biblista komentáře u knih

Publikace tohoto rodu lze stěží hodnotit z pohledu konzumního čtenářství. Důležitá je reflexe, jmenovitě takového nekontrolovatelného fenoménu, jakým je žánr fantasy. A tuto reflexi autorka přináší. / Nejvíc mě zaujala autorčina averze k pojetí fantasy jako boje dobra a zla. Le Guinové na takovém přístupu vadí násilí a nabízí alternativní cestu. / Na Knihexu jsem dostal tip od překladatele na Le Guinové román Nespoutaní. Těším se. / Všichni se modlíme, aby se panu nakladateli podařilo přeložit a vydat klasiku žánru The Sword in the Stone od T. H. Whitea.

2 10.01.2025

Zajímavá je teze autorky, že Thomas Wolfe (neplést s Tomem Wolfem!) svým vlivem zkazil americkou literaturu. Pana Marcela Arbeita prosím o přeložení druhého O'Connorové románu "The Violent Bear It Away".

10.01.2025

Zpočátku jsem byl knihou nadšen, hojně jsem ji citoval na FB, některá místa jsem (s určitým nasazením) hltal. Nicméně nakonec mi z ní vychází jedna z nejprotivnějších próz, jakou jsem kdy četl. Dočetl jsem ji se skřípěním zubů, přímo mě rozhořčila. Vyobrazení prostitutek značně konvenční, akrobat detailem v pozadí. Autor popravující jednu postavu za druhou. Z postav mi kromě radikální-ho kněze byla nejsympatičtější malířka. Linka s truchlícími matkami po vojácích padlých ve Vietnamu se mi jeví zbytečná. Jistě, román o Dvojčatech, román o New Yorku. Ale potřebuje NY oslavovat? Potřebuje toto monstrměsto reklamu? Pokud, ano, Allenův Manhattan je lepší ódou. Pro Nenewyorčany to není. Tento McCann se řadí k prózám, které čím důležitější jsou pro autora, tím méně toho mohou nabídnout čtenáři. Několik skvělých pasáží na věci nic nemění. Autor honí moc zajíců najednou. / Možná si přečtu McCannovu kratší prózu o cikánce, zajímavý námět. To nejživotnější na tomto textu jsou Dvojčata (a malířka). Autor místy uplatňuje kompozici tříště, čímž se snaží vystihnout náš chaotický svět. Jako paralelu k postavě soudce Šalamona a NY vůbec nabízím Morgana Freemana ve „The Bonfire of the Vanities“. (Wolfeovu předlohu jsem nečetl.) / Něčím mi tento román připomíná Perecovu monstrprózu „Život – návod k použití“. Taktéž celkově sterilní. (Perec však aspoň dodržuje jednotu místa.) / K titulu jsem se dostal pod vlivem publikace „Jak číst literaturu jako profesor“.

07.01.2025

Zaujal mě motiv neznámého původu a úvodní synekdocha (trojúhelníčky; díky podcastu DidLit za pohnutí k četbě). Scéna, která mi utkvěla: výprava na ostrov. Svět příběhu kolem jezera je pouze načrtnut, ale v podstatě ano, vidíme ho. V textu jsem našel řadu spisovatelských chyb. Rytmus příběhu nekoresponduje se syntaxí. Autorka větné konstrukce málo variuje. Mytologie (motiv jezerní příšery apod.) se příliš nepovedla; je to nedostavěná silnice, fragment. Kniha je stylově rozkolísaná: literární, obrazné formulace se tlučou s převažujícím věcným slohem. Toto není projev zvládnutí více stylů, nýbrž stylového nesjednocení, ba elementární nejednotnosti. Jako by text nevěděl, kam chce patřit. Postavy neustále dáví, sexuální motivy se pouze hromadí. Není nakonec takový monotónní naturalismus otupující? / Jsem přesvědčen, že úhrnnou nepovedenost příběhu (jeho zpracování) lze přičíst na vrub podmínek, v nichž jsou čeští spisovatelé, překladatelé a redaktoři nuceni pracovat. Potřebujete se rozepsat, abyste začali psát dobře. Spisovatelem se člověk nerodí, ale stává. Kdybychom měli německé či francouzské podmínky, měli bychom i lepší texty. / Tři závěrečné poznámky: 1. Magnesia Literatura je opravdu cenou propagující literaturu, nikoli oceňující literární kvalitu. Snad to Cena literární kritiky napraví. 2. Nedávná anketa Respektu, v níž se „Jezero“ umístilo jako jeden z nej polistopadových titulů, ukazuje, že novináři možná rozumějí politice, nikoli však literatuře (bezpochyby jim na textu imponovaly zmínky o ruských okupantech). 3. Zakončím osobním doporučením: Nečtěte Bellovou, čtěte Bendovou. Nejlepší český prozaik současnosti. Od doby úmrtí Květy Legátové jistě.

7 29.12.2024

„Umět v dnešní době představit různým dětem čtení není snadný úkol. Je to složitý soubor znalostí, za něž by se nemusel stydět inženýr, raketový vědec ani svatý." (7. kapitola) Není to důvod, aby se tabulkové platy (tzv. tarify) vyučujících, jmenovitě češtinářů konečně hnuly z místa? Argumentace politiků je vždy následující: "Tady máte balík peněz na odměny. Všechny zaplatit nemůžem. Financujte pracovité, líní ať utřou hubu." Má to jeden háček: Jak ředitel rozliší takzvaně pracovité pedagogy od pedagogů takzvaně líných? Ideální podhoubí pro růst klientelismu a korupce. Nemáte-li z čeho zaplatit lidi, nemůžete čelit civilizačním výzvám (povrchnost myšlení, roztěkanost, snížená empatie, rostoucí závislost na vnějších zdrojích, jako je Facebook, Google a nyní AI). Zpět ke knize: obsah je zásadní (např. soustředění jako předpoklad učení), překlad by však vyžadoval pečlivější redakci.

2 08.12.2024

Takovou poklonu, jakou autor v předmluvě skládá americkým středoškolským vyučujícím angličtiny, by si rád vyslechl nejeden český češtinář! Věděli jste, že v anglosaských zemích se na SŠ probírají pouze Shakespearovy tragédie, a ani jediná komedie? Zajímavé! Symbolika deště, no nevím. Doporučuji: kapitoly o okřídlených motivech z antiky (mj. v americké próze II. pol. 20. stol.) a ze Shakespearea (s řadou známých citátů, útěcha za nesehnatelného Hilského publikaci). Pasáže o Bibli jsou o něco méně důkladné, ale interpretace Hemingwayova Santiaga jako kristovské postavy je fascinující. Jinak upřednostňuji Fosterovu práci o románech. Je koncentrovanější.

08.12.2024

Výtečná kniha. Slyšeli jste někdy o tom, že literární text má cosi zvaného „tón“? Z esejů o literatuře na mě vesměs čiší žal, nepřekonatelná nostalgie, neboť svět knihy patří minulosti. Z Fosterovy knihy jsem takový neproduktivní pocit díky autorově vtipnosti neměl. Z toho usuzuji, že se jedná o výtečnou věc. Pro srovnání: titul jde víc do hloubky než „Jak číst literaturu jako profesor“ a odnesl jsem si z něj doporučení na celou řadu románových titulů (většina naštěstí přeložena).

08.12.2024

Nejlepší kniha o Bibli jako literárním díle, kterou znám. Přístupnější než Fryeovův opus Anatomie kritiky. Pokud by paní překladatelka přeložila i druhý díl (Words with Power), rád si ho koupím. Mnohá nedorozumění vznikají tím, že Bible je často čtena buď doslova, anebo (častěji) věcně: jako suchý, informativní text, zcela mimo jednotlivé literární formy (podobenství; mýtus; historická proizraelská kronika; evangelium aj.). (Něco obdobného se stalo Žáčkově básni pro sedmileté děti 'K čemu jsou holky na světě'. Místo chvály maminek režisér Klusák tuto veršovánku četl dospělácky jako manifest šovinismu.) Pozoruhodné je Fryovo rozlišení tří historických fázích jazyka (metaforická, metonymická a současná deskriptivní). Z tohoto posunu vznikají problémy. Ztrácíme smysl pro obraznost, náznakovost, druhé čtení a v důsledku toho legendistiku (některé pasáže evangelií) čteme jako realistický popis. "Bible je politická kniha plná metafor." Důležitá je také rétoričnost Písma. V mnoha pasážích převažuje apelativnost a persvaze, "Věřte", "Jednejte tak a tak". Samozřejmě hlavní literární postavou Starého zákona je Hospodin.

08.12.2024

V Anatomii kritiky začíná NF jednotkou poetického vyjádření, symbolem, a končí verbálním vesmírem, v němž se symbol stal monádou (jednotkou) prostupující všechny ostatní monády (jednotky). Frye proslul svou ironií. Podle Harolda Blooma (viz předmluva k Anatomii) pojímal NF literaturu jako kooperativní podnik, na němž se autoři spolupodílejí napříč historií, a přehlížel tak antagonismy v evropské literatuře (ty dobře viděli Longínos a Nietzsche). Celkově NF rozděluje veškerou literaturu do pěti modů: 1. mýty; 2. romance; 3. tragédie; 4. komedie (existují i prozaické, např. Dickens) a 5. ironická literatura. Otázka pro literární vědce: Jaký je ale rozdíl mezi vysokou a nízkou mimésí?

08.12.2024

Předkládám vlastní definici pedagogiky, pedagogického působení: Pedagogické působení je práce s kolektivem s cílem ho vzdělat.

06.12.2024

Úvod románu je značně asociativní.

06.12.2024

Skvostná lyricko-epická báseň, de facto o vzniku zimy! (Pro zajímavost: v žádné světové kultuře neexistuje rituál snažící se zažehnat zimu. Zdroj: "Tisíc tváří hrdiny".) Jejím východiskem je situace, kdy se bohu podsvětí Hádovi zachtělo ženy. Jelikož by žádná nechtěla žít v podsvětí, musel podsvětní vládce nějakou unést. Tak se jeho ženou stala právě Proserpina (řecky Persefona), dcera bohyně úrody Demeter. Přečtení této skladby v rozsahu cca 40 stran vyžaduje trpělivost: lyrická složka převažuje nad epickou, umělecký popis nad vyprávěním. Nejkrásnější pasáže naleznete v samotném závěru. Představují působivé ztvárnění žalu matky Demeter nad ztrátou milované dcery. Dvě poznámky na závěr: 1. Nemůžu odpustit Contemu, že se v Dějinách římské literatury na Únos Proserpiny naprosto vykašlal. Mě k němu přivedl Nortrop Frye v Anatomii kritiky. 2. Těším se na srovnání s Hymnem na Demeter z Homérských hymnů.

06.12.2024

Nejvíc oceňuji autorovy reflexe o romantismu jako tato: "Romantismus byl umělecky nejbohatším obdobím, jaké naše civilizace poznala." Autor razí tezi, že vysoká kultura pochází z náboženství (argument: texty/literatura se staly důležitými v důsledku kultu posvátného textu). Scruton pojednává o naší současné kulturní situaci, přičemž vzhledem k době vzniku nemohl zohlednit vládkyni současného světa: digi-sféru. Inspirativní je rozlišení mezi cenu a hodnotou. K další synopsi: kapitola 8. 'Avantgarda a kýč' podává dějiny vizuálního umění; kap. 9. Kult mládí kritiku popu; kap. 10. se zabývá postavou intelektuála. K hodnocení: na můj vkus příliš rigorózní, lineární psaní postrádající esejistickou lehkost (samozřejmě s výhodou serióznosti). Citát na závěr: "Modernismus je šokem vysoké kultury, která poznala pravou povahu moderního světa, světa, v němž je na prodej všechno, včetně posvátna."

06.12.2024

Prosím vydat znovu. Nejlépe ve skladném studentském paberbackovém vydání, klidně dvojdílném.

Pro fanoušky řecké tragédie doporučuji film Woodyho Allena Mocná Afrodité. Jinak překlad Fr. Stiebitze je pro mě již anachronismem (a pro středoškoláky již naprosto nečitelný, ta toporná, nepřirozená, prvorepublikově profesorská čeština, na niž odkazuje i obálka nového oceněného překladu Aeneidy). Myslím, že dramatická řeč by i ve verši měla do jisté míry plynout, vyhovovat požadavkům mluvenosti, a ne počítat stopy. Zdá se mi, že Stiebitzovi se nejvíc povedl překlad Ovidiových Proměn. Ve čtení řeckých tragédií vycházím výlučně z V. Šrámka, J. Topola a dua Havrda & Borkovec (nutno pořizovat jako brožury k divadelním inscenacím).

01.12.2024

Pro fanoušky řecké tragédie doporučuji film Woodyho Allena Mocná Afrodité. Jinak překlad Fr. Stiebitze je pro mě již anachronismem (a pro středoškoláky již naprosto nečitelný, ta toporná, nepřirozená, prvorepublikově profesorská čeština, na niž odkazuje i obálka nového oceněného překladu Aeneidy). Myslím, že dramatická řeč by i ve verši měla do jisté míry plynout, vyhovovat požadavkům mluvenosti, a ne počítat stopy. Zdá se mi, že Stiebitzovi se nejvíc povedl překlad Ovidiových Proměn. Ve čtení řeckých tragédií vycházím výlučně z V. Šrámka, J. Topola a dua Havrda & Borkovec.

01.12.2024

Příběh o Ifigénii znám především ze slavného (a čtenářsky přístupného) Kierkegaardova pojednání "Bázeň a chvění", v kontextu Agamemnona jako tragického hrdiny, který pro zájmy státu musí obětovat vlastní dítě (udobření Poseidóna). Postavu Agamemnona zase z nedávno znovuobjeveného překladu Senecovy stejnojmenné tragédie (překlad: Václav Renč); zde však jde o Agamemnono úkladné usmrcení Klytaimnestrou PO skončení trojské války, souvislost s Ifigénií zde není. Na Euripidovo básnické drama o Agamemnonově dceři se moc těším, i proto, že ho do češtiny převedl génius českého verše Josef Topol. Navíc je stále na trhu v sympatickém formátu A6 vhodném i pro skromné, české domácnosti.

Nové přebásnění uveřejněné v Ostravě jako divadelní brožura je již vyprodané. Překladatelské duo Havrda – Borkovec nám seslala sama nebesa. S chutí jsem pro své studenty naskenoval jejich Krále Oidipa (bohužel ze smutně proslulé Filosofické fakulty). A jelikož mám Havrdu a Borkovce rád, hned bych jim po Médee (tu měli rychle!) zadal další práci. Prosím přeložte nám I. Sofoklovu Elektru a II. Aischylova Prométhea. Proč Elektra? Protože obsahuje největší zlom v psychice hrdin(k)y v dějinách dramatu. (Však z toho taky protagonistka Bergmanovy Persony oněměla.) Proč Prométheus? Protože ho v češtině zatím nemáme vůbec a je nám ho, i po Nolanově Oppenheimerovi a pochybování lidstva o sobě samém, zapotřebí.

01.12.2024

Zažil jsem inscenaci ve Stavovském divadle a i přes typicky postmoderní mísení stylů (no, řekněme si to upřímně: někdy za každou cenu) mi utkvěla. Také pro souvislost s Nietzschovou kategorií dionýského toto dosud prakticky neznámé drama jistě stojí za pozornost. Překladatelské duo Havrda – Borkovec nám seslala sama nebesa. S chutí jsem pro své studenty naskenoval jejich Krále Oidipa (bohužel ze smutně proslulé Filosofické fakulty). A jelikož mám Havrdu a Borkovce rád, hned bych jim po Médee (tu měli rychle!) zadal další práci. Prosím přeložte nám I. Sofoklovu Elektru a II. Aischylova Prométhea. Proč Elektra? Protože obsahuje největší zlom v psychice hrdin(k)y v dějinách dramatu. (Však z toho taky protagonistka Bergmanovy Persony oněměla.) Proč Prométheus? Protože ho v češtině zatím nemáme vůbec a je nám ho, i po Nolanově Oppenheimerovi a pochybování lidstva o sobě samém, zapotřebí.

01.12.2024

Pro učitele, školáky i širší veřejnost určitě skvělá pomůcka sehnatelná pouze v knihovně! Jen pozor na to, že obsahově je až moc rozkouskovaná. Hésiodovský řecký mýtus o stvoření světa tak najdete v sekci "Mýty o zrození" (rozuměj: bohů), a nikoli v oddílu "Mýty o stvoření světa". Po přečtení Mýtu o Genesis mám poněkud nedůvěru vůči autorově podání hebrejsko-křesťanských mýtů (ve stvoření světa Hospodinem mužsko-ženský princip nefiguruje, ten začíná až u prvního člověka - muže a ženy; gender bych sem prostě netahal). Zbytek super!

31.08.2023