hanka_reading
komentáře u knih
Olga
Bernhard Schlink
Zajímavě poskládaná kniha, která je složena ze 3 částí. V každé části bylo něco zajímavého a něco, čím se všechny části propojily. Jednoduchý příběh o lásce na celý život se mi líbil.
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
Jako vždy super! Stařík je naprosto geniální. Tenhle humor se mi líbí, opět jsem se při čtení skvěle bavila.
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Krásná,čtivá knížka o tom,co všechno se muže stát..pro mě to byly příběhy dost reálné. Stojí za přečtení.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Film jsem viděla driv,než jsem si přečetla knizku a musím říct,ze film se mi líbil vic.Knizka je za mě průměrná a kdybych nevidela film,tak asi trochu chaotická.
Princ a švadlenka
Jen Wang
Tento obrazový román hezkým způsobem ukazuje na hledání sama sebe a na to, čeho se člověk podobný Sebastianovi nejvíc bojí - samozřejmě reakce rodiny, potažmo okolí.
Takovým lidem se taky líbí, že v té jejich skrývané identitě za ně nerozhoduje nikdo jiný, ale jen oni sami - pro ně další přidána hodnota.
Pro mě to byla zajímavá forma zpracování tohoto tématu - pro teenagery, kterým je kniha primárně určena (doporučený věk 12+), ideální způsob. Jen si tedy nejsem úplně jistá, jestli je osloví prostředí královské rodiny - možná je to ale zbytečná obava a právě naopak je pohádkové prostředí zaujme.
Každopádně hodnotím knihu kladně a myslím, že si ji s klidem můžou přečíst a prohlédnout i dospělí a lépe tak pochopit myšlenkové pochody lidí s nějakou výjimkou.
Neviditelné ženy
Caroline Criado Perez
“Provokativní kniha, která vás přiměje dívat se na svět novýma očima.
Ženy tvoří polovinu populace a přesto jsou často v menšině. Je to dané už historicky, kdy vždycky bylo vyzdvihováni pouze muži přesto, že i ženy zastávali důležité úkoly. Staly se vlastně neviditelnými. A právě tato kniha je jakousi výzvou ke změně, aby společnost změnila úhel pohledu na postavení žen.
Kniha obsahuje spoustu podložených statistických údajů. Je vidět, že si autorka dala obrovskou práci s rešeršemi, protože seznam zdrojů je uveden na 70 stranách.
Pro mě to byla velmi zajímavá kniha. Vůbec mi nedocházelo, jak moc jsou ženy opomíjeny a je na ně zapomínáno, tedy aspoň v dřívějších letech. Myslím, že teď se situace zlepšuje, ale stále nás dost často valcují muži. Možnáje to opravdu tím, že ve většině vedoucích pozicích jsou muži, kteří se neptají na názor žen a tak je ani nenapadne, že dané rozhodnutí jim spíšubližuje než aby pomohlo.
Při cteni jsem občas měla pocit, že situace je katastrofální, ale myslím, že u nás to tak hrozné není. Každopádně jsem ráda, ze jsem si knihu přečetla. Poskytla mi zajímavý náhled na postavení muzů a žen ve společnosti, především ve světě.
Láska za mizerných dní
Ewald Arenz
Clara se rozhodne prodat svůj dům. Prohlédnout si ho přijede Vera svým přítelem Eliasem. Pro Claru a Eliase se stane tento okamžik osudným. Později se potkají na divadelní premiéře a následně spolu stráví noc - ve vší počestnosti, ale i tak je to pro ně silný zážitek. A to je důvod k rozchodu s Verou. S Claire jsou šťastný pár, jako by do sebe zapadly dva chybějící dílky.
Jenže nic netrvá věcně a čeká je první velká zkouška a také velká hádka. Obstojí jejich vztah? Stojí si za ním? Nebo to jeden z nich vzdá? Nebo snad oba?
Líbil se mi způsob, jak spolu Claire a Elias komunikovali - tak bezprostředně a vtipně. Na nic si nehráli, užívali si každý okamžik - tedy aspoň ze začátku. A skvělý byl i humor a komunikace mezi Claire a jejím bratrem Janem. Zajímavá byla i linka týkající se maminky Claire.
Ze začátku mi přišla kniha taková průměrná, ale jakmile došlo na první hádku, začala mě bavit mnohem víc.
Láska za mizerných dní není jen o lásce partnerské, ale také sourozenecké a rodičovské.
Adam
Mirka Rezlerová
“Nejsou někdy věci hezký proto, že jim nerozumíš? Připadaj ti záhadný a nesmyslný a v tom je to kouzlo.
“Někdy věci nedávají smysl a to je na nich to nejlepší.
Hlavní postavou je Adam, kterému zemřela manželka Linda. Vyrovnává se s tím po svém - začal celkem dost holdovat alkoholu. Nemá daleko k tomu, aby do toho vlítl naplno, ale naštěstí má pětiletého syna Kryštofa, který ho drží nad vodou a který je tím důvodem žít dál. A taky jednou potká Broňu, mladou studentku, bezprostřední, zábavnou, která mu pomůže vylézt ze své ulity.
Stylu Adamova života jsem moc nerozuměla, ale každý se s těžkými životními situacemi vyrovnává po svém. Na druhou stranu mi jeho povaha přišla dobře charakterizována - na veřejnosti to byl takový namachrovaný frajírek, ale uvnitř se utápěl v žalu a pořád velmi těžce nesl ztrátu své ženy. Na můj vkus se choval často nezodpovědně vzhledem k tomu, že měl Kryštofa, ale takový prostě byl. Jenže brzy se ukáže, že alkoholem se nesnaží zahnat jen tuto záležitost, ale i něco jiného.
Líbilo se mi, jaký měl Adam vztah se svou sestrou Adinou a jak k sobě dokázali být upřímní. Skvělý byl Kryštof - na svůj věk dost chytrý a vnímavý. Jen ho Adam tak nějak zanedbával v souvislosti s dalšími jeho aktivitami. A ocenila jsem, že Adam ke konci uznal, že je občas hajzl a snažil se chovat čestně.
V anotaci je uvedeno, že se v knize objevují prvky LGBT tematiky. I to se mi líbilo, jak je autorka do příběhu zapracovala.
Zkrátka kniha mě bavila - tématem i způsobem zpracování. Tohle se může stát každému, takový je prostě život.
Neklidná růže
Monika J. Čapková
“Pokud nebudeš šťastná ty, nebude šťastný nikdo ve tvém nejbližším okolí.
“Život není ztráta času, záleží jen na nás, jak s ním naložíme.
Tahle kniha je poslední dobou na instagramu docela často vidět a tak jsem ráda, že i já jsem měla možnost si ji přečíst.
Hlavní postavou je Evelína, věkem něco přes 40, ale povahou i tělem mnohem mladší. Vypráví nám svoje zážitky s chlapy a vztahy obecně. Kamarádky o ní říkají, že je naivní a proto s ní chlapi pořad jaksi zametají. A přitom si přeje jen najít lásku svého života - někoho, o koho se může opřít a kdo ji obejme, když to potřebuje.
Já jsem si čtení užila a častokrát jsem se i zasmála. Evelíny povaha mě neskutečně bavila. Líbilo se mi, že si uměla život užít, taky jak se ráda smála a jak se chovala spontánně. Jak píše autorka, v jejím případě “docházelo často k vnitřnímu boji mezi rozumem a svéhlavým chováním a obvykle tak docházelo k zajímavým a někdy zábavným situacím. Její zážitky jsou tak reálné, že není pochyb o tom, že by se nemohly někomu stát. Sedl mi autorčin styl vyprávění a také její vyjadřování. Z mnoha zážitků dýchá erotično, ale přitom to není nevkusné, právě naopak.
Při čtení jsem si říkala, na kolik jsou zážitky vymyšlené a na kolik je to obraz autorčina života?
Život, nebo psaní? - Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšleních a literárních textech
Ladislava Chateau
“Život není to, co chceme, ale to, co máme.
“Ženy jsou božská stvoření, bez nichž by svět byl pusté místo, jako kdyby z ráje udělali buldozerem smetiště.
“Motiv k psaní je všechno, co člověk prožije, co vidí, o čem slyší.
Kniha má podtext: Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšlení a literárních textech. A k tomu nemám co dodat. Ladislava Chateau vzpomíná na Arnošta Lustiga s jeho dětmi Evou a Josefem, ale i s manželkou Věrou nebo jeho přáteli. V knize kromě rozhovorů najdeme i ukázku Lustigovy tvorby nebo úryvky básní jeho manželky.
Autorka v knize hezky napsala, že Lustigovy knihy “plní v dnešní společnosti významný úkol: jsou důkazem existence lidského utrpení, které připravil člověk jinému člověku; člověk, který necítil bolest mučeného života… A mě nezbývá než souhlasit.
Je to krásná kniha plná hezkých vzpomínek a myšlenek, díky kterým pohlížím na spisovatele zase trochu jinak. Možná je to i tím, že autorku znám a můžu tak říct, že je to moc milá a sympatická dáma.
Tropické noci
Jakub Fránek
Hlavní postavou je Eduard Klajner, padesátiletý muž, který žije sám poklidný život v tak trochu pustnoucím domě. Pro některé je trochu podivín.
Děj se odehrává během velmi parného léta. Jedné noci se Eduardovi něco nezdá na zahradě a tak se tam jde podívat. S hrůzou najde mladou dívku, přivázanou ke stromu. Je v bezvědomí nebo už nežije? Má zavolat policii? Co má dělat? Nějak s tou situací naloží a život jde, resp. musí jít, dál.
Je z celé situace dost nervózní a jakékoliv zazvonění mu způsobuje takřka infarktové stavy. Do toho se mu jedním objeveným článkem připomene událost z dětství, rodinná tragédie, kterou se mu nějak podařilo vytěsnit z mysli. Eduard to nezvládá a dělá jednu chybu za druhou - alespoň tak to vnímá on sám. Je čím dál tím víc nervóznější a čeká, co se bude dít.
Tahle kniha je zjednodušeně sonda do Eduardovy hlavy a jeho myšlenek. Líbilo se mi, jak autor podrobně popsal Eduardovy pocity a to, co prožíval - dokázala jsem se lehce vcítit do jeho situace. Ustojí Eduard celou situaci? Má na tom všem nějaký podíl? Může být nějaká spojitost mezi dřívější rodinnou situací a tou dnešní?
Kniha není nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Bavilo mě sledovat Eduardovo chování, myšlení a jeho reakce. Pro mě to byl zkrátka čtivý příběh, který stojí za přečtení. A pak ta obálka - ta se povedla.
Teorie zmizení
Lucie Brejšová
Marie je padesátiletá žena žijící sama v Paříži. Děti Noé a Catherine už jsou dospělí lidé mající svoje životy a manžel už před spoustu lety tragicky zemřel. Marie si tak nějak žije svůj poklidný život. Do toho přijde pandemie, nálada mezi lidmi nic moc a Catherine vysloví něco, co Marii přinutí přemýšlet - nejen o svém životě, ale také o Catherine. Rozhodne se tedy zmizet všem ze života. Je přesvědčena, že tím dá svobodu nejen sobě, ale i dceři. Je její chování sobecké a kruté nebo to opravdu dělá pro sebe a Catherine?
Marii jsem fandila a dokázala jsem pochopit její rozhodnutí. I když tedy nevím, jestli bych to zvládla udělat být na jejím místě. Prožívala jsem s ní nejistotu a obavy před touto situací, která se víc a víc blížila. A rozuměla jsem tomu, že do smíchu ji vážně nebylo. Opravdu už nikdy neuvidí svoje děti a přátele? Vážně to tak chce?
Celá kniha je velmi silný příběh - především ten konec. Ale taky plný dobrého jídla a spousty zajímavých myšlenek. Tempo je pomalejší, ale o to víc si ji čtenář užije. A určitě si každý položí otázku - dokázal by zmizet jako Marie?
Dokázali byste obětovat sami sebe a zmizet?
Anna O
Matthew Blake
Nápad není špatný, ale zpracování bylo pro mě spíš průměrné. Čekala jsem něco víc z oblasti spánku a náměsíčnosti. Některé pasáže byly i zdlouhavé. Nicméně byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Konec byl pro mě překvapením, ale připadal mi takový překombinovaný. Bohužel autorka u mě nedokázala vyvolat napětí, možná jsem jen nebyla ve správném rozpoložení. Knihu ale nezatracuji, své čtenáře si určitě najde.
Láska, s. r. (ne)o.
Lenka Křížová
“Myslím, že někdy by měl člověk bojovat ze všech sil. I kdyby se nakonec ukázalo, ze nemůže nikdy vyhrát…
Oliver žije pouze se svou matkou Helenou. Je gay a jeho vztahy jsou takové Lásky s ručením omezeným - jemu to tak ale vyhovuje. Helena si najde přítele Borise. Je to na dobré cestě a tak se sestěhují k sobě. Boris má syna Davida, kterému je 20 a vzhledově vypadá jako dítě, což ho někdy štve. S jeho orientací to taky není jednoduché, protože se považuje za asexuála. Možná ale existuje někdo, kdo s ním dokáže pořádně otřásl. Je to MM romance, takže se nabízí, kam bude děj směřovat. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát.
Bavil mě paličatý Oliver, který si dlouho nechtěl přiznat pravdu i David, který si šel za svým cílem stůj co stůj. Líbilo se mi, jak k sobě v určitých okamžicích dokázali být upřímní, i když je to stálo spousty sil a jak spolu dokázali fungovat a doplňovali se.
Odehrává se nám tu příběh, který střídavě po kapitolách vypráví David i Oliver. Čtenář se tak líp seznámí s myšlenkovými pochody obou kluků, jejichž povahy autorka skvěle charakterizovala. Je to příběh plný emocí a nechybí ani nějaké to erotické napětí a žhavé scény.
Myslím, že to pro mě to byla první MM romance v takovém rozsahu a musím říct, že mě bavila od začátku do konce. Takže doporučuji si knihu přečíst.
Číslo 20
Sam Holland
Pro mě je to první setkání s autorkou. Několikrát byl zmíněný Kopírák, kterého jsem nečetla, takže mám o důvod víc se do něj pustit.
Některé scény byly nechutné a odporné. Přesto jsem měla nucení číst dál. Vrah by se dal vypátrat podle rčení “pod svícnem je největší tma, ale ani tak nebylo jednoduché ho odhalit.
Je pravda, že poslední scéna byla na trochu přitažená za vlasy, ale i tak musím říct, že mě kniha bavila a čtení jsem si užila.
Dokud nás krev nerozdělí
Petr Opršal
Kniha začíná pěkně zostra - popisem brutálně zavražděného muže v 90. letech v Chorvatsku během masakru spáchaného srbskými povstalci. A právě situace tohoto období představuje jednu dějovou linku. Tou druhou je rok 2019, kdy advokáta odcházejícího do penze Željka osloví žena, která chce zjistit, kdo zavraždil jejího dědečka právě v uváděných 90. letech. Željko se chvíli rozmýšlí a nakonec se s pomocí dcery Nely pouští společně do případu. Otevírá tak staré rány a osudy a to se ne každému líbí.
V knize je několik časových linek. Dostáváme se až k druhé světové válce a vyprávění Nataši. Ze začátku mi to dělalo trochu problém, ale nakonec si to sedlo. Postupně se ale všechno propojuje a začíná do sebe zapadat.
Autor používá v přímé řeči chorvatské výrazy a spojení - ne vždy jsem všemu rozuměla, ale jeho použití hezky dokreslilo atmosféru. I ta v 90. letech je skvěle popsána - strach místních obyvatel, agresivita povstalců a nenávist.
Bavilo mě sledovat nadšení Željka i Nely, jejich zápal a prakticky pohlcení případem. Kniha mě mile překvapila i tím, jak byla propracovaná.
Musím také zmínit, že autor sepsal román na základě svých pracovních a rodinných zkušenosti. O to děsivěji celý příběh na mě působil.
Poznámky k popravě
Danya Kukafka
“Tragédie si nevybírá a je totálně nespravedlivá.
“Nemůžeme být kompletní, dokud se nepodíváme do očí tomu, co nás zlomilo.
Ansel je odsouzen k trestu smrti a zbývá mu posledních 12 hodin života. Je odsouzen za vraždu několika žen. Do poslední chvíle věří, že bude osvobozen a hlavně chce být pochopen. Je přesvědčen, že “jednal z vlastní podstaty síly. Bylo zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody v posledních hodinách. Ty jsou proloženy vyprávěním několik žen, které zasáhli nebo nějak ovlivnili jeho život - matka, dvojče jeho partnerky a Saffy, se kterou se kdysi potkali v dětství a která je nyní detektivem v oddělení vražd. A právě to střídání postav a jejich vyprávění se mi moc líbili - postupně tak vytvořili zajímavý příběh.
Chvílemi to bylo dost děsivé a nechutné čtení - ať už to bylo hrozné dětství Ansela nebo jeho k činy, ke kterým se nechtěl přiznat. Stejně tak bylo zajímavé vyprávění zmiňovaných žen - žádná to neměla lehké.
Celkově byla kniha pro mě čtivá a jsem ráda, že se ke mě dostala.
Gwailou
Ludmila Šimková
“Nikdy nesmíš ztratit tvář nebo někomu ublížit tak, že ztratí svou.
“Hongkonžané žijí proto, aby pracovali - nepracují proto, aby žili.
Marie je již od školních let uchvácená Čínou. Jakmile tam jede na dovolenou, zalíbí se ji tam ještě víc. Letí do Hongkongu, kde se na nějakou dobu usazuje a pracuje tam. Je to v období těsně před tím, než je předán Číně.
Žít v takto obrovském městě není pro Marii jednoduché. Všechno je pro ni chladné a neosobní. Lidé nedávají najevo své pocity, hledí si jen sami sebe. Život je tam hrozně rychlý. Mnohdy se tam cítí sama. Dokáže se ale přizpůsobit - nic jiného jí ani nezbyde.
Tento cestopisný román krásně ukazuje rozdíly mezi naší a čínskou kulturou, zvyky a styly života. Děj se odehrává v 90. letech a o to víc jsou vidět odlišnosti těchto dvou zemí.
Za mě je to skvělá, zajímavá a velmi čtivá kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti a se kterou se přenesete na pár chvil do tak velkého a vzdáleného města.
Co nebo kdo je gwailou vám neprozradím - to si musíte přečíst sami
Volání temnoty
J. B. Zmek
Povídky obvykle moc nečtu, ale když mě autor oslovil a viděla jsem tu parádní obálku, neodolala jsem. A dobře jsem udělala!
V knize najdeme devět mysteriózních a hororových povídek a jednu báseň. Obecně bych řekla, že se k nim hodí spojení “bojuj nebo uteč - přesně jak je to uvedeno v jedné povídce.
Autor umí skvěle vtáhnout do děje, vyvolat ve čtenáři emoce a vykreslit danou situaci. Všechno bylo opravdu tak reálné a zároveň děsivé. Povídky jsou plné napětí, tajemna a čtou se se zatajeným dechem. Jsem moc mile překvapena, protože mě povídky opravdu bavily a čtení jsem si užila - především ty delší se mi líbily víc.
Musím také zmínit, že autor vydal knihu svým nákladem - klobouk dolů.
