatelný. Za mě i příjemná romantická linka knihy. U téhle knihy neváhám dát 5/5.“... celý text
— Douglaska
Problém tří těles
„Jak tohle ohodnotit? Řečeno slovy Penny : "Tohle je pro intoše!" Zkrátka, docela jsem se s tím pral. Možná nejsem ani cílová skupina. Místy dlouhé a někdy zbytečně do hloubky probírané (technologie, fyzikální teorie, … nejsem znalec a zas tak velký fanda i když SCI-FI mám rád). Zkrátka přišel jsem si pro příběh, který by dal možná na 60% knihy.
Každopádně jsem si všiml i poselství, které kniha nese! Kniha se dotýká minulosti Číny, vztahů lidí, skupin. Také naráží i na problematické chování člověka vůči planetě. Kvůli tomuhle jsem nakonec dočetl a rozhodl se pro vysoké hodnocení 3* .
Do pokračování se zatím vrhat nebudu.“... celý text
— HynekBee
Zahrada
„Čtivá a rozmanitá kniha plná zajímavých návodů, která se od běžné zahrádkářské literatury liší nejen svěžím textem, kde se střídají různé slohové útvary včetně poučných úvah, povídek a líčení, ale hlavně svým rozsahem - od zahradní tvorby přes podrobný herbář léčivek s encyklopediemi různých skupin rostlin až po přehledné seznamy péče o rostliny během celého roku. Zaujaly mě hlavně různé pohledy na jednotlivá témata, například barvy zde nejsou zařazeny jen pro jejich využití v zahradní tvorbě, ale i pro jejich působení na psychiku nebo pro pozitivní vliv rostlinných barviv na lidské zdraví. Podobně zpracované jsou i kapitoly o smyslech, zdraví zahrady nebo třeba roku v zahradě.“... celý text
— Valeryia
Budoucí paní Russoová
„Mně se to líbilo. Audry byla mile praštěná.“
— astra3
Zahrada
„Těžké téma. Ale pohled z druhé strany je zajímavý. Člověk, který nemůže za své démony a tak moc by chtěl žít normálně.“
— VílaElvíra
Ptákovina aneb Ženská v povětří
„Ale jo, bylo to vtipné, čtivé i milé :) jsem spokojená, taková oddechovka s neobvyklým tématem se kterým se autorka šikovně poprala. A ta obálka je skvělá, na české poměry velmi povedená.“... celý text
— Zoebalog
Meče a okovy
„Já jsem tolik chtěla dát víc hvězdiček, ale nejde mi to. Obálka se ke knize moc nehodí, i když jsou tam gladiátoři. Jeden z hlavních hrdinů je dlouhovlasý blonďák a druhý sotva 17letý mládeneček. Takže, kdo je na obálce? Dobrá, to je asi detail.
První polovina knihy se velmi dobře čte, ale s druhou mám problém. Hlavní hrdinové si procházejí peklem, ale ze svých situací se dostávají tak neuvěřitelně, že to prostě neskousnu. Škoda.“... celý text
— jackdaw
Tajemství domu v L.
„Zajímavé čtení, po první knížce této autorky je tohle zcela jiné a rozhodně stojí za přečtení :) jen tak dál, těším se na další napínavou pecku!“
— Zoebalog
Vrány
„Knížka se docela těžko hodnotí. Z hlediska toho, jak rychle ji budete mít přečtenou, je to jednohubka. Z hlediska čtivosti je příjemně a jednoduše čtivá.
Co ale asi jen tak nerozdýchám, je samotný děj. Už dlouho jsem v knize nepotkala tak nesympatickou postavu, jako byla matka dvanáctileté Báry. Žena, která se zajímá jen o to, co si myslí okolí a jak před ním vypadat co nejlépe. Neustále hysterická, protivná, a to její upřednostňování dcery “Katušky před “Barunou mě neuvěřitelně rozčilovalo. A to ani nemám vlastní děti. No, přečtěte si to sami.“... celý text
— Aiden888
Budu ti nablízku
„Skvělé čtení, napínavé, tato série se mi moc zamlouvá.
Cyrus se připravuje na příjezd svého bratra Eliase, do toho začne vyšetřovat vraždu muže a zmizení jeho dcery a Evie se k tomu případu připlete, Cyrus a Evie je velice zajímavá, originální a sympatická dvojice, hodnotím na plných 5*, vřele doporučuji a opravdu se těším na pokračování!“... celý text
— katka.oo
V náruči snů
„Téma mi přišlo skvělé - malířka, která nečekaně přijde ke zvláštním schopnostem. Od té chvíle se začíná její klidně vedený život měnit. Příjemně odlehčený detektivní příběh.“... celý text
— pip11
Uloupené dívky
„Moje první knížka od této autorky a docela zklamání. Nesedl mi vůbec styl psaní, spousta věcí vyloženě přitažených za vlasy a nelogických, zdlouhavé a neustále se opakující pasáže. Rozuzlení bylo překvapivé, ačkoliv jsem tušila, že Melody bude naživu (a lezlo mi na nervy, že vyšetřovatelé si tuto verzi ani jedinkrát nepřipustili), samozřejmě mě nenapadlo, kdo to bude. No nevím jestli dám autorce ještě šanci.“... celý text
— sezonni.ctenar
Baltazar
„To byla jizda :) Česká scéna nabízí něco neskutečného, tahle autorka to umí! Její slovník je odzbrojující, příběh vás nenechá vydechnout a když se vyznáte v místy až přehnaně květnaté mluvě, tak se od srdce zasmějete. Chci více takových příběhů, tohle není jednohubka na
jeden večer, tohle je, jak už sama úžasná obálka napovídá, mistrovské dílo. Klobouk dolů.“... celý text
— Zoebalog
Ústav
„Zajímavý příběh, ale na mě místy zdlouhavý.“
— NelaMaty
Pravda nebyla k dostání
„Zajímavý příběh z 80.let minulého století v Československu vyprávěný patnáctiletou dívkou, která objevuje první lásky, ale taky hrozivé rodinné tajemství. V knize se prolínají běžné problémy náctiletých s problémy tehdejší doby a vše je skvěle vykresleno. Nemohla jsem přestat číst, dokud jsem nebyla na konci.“... celý text
— Bubo19
Dom na samom vrchu
„Umelecky napísaná ukážková zbierka depresívneho života na Slovensku (asi nielen) v 20. storočí. Samota, živočíšnosť, tvrdohlavosť v nezmyselných a samodeštruktívnych hodnotách. Prekrásna depresívnosť života v prírode či s prírodou ruka v ruke. Iba duševne nevyrovnaný človek chce žiť sám v súlade s prírodou, prípadne si vynucuje od druhého, aby žil s ním na samotke u lesa. Ešte aj v praveku vedeli, že v skupine sa viac darí než vo dvojke a už vôbec nie v sólovke. Ale dnes je to v móde unikať do lesa, stavať naturálne domky, sadiť bio, chovať psa... Naskakovali mi zimomriavky pri čítaní tejto zbierky. Čo sa zmenilo v tomto storočí? Pribudlo pár bláznov túžiacich po tom, čo sebecký Rousseau, pár adoptovaných útulkáčov, štvorkolesových plechov a pár miliárd stŕpnutých rúka a krkov nad mobilmi. Viď ruský film "Neljubovni". To je naša prítomnosť. Oni nevyhrali, ale ani my nevyhrávame. Je jedno, či sme z mesta alebo dediny. Príroda je pekná, ale človek je v prvom rade sociálny tvor a asi najviac tomu rozumie len v čase vojny a hladu.“... celý text
— zipporah
Nabodnutý
„Rozdělení děje do tří linií knížce trošku ubírá na šťávě. Nicméně některé kapitoly se uzavírají, abychom se mohli těšit na něco velkolepého. Jsem zvědavá, kam se bude příběh ubírat dál“... celý text
— Duchoslp
Vrčící naděje
„Nechtěla jsem to číst :) poválečná vlkodlačí romance od české autorky a s nahotinkou na obálce? Co z toho vznikne? Ale je to skvělý! Netusila jsem, co čekat a stále ještě zírám s otevřenou pusou, tohle se hodně povedlo. Vlkodlaci ještě nejsou odvaření, autorka ukázala, že tohle téma ještě má co nabídnout a vytunila ho těžkým kalibrem :) krev, chlupy, střelba, láska, praskání kostí, stříbrné slzy, nahota, nejryzejší city, krásná kniha.“... celý text
— Zoebalog
Snoubenci
„Kdysi jsem četl jednu studii od Umberta Eca. Vím, že se tam Eco zmiňuje o donu Abbondiovi a vůbec začátku tohoto velkého výprávění. Nedivím se, že si Eco vybral právě tuto knihu, a to nejen proto, že se jedná o zásadní dílo italské literatury. Román Snoubenci je totiž bohatým zdrojem pro naratologickou analýzu. Současné literární teorie zaměřené víceméně na čtenáře mohou v této knize najít hned několik ukázkových přístupů, jak lze čtenáře vtáhnout autorským oslovováním do příběhu a jak vůbec lze pracovat s recipientem textu.
Snoubenci jsou vlastně moderním románem, je tam vypravěč (píšící z pohledu počátku 19. století), který přepisuje dobově sepsaný svazek barokního spisovatele, což vytváří rovinu metanarativního dialogu, kdy spisovatel komentuje spisovatele, do toho ještě vstupuje samotné oslovování čtenáře. Toto přináší plno humoru a bryskního komentování věčných lidských špatností. Je až s podivem, kolik humoru kniha obsahuje, když vezmeme v potaz, za jakých okolností se kniha odehrává.
Když vypravěč popisuje epidemii moru v tamějším Miláně, nemohl jsem si nevzpomenout na nedávné "covidové" období. Ačkoliv bych nerad srovnával závažnost těchto dvou epidemií (tzv. Milánský mor zabil v rozmezá 2 let až 46 % milánských obyvatel), rovina davové psychologie se až tolik nemění. Při popisu popírání nemoci, vytváření konspiračních teorií ohledně travičů, politických přehmatů atd. nešlo nevidět určité paralely se současností.
Celkově nejsou Snoubenci románem čistě romantickým, ani čistě realistickým, ani čistě moderním, ale jsou kombinací všeho možného, což vytváří krásný materiál na literární analýzu, ale já si to také užil po té čtenářské rovině. Je Renzo typickým romantickým revolucionářem? Možná ano, ale autor/vypravěč si z toho akorát udělá srandu, když jeho počáteční revolta v Miláně začne v opilosti, jen aby druhý den ráno utíkal Renzo jak spráskaný pes. Postavy nejsou černobílé, don Abbondio je skvělým příkladem. Nedá se o něm povědět nic moc pozitivního, ale stejnak jsem k němu cítil určité sympatie. Příběh Nejmenovaného by mohl vypadat možná až příliš vyumělkovaně, ale velké obraty se v lidských srdcích dějí. A co Lucie? Někdy jsme na sebe právě až příliš romanticky přísní, vše vidíme ve svých extrémních polohách, možná jen abychom zažili velkou dávku milosti.
Snoubenci patří pro mě ke špičce toho, co jsem zatím mohl číst. Jedná se o velký katolický román, kde je víra nenásilnou a podstatnou formující silou.
Nakonec je dobré dodat, že text románu je ve vydání z roku 1957 doplněn krásnými ilustracemi Viléma Kratochvíla.
Pár ukázek na konec, abych k tomu svému textu, přidal také nějaké textové důkazy:
„Matka přidala ještě jiné rady stejného druhu a ženich odešel s rozbouřeným srdcem, opakuje si pořád ta podivná slova: „Konec konců je přece na světě nějaká spravedlnost.“ Je pravda, že člověk zlomený bolestí už neví, co mluví.“ (s. 37)
[...] je jednou z předností tohoto světa, že lidé mohou nenávidět a být nenáviděni, aniž se znali.“ (s. 40)
„Ostatně nemůžeme přesně vědět, co dělal, protože byl sám; spisovatel příběhu se musí jen domýšlet. Na štěstí je na to zvyklý.“ (s. 131)
„Náš anonym se domnívá, že je vhodné o tom vytvořit přísloví: Chcete, aby vám mnoho lidí nabízelo pomoc? Snažte se, abyste jí nepotřebovali.“ (s. 249)
„Necháme však už na papíře, co bylo napsáno, abychom nepracovali nadarmo, zbytek přeskočíme a vydáme se dále na svou cestu: tím více, že ještě máme hezký kus cesty před sebou, než se sejdeme s některým z hlavních herců, o jejichž osudy se čtenář více zajímá, zajímá-li ho vůbec něco v této knize.“ (s. 269)
„Ale my lidé jsem už většinou takoví: bouříme se rozhořčeně a vztekle proti prostředním nepříjemnostem, ale mlčky ohýbáme hřbet pod svrchovanou tíží, snášíme spíše tupě než odevzdaně plnou míru toho, co jsme z počátku prohlašovali za nesnesitelné.“ (s. 275)
„A přece by zde byla jedna zásada, jak se z velké části vyvarovat ve věcech malých i velkých této tak dlouhé a tak křivolaké cesty. A ta zásada, která se nám tak dlouho nabízí, zní, abychom napřed pozorovali, naslouchali, srovnávali a myslili a potom teprve mluvili. Ale mluvit je samo o sobě o tolik snadnější než všecko ostatní dohromady, že také my, myslím lidé obecně, jsme trochu k politování.“ (s. 308-309)
[...] když totiž nějaká domněnka vládne dlouho a ve velké části světa, tu se nakonec projevuje všemi způsoby, pokouší se o všecky možnosti a proniká do všech stupňů lidského přesvědčení; a když dlouho všichni lidé nebo aspoň většina z nich věří, že se nějaké podivné věci provádějí, tu se nakonec najde velmi snadno člověk, který je přesvědčen, že je provádí on.“ (s. 316-317)“... celý text
— Knišíl
Cukrárna v Paříži
„Hezká, romantická knížka od mé oblíbené autorky. Jednu hvězdičku ubírám za nepravděpodobné chování bratra hlavní hrdinky. Opravdu ve 21.století starší bratři řeší soukromý život své téměř 30-ti leté sestry???“... celý text
— uzivatel89193
Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva
„Ludia to vám nedošlo? Tu zrúdu treba zavriet a nechat sčernat na uhol“
— Dyllenn
Železný plamen
„Opět naprosto skvělé. Moc mě kniha bavila. Velmi čtivé. Dozvídáme se mnoho nových skutečností, které dávají smysl a jsou dokončené, takze příběh je opravdu dobre promyšlený. Bohužel jsem opět našla několik tiskových chyb, ale to se bohužel stává.
Po docteni jsem chtěla hned další díl, ale budu si muset počkat do ledna, alespoň na anglickou verzi.“... celý text
— Anet96
Sběrači borůvek
„„Nikdy nevíš, kdy ty sám budeš potřebovat, aby se k tobě lidi chovali laskavě."
Od této knihy jsem vlastně neměla žádné velké očekávání, o to víc mě příběh tak zvaně dostal. Je to příběh o lásce, ale hlavně té rodičovské a sourozenecké, o ztrátě, bolesti, smutku, ale i radosti a naději....
Začátek knihy se mi zdál lehce táhlý, ale jakmile jsem se do příběhu ponořila, bavilo mě to víc a víc. Příběh nám vypráví na jedné straně Joe, člen rodiny Indiánů, z kmene Mikmaků, který jako malý jezdil s celou svou rodinou na farmu sbírat borůvky. Jednoho dne se ovšem ztratí jeho čtyřletá mladší sestra Ruthie a najednou se i celý jeho rodinný život začíná odvíjet úplně jinak, dá se taková trhlina zacelit? Dá se s tou ztrátou a sebeobviňováním dál žít ?
Na druhé straně nám vypráví příběh Norma. Od začátku je všem jasné, kdo to je, otázka ovšem zůstává proč ? A jak ? Je celý Normin život jedna velká lež? Jak se se svým tajemstvím popere? Je touha po dítěti dostatečnou omluvou?
Opravdu jsem nečekala, že dostanu takovýto nádherný a dojemný příběh. Joe ač vážně nemocný, nikdy nepřestal pátrat po své sestře, nikdy nepřestal věřit, že je naživu :-)
„Umírající dodržují kodex: nechat mluvit živé. Mají víc času na to, aby odčinili, co řeknou."
Kniha je plná vážných témat, od alkoholismu, přes různé nemoci, až po téma nejvážnější a to smrt. A napříč tomu všemu je to příběh ze života a o životě, o osudech členů jedné velké rodiny, a o tom, co může způsobit ztráta a pocit viny.
Nádherná kniha, nádherný příběh a já ji můžu s klidným srdcem a svědomím doporučit úplně všem, kdo mají rádi příběhy, které mají hloubku :-)
„Přišlo mi zvláštní, že neexistuje slovo pro rodiče, kteří ztratí dítě. Když děti ztratí rodiče, jsou sirotci. Když manžel ztratí manželku, je vdovec, ale pro rodiče který ztratí dítě, žádné slovo neexistuje. Ten pocit nikdy nemůže žádné slovo vystihnout, a tak ho necháváme nevyřčený."“... celý text
— kramlinka88
Na obtíž
„Román z kategorie YA. Zajímavé téma, dobře se četlo.“
— le21nka
Vynucených 7 dní
„Jak může mít jedna spisovatelka tak odlišné obálky? Po nádherných Strastech je tohle trn v oku :( ale zbytek je skvělý. Vnitřek knihy je velmi propracovaný a příběh opět nezklamal. Autorka šokovala věkovým rozdílem už dříve, Max s Bertem mají mezi sebou mnohem větší rozdíl, ale Bert je miláček, zato Marek je alkoholik a mrznout, přesto se autorce povedlo mě vtáhnout do čtení a přimět mě Rikimu fandit. Ten roztomilý puberťák musel rozehřát mrzputovo srdce :) nic netlačilo na pilu Markovo prozření bylo nádherné. Ano láska nekouká lidem do kalhot!“... celý text
— Zoebalog