AdunavonBois komentáře u knih
Na tuhle knížku jsem čekala. Dost nedočkavě. Hlavně proto, že básnická sbírka Nová divočina mě přivedla k poezii!
Flora je novela. A brilantní! Rozvíjí motiv nastíněný ve zmiňované básnické sbírce. Nevím, jestli za tím stojí stejná věková skupina, že Zbořilovi rozumím. Nebo téma "divočiny". Emoční náboj. Prostě sedí všechno! Je to citlivý příběh o pomyslném boji přírody a civilizace, možná spíš post-přírody. O lidech uvnitř i vně jí. Sukcesi. Rovnováze. A taky o lásce - partnerské, rodičovské, všeobecné.
Vypsala jsem si několik skvělých obratů a netradičních slovních spojení. Brečela dvakrát. Zamilovala se do popisovaných obrazů. Chci navštívit a studovat rumiště. Zase někdy najít v prozaickém textu slova jako mník, ptačinec nebo svída. Doporučuju!
Krátké, výstižné a inspirativní. Pro mě osobně je velmi cenný pohled ženy se zkušeností mimo euroatlantický prostor. Díky tomu, že se jedná o přepis přednášky, je text srozumitelný, čtivý a úderný. Pro základní orientaci ve feministických myšlenkách ideální!
Dobří lidé ve vlaku mým směrem popuzeně nebo se zvědavostí vysílali své pohledy. Četba u mě místy (zejména v první třetině knihy) vyvolávala hlasitý smích. Popis tří generací je trefný! Ostatně jednu z těch linek sama žiju. Každopádně tahle kniha by mohla zatřást se židlemi čtenářstva a umožnit mu nahlédnout do jiných názorových bublin. A pomoci třeba k tomu, aby se bubliny navzájem nesnažily jedna druhou prasknout šípy argumentů. Ostatně argumentační aparát všech tří generací je propracovaný, aktuální a uvěřitelný. Doporučuji!
Ke knize mne přivedla ukázka v časopisu Heroine. Naprosto mě nadchla! Žena, která bourá konvence (vegetariánka – vlastně spíš veganka, nenosí podprsenku, hovoří zpříma a bez příkras). Nejde však o otevřený a vědomý boj s patriarchálním nastavením tradiční korejské společnosti. Spíš o intimní, místy děsivé, do sebe pohroužené vyrovnávání se s traumaty (z patriarchálního nastavení tradiční korejské společnosti) pohledem tří osob. Zajímavá sonda do poměrů jihokorejské společnosti.
Chvíli mi trvalo se do příběhu vůbec začíst, naladit se na hlavní postavu. Úplně mi nesedla žánrová oscilace mezi krimi, duchařinou, vesnickým románem a osobní zpovědí. Přestože chápu, že kniha o hledání je. Četby nelituji, ale ke knize se už nevrátím.
Téma neviditelnosti mě hodně zaujalo. Text s lehkostí plyne. Záblesky ze života matky i dcery, jejich myšlenkové pochody působily autenticky. Je to vlastně série situací, které čtenářstvo nutí k zamyšlení, co nebo koho (záměrně) přehlížíme. Důležité téma o tělech žen a jejich významu ve společnosti.
Komplexní sonda do života nultých let pohledem toho, kdo nezapadá do škatulek. Rasismus. Machismus. Homofobie. Opravdu odvážná zpověď. Chtělo by se mi říct, že dnes jsme na to lépe, ale těch "Přerovů" je na mapě bohužel stále dost. Oceňuji velmi umné vytváření obrazů, emoční obnažení a autentičnost vyprávění.
Kniha byla mojí první čtenářskou zkušeností s tvorbou Annie Ernaux. Při čtení jsem měla pocit, že každá věta je složená z naprosto přesného počtu potřebných slov. Přitom autorka dokáže plasticky popsat pocity, náladu, dění i osoby. Oba texty se věnují ženskému pohledu, sexualitě a společenským konvencím dané doby. Ten první popisuje vztah zralé ženy s o tři dekády mladším mužem. Což v knihách, filmech ani v realitě nevídáme tak často jako vztah mladší ženy a staršího muže. Popisovaný poměr akceleroval sepsání textu druhého, prostřednictvím kterého se vrací do mládí, kdy se jako studentka pokoušela o přerušení nechtěného těhotenství. Přestože se ona Událost odehrála v roce 1963, kdy byly potraty ve Francii nelegální, pokoutné jednání, ztráta postavení, společenské pohoršení na těhotné ženy v některých zemích stále čeká. Tedy tíživost, nepochopení a stud provází ženy i v současnosti a text je tak sžíravou a stále aktuální výpovědí.
Že se určitým tématem zabývá Saša Uhlová, znamená, že je někde pácháno bezpráví. Fakt, že si mnohé ústrky, erodování práv a pošlapávání důstojnosti vyzkouší na vlastní kůži, je obdivuhodné. Kniha je volným pokračováním reportáží Hrdinové kapitalistické práce mapující pracovní podmínky špatně placených zaměstnání v ČR.
"Výlet" za hranice, s ohledem na výběr pracovních pozic a všeobecné vzhlížení k západním zemím, jsem očekávala méně zdrcující. Přestože jsem sama kdysi při studiu VŠ vyrazila do Skotska na sběr malin. Osobně mě nejvíc překvapily podmínky v irském hotelu. Emočně nejdrásavější byla pasáž o péči o seniory a seniorky v Marseille. Reportáže plasticky vykreslují podmínky a přežívání pracujících. Zároveň jsou psané jednoduše a srozumitelně. Jen škoda, že lidé, kterých se to týká nejvíce, musí pracovat tolik, že zřejmě nikdy nebudou mít čas si přečíst, v jak nevhodných podmínkách ve prospěch současného kapitalistického soukolí pracují.
Vnějšímu světu by se mohlo zdát, že Frank a April žijí americký sen. Oni sami však takovým fádním životem pohrdají. Chtějí víc. Myslí si o sobě víc. Nouzový východ je esencí zoufalství, povýšenosti, neporozumění, přezíravosti. Ale také o strachu dělat změny, rolích, ze kterých se těžko vystupuje, a drtivosti některý životních (ne)rozhodnutí. Párkrát jsem musela přestat číst, protože ta beznaděj byla skoro hmatatelná. Stejnojmenný film s Kate Winslet a Leonardem DiCapriem mnohé z toho zachytil, ale kniha vás do hlav ústřední dvojice vpustí víc.
Jsou knížky, u kterých litujete, že jste je přečetli. Ne kvůli tomu, že byste u nich marnili čas. Ale kvůli tomu, že už je nikdy nebudete číst poprvé a nebudete dychtivě hltat stránky, které vás provedou nevědomostí, zvědavostí, napětím až ke konci, kdy to už všechno vědět budete. Malý život mezi takové knihy patří.
Drásavý příběh o hledání modu vivendi ve světě, který některým hlavně bere a tak málo dává, že ani neví, jak přijímat. A taky o nezměrné síle přátelství na celý život. Je to objemná kniha. Na začátku jsem měla problém se prokousat prvními stránkami a zorientovat se v postavách, ale těch zbylých 550 stálo za to. Brilantní (ale někdy až moc složitý) jazyk. Velké (místy !pro mě! obtížně uvěřitelné/uchopitelné) emoce. A ona tíha bytí (minulosti, výčitek, pochybností) jako by ulpěla a ležela i na vás. Ano, brečet se dá i u knížek. A ne jednou!
P.S. Někdy je to moc (míra úspěchu hlavních postav, síla přátelství, dojení emocí), ale mnohému prostě věřit chcete, protože to tak je správně.
Válečný boj jako cesta ven. Syrový příběh senegalského chlapce v zákopech první světové války v barvách Francie. Na repetitivní styl vyprávění, který ve mně budil dojem vypravěčovy osobní mantry, místy až zaříkávání, jsem si musela chvíli zvykat. Jazyk je jednoduchý, naivní, o to více vtahující do proudu myšlenek hlavního hrdiny.
Doporučuji! Za pár hodin máte přečteno. Na pár dalších hodin budete mít o čem přemýšlet.
Šárka Homfray dala dohromady soubor esejů vyvatovaných daty z ČR i Evropy, kde je ústředním tématem žena. Její role, jak ji vnímá společnost, jaké musí překonávat bariéry, předsudky a stereotypy, co se od ní očekává v různých fázích života (a co rozhodně ne!).
Doporučuji nejen pro všeobecný přehled, ale také jako rozšíření slovníku (skleněný strop, gender pay gap, ageismus, meritokracie, druhá směna atp.). Texty se týkají trhu práce, vnímání krásy, mateřství, slaďování, kultu mládí, chybějících ženských vzorů... Někdy je to po přečtení na vyvztekání při neřízeném vymlácení ochodu s broušeným sklem, jindy k pláči...
Ano, je to knížka od feministky a o feminismu. Ale pozor, feminismus tady není od toho, aby začal utlačovat muže, že ano. Jde o férové sdílení a nastavení rovných příležitostí. Z toho mohou těžit jedině všichni!
Zneklidňující. To je za mě to pravé slovo, jak povídky popsat. Po dočtení některých vám zůstane určitá pachuť. Proč? Často z velmi těžko popsatelného důvodu. Někde to je překročení nepsaných společenských konvencí, jinde rasismus, někdy jen takové drobné zatřesení čtenářovou/čtenářčinou židlí.
Nadčasově napsané, takže lze číst i v dnešní době. Tady bych vypíchla povídku Rozmluva (o (ne)schopnosti rozumět moderní době).
Shirley Jackson má výborně načtenou lidskou psychologii a chování.
Mé nej: Černokněžník; Jako od maminky; Solný sloup; Až po vás, můj milý Alfonsi; Loterie.
Tohle je Kniha! Délkou spíš jednohubka. Ale poselstvím předčí mnohé bichle. Příběh o odvaze páchat to dobré zasazený do poloviny osmdesátých let 20. století. Sice se nestal, ale klidně by mohl. A já jsem se dozvěděla o netušeném a ostudném šrámu novodobých irských dějin.
Víc Billů Furlongů mezi námi!